Jaký to nehorázný, nabubřelý pitomec!

Grover Finch soptil a nadával, zatímco zvedl telefon a zavolal Garrisonu Vaneovi, aby ho požádal o pomoc. Jeho hlas zněl jako lodní siréna.

„Brzy zažiješ peklo na zemi!“ Usmál se na Gideona groteskně poté, co dokončil hovor.

Všichni kroutili hlavou a naříkali nad Gideonovou pošetilostí. Pro přihlížející spáchal Gideon sebevraždu. Místo aby využil příležitosti k útěku, poslal se rovnou na šibenici, když Groveru Finchovi dovolil požádat o pomoc Garrisona Vanea.

Clara se k němu s Rosie v náručí rozběhla, z očí jí čišela úzkost. „Měli bychom hned odejít, Gideone,“ přemlouvala ho, „Garrison Vane je tu ve Východním okruhu obrovské zvíře. Je to brutální chlap, co se paktuje se zloduchy, jako je Grover Finch.“

„Nech to na mně, Claro,“ řekl chladně. „Ušetří nám to námahu, než abychom se s nimi vypořádávali po jednom. Postarám se o ně všechny naráz.“

Netrvalo to ani deset minut, než v jinak harmonické školce propukla druhá vlna rozruchu. Tentokrát to bylo ještě horší.

Někdo vyhlédl z okna a v úžasu zakřičel: „Páni, to je ale podívaná! Podívejte se na ty oddíly vojáků, co stojí venku, dorazily dokonce desítky vojenských náklaďáků!“

Desítky vojenských náklaďáků s duněním vjely jeden po druhém do školky s majestátností vojenské přehlídky.

„Rychle!“

„Rychle!“

Tisíce vojáků v maskovacích uniformách po zastavení náklaďáků seskákaly dolů a seřadily se do organizované formace.

Krátce nato vystoupil z vojenského džípu svalnatý muž s hustými kotletami.

Byl to Garrison Vane, muž, kterého Grover Finch zavolal na pomoc.

„První a druhá četo, uzavřete ulice. Chci mít celou tuhle školku naprosto odříznutou.“

„Bez mého povolení do okolí nesmí vletět ani odletět ani ptáček.“

Hluboký hlas Garrisona Vanea se rozléhal jako gong, zatímco udílel rozkazy.

„Rozumím, pane! Uděláme vše pro to, abychom zajistili splnění mise!“

První a druhá četa sborově odpověděly a okamžitě přešly do akce. Během mrknutí oka byla školka obklíčena.

Garrison Vane vytáhl zpoza pasu zbraň a pokynul své zbývající četě: „Za mnou!“

„Pojďme zjistit, kdo má tu opovážlivost dotknout se mých mužů. Postarám se o to, abych z něj vymlátil duši!“

Vojáci jeden po druhém vtrhli do třídy, ozbrojeni vším od bajonetů až po kulomety, dokonce i granáty.

V mžiku obklíčili celou školku, přičemž každý roh hlídali vojáci.

„Ani hnout!“

Pohled na Garrisona Vanea stačil k tomu, aby všem přeběhl mráz po zádech, a lidem bylo Gideona a jeho rodiny ještě více líto.

Nyní, s podporou Garrisona Vanea v zádech, byl Grover Finch opět ve své arogantní kůži. „Hehe, tvůj konec se blíží,“ škodolibě se radoval se zlomyslným potěšením.

Pak se otočil ke Garrisonu Vaneovi a začal mu pochlebovat: „Jsem tak rád, že jste konečně tady, pane Vane. Přijměte prosím mou nejhlubší vděčnost za to, že jste mi pomohl domoci se spravedlnosti. Slitujte se nad mou rodinou a nenechte ho vyváznout bez trestu!“

„Přesně tak, pane Vane.“ Paní Finchová se přidala k prosbě po boku jejich tlustého syna a ronila krokodýlí slzy: „Podívejte se, jak je krutý, že nás takhle týrá! Prosím, dopřejte nám spravedlnost, jakou si zasloužíme!“

Garrison Vane se při pohledu na ochranku Grovera Finche, která ležela na podlaze a svíjela se v bolestech, zamračil. „Co se stalo?“ obrátil se na Grovera, jehož tvář byla celá od krve.

„Všechno kvůli němu.“ Grover Finch s jízlivým odporem ukázal na Gideona. „Tenhle brutální chuligán nejenže šikanoval mou ženu a mé dítě, ale také napadl moje strážce a donutil mě před ním klečet.“

Pohled Garrisona Vanea sledoval Groverův prst. Jeho oči se střetly s Gideonovým klidným pohledem.

V jeho vystupování došlo k patrné změně a zrak mu zaplápolal.

„Ještě nikdy jsem nebyl takhle ponížen, pane Vane.“ Grover Finch se poraženě durdil, jak stál po boku Garrisona Vanea. „Udělal ze mě terč posměchu celého Bradfordu. Prosím, pomozte mi s pomstou.“

Oči Garrisona Vanea chvíli setrvaly na Gideonovi, než se otočil ke Groverovi Finchovi: „Takže, co bys ode mě chtěl?“

Jako by se chystal převzít čestné vyznamenání, Grover Finch narovnal záda a s vypjatou hrudí zvedl hlavu vysoko. Posměšně pokukoval po Gideonovi a jeho rodině, než svým hlasitým a nepříjemným hlasem oslovil všechny přítomné: „No, všichni v Bradfordu vědí, že jsem muž, který drží slovo.“

„Protože jsem slíbil, že mu zlomím ruku, musím to dodržet. Ale číslo se změnilo – místo jedné chci zlomit obě dvě jeho paže.“

Paní Finchová skočila do řeči: „Neměli bychom nechat tu děvku vyváznout bez trestu. Fackujte ji, dokud nepřijde o všechny zuby!“

„Dobře řečeno!“ Garrison Vane vypadal ohromeně.

Po těchto slovech se otočil ke svým vojákům a přikázal: „Zpacifikujte je.“ Ukázal na Grovera Finche a jeho ženu: „Zlomte tomu muži obě ruce a fackujte tu ženu, dokud nezůstane bezzubá.“

Cože?

Všichni na místě stáli jako přikovaní, s vyvalenýma očima a otevřenými ústy. Tohle nikdo nečekal. Všichni předpokládali, že zahyne Gideon a jeho rodina, a ne Grover Finch a jeho žena.

Byli naprosto zkoprnělí – co se to právě stalo?

Grover Finch a jeho žena byli také v šoku až do morku kostí.

Vojáci se po Garrisonově rozkazu okamžitě dali do pohybu, připraveni zahájit prudký útok na manželský pár.

„Co se to tu děje, pane Vane?“ Grover Finch se zmítal a marně snažil osvobodit.

„Je to nějaký omyl, pane Vane?“ Hlas paní Finchové se třásl strachy: „Nemělo by se to zaměřit na ten ubohý pár a ne na nás...“

„Zmlkněte!“

Zařval na ně Garrison Vane, než ukázal na Gideona, který stál nečinně opodál s rukama za zády. „Víte vy vůbec, kdo to doopravdy je? A co pro mě znamená? Je to můj Bůh, moje víra a mé přesvědčení v jednom!“

„Zasvětil jsem mu svůj život i svou duši a nikdy bych se mu nepostavil. Přísahal jsem, že mu budu sloužit z celého srdce a do poslední kapky svých sil.“

„Kdo si myslíte, že jste, že urážíte mého hrdinu? Jste jen moji bezvýznamní poskoci.“

Grover Finch a jeho žena zůstali jako opaření. Zoufale zírali na Gideona a v očích se jim zračila hrůza.

Věděli, že mají obrovský problém za to, že urazili Garrisonova milovaného idola. Dal jasně najevo, že Gideona uctívá jako svého boha. Jejich tváře zpopelavěly.

Jedním silným kopancem vojáci Garrisona Vanea srazili Grovera Finche k zemi ještě předtím, než vůbec stihl otevřít ústa a začít prosit o život.

Křup! Křup! Zlomili mu obě ruce.

„Ááá!“

Místnost naplnil pronikavý, krev tuhnoucí křik Grovera Finche.

Dva muži v oblecích popadli paní Finchovou za ruce, zatímco další muž spustil na její tváře sérii nelítostných pohlavků.

Jeden po druhém jí z úst vylétaly krví potřísněné zuby.

Žuch! Žuch!

Oba leželi tváří k zemi před Gideonem; Grover Finch se zlomenýma rukama a paní Finchová, která přišla o všechny zuby.

Garrison Vane rychle přistoupil k Gideonovi. Padl na kolena v gestu plném úcty. „Jsem Garrison Vane, generále...“

„Generálně vzato, už pode mnou nesloužíš, takže není třeba těch formalit.“ Gideon natáhl ruku a zastavil ho v klekání.

Zpočátku Gideonovi jméno „Garrison Vane“ nic neříkalo.

Ale když uviděl tvář Garrisona Vanea, všechno mu to docvaklo. Byl to jeden z Gideonových osobních strážců.

Generálně vzato?

Garrison Vane sebou trhl, když zaslechl Gideonovu podivnou odpověď, ale netrvalo mu ani dvě vteřiny, než rozluštil záměr za touto odpovědí – Gideon Thorne chtěl svou identitu udržet v tajnosti.

Odpověděl vážně: „Bylo mi ctí sloužit pod vámi na severu, pane. Budu navždy pod vaším velením!“

Garrison Vane utrpěl zranění ještě v době, kdy byl osobním strážcem generála, proto ho tehdy převeleli do Východního okruhu.

Vzhledem k jeho blízkosti ke Gideonovi byl jeho obdiv ke generálovi nevyhnutelně větší než u ostatních vojáků.

Zbožňoval Gideona do takové míry, že ho uctíval jako pilíř své víry.

Opětovné setkání s jeho hrdinou pro něj bylo splněným snem. Když Gideona uviděl, rozbouřené emoce ho málem dohnaly k slzám.

Když Grover Finch a jeho žena viděli, jak Garrison Vane padá před Gideonem na kolena, zalil je pocit porážky. Připomínal zkroceného lva klanícího se svému majestátnímu pánovi. Věděli, že tohle není jejich den.

Jejich samolibá a arogantní drzost byla ta tam. Z očí jim zmizel i sebemenší náznak nenávisti a zůstal jen strach, zoufalství a lítost...