„Jak se opovažuješ uhodit mého syna, ty děvko! Vymlátím z tebe duši!“
Paní Finchová nenechala Claře žádný prostor pro vysvětlení, zvedla svou masitou paži a máchla s ní směrem k její jemné tváři.
Clara Hayesová se snažila paní Finchové situaci vysvětlit, ale její chování bylo prostě arogantní, až barbarské. Paní Finchová vypadala jako typ ženy, která na někoho vztáhne ruku bez sebemenšího rozmýšlení.
Clara, zaskočená situací, nedokázala útoku včas uhnout.
Maso na paži paní Finchové se pod náporem síly klepalo a její dlaň se už už chystala zasáhnout Clařinu tvář.
V pravou chvíli však zasáhl Gideon.
S Rosie v levé náruči Gideon okamžitě natáhl pravou ruku a uchopil paní Finchovou za zápěstí.
Masitá dlaň paní Finchové byla jen pár centimetrů od Clařina obličeje. I tak ale zůstala nehybně viset ve vzduchu, jako by zamrzla; nedokázala ruku posunout ani o píď dopředu.
Prásk! Než se nadála, Gideon v mžiku ruku stáhl a uštědřil jí drsný políček.
Gideon jí dal facku, jako by odháněl otravného komára. Facka byla tak silná, že z ní paní Finchová málem viděla hvězdičky.
Její vlasy, upravené do luxusního drdolu, byly teď rozcuchané.
Držela si oteklou tvář a s nedůvěrou zírala na Gideona. „Jak se opovažujete mě takhle uhodit?“ zaječela.
„Zasloužíte si to za to, že jste pro své děti prachbídným vzorem. Jak se k ostatním můžete chovat s takovou drzostí, aniž byste se vůbec obtěžovala zjistit pravdu o tom, co se stalo?“
V tu dobu se z toalety vrátila učitelka.
Zmatená náhlým vývojem událostí se zběsile přiřítila a snažila se všechny uklidnit: „Jste v pořádku, paní Finchová?“
Paní Finchová se sotva vzpamatovala z šoku, který jí Gideonův pohlavek způsobil. Ostrčila učitelku stranou a hystericky zaječela na Gideona: „Vy máte tu drzost mě uhodit? Chcete snad zemřít? Jen počkejte, však uvidíte, co z vás zbyde!“
S těmito slovy vytáhla telefon a vytočila číslo.
Za několik minut se zvenčí ozvalo kvílení pneumatik.
Do areálu školky vjely dva Mercedesy, které se závratnou rychlostí prohnaly bránou. Když dorazily k budově tříd, s trhnutím zastavily.
Z obou aut vystoupilo pět mužů v uhlazených oblecích.
Jejich vůdcem byl statný muž s tváří zkřivenou hrozbou a krutostí.
Vtrhl do třídy, obklopen čtyřmi bodyguardy, a zařval jako divoké zvíře: „Kdo je ten idiot, co šikanoval moji ženu a dítě?“
„Kde jsi byl tak dlouho, miláčku?“ Paní Finchová byla štěstím bez sebe, když uviděla jeho odpornou tvář. Odkolébala se k němu jako nadmutá husa a její tlusté boky se houpaly ze strany na stranu. „Copak nevíš, že kdybys dorazil o něco později, mohl nás ubít k smrti?“
Muž se bestiálně rozhlédl po místnosti a zeptal se: „Kdo je ten idiot, co měl tu drzost uhodit mou ženu? Copak neví, kdo jsem? Jsem Grover Finch!“
Tenhle muž je Grover Finch?
Obavy v Clařiných očích se zintenzivnily, když to jméno uslyšela.
Byl nechvalně proslulý v celém Bradfordu pro své bohatství a postavení, šlo o nelítostnou a krutou povahu.
Paní Finchová ukázala na Gideona a Claru. „To je ten nechutný pár, který nás šikanoval, miláčku.“ Odfrkla si: „Požaduji, abys je donutil zaplatit mi tučné odškodnění, jinak se odstěhuju s naším synem a navždy tě opustím.“
Grover Finch přimhouřil oči a ušklíbl se: „To je pro mě hračka, drahá. Tu ženu budu fackovat, dokud nepřijde o všechny zuby. A co se týče toho muže, useknu mu ruku, kterou tě uhodil.“
Tlustý chlapec vzrušeně vykřikl: „Tati, nezapomeň ani na jejich dceru, Rosie. Chci, abys ji zmlátil za to, že mě šikanovala.“
Grover Finch se usmál a pohladil syna po hlavě: „Jistě, chlapče můj. Uvážu ji na vodítko a donutím ji plazit se po podlaze, abys s ní mohl zacházet jako se psem.“
Jako by slova Grovera Finche byla těmi nejkrásnějšími áriemi pro jejich uši, jeho žena se blaženě zasnila, zatímco jeho tlustý syn extaticky tleskal rukama.
Všichni ve školce, včetně učitelů a rodičů, kteří si přišli vyzvednout své děti, s hrůzou přihlíželi zpovzdálí. Všichni Gideona a jeho rodinu litovali, když slyšeli Groverovo prohlášení.
Jako by to bylo vytesáno do kamene – neurazíš Grovera Finche, pokud nemáš sebevražedné sklony.
Dokonce i Clara začínala mít strach. Předstoupila a snažila se věc vysvětlit: „Prosím, dovolte mi to vysvětlit, pane Finchi. Jsem Clara Hayesová z rodiny Hayesů. To všechno je nedorozumění.“
„Neříkejte mi tyhle nesmysly, nepotřebuju žádné vysvětlování.“ Grover Finch si odfrkl: „Nikdo by se mi neodvážil vzepřít. Moje slovo tu platí.“
„Kromě toho, co je mi do nějaké rodiny Hayesů? Neztrácejte čas snahou mě zastrašit tou vaší trapnou rodinkou.“
„A nemyslete si, že nevím o vaší poskvrněné minulosti. Vy jste ta nestoudná dcera z rodiny Hayesů, co spala s kdekým a porodila dítě bez manžela. Měla byste děkovat bohu, že vás ten váš starý ještě drží v rodině.“
„Jak se opovažujete poslat na mou ženu ubožáka, jako je on, aby ji šikanoval? Dneska vám udělím krvavou lekci jménem vaší rodiny a postarám se o to, aby to byla ta nejbolestivější lekce ve vašem životě!“
Grover Finch zakřičel na své čtyři bodyguardy: „Na co čekáte? Do toho!“
„Rozumím, šéfe!“
Všichni čtyři odpověděli sborově a zuřivě se vrhli na Gideona a jeho rodinu.
„Táhnite do pekla!“ zaječeli.
Gideonovi probleskla očima chladná jiskra, když se otočil na Claru: „Zakryj Rosie oči, ať se na to nedívá.“
Clara se snažila pochopit smysl jeho pokynu, ale brzy jí došlo, co se chystá udělat. Okamžitě Rosie zakryla oči rukou.
Gideon vykročil vpřed a uštědřil knokautující ránu prvnímu muži, který se na něj vrhl.
Bum!
Bum!
Bum!
S několika tupými nárazy muži padali na zem jeden po druhém jako kostky domina.
Všichni přítomní zatajili dech v úžasu nad Gideonovou hbitostí a agresivitou.
Poté zamířil rovnou ke Groveru Finchovi. Ruku mu sevřel na rameni a ostře přikázal: „Na kolena!“
Jeho ruka jako by vážila tunu cihel, když Groverovi dopadla na rameno a ten se zhroutil na kolena.
Žuch!
Kolena Grovera Finche narazila do podlahy a tvář se mu zkroutila v agónii.
Prásk!
Než stačil byť jen vykřiknout, Gideon mu uštědřil sérii ohlušujících pohlavků na obě tváře.
Tvář Grovera Finche začala otékat a z koutků rtů mu kapala krev. „Máš tu drzost mě takhle mlátit!“ Upřeně zíral na Gideona se zlomyslným pohledem. „Jen počkej, až zjistíš, s kým máš tu čest, ty ubožáku!“ odplivl si.
„Copak nevíš, kdo je můj šéf? Je to někdo, kdo tě může rozmáčknout jako švába za to, že jsi na mě sáhl! Je to Garrison Vane!“
„Věř mi, dokážu jedním telefonátem zničit tebe i tvou rodinu!“
Ano, Garrison Vane! Všemocný Garrison Vane!
Garrison Vane byl kapitánem ozbrojených sil ve Východním okruhu.
Jednoduše řečeno, považovali ho za vojenského bosse Východního okruhu.
Nelítostný a chamtivý, byl nechvalně proslulý tím, že přivíral oči nad neřestmi špinavých boháčů.
Grover Finch s ním byl vždy zadobře. Garrison ho proto považoval za jednu ze svých pravých rukou.
Všichni vrhali na Gideona soucitné pohledy, když slyšeli jméno Garrison Vane, a báli se o něj i o jeho rodinu toho nejhoršího. Byli přesvědčeni, že Gideon je teď zpečetěn a v duchu se za něj modlili.
Ačkoli na ně Gideonovy vznešené schopnosti udělaly dojem, proti celé armádě se prostě neměl jak bránit.
Bědovali nad Gideonovým žalostným osudem. Místo toho, aby přišel jen o nohu, bude ho to teď stát život.
Clara se strachovala neméně než ostatní, zatímco vše sledovala zpovzdálí s Rosie v náručí. Tento zvrat událostí naplnil její milou tvář neklidem.
Gideon se nezdál být Groverovými výhrůžkami nijak zaskočen. Jeho oči nabraly ledový výraz, když se posmíval: „Zní to až příliš dobře, než aby to byla pravda.“
„Myslíš si, že lžu?“ Groverovi jako by oči lezly z důlků, když na Gideona hrozivě zíral. „Dovol mi ten hovor uskutečnit a vsadím se, že za deset minut tu budeš brečet jako malý kluk. Přinutím tě litovat, že ses vůbec narodil!“
Bác! Sotva dokončil větu, něco mu přistálo přímo do obličeje.
Byl to robustní, nárazuvzdorný mobilní telefon!
Grover těkal očima mezi telefonem a Gideonem a tvářil se vyjeveně.
„Máš deset minut na to, aby sis zavolal o pomoc,“ pronesl Gideon lhostejně.
„Mobilizuj všechny své muže a ukaž mi, co umíš, a postarej se o to, abys tu měl na pomoc všechna svá velká zvířata.“
„Ať už si přijdeš pro mě nebo pro mou rodinu, prostě předveď to nejlepší, co máte!“