Z pohledu Sienny

Pohrávala jsem si se snubním prstenem na prstu. Řekla jsem mu, ať jde domů brzy, ale on nedorazil vůbec. Ani mi nebral telefon.

No, teď když se Chloe vrátila, tenhle dům už v jeho očích pravděpodobně nebyl domovem.

Očima jsem zabloudila ke zprávě o mém těhotenství ležící na stole. Jaký to výsměch. Byla jsem tak naivní, když jsem si chovala jiskřičku naděje, že by všechno bylo jinak, kdybych mu o dítěti řekla. Ale zapomněla jsem, že tohle dítě nebylo v jeho plánu.

Jistě, Garrett nebyl ten typ, co by mě nutil jít na potrat. Ale ani se nedokázal zbavit své posedlosti Chloe. Možná by v tomhle manželství bez lásky zůstal, kdyby ho o to požádali jeho rodiče. Ale všechno, co bych měla, by byla jen prázdná schránka. To není otec, jakého jsem pro své dítě chtěla.

Setřela jsem slzy, které se mi hromadily v koutcích očí, a vzala tu zprávu. Když jsem se podívala na hodiny na zdi, bylo už pět ráno. Zkusila jsem znovu vytočit jeho číslo, ale stále bylo obsazeno. Čím byl tak zaneprázdněn? Byl zaneprázdněn milováním s Chloe? Musela mu hrozně chybět, že ano?

Stále si pamatuji ten den, kdy se vrátil po své první soukromé dovolené s Chloe. Jeho radost byla nepřehlédnutelná. Téměř okamžitě jsem poznala, že se milovali. Téhož dne jsem se vrátila do svého pokoje a usedavě plakala, zatímco jsem se odličovala. Nic z toho, co jsem udělala, nefungovalo. Nikdy bych nedokázala Chloe v jeho srdci nahradit.

Cítila jsem, jako by mi hruď drtily stovky kilogramů. Rozhodla jsem se dát si sprchu, abych ze sebe smyla všechny ty bídné pocity, ale ve chvíli, kdy jsem otevřela šatní skříň, naše spodní prádlo ležící těsně u sebe mě vrátilo ke vzpomínce na to, jak jsme tu s Garrettem měli naposledy sex.

Bylo to tehdy, co nepoužil antikoncepci. Byl tak vášnivý, až jsem si myslela, že konečně přijal naše manželství. Kdysi jsem věřila, že jeho návrat z této služební cesty pro nás bude novým začátkem, ale ve skutečnosti to byl začátek našeho současného rozpadu.

Neschopná déle potlačovat své pocity jsem se skrčila a hlasitě se rozplakala. Proč? Proč jsem vždycky já ta, kterou se rozhodnou opustit? Proč si nezasloužím být milována?

Nepamatovala jsem si, jak jsem usnula. Když zazvonil budík, podvědomě jsem se dotkla polštáře vedle sebe. Chladný jako včera v noci. Ještě nepřišel domů. Ušklíbla jsem se sama nad sebou, když jsem zachytila svůj odraz v zrcadle toaletního stolku. Tmavé kruhy pod očima byly tak zřetelné a moje vlasy byly v naprostém nepořádku, vypadala jsem jako duch.

Vidíš, Sienno? Tohle se stane, když bez rozmyslu vstoupíš do takového manželství bez lásky. Jen bys zničila sama sebe, kdybys pokračovala po té špatné cestě. Prostě se rozveď. Ušetři jeho i sebe. Tvoje dítě potřebuje silnou mámu.

Najednou mi žaludek zaplavila vlna nevolnosti a já si uvědomila, že jsem včera večer vlastně nic nejedla. Opět je mi špatně, běžím k umyvadlu a zvracím. Plivu nažloutlou tekutinu a chutná to tak odporně. Okamžitě jsem si vypláchla ústa a zírala na svůj vlastní odraz v zrcadle. Zavrtěla jsem hlavou a chytila se za čelo, jakmile jsem znovu ucítila nutkání zvracet. Znovu plivu nažloutlou tekutinu a zatímco si vyplachuji ústa, cítím teplou ruku, jak mě hladí po zádech.

Okamžitě jsem zvedla tvář a střetla se s párem hnědých očí, které se na mě dívaly přes zrcadlo. Za mnou stál se starostlivým výrazem můj manžel Garrett. Vždycky jsem byla vděčná, že ho mám jako nejlepšího přítele a manžela, ale teď... ho ztrácím. Beznadějně ho ztrácím.

„Jsi v pořádku? Je ti špatně? Měla jsi mi to říct.“

Zírala jsem na něj přes zrcadlo. „Nebral jsi mi telefon.“

V očích mu kmitla vina. „Omlouvám se. Měl jsem něco na práci. Zůstal jsem celou noc v kanceláři.“

Otřela jsem si tvář a prošla kolem něj. Následoval mě, když jsem se posadila před toaletní stolek a začala si česat vlasy.

„Sisi...“

„Vzbudila jsem se pozdě. Nestihla jsem připravit snídani.“

Snažila jsem se vyhnout jeho pohledu. Cítila jsem, že každou chvíli bouchnu a vyjedu na něj. Nikdy jindy jsem jeho sobectví necítila tak jasně jako teď. Nazýval mě svou nejlepší kamarádkou, a přesto se nikdy vážně nezabýval mými potřebami. Mými city.

„Sisi...... víš, že se na tohle neptám. Jen mám obavy o tvůj stav......“

„Sisi, jsme my dva v pořádku?“

Přestala jsem se česat a pomalu se mu podívala do očí. Znovu přes zrcadlo. Opravdu? On se mě na to ptá? Poté, co mi nabídl rozvod, aniž by se vůbec zeptal, jestli s tím souhlasím? Rozhodl se sám. Jen proto, že se vrátila jeho první láska. Nemůžu mu uvěřit.

Nasadila jsem falešný úsměv. „Jen mi dneska není dobře, Garrette.“

Okamžitě si vedle mě dřepl, což není překvapivé, protože vím, že mu na mně opravdu záleží. Co mě ale překvapilo, bylo to, proč to pořád dělá, když mi vrazil dýku do srdce.

„Jsi v pořádku?“ Jemně se dotkl mého čela a krku. „Jsi nemocná? Řekni mi, jak se cítíš, Sisi.“

„Na mých citech nezáleží,“ vyhrkla jsem, aniž bych si mohla pomoct. Vypadal šokovaně tím, co jsem řekla.

Když jsem se mu pokusila vyhnout, popadl mě za zápěstí a donutil mě otočit se k němu. Jeho tvář teď odrážela jeho hněv. Zcela ztratil trpělivost.

„Co to s tebou je, Sisi? Chováš se takhle už od včerejška. Jde o Chloe? Nebo to je tím, že jsem včera v noci nepřišel domů?“

Otráveně jsem se mu podívala do očí. „Ty jsi ten, kdo požádal o rozvod! Řekla jsem ti, ať se vrátíš dřív, ale ty jsi mě prostě nechal čekat celou noc. Jak chceš, abych tě dneska ráno přivítala, Garrette?“

Zatnul čelist a zavrtěl hlavou. „Sisi, já...“

„Dost. O rozvodu si můžeme promluvit dneska po práci.“

„Sisi!“ zvolal a popadl mě za ramena. V jeho očích byl patrný zmatek a bolest. „Jsi do mě... zamilovaná?“

Zarazila jsem se? Zamilovaná? Ano! Už od střední školy. Už od doby, co se stal mým nejlepším přítelem. Kdo by nepropadl někomu, kdo vás celou tu dobu chrání?

Ale to mu samozřejmě nemůžu říct. Jen by to všechno víc zkomplikovalo. Dokonce ani nechci, aby mě litoval. Zavrtěla jsem hlavou a odstrčila jeho paže. „Jsi na drogách? Nejsem do tebe zamilovaná.“

Obrátila jsem se k němu zády a znovu vešla do koupelny. Zamkla jsem ji, než jsem přešla k vaně. Měla bych se soustředit sama na sebe. Nemůžu dovolit, aby mě ovlivňovaly moje emoce, ale... ale proč mi zase tečou slzy?

„Jsi tak ubohá, Sienno! Nedokážeš mu ani říct, co doopravdy cítíš,“ zašeptala jsem si pro sebe, zatímco jsem si naštvaně utírala slzy.

Koupala jsem se skoro hodinu. Když jsem skončila, uvědomila jsem si, že Garrett už odešel. Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. Neustále mě opouští. Nemůžu uvěřit, že jsme dospěli až sem. Myslela jsem, že jsme na tom dobře. Byla jsem tak hloupá.

***

„Dobré ráno, slečno Vanceová...“

„Dobré ráno, paní viceprezidentko...“

Neodpověděla jsem nikomu na pozdrav tak, jak jsem byla zvyklá. Pořád jsem naštvaná a mám mizernou náladu. Snadno mě přepadne podrážděnost a nedokážu ji ovládat. Pravděpodobně kvůli Garrettovu návrhu na rozvod, nebo kvůli mému těhotenství.

Právě jsem se chystala vejít do své kanceláře, když jsem zaslechla dvě dívky, jak se baví.

„Viděla jsi ji? Vsadím se, že je to přítelkyně pana Mercera. Vypadali, že k sobě mají blízko.“

Na čele se mi objevila vráska. Garrettova přítelkyně?

„Ach! Je škoda, že jsem jí neviděla do tváře, ale mám pocit, že to byla slečna Chloe.“

„Chloe? Chloe Vaneová? Ta modelka?“

„Ano! Vsadím na to svůj celoměsíční plat. Sluší jim to spolu.“

„Ale jdi! Slečně Vanceové a panu Mercerovi to spolu sluší víc.“

„To myslíš vážně? Jsou to nejlepší přátelé. Víš, některým lidem je lépe, když zůstanou jen přáteli. To je přesně pan Mercer a slečna Vanceová.“

Pevně jsem zavřela oči a zatlačila do dveří své kanceláře. Pomalu jsem je zavřela a opřela se o ně zády. Tohle je těžší, než jsem čekala.

Zhluboka jsem se nadechla a posadila se na svou otočnou židli. Otevřela jsem počítač ve stejnou chvíli, kdy mi na obrazovce telefonu vyskočilo upozornění. Jakmile jsem to upozornění uviděla, začaly se mi třást ruce. Byla to Garrettova aktualizace na sociálních sítích. Nahrál fotku, na které je on a Chloe. Jak jedí v luxusní restauraci.

Zatnula jsem pěsti a zaskřípala zuby. Samozřejmě, že s ní v jeho srdci nemohu soupeřit. Ona je vždycky ta první a já budu v jeho prioritách vždycky až na posledním místě.