„Odvážná, že?“ zasmál se Beta a nechal Kael v nejistotě, co si má myslet. „Myslíte si, že král udělá cokoli, co mu řeknu?“

„Doufám, že si vás váží natolik, aby vám tuto malou laskavost prokázal,“ zkusila to a kousla se do rtu. Pohybovala se na tenkém ledě a byla si toho vědoma, ale neměla jinou možnost.

„Dobrá,“ zamručel muž tiše. Kael poprvé od chvíle, kdy zavolala, uvažovala, co asi dělá. „Jewel, drahá, už toho cucání stačilo. Musím jít.“

Pak znovu zaúpěl a Kaelii zrudly uši rozpakem. To byl v posteli s někým? Proč jí tedy vůbec bral hovor?!

Ozvalo se šustění a ženský hlas: „Uvidíme se večer, Beto.“ Potom zvuk vzdalujících se kroků.

„Jen abyste věděla,“ promluvil Beta znovu, „obětuji teď hodně, abych vám splatil dluh. Takže až s ním domluvíte, považujte náš účet za vyrovnaný.“

„Samozřejmě,“ ujistila ho rychle Kael a odkašlala si. „Vážím si vaší... oběti.“

Uchechtl se a ona uslyšela skřípění dveří.

„Hej, D. Potřebuju, abys s někým mluvil.“ Následovaly tlumené zvuky, ale přesto dokázala rozumět všemu, co se říkalo.

„Nemám zájem,“ zavrčel druhý muž. Kaelia dostala náhle velký strach. Uvažovala, jestli je král také zaneprázdněný. Určitě by kvůli ní neobětoval svůj volný čas.

„Nesnažím se tě s nikým dohodit.“ Beta vybuchl smíchy. „Je to jen nějaká vlkodlačí Luna. Něco jí dlužím, jasný?“

„Nemám zájem,“ zněla odpověď a Kael se sevřelo srdce. To bylo ono. To byla její nejlepší šance. V minulém životě volala Betu Vaughna také, i když to bylo později v časové ose událostí, ale on jí to tehdy nevzal. Koncem roku už lykani řešili potíže na vlastním území. Nejspíš byl příliš zaneprázdněný, když konečně našla odvahu zavolat. Volala mu tehdy znovu a znovu, dokud hovory nepřestaly procházet, což znamenalo, že si ji pravděpodobně zablokoval.

„Dej jí pět minut.“ Podle zvuků ten muž strčil telefon svému králi do ruky. Ozvalo se další zavrčení a Kael už to málem vzdala. Pak ale uslyšela zvučný, kovový hlas.

„Haló, tady Alfa Darius,“ řekl muž a ona zatajila dech. Ani nepoužil svůj titul. Byl to opravdu král lykanů?

„Dobrý den, Vaše Veličenstvo.“ Rozhodla se ho přesto oslovit formálně. „Jmenuji se Kaelia Blackwoodová. Jsem Luna smečky Glimmer River.“

Mlčel, což ji znervózňovalo. Ale pamatovala na to, že s ním má jen pět minut.

„Potřebuji vaši pomoc,“ vydechla. „Můj manžel je Alfa Torin Blackwood a v blízké budoucnosti plánujeme rozvod.“

„Fascinující,“ odpověděl muž bez jakýchkoli emocí v hlase. „But co to má společného se mnou? Rozvést se můžete kdykoli chcete bez mé pomoci.“

„Já vím, Alfo,“ souhlasila a uslyšela jeho tiché zavrčení. „S touhle částí vaši pomoc nepotřebuji. Víte, jsme vyvolení druzi. A když jsme se brali, sloučili jsme naše smečky. To, co od vás opravdu chci, je pomoci mi získat mé lidi a mé území zpět. Jste Král Alfa, a až tento spor vyvolám, vaše slovo bude v Radě Alf mít poslední slovo. Nebudou moci odmítnout.“

„Hmm.“ Znělo to, že ho to pobavilo. „A myslíte si, že ten případ zajde tak daleko? Jistě víte, že Rada Alf se skládá hlavně z mužů. Co vás vede k myšlence, že vás někdo podpoří?“

„Podpoří, když budou vědět, že jste na mé straně.“ Kaelia se teď cítila odvážnější. „Také jsem se osvědčila jako vůdkyně a bojovnice. To by neměl být problém.“

„Pak je možná všechno skvělé a mou pomoc vůbec nepotřebujete?“ Uchechtl se.

„Potřebuji, Vaše Veličenstvo,“ ujistila ho, „opravdu potřebuji. A velmi bych si toho vážila.“

„To je složitá záležitost,“ řekl po krátké odmlce, „nic, co bych rozhodoval po telefonu. Upřímně řečeno, nezní to dost vážně na to, abych se tím vůbec zabýval.“

Kael cítila, jak jí v žilách kypí vztek. Myslí to vážně? To je všechno?

„Ale—„

„Není o čem mluvit. Provdala jste se a odevzdala svou smečku manželovi. Nepromyslela jste to a byla to vaše chyba. Teď už je pozdě.“ Král Alfa zněl znuděně. „Podle našich zákonů by vám dlužil štědré alimenty. Zachováte si svůj luxusní životní styl, pokud je to to, co vás trápí—„

„O to vůbec nejde!“ Zatnula zuby. „Nemůžu nechat své lidi s nimi!“

„S nimi?“ Král si odfrkl. „Takže v tom je ten problém. Našel si jinou a vy jste zahořklá?“

Tohle nemělo smysl. Kael praštila pěstí do stolu, až ho málem rozbila. Tento druh posměchu pro ni nebyl nový. Do té doby už slyšela všechno. Dokonce i od lidí, které považovala za přátele.

„Nejsem zahořklá!“ plivla. „Jsem zuřivá. Protože teď vidím, kolik chyb náš systém má! Jak nespravedlivě a nerovně se zachází se ženami, když vedle nich už nestojí muž! Jak málo šancí dostáváme, abychom se osvědčily. Jistě, uděláte ze ženy bojovnici a mluvíte o rovnosti, ale když dojde na vyšší pozice, donutíte ženu pracovat třikrát usilovněji než muže, abyste ji vůbec vzali v potaz! Po boku svého manžela jsem léta dělala práci Alfy a dělala jsem ji bezchybně. Ale vy teď vidíte jen zraněnou ženu, která se nedokáže přenést přes manželovu zradu. Víte co? Bolí to jako čert, ale přesto tu stojím, nenaříkám bolestí, ale snažím se vymyslet svůj další krok. Ani nevíte, co se děje, ale už teď jste mě odsoudil. Jak zklamávající seznámení s mým králem!“

Mrštila telefonem takovou silou, že pak jen zírala na roztříštěné kousky na podlaze.

To je snad vtip!

Darius seděl ve svém obrovském koženém křesle za stolem a zíral na telefon svého Bety. Co to mělo sakra být? Vynadala mu a pak zavěsila?

„No-tak jo.“ Vaughn si opatrně vzal telefon zpět. „Vidím, že to dopadlo skvěle.“

„Připomeň mi, kdo to byl?“ zeptal se Darius, podíval se na svého přítele a svraštil husté obočí.

„Cože?“ Vaughn se nervózně zasmál. „Než ti to řeknu – chystáš se ji zabít, nebo—„

„VAUGHNE!“ zavrčel Darius tak hlasitě, že ho pravděpodobně slyšeli všichni členové jeho smečky.

„No dobře!“ Beta se zhroutil do křesla naproti němu a prozradil: „Je to Luna smečky Glimmer River.“

Glimmer River... kousek od jezera Glimmer.

„Co dál?“ Král netrpělivě bubnoval prsty o desku stolu.

„Jmenuje se Kaelia Blackwoodová. Pokud mě paměť neklame, je Lunou pět nebo šest let. Možná sedm.“

„Říkal jsi, že jsi jí dlužníkem,“ probodával ho Darius pohledem. „Jak to? Je to jedna z tvých mnoha děvek?“

„Samozřejmě že ne!“ Beta zněl dotčeně. „Ona... ona zachránila Owena před sedmi lety. Odpadlíci zaútočili na jeho internátní školu a ona tam tehdy náhodou byla na nějaké akci. Tehdy ještě nebyla Luna, mimochodem. Ale připravovala se na tu roli.“

„Ona ho zachránila?“ Darius si promnul kořen nosu.

„Ano, zabila několik odpadlíků a ochránila ho. Jemu tehdy bylo pouhých dvanáct let. Kdyby nepřišla včas—„

„Proč jsi mi to neřekl?“ zasténal král.

„Nebyl čas!“ Vaughn pokrčil rameny. „Jak jsem měl vědět, že na ni budeš takový kretén?“

„Existuje snad vhodná doba na to být kretén?“ uchechtl se Beta Vaughn, čímž ho jen ještě víc naštval.

„Zjisti, kde se s ní můžu setkat,“ přikázal Darius. „Zajímá mě. Vypadá to, že je... bojovná.“

„Přesně tak, jak je nesnášíš.“ Vaughn vstal, ale když si všiml Alvova zlostného pohledu, úsměv mu z tváře zmizel. „Půjdu... do práce.“

Darius se opřel v křesle. Už tak měl plnou hlavu starostí, ale tahle žena ho na určité úrovni zaujala. Na rtech se mu usadil úsměv. Už to byla nějaká doba, co se k němu někdo opovážil takhle mluvit. Luna Kaelia byla vskutku zábavná.

Vzhledem k tomu, že zachránila Owena, dlužil jí aspoň to, že se na její případ podivá.

Budiž tedy.

Kaelia se připravila na snídani. Oblékla si jednoduché, ale elegantní šaty a rozčesala si vlasy tak, aby jí splývaly na ramena v jemných vlnách. Dnes se rozhodla nepoužít žádný make-up, protože velmi dobře věděla, čemu bude muset čelit, až sejde dolů.

U dveří téměř narazila do Tessy.

„Kael.“ Její kamarádka se pokusila o bezstarostný úsměv, ale Kaelia poznala, že je nervózní. „Co kdybychom se najedly tady a popovídaly si? Jen my dvě?“

Kaelia se usmála. Věděla, že se ji Tessa snaží ochránit před novou drsnou realitou v přízemí. Naštěstí pro ni však byla připravená na všechno.

„Možná jindy,“ navrhla a vzala Tessu za ruku, přičemž se stále vyrovnávala s tím, že její přítelkyně žije. „Teď musím něco udělat. Jen buď po mém boku, dobře?“

„Vždycky.“ Tesse se v očích zaleskly slzy.

V jídelně to šumělo, ale jakmile do ní vstoupila, všichni ztichli. Nadi už hned první den ve smečce seděla u stolu s nejvýše postavenými vlky a zjevně byla středem pozornosti.

„Luno!“ vyskočila na nohy poté, co nechala Kael sledovat, jak úspěšně obsazuje její teritorium. „P-prosím, odpusťte mi mou nevychovanost! Př-přísahám, že znám své místo!“

Už v tom zase jela.