Hazel

"Budu si moct příští týden hrát s Leem, Hazel?"

Zahledím se na Mila, který na mě s nadějí zírá zpátky.

"Asi ne." Seřvala jsem jeho otce, což, ačkoliv to bylo naprosto zasloužené, nebylo v mém nejlepším zájmu pro udržení si práce. "Promiň, Milo."

Přikývne. Milo je pětileté dítě, které bere věci tak, jak jdou, a chápe to. Jeho otec je armádní voják, který ho vychovává sám. Sutton je momentálně na čtyři měsíce nasazený v zahraničí. Zatímco je pryč, hlídá ho May a její rodiče. Její máma dělá noční jako zdravotní sestra a její táta má odpolední směnu do sedmi. Takže ona a já ho máme na starosti ty tři noci, co její máma pracuje.

Byl stejně nadšený jako Leo, že má možná nového kamaráda. Jejich rozvrhy pro společné hraní zrovna dvakrát nenahrávají.

"Hazel, jsem po večeři." Milo mi podá svůj talíř. Asi jsem se nezadívala úplně do blba, protože jinak by mi to řekl. Jeho táta má podobný problém jako já. "Běž si vybrat nějaký svůj pořad, zatímco to tu uklidím." Přikývne a zamíří ke gauči.

Začne mi zvonit telefon z neznámého čísla. Nejspíš telemarketing. "Haló. Dovolali jste se do věštírny Hazel. Jak vám mohu vyložit karty?"

"Hazel!"

"Leo?" Zeptám se pro jistotu.

"To jsem já. Tatínek říkal, že ti můžu popřát dobrou noc." Zní ospale a šťastně.

"Dobrou noc, Lolo. Ať se ti zdá o helikoptérách, které řídí krokodýli." Začala jsem s ním hrát takovou hru, kdy jsme mu vybírali nějakou hloupost, o které se mu má zdát. Bude mi chybět. Po pouhém týdnu jsem k němu tak přimknutá.

Tiše se zachichotá. "Dobou, Hazel."

Chystám se zavěsit, když uslyším ten hluboký, chraplavý povel. "Nezavěšujte, Hazel!"

Celým tělem mi prakticky projede mráz, když vysloví mé jméno. Klid, Hazel, NE! Je to chladnej hajzl s čertovsky dobrým vzhledem a tím nejúžasnějším hlasem, jaký jsem kdy slyšela. Ale pořád je to hajzl.

"Hazel? Jste tam?" Vyštěkne netrpělivě.

Zase s tím jménem.

"Ano. Jen přestaňte říkat moje jméno," vyhrknu.

"Proč?" Zní opravdu zmateně. Jo, tak na to odpovídat nebudu.

"Protože jste mě naštval." Částečně je to pravda.

"Volám, abych to vysvětlil." Zní to, jako by to slovo pro něj bylo cizí. Jsem si jistá, že je. "Jste zaneprázdněná? Máte u sebe synovce své kamarádky."

"Ne tak docela."

"Neměl jsem na vás takhle vyjet. Moje matka mi vůbec neřekla, že ho vozíte ze školky domů." Zní zase vrčivě. Zachytím se jednoho slova.

"Počkat, řekl jste vaše matka?"

"Ano. Eleanor Blakelyová Mercerová." Hlasitě si povzdychne. "V kolik hodin sem s ním dorazíte? Ve tři?"

Stále ještě vstřebávám skutečnost, že mi neřekla své pravé jméno.

"Hazel? Víte, jak kurva funguje telefonní rozhovor?!" Zní to trochu pobaveně a zároveň netrpělivě.

Zase moje jméno, ať ho čert vezme!

"Ano, ehm, omlouvám se. Ano, ve tři tam obvykle dorazíme." Protočím sama nad sebou panenky.

"Zítra na vás budu čekat tady."

"Počkat, nejsem vyhozená?" Opravdu teď nevzbuzuji žádnou důvěru.

"Ne. Leo vás má rád. Zítra, Hazel. Musíme si promluvit," přikáže tím chladným tónem. Na minutu si můj hloupý mozek myslel, že by se snad mohl nabídnout a omluvit. Nebo to možná udělá zítra. Zní to, že to nebude žádná pokorná omluva. Spíš taková, ke které vás nutili učitelé.

"Zítra." Zavěsím a přesunu se k Milovi. Ještě štěstí, že mě má Leo rád, jinak bych byla u rodiny Mercerových namydlená. Možná bych mohla zítra přivést Mila a kluci by měli to svoje hraní.

Sotva si to pomyslím, přijde mi textovka.

Vezměte s sebou Mila, pokud můžete.

Pošlu mu zpátky palec nahoru. May mi dovolí ho vyzvednout.

"Milo, chceš si zítra hrát s Leem?"

Jeho nadšený obličej mi dává jasnou odpověď. "Ano! Můžu si zabalit kostým superhrdiny?"

"Jasně. Nezapomeň si ho dneska večer dát do batohu."

Když si ho May přijde vyzvednout, Milo samozřejmě vyžvaní, jak se věci seběhly, když jsme dorazili k domu. May vykulí oči. "Napíšu ti, až dorazíš domů. A v pátek dámská jízda, až skončíš. Přinesu večeři a koukneme na film."

Druhý den vyzvedávám dva velmi nadšené kluky. Kéž bych mohla říct, že jsem byla taky tak nadšená. Spíš se cítím, jako by mě zavolali do ředitelny.

"Ne tak rychle, vy dva," jemně je napomenu, když prosviští dveřmi rovnou do kuchyně. Zpomalí a já slyším Lea, jak nadšeně štěbetá.

Zahnu za roh a najdu Declana, jak sedí u ostrůvku a drží Lea na klíně. Má na sobě upnuté modré sportovní tričko a černé tepláky. Usmívá se na Lea a já si uvědomím, že jsem ho vlastně ještě nikdy předtím neviděla se usmát. Ušklíbal se, ale nikdy se neusmíval. Není divu, že ho holky pronásledují, jako by byl nějaký bůh.

"Ty jsi pan Milo?" Usměje se i na něj.

"Ano. Jste Leův tatínek?" Zeptá se Milo, zatímco Declan posadí Lea na stoličku vedle sebe. Hobbs stojí s úsměvem u kluků a drží v rukou dva talíře.

"Jsem. Můžeš mi říkat Declan." Natáhne ruku, aby si s Nilem potřásl. Což Milo udělá. Jedna věc, kterou ho Sutton už stihl naučit, je, jak si podat ruku s mužem a dívat se mu při tom do očí.

"Declane, budete zase křičet na moji Hazel? Protože můj tatínek říká, že se k ní má člověk chovat hezky," řekne Milo vážně.

"Milo! Ty nesmíš..." začnu říkat, ale Declan na mě zvedne ruku, aniž by od Mila odvrátil zrak.

"Ne, nebudu. Měl jsem velký strach, protože jsem nevěděl, kde Leo je, a tak jsem na ni křičel. Dnes jí řeknu, že je mi to líto."

Milo pustí jeho ruku a přikývne. Přesune se a posadí se vedle Lea. Hobbs se na něj široce usměje, než se zeptá: "Pane Milo, co dělá váš otec?"

"Je to voják u Rangerů. Teď je na misi, takže bydlím s dědou a babičkou." Milo se pustí do svačiny.

"Vychovává úctyhodného mladého muže. Doufám, že se s ním potkám," řekne Hobbs s hrdostí.

Declan se na mě podívá. "Hobbs je veterán námořní pěchoty. Pojďme si promluvit ven. Dohlédne na ně, dokud neskončíme."

"Poslouchej prosím Hobbse, Milo," řeknu, než ho následuji.

Posadí se ke stolu a odtáhne mi jednu z nedalekých židlí.

"Omlouvám se, že jsem si na vás včera vylil zlost, obzvlášť před těmi chlapci. Moje matka o vás a vaší dohodě zrovna nemluvila na rovinu. Věděl jsem, že najala novou chůvu, ale teprve poté, co mi to Leo řekl." Zní velmi podrážděně na svou matku. "Nejsem otec, který by na všechno kašlal. Angažuju se neuvěřitelně moc. Hokejová sezóna to dělá trochu těžší. Ani jsem nevěděl, že ho vyzvedáváte ze školky. Dřív to dělala ona a nezmínila se o tom. Řekl mi to Leo. Rád bych přesně věděl, jaké instrukce vám dala a jaký rozvrh vám nastavila."

Stručně mu to vyložím a on přikývne, aniž by mě přerušoval. "Takže s vámi taky hraje hry... to končí teď hned. Chci, abyste mi napsala s čímkoliv, na co potřebujete znát odpověď. Také ho můžete kdykoliv vzít do parku nebo ven vyzvednout Mila. Smí si s ním přijít hrát, kdykoliv budete potřebovat. Hobbs vám pomůže nejvíc, když to budete potřebovat. Neodporujte jí, ale řekněte mi, jestli vám bude dělat nějaké potíže. Vím, že to pro vás není ideální, být takhle možná chycená uprostřed. Zdáte se být chytrá, takže myslím, že tu tenkou hranici zvládnete."

Přikývnu. Vím, jak kráčet po tenkém ledě.

"Pošlu vám všechna telefonní čísla na mé bratry. Pokud mě budete potřebovat a já to nebudu brát, zavolejte kterémukoliv z nich. Mají na vás kontakt také. V Leově životě se angažují stejně jako já."

"Ehm, chtěla jsem se zeptat na jednu související otázku ohledně toho. Leova matka..." Zastavím se, když mu při těch slovech oči zablýsknou stříbrně. Rychle dodám: "Neskáču do toho, co mi není, přísahám. Jen... jestli se tu má ukázat po tom, jak to podala vaše matka, a..."

Překvapivě se v mých zmatených myšlenkách vyzná. Zvedne ruku. "Chcete vědět, jestli se tady náhodou taky neobjeví a nebude se předvádět, aby ho viděla, nebo se ho nesnažila odsud odvést. Jste chytrá, že se ptáte po tom málu, co vám bylo řečeno, a po tom, jak jsme se tu ten večer prostě zjevili. Ne, ona by neměla představovat problém. Žije v zámoří. Ale nemá dovoleno ho kamkoliv brát. Pokud se tu objeví kdokoliv, kdo bude tvrdit, že je jeho matka, znamená to okamžitý nouzový hovor mně. Ne mé matce, mně." Neujde mi ta naprostá dominantní autorita v těch slovech.

"Rozumím," ujistím ho.

"Není pro něj nebezpečím. Ale nemá na něj žádné právo. Měl bych dodat, že to zahrnuje kohokoliv kromě mých rodičů a sourozenců. S mým otcem se v nějakém bodě setkáte. Pracuje... hodně. Tento víkend doprovodíte Lea na náš zápas."

"Vaše matka říkala, že se to očekává a... a že je to v pořádku." Sotva se mu podívám do očí. Zajímalo by mě, jestli zná celý ten naprosto odporný příběh.

"Ano, a já se o to kurva postarám dvojnásob. Pokud vám Wyatt Lawson řekne křivého slova, obzvlášť před mým synem, potřebuju to vědět," řekne mi tiše.