Kaelenův hlas zněl chladně a lhostejně, čímž nenechal žádný prostor pro další konverzaci. Maddox zůstal na okamžik opařený, s podivným výrazem ve tváři.

Obvykle, když někoho takto pozval, lidé to nadšeně přijímali, nebo to přinejmenším slušně odmítli. Ale Kaelenova odpověď – ‚A co se tebe týče, nemám zájem se s tebou bavit.‘ – bylo něco, s čím se Maddox ještě nikdy nesetkal. Byla to bezpochyby ta nejarogantnější věc, jakou kdy slyšel.

Jeho rodina vlastnila úspěšnou značku oblečení s obchody po celém městě a jeho rodiče měli rozsáhlé konexe, a to i v politických kruzích. Každý, s kým se chtěl seznámit, to obvykle považoval za čest. Ale Kaelen? Ten Maddoxe rovnou odbyl s tím, že nemá zájem ho ani poznat.

"Kámo, slyšel jsem, že jsi do Pendletonu zrovna dorazil. Možná jsi strávil moc času někde v zapadákově a neuvědomuješ si, jaké je tvé místo ve městě," řekl Maddox a přimhouřil oči. "Přílišná arogance ti může způsobit víc problémů, než si myslíš."

Kaelen se ani neobtěžoval na Maddoxe pohlédnout a suše odvětil: "Vždycky jsem měl silný řeči. Máš s tím snad problém?"

Maddoxova tvář se zkřivila do úšklebku a on přikývl. "Fajn, máš kuráž. Vzhledem k tomu, že jsi v Pendletonu, uvidíme se ještě mockrát. Postarám se o to, abys pochopil ten rozdíl mezi velkoměstem a malou vesnicí!"

S těmi slovy se vrátil k Piper. I když ho Kaelen štval, nehodlal v kavárně vyvolat veřejnou potyčku. Navíc nebude těžké Kaelena v Pendletonu znovu najít – už se rozhodl, že si tuhle urážku bude pamatovat.

"Tak co, jak to šlo?" zeptala se Piper dychtivě a zjevně doufala, že Maddox Kaelena usadil.

"Ten chlap má dost drsnej přístup, ale neboj, bude ještě spousta příležitostí, jak si to s ním vyřídit," odpověděl Maddox s chladným úsměvem. Piper přikývla a věřila, že Maddox to nenechá jen tak plavat.

"Nezacházej příliš daleko, Maddoxu. Přece jen se zná s Valeriinou mámou," vložil se do toho Tristan klidným a diplomatickým hlasem, čímž si vysloužil Valeriin souhlasný pohled.

"Neboj se, Tristane. Vím, kde je hranice. Jen mu dám malou lekci," ujistil ho Maddox, ačkoli v duchu už spřádal plány, jak Kaelena přimět, aby za to doopravdy zaplatil. Nebude spokojený, dokud Kaelen nezůstane zbitý do krve.

Mezitím Kaelen dál upíjel kávu a projížděl si něco v telefonu, Maddoxem naprosto nevyveden z míry. Pro něj tenhle mladík neznamenal víc než drobnou nepříjemnost, otravný hmyz, který ani nestojí za pozornost. Představa, že by se cítil ohrožen někým, jako je on, byla k smíchu.

Když Kaelen dopil kávu, chystal se zaplatit a odejít. Letmo pohlédl ke vchodu do kavárny a vycítil, že něco není v pořádku.

"Ustupte, vy všichni!" rozlehl se najednou kavárnou hlasitý, rozzlobený křik, následovaný spěšnými kroky.

Valerie a její přátelé si vyměnili ustarané pohledy přesně ve chvíli, kdy se dveře kavárny rozletěly dokořán. Dovnitř vtrhli čtyři urostlí muži, každý s nožem v ruce.

Ten pohled donutil personál kavárny uprchnout za pult a i Valerie s Piper se vyděsily, tváře bledé strachem.

Čtyři muži s noži rychle přelétli pohledem po místnosti a jejich oči se zastavily na stole Valerie a Piper. Vykročili k nim a Tristan, kapitán klubu bojových umění, rychle vstal a bleskově kopl po nejbližším grázlovi.

Maddox, jakožto sportovec s rychlými reflexy, rovněž postoupil vpřed a zamířil ránu pěstí na spánek dalšího muže.

Plesk!

Tristanův kop byl sice rychlý, ale těsně předtím, než stačil zasáhnout cíl, muž se zjizvenou tváří ho bez námahy chytil za kotník. "Myslíš si, že ti tyhle amatérský pohyby k něčemu budou? Vypadni!" ušklíbl se muž a uštědřil Tristanovi prudkou ránu jílcem nože do břicha.

Tristan se prohnul, pocítil vlnu nevolnosti, jak se mu sevřely útroby, padl na kolena a začal zvracet žluč. Nečekal, že ho někdo tak snadno přemůže.

Navzdory jeho tréninku spočívaly Tristanovy zkušenosti s bojovým uměním převážně v soutěžích a s reálným bojem měl jen pramálo zkušeností. Proti těmhle otrlým kriminálníkům – mužům, kteří už připravili jiné o život – naprosto neměl šanci. Maddox dopadl ještě hůř; po ležérním kopu jednoho z mužů se rozplácl na podlaze, kde zůstal ležet, sténal bolestí a nedokázal vstát.

Valerie a Piper ztuhly strachem, neschopné křičet, zatímco jim dva gauneři přitiskli nože ke krku.

Venku před kavárnou byl slyšet rozruch, jak vchod obklíčilo více než tucet členů ostrahy nákupního centra ozbrojených obušky a někteří i střelnými zbraněmi, čímž odřízli jakoukoliv únikovou cestu.

"Prosím, nedělejte nic ukvapeného! Jestli chcete peníze, můžu vám je dát – jen jim neubližujte!" prosil Tristan muže se zjizvenou tváří, marně se snaže získat zpět svou rozvahu, když viděl, že drží Valerii a Piper jako rukojmí.

"Drž hubu! Už tak v tom lítáme až po krk; k čemu nám teď budou peníze? Ještě slovo a podříznu ti krk!" štěkl muž s jizvou a máchl nožem na Tristana, který se strachy stáhl a tvář mu hrůzou pobledla. Maddox mezitím raději ani necekl, po jeho dřívější odvaze nebylo ani památky.

Přestože jí drželi nůž pod krkem, Valerie si dokázala zachovat jistou dávku duchapřítomnosti, což svědčilo o její výchově. Když však viděla Tristana, který k ní byl vždy tak pozorný a ochranitelský, jak se teď krčí v rohu, naplnilo ji to zklamáním. Tristan se jí nedokázal ani podívat do očí a zahanbeně odvrátil hlavu.

Piper, na druhou stranu, byla téměř hysterická, oči plné slz a prosila o milost. "Prosím, nezabíjejte mě! Udělám, co budete chtít, jen mě nezabíjejte!"

"Neboj se, holčičko," ušklíbl se muž, který ji držel, a olízl čepel svého nože. "Zrovna jsme vybílili klenotnictví nahoře a teď nás tu ti hlídači uvěznili. Jste jen dočasná pojistka, abychom se odsud dostali. Pustíme vás, jakmile budeme v bezpečí – možná."

Z jeho zlověstného smíchu stydla Piper krev v žilách a ona jeho slibům nevěřila ani na vteřinu.

Valerie se donutila zůstat klidná s vědomím, že si v této situaci musí zachovat chladnou hlavu. Rozhlédla se a všimla si Kaelena, který seděl u stolu vzadu a stále nonšalantně upíjel kávu.

Je to idiot?! napadlo ji frustrovaně. Kaelen se zdál být naprosto lhostejný k nebezpečí, které se kolem něj odehrávalo.

"Poslouchejte, vy všichni! Máme tady dvě holky a já počítám do deseti. Jestli nám neuvolníte cestu, začnu je jednu po druhé zabíjet!" křikl zjizvený muž směrem k ochrance, která venku vyjednávala.

Hlídači si vyměnili znepokojené pohledy. Policii už zavolali a dorazí co nevidět, ale znali vážnost situace. Jeden špatný pohyb a mohou vyhasnout nevinné životy, což byla zodpovědnost, kterou na sebe nikdo z nich nechtěl vzít. Po krátké, napjaté diskuzi se rozhodli stáhnout, aby zajistili bezpečnost Valerie a Piper.

"Hej, popadněte ty holky a padáme odsud!" nařídil gauner s jizvou na tváři a dal svým komplicům pokyn, aby odtáhli Valerii a Piper k východu.

Valerii se sevřelo srdce. Věděla, že jakmile je vyvedou ven, šance na to, že je propustí, bude mizivá. Ale s nožem na krku jí nezbývalo nic jiného, než poslechnout.

Když už se zdálo, že je veškerá naděje ztracena, najednou se ozval klidný hlas.

"Nezajímá mě, co vy čtyři děláte. Ale jestli odsud chcete odejít po svých, hned ji pusťte."

Valerii poskočilo srdce. Ten hlas, to byl Kaelen!