Pohled Sienny

Vešla jsem do studia jen v červených šatech a na pěticentimetrových podpatcích. Když jsem procházela chodbou, všechny pohledy směřovaly ke mně. Všichni mě s úsměvem zdravili, ale moje tvář zůstávala stoická a nedávala najevo naprosto žádné emoce.

Ranní rozhovor s Garrettem mi v hlavě stále dozníval, ale nesměla jsem dovolit, aby to ovlivnilo moji práci.

Nemohla jsem selhat v práci, když už jsem selhala v manželství.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se trochu sebrala. Když jsem však vešla do místnosti pro focení, všimla jsem si, že tam vládne naprostý zmatek.

„To nejde! Nezvědá telefony. Co budeme dělat? Dnes přijde viceprezidentka. Bude zuřit.“

„Můžeme jí prostě říct pravdu. Je milá.“

„Ne v téhle situaci, Lily! Seřve nás—“

„Co se to tady děje?“ zeptala jsem se, jakmile jsem s grácií vstoupila do místnosti.

Zaměstnanci se na mě teď dívali s ustaranými výrazy a mně hned došlo, že je tu problém.

„D-dobré ráno, slečno Vanceová.“

Slečna Vanceová. Samozřejmě, nikdo kromě našich rodin nevěděl, že jsme s Garrettem manželé. Při tom pomyšlení mě píchlo u srdce. Bolí to.

Nechápavě jsem se na ni zadívala: „Prosím?“

„M-máme problém, slečno Vanceová. Slečna Linová, naše modelka, nám nebere telefony. Říkala, že prý slyšela, že měníme modelku, a tak… sem nechce přijít. Dokonce… vyhrožuje, že nás zažaluje.“

Sklopila hlavu. Zaskřípala jsem zuby a přelétla pohledem po místnosti. „Kde je manažerka marketingu?“

„P-pořád se snaží slečnu Linovou přesvědčit, slečno Vanceová.“

Promnula jsem si čelo a pevně zavřela oči. Popadla jsem se za vlasy a v nesmírném vzteku zakřičela. Cítila jsem, jak všichni kolem mě leknutím nadskočili. Zavrčela jsem, zhluboka se nadechla a teprve pak se rozhlédla.

„Slečno Vanceová…“

„Co to má znamenat, slečno Paigeová? Vy jste manažerka marketingu, co se to děje?“

„Slečno Vanceová, nevím, jak k tomu došlo, ale slečna Linová se doslechla, že měníme modelku. Chystá se na nás podat žalobu—“

Výměna modelky? Jak to, že o tom nic nevím? Slečna Linová pro nás byla vždy spolehlivou partnerkou a výměna modelky pro reklamní focení na poslední chvíli by bez pádného důvodu firmě způsobila jen spoustu problémů. Takovou lacinou chybu bych nikdy nedopustila.

„O nic takového jsem nežádala. Musel to být omyl.“ Uťala jsem ji, abych neztrácela čas: „Dejte tenhle malér do pořádku, nebo vás budu muset vyhodit!“

„Slečno Vanceová… Byl to pan prezident, kdo nás o tu změnu požádal,“ promluvila Paige váhavě. „Nařídil to hned včera, jakmile se vrátil ze služební cesty.“

Ta pravda mě tvrdě zasáhla. Garrettův příkaz? Proč mi o tom neřekl? Vždycky se mnou každé důležité rozhodnutí nejdřív probíral.

„To se mi nezdá…“ Byla jsem naprosto zmatená. Garrett nebyl žádný diletantský byznysmen. Dokázal jasně oddělovat práci a osobní vztahy, a právě proto byl tak úspěšný. A to byl také ten důvod, proč se rozhodl naše manželství tajit.

„Ano, Sienno. Ten příkaz jsem vydal já.“ Jeho hlas mě vytrhl z myšlenek.

„P-pane prezidente…“ Paige se s úctou mírně uklonila, jakmile spatřila muže, který se náhle objevil za mými zády.

„Myslím, že mi dlužíš vysvětlení, Garrette. Ohledně té výměny modelky!“ procedila jsem skrz zuby, když jsem se k němu otočila čelem.

Moc dobře věděl, kolik úsilí mě stálo tenhle projekt získat. Poslední dny jsem se sotva pořádně vyspala a slečna Linová byla pro naši spolupráci naprosto ideální. Pamatovala jsem si, že s tím také souhlasil. Ale teď… si prostě jen tak vyměnil modelku podle svého, aniž by mi dal předem vědět. Připadalo mi to jako tvrdá facka do tváře.

„Vraťte se k práci. Všechno jí vysvětlím.“ Nejprve uklidnil zaměstnance a naprosto ignoroval vztek, který mi přímo čišel z očí.

„Odpověz mi, Garrette! Proč tu modelku měníš tak narychlo?“ Neudržela jsem v sobě zlost, on se však jen dotkl mého ramene a zašeptal mi: „Tohle není to správné místo. Pojď, vysvětlím ti to v autě.“

Rozhlédla jsem se a všimla si, že po nás ostatní kradmo pokukují. Setřásla jsem jeho ruce a zamířila k parkovišti. Cestou mi však bylo u srdce čím dál tím hůř. Měla jsem tušení, že se mi jeho vysvětlení nebude vůbec líbit.

„Tak teď mluv,“ vyhrkla jsem hned, jakmile jsme se posadili k němu do auta.

Zíral mi do očí, jako by se snažil odhadnout mé pocity. Znovu jsem odvrátila zrak. Nedokázala jsem snést jeho pohled. Nesnesla jsem pohled očí, které se na mě nikdy nedívaly tak, jak jsem si přála. Nemá ke mně žádné city a strašně to bolí.

„J-já…“ zarazil se a povzdechl si. „Odvolal jsem slečnu Linovou, protože Chloe chtěla být naší modelkou. Je na tu práci taky ideální, takže jsem souhlasil—“

„Cože?“ hlesla jsem nevěřícně.

Semkl rty a odvrátil zrak. Prohrábl si vlasy, pak zavrtěl hlavou a vzal mě za ruku.

„Moc mě mrzí, že jsem ti to neřekl dřív. Seběhlo se to strašně rychle. Požádala mě o laskavost a já ji nedokážu odmítnout.“

Ucukla jsem rukou a zadívala se na něj s bolestí i obrovským vztekem. „Nedokážeš ji odmítnout, tak radši poškodíš firmu. Naši firmu. Zradil jsi mě, Garrette.“

„Sisi, no tak. Víš, jak moc ji miluju. Je to moje první láska.“

S bolestí jsem zavřela oči. Ach ano, tvá první láska. Ona je vždycky ta, kterou chceš, ať to stojí, co to stojí. Stačí, aby se jen trochu zamračila, a ty klidně přimhouříš oko nad bolestí a dřinou ostatních. Jsi tak strašně bezcitný, Garrette.

„Dobře, už ses rozhodl. Vzhledem k tomu, že jsi prezident, do toho nemám co mluvit. Prostě jdi. Budu v kanceláři,“ prohlásila jsem chladně a otevřela dveře od auta, abych vystoupila.

„Sienno…“

Podívala jsem se mu přímo do očí. „Přijď dneska domů brzy. Večer si musíme promluvit o našem rozvodu.“