„Kae!“ Torinova hlava vykoukla ze dveří Kaeliny kanceláře zrovna ve chvíli, kdy končila diskusi s ředitelkou ohledně rozpočtu pro základní školu jejich smečky. „Máš vteřinku?“

„Ano, tady jsme skončily,“ odpověděla. Kael podala papíry ženě před sebou, která jí na oplátku věnovala soucitný úsměv. Luna si jasně vzpomínala, že právě ona při ní stála až do úplného konce. Byla jedním z důvodů, proč se jí podařilo vyškrábnout pro školu trochu peněz navíc.

„Luno, Alfo.“ Ředitelka sklonila hlavu a odešla, čímž nechala manžele po dlouhé době poprvé o samotě. Posledních pár dní se Kaelia snažila Torinovi za každou cenu vyhýbat. Až příliš dobře si pamatovala, že každé setkání v jejím minulém životě dopadlo špatně. Tehdy se snažila zachovat si důstojnost a rozhodla se, že za ním nepůjde jako první. Jídávali společně se členy smečky jako vždy, měli pracovní schůzky s Betou, Gamou a tak dále, ale kromě toho si Kaelia pokaždé, když s ní chtěl Tor mluvit, našla dokonalou výmluvu k útěku. Nemělo smysl s ním mluvit, protože se nedalo nic změnit. Uvažovala, že mu řekne pravdu o svém znovuzrození, ale ten nápad rychle zametla pod koberec. Snadno by mohl usoudit, že se zbláznila, a použít tento úsudek proti ní během rozvodu, až se bude snažit získat svou smečku zpět.

Ticho začínalo být trapné.

„Dlouho jsme se neviděli,“ prohodil ve snaze o společenskou konverzaci a přistoupil blíž, zatímco ona zůstala za stolem, aby mu ztížila možnost dostat se k ní příliš blízko.

„Jo, už je to nějaká doba,“ odpověděla. Kael se opřela do křesla a zeptala se: „Jde o ten ples Alfů?“

„Dostala jsi mé květiny?“ zeptal se.

Květiny jí posílal neustále. Nejspíš se pořád cítil provinile.

„Ano, jsou nádherné,“ přinutila se říct s nepatrným úsměvem. „Děkuji. Takže, přišel jsi mluvit o plese Alfů?“

Tuhle konverzaci už jednou vedli. Zastihl ji v kanceláři a zlomil jí srdce.

„Ano.“ Torin si popotáhl límec košile, aby se mu lépe dýchalo, zatímco ho Kael sledovala s lhostejným výrazem, který ho zjevně přiváděl do rozpaků. „Jde o Nadi, chci říct o Nadiu.“

„Co je s ní?“ Předstírala, že neví, o co jde.

„Poslyš,“ začal, povzdechl si a vyhnul se jejímu pohledu. „Tak nějak jsem jí slíbil, že ji vezmu na ten ples jako svůj doprovod.“

„Opravdu?“ Kaelia naklonila hlavu. „Zajímalo by mě, kdy a jak se to stalo?“

„To je…“ Odkašlal si. „Dlouhý příběh. Prosím, pochop to. Moje vlčice umírá, když je ona nešťastná. Kromě toho, nikdy na takovém plese nebyla.“

„Ach, páni!“ vydechla Kael a zavrtěla hlavou. „Možná bych s sebou měla vzít Rocca? Ten takovou událost taky ještě neviděl. A když o tom tak přemýšlím, Jude taky ne.“

Nejžhavější svobodné válečníky smečky zmínila schválně. Z hrudi jejího manžela se vydralo zavrčení. Dobře mu tak!

„Co to s tebou v poslední době je, Kae?“ Podíval se na ni nevěřícně. „Moje Luna nepůjde s někým jiným!“

„Ach, ale je v pořádku, když můj Alfa půjde s někým jiným? Jak je to spravedlivé?“ Vyzývavě na něj zvedla obočí a provokovala ho. Torin nesnášel, když ho někdo zpochybňoval.

„Možná bys to tedy tentokrát měla vynechat!“ Zavrčel na ni a poprvé jí projela vlna obav. Tento ples potřebovala. Zoufale.

„Ne, děkuji,“ odmítla Luna a zkřížila si paže na hrudi. „Dostala jsem svou vlastní osobní pozvánku. Kromě toho je pro dobro naší smečky důležité stýkat se s ostatními Lunami. Stále musíme zorganizovat výměny studentů a válečníků a pár seznamovacích akcí pro starší osmnácti let. Nebo snad očekáváš, že by se o to všechno dokázala postarat Nadi, místo aby si užívala svou první velkou událost? Co by to bylo za Popelku, kdyby musela zase pracovat?“

Zhluboka vydechl nozdrami a ona věděla, že se jí podařilo tohle kolo vyhrát.

„Fajn,“ zabručel a postavil se, „ale půjdeš s Corbem. Stejně tam jde, jelikož je Beta smečky.“

„Teď vysáváš zábavu ze života i jemu?“ zasmála se Kael. „Jsem si jistá, že má nějakou dívku, kterou by chtěl doprovázet a udělat na ni dojem.“

„Už souhlasil, že ti bude dělat doprovod,“ informoval ji Torin. „Zároveň tě tam bude chránit.“

„Jak ohleduplné,“ poznamenala a rozhodla se, že se tím prostě smíří. Zbavit se Corba bude beztak snadné. Uvidí nějakou dceru Alfy a hned bude v prachu.

Torin se chystal k odchodu, ale u dveří zaváhal a ještě jednou se na ni otočil.

„Kae,“ řekl, když zachytil její pohled, „je to jen přechodné období. Zvládneme to a všechno bude v pořádku.“

Lži.

„Nikdy si nevezmu jinou Lunu kromě tebe.“

Lži.

„Pořád tě miluji. Jde jen o to, že měla tak těžký život, a já nejsem monstrum. Je to jen milá dívka a nikdy nezaujme tvé místo.“

Lži, lži, lži.

„Děkuji, že mě v tom utvrzuješ.“ Přikývla. „Tohle jsem potřebovala slyšet, Tore.“

Dokonce se přinutila k úsměvu.

„Hele, až ten ples skončí, vezměme si den volna. Jen ty a já. Co ty na to?“ navrhl zničehonic a ona k němu překvapeně vzhlédla. Tohle bylo nové. Tohle se v minulosti nestalo.

„Na to se budeme muset podívat do našich rozvrhů,“ dokázala odpovědět, zatímco ještě více natáhla rty do úsměvu. „Ale je to pěkný nápad.“

„Takže se uvidíme?“ Vypadal ulehčeně, jako by se právě zbavil nějakého břemene.

„Jsem tvoje žena, nebo snad ne?“ uchechtla se a sledovala, jak mu úsměv mizí z tváře.

Odešel a Kaelin telefon zabzučel oznámením, které ji informovalo, že šaty už měly dorazit.

Na krátkou vteřinu se odmlčela. Znepokojovalo ji, že navrhl společný den volna. Bylo to dobré znamení, nebo špatné? Chtěla změnit události, které způsobily tolik katastrof. Nicméně tahle konkrétní věc v jejích plánech nebyla.

Nakonec přišla na zkoušku šatů pozdě, když vešla do místnosti přeplněné těmi nejdůležitějšími ženami ze smečky. Byla tam Tessa, spolu s jejich přítelkyněmi Natašou a Mirou. Přivítaly ji svým obvyklým přátelským způsobem. Na druhé straně místnosti seděla Jocelyn a její přisluhovačky.

Jocelyn byla Torinova sestra a z nějakého důvodu Kaelii nikdy neměla ráda, už od mládí. Byla jednou z prvních, kdo Nadi otevřeně podpořil. Byla to ona, kdo otevřel dveře ostatním, kteří nevěděli, co mají dělat, a vlastně to zlé rusovlasé monstrum propagovala.

„Přineste ty šaty,“ nařídila Kael pevně. Chtěla to tu mít za sebou co nejrychleji.

Bylo tradicí smečky společně oblékat dámy, které byly pozvány na ples Alfů, a smečka jim vybrané šaty hradila. Konec konců, všechny reprezentovaly smečku Třpytivé řeky a bylo důležité nechat ostatní smečky vidět, jak dobře se jim daří.

Několik omeg přivezlo stojany s těmi nejkrásnějšími večerními šaty od exkluzivních špičkových návrhářů. Jejich Luna byla vždy první, kdo si vybíral svou večerní róbu, a pak si vybíraly ty zbývající podle svých hodností. Zbytek oblečení se posílal zpět.

Kaelia moc dobře věděla, které šaty si vybere, ale přesto předstírala, že si je všechny prohlíží, aby nevzbudila podezření.

„Co ty smaragdové?“ navrhla Jocelyn barvu, která by Kaelii k jejím blond vlasům a modrým očím nikdy neseděla.

„Líbí se ti?“ zeptala se Kael, sáhla po ramínku a s úsměvem si přiložila róbu k hrudi. „To je Zac Rosen.“

„Nádherné!“ ušklíbla se její švagrová.

„Tak ti je přenechám.“ Kael jí oplatila výraz ve tváři a pokračovala v prohlížení stojanu. Brzy došla k róbě, kterou měla na mysli… Ty šaty si dobře pamatovala. Broskvové a lesklé se spoustou kamínků pokrývajících vrchní část.

Prohlížením strávila dost času. Přistoupila k zrcadlu a vzala si šaty s sebou.

Každou vteřinou…

Dveře se otevřely a vtrhla dovnitř Nadi, lapanje po dechu. „Ach, má Bohyně! Luno! Je mi to tak líto! Radši hned odejdu, abych vám nezkazila náladu.“

Už to dělala. Naznačovala, že už jen pohled na ni Kaelii ovlivňuje.

A taky že ano. Ale bylo manipulativní to takhle vytahovat.

„Zůstaň,“ nabídla Kael a jemně se usmála, přičemž si všimla, jak je obě všechny sledují. Pokračovala: „Ty jdeš na ten ples taky a potřebuješ něco na sebe.“

„Už jsem si něco koupila,“ zamumlala Nadia, „za všechny ty peníze, co jste mi dala. Mám to z Devill's.“

Jedna z Jocelyniných přisluhovaček si odfrkla, protože to byla levná značka zaměřená převážně na teenagery.

„To nepůjde.“ Kaelia se otočila a povzdechla si. „Potřebuješ šaty dost dobré pro tvé nové postavení.“

„A to je jaké?“ Jocelyn si nemohla pomoct a položila provokativní otázku.

„Členka smečky Třpytivé řeky,“ odpověděla Kael bez jakéhokoli zaváhání. „Rozhlédni se. Co se ti líbí?“

Ozvalo se tiché vzlyknutí a po něm následovalo načasované popotažení. Všichni se otočili, aby viděli plačící Nadi.

„To je tak milé!“ zakňourala. „Jste tak skvělá Luna, že se staráte o někoho jako jsem já. Nikdy v životě jsem tak krásné šaty neměla!“

Ukázala na ty, které Kaelia držela.

„Myslela jsem, že nikdy… nebudu mít… takovou příležitost,“ zakoktala se.

Propukla v pláč a Kael dělala, co mohla, aby neprotočila panenky.

„Můžeš si je vzít.“ Natáhla ruce s oděvem směrem k omegě a snad úplně všichni v místnosti byli v šoku.

„Ale Luno!“ vydechla Mira. „Vy si musíte vybírat první.“

„To je v pořádku.“ Kaelia pokrčila rameny. „Tam vzadu jsem viděla jedny červené, které se mi taky líbily. Nadi si může vzít tyhle, když už ji dojaly k slzám.“

Nadia vypadala trochu zaskočeně a Luna přistoupila blíž a strčila jí ty nevkusné broskvové šaty, které by byly tak akorát dobré na ples na střední škole v nějaké zapadlé vesnici.

„Ne, opravdu.“ Kael se ušklíbla. „Chci, aby sis je vzala.“

Jejich oči se setkaly a Nadi zůstala zírat s otevřenou pusou, když jí došlo, že právě sedla na lep.

„Teď jdi do svého pokoje a vyzkoušej si je. Budou ti moc slušet.“ Nebo v nich budeš vypadat úděsně.

Jakmile Nadi odešla, Kael se rychle vrátila ke stojanu a popadla první červené šaty, které uviděla.

„Vezmu si tyhle.“ Vyšla z místnosti tak rychle, jak jen to šlo, následována Tessou. „Vyberte si, co se vám líbí, dámy,“ křikla přes rameno, když odcházela.

Šly rovnou do Tessiny ložnice, a jakmile za sebou zavřely dveře, propukly v hysterický smích.

„Ach, má Bohyně!“ smála se Tessa. „To byla sranda!“

„To tedy ano,“ souhlasila Luna a odhodila ten červený kus látky, který si vybrala. Protože ta skutečná róba, kterou si hodlala vzít na ples, byla přímo tady v jejím pokoji. Byly to ty nejkrásnější šaty, na kterých kdy spočinula očima. Úchvatná vínová róba z hedvábného šifonu odhalující ramena, krásně nařasená přes prsa a splývající k pasu, vytvářející geometrický vzor a volně padající až na zem.

Róba hodná královny. Ve svém minulém životě si ji Kael ani neobjednala na ukázku, protože byla naprosto mimo její rozpočet. Tentokrát je uviděla znovu a řekla si, proč k čertu ne?

Když šla na ples Alfů minule, byl to pro ni ten nejstrašnější zážitek. Nadia měla na sobě krásné bílé šaty a vypadala přesně jako ta malá nevinná omega, na kterou si tak ráda hrála, čímž si získala sympatie všech.

Zároveň Kaelia sklidila lítost od Alfů a posměch od některých Lun, které ji nikdy neměly v lásce. Už tak bylo dost ponižující přijít jako páté kolo u vozu svého manžela a jeho družky, ale aby toho nebylo málo, Torin strávil celý večer po Nadině boku. Kael měla celou dobu mrzutou náladu, ačkoli se jí přece jen podařilo dojednat pár obchodů.

Tentokrát věděla, co může očekávat, a byla připravená. Tentokrát tam šla pracovat.

„Sluší mi to?“ usmála se Tessa od ucha k uchu, když vyšla z koupelny ve vypasované královsky modré róbě, která doplňovala její hnědou pleť a tmavé vlasy.

„Vidím, že sis taky jedny vzala.“ Kaelia na ni souhlasně kývla, když se před ní její přítelkyně zatočila.

Dnešek byl úspěch, a to díky Tesse. To ona převzala všechny šaty ještě předtím, než se k nim dostaly smečkové omegy, a přinesla Kael ty, které chtěla, aniž by ji u toho kdokoli viděl.

„Samozřejmě,“ poznamenala a dala si ruce v bok. „Opouštíme tuhle smečku, takže jim nehodlám šetřit peníze.“

„Hlavně o tom nekřič po celém sídle, jasné?“ Kael protočila panenky. „Konec konců, je to tajemství. A opravdu ti to moc sluší.“

„Díky!“ Tessa zjevně souhlasila. „Škoda, že tam nejdu s tebou. Ale vždycky je tu příště, ne?“

„Až já budu Alfa a ty moje Beta, budeš se ho účastnit každý rok,“ slíbila jí Luna a mrkla na ni.

Večer Kael dokončila svůj make-up a účes a vyšla do hlavní části své ložnice, kde na malém stolku vedle nové kytice našla modrou krabičku. Otevřela ji a uviděla luxusní a pravděpodobně šíleně drahý diamantový náhrdelník. Byla k němu přiložena jednoduchá kartička s jediným vyrytým slovem. Promiň.

„Tfuj.“ Skousla si ret, když si vzpomněla, že Torin ho předtím dal Nadi. Jí dal také pár rubínových náušnic, které Kaelia nikdy nenosila. To se taky změnilo.

Teď však nebyl čas o tom všem přemýšlet.

Náhrdelník si nasadila, protože to byla dokonalá tečka za celým outfitem, a vyrazila na ples.

Když scházela ze schodů a sukně jejích šatů za ní nádherně vlála, věnovala si krátkou chvilku, aby se sama sobě obdivovala. Většinu vlasů měla vyčesanou nahoru, přičemž jí na holá ramena spadalo několik kudrnatých kadeří.

„Dnes večer vypadáš nádherně.“ Při tom mužském hlase sebou trhla.