(Pohled Nathaniela)

Našel jsem svou družku a nejen tak ledajakou, svou osudovou družku!

Vyšel jsem z červeného farmářského domu s bílými okenicemi a bojoval s nutkáním neotočit se a nevrátit se dovnitř, abych mohl být se svou družkou. Můj vlk, Phantom, už vyl touhou po naší družce. Po pravdě řečeno, na svou družku jsem čekal a hledal ji po celém světě celé roky. Nemůžu uvěřit, že vyrůstala přímo tady ve státě Washington. A ke všemu ještě s lidskými rodiči!

Clara tady byla schovaná. Zatímco byl Tom ve své pracovně, snažil jsem se vzpomenout, komu se podobá. Připadala mi tak povědomá, jako bych ji vídal každý den. Pak mi to došlo. Musím zavolat matce. Ta mi dá nějaké odpovědi.

I když je zvláštní, že jí ještě není 18. Je to možné? Není jí osmnáct, ale můžeme být osudoví druhové? Nebo snad Bohyně cítila mou touhu po družce po všechny ty roky, co jsem hledal? Mně to nevadí. Mé dlouhé hledání je u konce. Už žádné noci s jakoukoliv pěknou tvářičkou v sukni. Už žádná prázdnota. Už nebudu žárlit na ostatní vlky, kteří svou družku našli. Už žádné vzpomínání na minulost a pochybnosti o sobě samém. Našel jsem tu, která mě doplňuje a ona je moje tak, jako já jsem její.

Proměnila se někdy? Hádám, že ne, protože se u svých lidských rodičů cítí naprosto jako doma. Cítil jsem lásku a úctu, jakou k nim chová. Vím, že kdyby se někdy měl někdo postavit mezi ni a její rodiče, vybrala by si rodiče. Nechtěl jsem se stavět mezi ni a její rodinu. Musel jsem na to jít chytře, jinak by mě mohla odmítnout, a to jsem nechtěl. Chtěl jsem ji po svém boku. Můžeme si založit vlastní rodinu a společně zestárnout. Je to moje současnost i budoucnost, moje navždy.

Dívám se na ten červený farmářský dům a doufám, že ji ještě před odjezdem zahlédnu. Zřejmě už se připravuje na naši dnešní večeři. Frustrovaně si povzdechnu. Budu muset ještě chvíli počkat, než s ní budu moci být. Jedna věc je ale jistá, jakmile vejde do té restaurace, už se ode mě nikdy nevzdálí. To je slib.

Když jsem na ni myslel, do mysli se mi ohledně mé družky začaly drát další a další otázky, když můj beta, Gideon, řekl: „Jablka jsou v kufru. Co se stalo, Nate? Co ti trvalo tak dlouho? Už jsem chtěl jít dovnitř a vyzvednout tě. Myslel jsem, že ses dostal do potíží.“

„Jedeme. Později s nimi jdeme na večeři. Zavolej do Ambrosie a udělej rezervaci. Má družka má narozeniny.“

Gideon zjevně v šoku: „Ty jsi našel svou družku tam vevnitř?!“ Ukázal na červený farmářský dům s bílými okenicemi.

„Ano, ale ona vůbec netuší, že je vlk.“

---

(Pohled Clary)

Běžím po schodech nahoru do své ložnice, abych se nachystala na večeři v Ambrosii. V AMBROSII! Nikdy v životě jsem neměla večeři o pěti chodech! Tenhle muž, Nathaniel, chce oslavit moje narozeniny v Ambrosii. Jak to, že mám takové štěstí!

Hlas v mé hlavě mi řekl, že je to můj druh. Možná spřízněná duše? Připadalo mi to tak. Jakmile se můj pohled vpíjel do toho jeho, v budoucnosti jsem viděla jen jeho. Teď, když jsme od sebe byli oddělení, toužila jsem po něm, i když jsem ho poznala jen před pár okamžiky. Veškerá logika šla stranou. My dva, společně, to bylo správné. Ne, bylo to dokonalé.

Měla jsem jen hodinu na přípravu. Podívám se na sebe do zrcadla. Stáhnu si vlasy dozadu, abych zjistila, co bych s nimi měla udělat. Nejdřív si ale musím rozmyslet, co si vezmu na sebe.

Otevřu skříň a přehrabuji se v oblečení. Povzdechnu si. Plná skříň oblečení, ale nemám co na sebe. Vždycky jsem si myslela, že tohle říkají jen rozmazlené bohaté dětičky, aby dostaly víc oblečení, ale teď už vím své.

Máma zaťuká na mé dveře. „Claro, zlato, přinesla jsem ti tohle. Vím, že nerada nosíš přiléhavé oblečení, ale tohle jsem ti prostě musela koupit. Ta barva se hodí k tvým vlasům!“ Položí na moji postel papírovou tašku z místního butiku. Otevřu ji a vytáhnu třpytivé černé přiléhavé šaty se sladěnou šálou. Moje matka má vždycky dokonalé načasování.

„Mami, děkuju. Jsou nádherné.“ Políbím ji na tvář.

„Ups! Málem bych zapomněla! Boty taky,“ řekla máma, když na mou postel položila krabici s botami. „Páskové boty na podpatku. Možná vypadám konzervativně, ale chci vidět, jak moje dcera bude tou sexy ženou, kterou je. Navíc chci dělat fotky. Osmnáct ti je přece jenom jednou. Tak běž, dej si sprchu.“ Máma mi poslala vzdušnou pusu, odešla z mého pokoje a zavřela za sebou dveře.

Nemůžu tomu uvěřit! Máma mi koupila šaty na moje narozeniny. Rozložím šaty na postel. Než si je vyzkouším, musím si dát sprchu.

Dám si rychlou sprchu a namydlím se svým oblíbeným sprchovým gelem s vůní čokolády a jahod. Ještěže jsem si dneska ráno umyla vlasy. Nemám čas sušit si své dlouhé vlasy. Právě teď chci před Nathanielem hlavně vypadat a cítit se co nejlépe. Zachichotala jsem se. Rozhodně po něm šílím. „On je náš druh,“ uslyším ten hlas znovu. To je jedno. Právě teď ho jen chci vidět znovu.

Usuším se ručníkem a obléknu si čisté kalhotky střihu bikini. Zrádná věc u těsných přiléhavých šatů... spodní prádlo se pod nimi rýsuje. Zkusím si vzít nálepky na bradavky. Ten nápad jsem získala od své nejlepší kamarádky Mayi, když jsme se oblékaly na ples. Když si nemůžeš vzít podprsenku, použij nálepky. Podívám se na svá prsa do zrcadla. Jsou dostatečně pevná na to, abych nemusela použít podprsenku. Vklouznu do těch těsných šatů a sednou mi jako ulité. Podívám se na sebe do zrcadla. Není to zlé.

Co teď s vlasy. Sčešu si je rukama nahoru a nakonec se rozhodnu je prostě nechat rozpuštěné. Konce vlasů vykartáčuji dovnitř, abych podpořila kudrliny. Dokonalé.

Nejsem ten typ holky, co si potrpí na make-up. Mám dobrou pleť a málokdy mě trápí vyrážky. Maya mi vždycky moji pleť záviděla. Myslela si, že pravidelně chodím k dermatologovi, aby moje pleť zůstala čistá.

Když potřebuju vypadat vyparáděně, prostě jen použiju růžový lesk na rty a trochu tvářenky, pokud mám pocit, že vypadám bledě. Postavím se před zrcadlo, nanesu trochu a pak si štětečkem lehce upravím obočí. Prohlédnu si svůj odraz v zrcadle a jsem se svým vzhledem spokojená.

Podívám se na hodiny u postele. Hotovo, zbývá mi 10 minut. Vezmu si svůj medailonek a nasadím si ho, čímž dovrším svůj celkový vzhled. Naposledy se na sebe podívám do zrcadla. Nemůžu uvěřit, že se dívám na tu stejnou Claru, která je obvykle v džínách a šortkách. Usměji se. No, nakonec jsou to moje osmnácté narozeniny.

Jsem naprosto připravená znovu se setkat s Nathanielem Mercerem. Se svým druhem.