Dole pod schody na ni čekal Beta Corb. Ne její manžel. Oblečený v černém smokingu jí nabídl ruku, když k němu došla, což Kael zprvu neochotně zvažovala přijmout, ale pak si to rozmyslela. Zatím ji nezradil. Nemohla s ním počítat, ačkoli stále byl čas změnit události, které se odehrály v jejím předchozím životě. Nebo to alespoň zkusit. Pokud by ji Beta podpořil na Radě Alfů, až dojde na její žádost o rozvod, mohlo by jít všechno hladce.

„Pěkné šaty.“ Věnoval jí další kompliment, za který ho odměnila letmým úsměvem.

„Díky.“ Kráčeli k autu, které na ně už čekalo, a ona se zamračila, když si uvědomila, že je to limuzína. Znamenalo to, že bude muset jet se svým manželem a Nadi. Jak nepříjemné.

„Tohle běžně nenosíš,“ řekl Beta a ona se na něj podívala, mírně šokovaná, že si toho vůbec všiml.

„Mám náladu na nějaké změny, Corbe.“ Kaelia se usmála a trochu naklonila hlavu, přičemž si všimla, že vlkodlakovi ztmavly oči. Zase něco nového.

Otevřel jí dveře auta a pomohl jí dovnitř, přičemž přidržel vlečku jejích šatů a jemně jí ji položil k nohám. Možná to trochu přehnala? Tančit v tomhle by mohlo být problematické. Ne že by měla v plánu moc tančit. Dnešní večer měl jiný účel.

Krátce pohlédla na Torina a Nadiu, kteří seděli na její vkus až příliš blízko u sebe. Dokonce se jí podařilo potlačit úšklebek, když uviděla omegu v těch nevkusných broskvových šatech posetých třpytivými kamínky. Ta barva k jejím zrzavým vlasům vůbec nešla a dělala ji až příliš oranžovou.

„Luno,“ pozdravila ji Nadi rozpačitě, tisknouc se k Torovi, zatímco on opatrně sundal její ruce ze svých a naznačil jí, aby si je nechala na kolenou. Alespoň se v Kaelině přítomnosti snažil nebýt příliš neuctivý.

„Kae,“ promluvil, aniž by ze sebe dokázal vydat úsměv. „Vypadáš úchvatně.“

„Díky.“ Sama ze sebe bez potíží vykouzlila falešný úsměv. „To už mi říkal Corb.“

Když se auto rozjelo, rozhostilo se nad nimi těžké ticho.

„Luno,“ sondovala Nadia. Prostě nedokázala mlčet. „Ty šaty, co máte na sobě… Jsou vskutku znamenité.“

„Děkuji.“ Věnovala jí jen jeden pohled. „Hádám, že mám dobrý vkus. Tvoje jsou taky pěkné. Doufám, že sis užila, že sis mohla vybrat svůj outfit jako první.“

„Ty jsi vybírala jako první?“ Torin zněl překvapeně. To nebylo to, co mu omega o procesu výběru šatů řekla. Zmínila se, že Luna byla tak hodná a dala jí jedny ze šatů, které nikdo nechtěl. Což bylo samozřejmě v pořádku, protože jí vůbec nic dávat nemusela.

„Copak jsi to nevěděl?“ Kaelia na něj zvedla obočí. „Nadi byla tak dojatá, když viděla ty stojany s oblečením. Říkala jsem si, že jí udělá radost, když si bude moci vybrat cokoli, co bude chtít, ještě před ostatními, vzhledem k tomu, že to bylo poprvé a tak.“

Alfa se na svůj doprovod tázavě podíval, ale dívka předstírala, že si toho nevšímá.

„Tenhle šat jsem ale neviděla!“ vykřikla nevinně a snažila se poukázat na to, co Kael udělala.

„Špatně ses dívala.“ Luniny rty se zvlnily do úsměvu, když pokračovala. „Prostě jsi chtěla vzít ty, které jsem měla v rukou, aniž by ses obtěžovala podívat se na zbytek. Tak jsem tě je nechala vzít, a tak to je.“

Všichni vypadali ohromeně. Kael se otočila k oknu a předstírala, že se kochá ubíhající krajinou.

Za několik hodin dorazili ke smečce Topazové hvězdy, do té doby už měla Kaelia po krk Nadiných báchorek o jejím těžkém životě. Byla bita, hladověla a v předchozí smečce musela dřít jako otrok, přičemž ji šikanovaly i děti. Každý muž, kterého potkala, si ji chtěl vzít, a přesto zázračnou náhodou zůstala čistou pannou. To poslední opakovala stále dokola. Až tak, že i Corb si v jednu chvíli odfrkl. Zdálo se, že Torin je jediný, kdo je ochotný naslouchat soustředěně a navíc s velmi vážnou tváří. Kdyby mu to tak šlo, měl by u toho uronit i pár slz. Kael měla chuť protočit panenky. Nic z toho se nezdálo být vůbec reálné. Ani tuláci nebyli ve svých skupinách tak krutí. Dokázala by uvěřit, že by si někdo na omegu zasedl, to samozřejmě ano, ale celý Nadin příběh byl pochybný. V minulém životě se to snažila ověřit. Nicméně všechno se shodovalo. Čím více o tom přemýšlela, tím více docházela k závěru, že možná přece jen nehledala dostatečně důkladně. Když se jen jednoduše poptala jako Luna své vlastní smečky, oslovila Nadiinu smečku. Alfa tehdy až příliš ochotně přiznal, že se s Nadi opravdu zacházelo špatně. Proč to nepopřel? Nikdo nepotřeboval takovou pověst.

„Luno.“ Corb jí znovu nabídl ruku a ona si uvědomila, že konečně dorazili do cíle.

Vešli do sídla a prošli velmi základní bezpečnostní kontrolou. Když se chystali vejít do sálu, kde se konala oslava, Kael se otočila k Betovi.

„Corbe, zapomněla jsem v autě psaníčko,“ zmínila se a jemně se na něj usmála. „Byl bys tak laskav a přinesl mi ho? Mám v něm telefon a nechci zmeškat žádný důležitý hovor, kdyby se náhodou něco stalo, zatímco jsme pryč.“

„Samozřejmě.“ Přikývl a rychle běžel zpět k jejich limuzíně.

Nebyla to náhoda, udělala to naprosto úmyslně. Nechtěla vstoupit do místnosti se svým vlastním doprovodem. Potřebovala ten faktor šoku a lítosti, který její příchod bez jejího Alfy a vyvoleného druha přinese. Takže když omegy otevřely dveře před Torinem a Nadiou, postarala se o to, aby kráčela těsně za nimi s hlavou hrdě vztyčenou.

Luna zrazená svým manželem. Luna, která se neměla za co stydět. Luna, která znala svou hodnotu. Torin s Nadiou už byli dole pod velkým schodištěm, zatímco ona na chvilku počkala na samém vrcholu s nezřetelným úsměvem na rtech. Tu a tam zaslechla v místnosti zavrčení. A šepot. Tolik šepotu, že to bylo zpočátku mírně zdrcující.

Přesto nasávala pozornost a pomalu scházela dolů, když vtom jedno zavrčení přehlušilo všechna ostatní.