Kael scházela ze schodů pomalu a s grácií, přičemž si všimla, jak se Torin otočil, aby se podíval, na co všichni ostatní zírají. Byl šokovaný, když viděl, že je to jeho vlastní žena. Kaelii to připadalo urážlivé. Takže když jí k nelibosti Princezny Broskvičky, známé též jako Nadi v jejích ošklivých broskvových šatech, nabídl ruku, ignorovala ho a prošla kolem nich, jako by se vůbec neznali. Tento krok způsobil, že propukla další vlna šepotu, což ve světě vlkodlaků nic neznamenalo – každý slyšel, o čem se mumlá.

Kael přešla pozdravit několik párů, které znala. Všichni na ni nasadili své nejlepší úsměvy a trapnou situaci nijak nekomentovali. Rychle s tím byla hotová, a protože večírek zdaleka nekončil, rozhodla se obstarat si trochu tekuté odvahy. Bohyně ví, že ji dnes potřebovala.

Koutkem oka si všimla, že balkon na druhé straně místnosti, ten, který obvykle využíval majitel domu, Alfa Higgins, je zakrytý bílými závěsy, aby nebylo vidět, co se děje za nimi. Všimla si, že se uvnitř pohybuje několik postav, ale to bylo vše. Byla zvědavá na potřebu něco skrývat, ale ne do té míry, aby to šla skutečně sama zkontrolovat.

„Luno Blackwoodová,“ ozval se za ní mužský hlas. Otočila se a čelila neznámému Alfovi. Byl to jeden z těch nových a mladších, protože ho ještě neznala. V některých smečkách se Alfové často střídali kvůli bojům o moc. Ona a Torin se jim dokázali vyhnout a byli považováni za něco jako starší, ačkoli jí bylo pětadvacet a jemu šestadvacet.

„Dobrý večer,“ pozdravila muže s jemným úsměvem. Konec konců to byla pouhá zdvořilost.

„Alfa Brock Langdon,“ představil se mladý muž. Vypadalo to, že už mu také táhne na třicet. „Alfa ze smečky Zelené hory.“

„Ach, slyšela jsem,“ odpověděla Kaelia, teď už se zájmem. Všichni slyšeli zvěsti o nemanželském dítěti Alfy, které vyzvalo svého staršího bratra a získalo jeho titul. „Působivé!“ poznamenala.

„Kompliment od někoho, jako jste vy, je skutečně poklona.“ Ušklíbl se a pokynul barmanům, aby jim podali pití. „Šampaňské pro dámu a brandy pro mě.“

Ani se jí nezeptal. Alfové už byli takoví.

„Kaelio,“ oslovil ji další Alfa a objevil se z její druhé strany. „Vypadáš úchvatně jako vždy.“

Jeho paže se jí ovinula kolem pasu, jako by tam patřila, a Brock jako varování tiše zavrčel.

Na vteřinu Kael nechápala, co se děje. Pak jí to najednou došlo. Oba si mysleli, že je zpátky na trhu.

Jak zábavné! A užitečné.

Konec konců, byla skoro nezadaná a připravená se bavit. I přesto, že měla na krku značku jiného muže. Muže, který právě teď byl s někým jiným a skvěle se bavil. Pokud si Kael ze svého předchozího života pamatovala, ti dva si to ohromně užívali, zatímco na ni se zapomnělo. Schovávala se ve svých skromných šatech, krčila se v koutě a z akce odešla brzy. Sama. Se zlomeným srdcem nemohla s nikým mluvit, ačkoli se ze všech sil snažila. Jako vždycky.

Teď ta hra začala. Srdce už ji nebolelo.

No, možná trochu. Nicméně teď už dokázala uvažovat jasně. Viděla ty hladové pohledy.

Od každého. Jednoho. Samce.

A možná to byla ubohá reakce, ale ona tu pozornost milovala. Po tom všem, co se stalo s Torinem, po ní prahla. Potřebovala si zase připadat jako žena. A to jako krásná žena.

Odkudsi se ozvalo další hlasité zavrčení, které obsahovalo takovou sílu, že se všichni rozhlédli. Na vteřinu si Kael myslela, že je to Torin, že si jí konečně všiml, ale ten byl ve druhém koutě místnosti a představoval Nadi svým alfa kamarádům. Když ucítil, že se na něj dívá, věnoval jí letmý pohled a omluvný úsměv. Jak otravné.

Kdo to tedy vrčel?

„Nevšímejte si jich!“ vložil se do toho třetí Alfa, když se k nim přidal. „To jen lykaoni šílí. Kaelio, dnes jsi prostě úchvatná! Jaké to šaty! Ta barva ti sluší!“

„Lykaoni?“ Zmateně zamrkala řasami a myslela si, že nejspíš slyší bludy. „Tady?“

„Jo.“ Brock se uchechtl. „Všichni jsou v šoku. Jsou zváni každý rok, ale nikdy se nezúčastní, pravděpodobně si myslí, že jsou pro nás příliš dobří! Včera měl Alfa Miller telefonát, že přijede sám Lykaonský král. Potřebovali však soukromý VIP prostor. Umíš si to představit?“

„Snobové!“ zvolal další vlkodlak vedle ní a zasmál se. „Takže, Kael, schováš mi jeden tanec?“

„Nevidím důvod, proč by—„

„Ne!“ Uslyšela za sebou pevný hlas a otočila se, aby spatřila svého Betu, který vypadal, že je z celé té situace pramálo nadšený. Jaký měl problém? „Moje Luna mi slíbila, že si dnes večer zatančí se mnou,“ lhal bez mrknutí oka a to ji naštvalo. Dělal to kvůli Torinovi? Měl jí zabránit v tom, aby s kýmkoli mluvila?

To už bylo příliš a vůbec se to neshodovalo s jejími plány.

„Nebuď směšný, Corbe.“ Lehkovážně se zachichotala a vzápětí ho obdařila svým typickým pohledem neopovažuj-se, který používala na své podřízené. „Bavili jsme se jen o jednom tanci, když jsme byli v autě. Poté“ — přelétla pohledem po společnosti nejméně pěti svobodných Alfů, kteří ji obklopovali — „mohu tančit se svými starými přáteli. A taky s těmi novými.“

Někteří z mužů si při jejích slovech popotáhli límečky a potěšilo ji, že na ně měla požadovaný účinek. Ty šaty nakonec byly dobrá investice.

„Stále trvám na tom, že budu první.“ Beta jí nabídl ruku a ona ji přijala.

„Hned se vrátím,“ zašeptala a mrkla na ostatní gentlemany. Buď přikývli, nebo se na ni usmáli.

Nemyslela to s nimi samozřejmě vážně. Ačkoli velmi dobře věděla, že někteří z nich to s ní vážně myslí. Byl tu Alfa Kellan, Torinův starý rival. Už dříve nejednou prohlásil, že by si ji přál za svou Lunu. Alfa Emmett jí už předtím dával najevo obdiv. Většinou předstírala, že si toho nevšímá, ale moc dobře věděla, jak se na ni dívají. Samice s čistou krevní linií Alfů byly vzácné. Její vlčice měla bezchybnou stříbrnou srst, což bylo také jedinečné. Navrch byla krásná a chytrá. Byla to dokonalá Luna, kterou každý chtěl. Torin měl štěstí, že ji měl.

Škoda, že jí to všechno nepomohlo, když našel svou družku. I přes to, že nosili vzájemné značky a sdíleli vlastní pouto, to nepomohlo.

„Neměla bys jim dávat naději, víš,“ promluvil najednou Corb. Věnovala mu překvapený pohled.

„Do všeho si toho promítáš příliš.“ Podívala se jinam, protože se zdálo, že se jí jeho pohled propaluje lebkou. „Jen se bavím.“

„Jsi Luna—„

„A můj Alfa si tamhle parádně užívá se svou družkou, Corbe.“ Protočila panenky. „Co po mně chceš? Abych si zalezla do nejvzdálenějšího kouta místnosti a vyplakala si oči? On si vybral a—„

„A ty si už hledáš nového Alfu?“ Jeho sevření zesílilo. „Je to opravdu nutné?“

„A ty si myslíš, že není?“ Věnovala mu zaintrikovaný pohled.

„Samozřejmě že ne!“ Jeho hlas byl pevný. „Torin se s tebou nikdy nerozvede. Tahle holka je jen pro jeho vlka. Ty si taky můžeš někoho takového najít. V naší smečce.“

„Nebo můžu jít a taky si hledat svého druha!“ Odfrkla si a ignorovala jeho zamračení. „Na takové věci já nejsem, Corbe. To nejsem já.“

Zatnul čelist, ale hudba naštěstí skončila a ona ho opustila, snažíc se zmizet hluboko v davu.

„Vidělas to? Jak nestydaté od ní!“ říkala v dálce nějaká dívka. „Není divu, že její manžel neodmítl svou družku, i když ji už označil! Možná se v tom příběhu skrývá něco víc, uvážíme-li, jak se věší na každého Alfu, kterého uvidí!“

Kaelia po té dívce střelila očima. Byla to jen nějaká fiflena, kterou si s sebou přivedl jeden z Alfů. Dokonce ani Luna.

Uvědomila si však, že se ty zvěsti budou šířit. A ne každý bude na její straně, přestože neměla na vybranou.

No což.

Úmyslně nechala Corba na opačné straně sálu, než kde na ni čekali všichni ti svobodní Alfové. Samozřejmě, na nich bude pracovat taky; nicméně nebyli příliš spolehliví. Pokud by chtěli víc, než se stát jen pouhými spojenci, byli by krutě zklamáni. Nechtěla se vdávat podruhé. Alespoň teď ne. Všechno, co chtěla, bylo získat zpět svou smečku. K čemuž potřebovala pomoc.

Začala tím, že oslovila staré přátele svého otce. Ty, o kterých věděla, že kvůli ní podporují Torina. Malý náznak tady, malý náznak tam, a jeden po druhém slíbili svou podporu – během půl hodiny celkem čtyři. Nebylo to moc, ale byl to začátek.

„Tady jste!“ odchytil ji Alfa Brock, když byla na cestě promluvit si s jedním ze svých bývalých spolužáků. „Někdo mi slíbil tanec.“

Jeho oříškové oči teď vypadaly tmavší a ona věděla, že už se tomu nemůže vyhýbat. Kousek od sebe si všimla Tora, jak se na něj Nadi tiskne. Jeho oči však spočívaly na jeho ženě. Pohled v nich jí nesliboval nic dobrého.

„Slíbila, že ano?“ flirtovala a užívala si tu chvíli. Doufala, že jeho to taky bolí.

Brock se ji chystal odvést zpátky na taneční parket, když jim zkřížil cestu absurdně vysoký muž s hravým úsměvem.

„Dlouho jsme se neviděli, Luno,“ oslovil ji, jako by se znali. Snažila se ze všech sil vzpomenout si, kdo to je, když jí to najednou došlo.

Zalapala po dechu, když poznala lykaona, se kterým se před lety setkala. „Beto Vaughne?“

„Osobně!“ Ukázal na ni své perleťově bílé zuby. „To je ale náhoda, že na vás zrovna narazím!“

„Na každoročním plese Alfů, kterého se účastní každý rok všechny Luny?“ Tázavě pozvedla obočí. „To asi sotva!“

„No…“ Uchechtl se. „Jsem tu poprvé, takže… kaž-do-pád-ně… můj král je tady taky a přeje si vás vidět.“

„Postarám se, abych Lunu Blackwoodovou doručil hned, jakmile náš tanec skončí,“ prohlásil Alfa Brock a snažil se ji odvést pryč. Běda, lykaon ho zastavil.

„Obávám se, že si budete muset najít jinou taneční partnerku.“ Na tváři měl přátelský úsměv, přesto zněl jaksi zlověstně. Tak zlověstně, že Alfa Brock ustoupil stranou a udělal jim místo k odchodu.

Lykaon ji odvedl na balkon, zatímco snad úplně všichni v místnosti, včetně jejího manžela, sledovali, jak před ní otevírá bílý závěs a pokynem ji vybízí, aby vešla.

Jakmile vstoupila, ozvalo se další hlasité zavrčení.