||*BRIELLE*||

Do mých osmnáctých narozenin zbývají dva dny a já nejsem zdaleka tak nadšená, jak jsem si kdysi představovala. Ale co už, stále jsem vděčná za to, že jsem momentálně naživu.

Alfa Dominic plánuje obrovský večírek, jelikož jsou to zároveň i Ryderovy osmnáctiny a den, kdy by měl najít svou družku. Zároveň to bude i jeho korunovace, během níž má být představen jako Alfa. Nicméně, vedení smečky nepřevezme dřív, dokud mu nebude dvacet dva. To je v mé smečce oficiální věk pro to stát se Alfou.

Vzhledem k tomu, že je dnes pátek, jsem na cestě do sídla smečky, abych pomohla s některými domácími pracemi a zařídila, co bude potřeba. Díky Alfovi mám všední dny sama pro sebe. Na rozdíl od většiny omeg musím pracovat pouze od pátku do neděle. Nicméně díky budoucímu Alfovi a některým neurvalým členům smečky mi ty tři dny práce mnohdy připadají jako tři roky.

K sídlu smečky jsem dorazila dlouho po své obvyklé době, v pevné naději, že cestou do pokoje Luny nenarazím na Rydera ani na žádného jiného z těch pitomců ze smečky, protože jsem si byla vcelku jistá, že by se kvůli mému pozdnímu příchodu zbláznili vzteky. Nejsem ten typ, co chodí pozdě, jen se v poslední době necítím ve své kůži.

Dnes jsem si přispala, i když obvykle tvrdě nespím. Nevím, co se to se mnou tenhle týden děje.

Cítím se slabá a je mi mdlo, vypadám bledší než obvykle. Ale na zakrytí tu samozřejmě mám své obří mikiny. Zdá se, že se mé tělo připravuje na letošní změnu. Doufám, že to tentokrát nebude horší ani nijak viditelné.

Ještě nejsem připravená čelit ohledně toho členům smečky nebo Alfovi; taky nechci, aby mě někdo nazýval zrůdou.

Možná by mě ze smečky vyhodili, kdyby zjistili všechno to, co se se mnou děje. Ještěže se nikdy nedozvědí ani hovno.

Z mých myšlenek mě vytrhla pronikavá bolest na pravé tváři. Svatá Bohyně!

„Za co to bylo?“ zvedla jsem hlavu k útočníkovi, který mě vyrušil z přemýšlení.

„To máš za to, že máš třicet minut zpoždění,“ odsekl útočník.

„Mám zpoždění dvacet pět minut, ne třicet. Proč bys mě měl bít?“

„Je mi jedno, jestli máš zpoždění i jen pět minut! Vím jen to, že jdeš pozdě, ty děvko! A opovaž se mi odmlouvat!“

„No, nejsi to ty, kdo musí vstávat ve čtyři ráno, aby zařizoval pochůzky a dělal domácí práce, že ne?“ zamumlala jsem si pro sebe.

To je ale čurák, hraje si na strašného šéfa a dělá ze sebe autoritu.

Zkouší moji trpělivost a já nevím, jak dlouho ho ještě zvládnu tolerovat, než mi rupnou nervy a nakopu mu prdel.

„To bylo mířeno na mě?“ zeptal se nevěřícně.

„Nepamatuju si, že bych vyslovila tvoje jméno. Pokud dovolíš, mám nějaké pochůzky,“ řekla jsem mu se zamračeným výrazem ve tváři.

„Páni, ty máš ale odvahu mi odmlouvat. Uvidíme, jak daleko tě to dostane, ty zbytečná omego.“ Jeho hlas byl plný nenávisti.

„Můžeš to už prostě mít za sebou? Jestli mi chceš vrazit další facku, prostě to udělej a nech mě jít. Neměla bych nejmenší problém říct Luně, kdo stojí za mým zdržením,“ prohlásila jsem s úsměvem, jako bych vyhrála v loterii.

„Koukám, že jsi den ode dne drzejší. Už se nemůžu dočkat, až se ten tvůj úsměv změní v hodně hořký, až tě odmítnu jako svou družku. Tak dlouho jsem na to čekal! Bude to obrovská zábava, až tě zlomím.“ řekl Ryder a zlomyslně se na mě zašklebil.

„Nech si ty kecy, Rydere. Ráda tvoje odmítnutí přijmu a nemám v úmyslu strávit zbytek života s nezodpovědným, arogantním kreténem, jako jsi ty. Tím, že mě odmítneš, mi prokážeš obrovskou laskavost. Už se na tvé odmítnutí těším. Navíc k tobě necítím ani hovno. Co tě vede k myšlence, že mě to zajímá?“

Musím dát tomuhle narcistickému psychopatovi najevo, že pro mě nic neznamená. Chlapče, necítím k tobě vůbec nic! Ne po tom, co jsi mě opustil, když jsem tě nejvíc potřebovala. Co mu dává pocit, že mi na takovém arogantním pitomci ještě záleží?

Výraz v jeho tváři prozrazoval, že nečekal, že takhle vyjádřím svůj názor. Nechala jsem ho tam stát a zamířila přímo do Lunina pokoje. A díky Bohyni jsem tam dorazila přesně včas. Zrovna se chystala vyjít ze dveří.

„Krásné dobré ráno, Luno, jakpak jste se vyspala?“ pozdravila jsem naši Lunu s uctivým úklonem hlavy.

„Dobré ráno i tobě, drahoušku. Spalo se mi dobře, i když jsem nečekala, že tu budeš tak brzy.“ Tohle je jeden z mnoha důvodů, proč mám naši Lunu ráda. Vždycky se stará o potřeby členů bez jakýchkoli předsudků.

„Ach, nechtěla jsem působit jako loudal. Řekli mi, abych sem přišla dřív, jelikož přípravy na narozeninový večírek budoucího Alfy začnou už dnes.“

„Ach, to je pravda! Děkuju za připomenutí, všichni víme, že to je chvíle, kdy oba poznáte své druhy. Už se nemůžu dočkat, až se staneš Ryderovou družkou a mou snachou,“ řekla s radostným úsměvem.

„Taky se toho nemůžu dočkat...“ Ach, jak moc si přeju, abys věděla, jaký kretén tvůj syn celou dobu je. Nebudu žalovat, nepotřebuje vědět o tom, jak moc nevěřím v to, že bych někdy byla družkou jejího syna.

„A abych nezapomněla, jsi na tu oslavu zvaná. Jen abys věděla,“ řekla Luna.

Počkat, cože? Tradice nedovoluje omegám účastnit se večírků. Proč jsem zvaná?