Pohled Roxanne

Sledovala jsem ve zpětném zrcátku, jak se ten poměrně velký motorkář naklonil a nahlédl do auta. Jeho hromotlucká postava částečně zakryla otevřené okénko, což přimělo dívku, která seděla nejblíž, aby sebou trhla a ucukla dozadu.

Spokojeně se na mě podíval s vědoucím úšklebkem a pak nám pokynul, abychom vjely dovnitř.

Klubovna vůbec nevypadala tak, jak jsem si představovala. Zaprvé, měla čtyři patra. Kolem dokola, kam až jsem dohlédla, se táhla veranda. Spíš než klubovnu to připomínalo nějaké sídlo.

U dveří se srotily ženy a nakukovaly dovnitř, jako by na něco čekaly; některé seděly na dřevěném zábradlí lemujícím verandu. Neměly na sobě skoro nic a vystavovaly všechno, co bylo k dispozici. Někteří chlapi tenhle styl milují. Lidé jako já se oblékají tak, aby jim bylo teplo nebo zima, a nestarají se o to, aby ukazovali svoje přednosti.

Motorky stály v úhledných řadách vpředu a auta byla zaparkovaná nalevo od budovy; poměr motorek k autům byl přibližně čtyři ku jedné.

Zaparkovala jsem motorku vedle ostatních, slezla a sundala si helmu. Položila jsem ji na motorku, protřepala si vlasy a čekala, až holky zaparkují a přidají se ke mně. Uslyšela jsem několik tlumených posměšných odfrknutí, ale bylo mi to úplně fuk – nebyla jsem tu od toho, abych se jim zavděčila.

Když jsem stála zády ke dveřím a sledovala, jak ke mně kráčejí holky, z klubovny za mnou vyšel Grip.

„Rox, ty jsi přijela na motorce. Paráda.“ Jemně mě stiskl za rameno a přesunul se blíž k mé motorce, aby si ji mohl lépe prohlédnout. Lak představoval vlka mizejícího v kouři. Trvalo mi měsíce, než jsem to dokončila, protože jsem neustále měnila názor a pomocí toho kouře maskovala vlastní chyby.

„Kdo dělal ten lak?“ zeptal se, zatímco obcházel kolem, aby si ji prohlédl ze všech stran.

„Já.“ Byla jsem na výsledek opravdu hrdá.

„Ví Dave, že umíš lakovat?“ Zněl překvapeně.

„Viděl moji motorku, když jsem využila garáž k tomu, abych si udělala servis. Nikdy se nezeptal, kdo to dělal, jen řekl, že se mu to líbí.“

„Hustý, vypadá to, že máme někoho na drobné opravy laku, a možná i na celopolep. Za pár týdnů máme rodinný sraz a starý jsou tam zvaný taky. Můžeš se k nám přidat,“ navrhl Grip ve chvíli, kdy dorazily moje holky; předpokládala jsem, že ony se toho pozvání netýkaly, protože já měla motorku.

„Gripe, s Chloe už ses seznámil, tohle je Sienna, Lydia, a Amber, moje další nejlepší kamarádka, a Bella, Lydiina sestra a nejlepší kámoška mý sestry.“ Přidala jsem tuto poznámku s nadějí, že Grip přesně pochopí, co je ta ženská zač. Bella na něj zamrkala a naklonila se dopředu, aby mu ukázala, co se skrývá pod tou její skorokošilí. Moje holky ho pozdravily s respektem, jaký mu náležel.

„Dámy, ruce ven.“ Grip dal holkám na hřbet ruky razítko; všechny měly medvěda, kromě Belly, která měla na ruce králíka. Zamračila jsem se a snažila se přijít na to, co ten králík sakra znamená.

Mou ruku odstrčil.

„Ty jsi rodina, nepotřebuješ razítko.“ Nedokázala jsem zastavit úsměv, který mi přelétl přes tvář. Cítila jsem se tak výjimečně. A pak mi to došlo. Králík znamenal, že roztáhne nohy. Grip můj náznak pochopil hlasitě a jasně. Chvíli mi trvalo, než jsem účel těch razítek plně pochopila.

„Pojďte dál a seznamte se s ‚old ladies‘.“ Chápala jsem, co tím myslí; byly to ženy, které si už někdo z klubu nárokoval a požívaly takového stupně respektu, jaký ty nezadané nemohly nikdy pochopit. Za ta léta jsem jich už pár potkala a získala tak větší vhled do klubového života. Ony respektují mě a já zase je.

Vešly jsme dovnitř a holky, co čekaly venku, nás sjely vražedným pohledem, protože ony dovnitř pořád nesměly.

„Co je na nich tak zvláštního?“ odfrkla si jedna nakvašeně, ale Grip ji ignoroval.

Uvnitř bylo mnohem čistěji, než jsem čekala – moje chyba, že jsem soudila bandu chlapů podle toho, jak špinavě často vypadali, když je vidím v dílně. Vnitřek tvořil velký, otevřený prostor se stoly na stání, kójemi podél zdí a vysokými stoličkami u baru, který se táhl po celé délce místnosti. Byla jsem nadšená tím velkorysým prostorem, obrazy na stěnách a motorkářskými součástkami různě roztroušenými jako dekorace. Některé barové stoličky měly sedadla z motorek; bylo to originální a opravdu mě to oslovilo. Zkrátka milovnici motorek.

„Blade.“ Pozdravila jsem ji, když jsme se přiblížily k ženám, k nimž nás Grip vedl.

„Ahoj, Roxie Rox. Jak to jde?“ Zvedla se a vtáhla mě do vřelého objetí. Tahle holka neměla žádný filtr ani pojem o osobním prostoru. Blade byla žena prezidenta klubu; její pravé jméno bylo Brenda, ale byla stejně vysoká jako já, měřila něco málo přes metr sedmdesát pět a na těle neměla žádné křivky, prostě taková milá tyč k fazolím s hrudníkem, o kterém se snad ani nedalo mluvit. Odtud ta přezdívka Blade (Čepel).

„Už je to lepší,“ odpověděla jsem. Určitě věděla, co se děje; pochybuju, že by to před ní chlapi dokázali utajit.

Představila nás ostatním ženám kolem sebe a ani mě nepřekvapilo, že se od nás Bella vzdálila ještě předtím, než jsme s představováním skončili.

„Co je ta zač?“ zeptala se Blade, zatímco sledovala Bellu, jak zkouší štěstí u chlapů z klubu.

„To samé co moje sestra. Grip jí na ruku prskl razítko s králíkem.“ Blade a další holky vyprskly smíchy.

„Dřív než tahle noc skončí, tak ji použijou, zneužijou a odkopnou, a pochybuju, že by ji ještě někdy pustili zpátky. Její sortu v klubu nepotřebujeme,“ prohlásila rezolutně Josie, když jsme pozorovaly, jak její nabídku odmítá plnohodnotný člen s nášivkou.

„Štamgastkám se asi moc nebude líbit, že se jim cpe do jejich teritoria. Abych tak řekla.“ prohodila s úšklebkem Peaches a myslela tím holky, které už klub a jeho pravidla znaly a dodržovaly je. Bella nevěděla o pravidlech zhola nic a zkoušela své kouzlo i tělo na zkušených veteránech, kteří měli holek jejího ražení za sebou už stovky.

Jak jsem tak sledovala, jak byla Bella po několikáté odmítnuta, vytanulo mi na mysli hned několik pravidel.

Neoslovuj plnoprávného člena s nášivkou; pokud mají zájem, přijdou za tebou sami.

Nomádi jsou lovná zvěř. Ale většina holek by stejně radši člena s plnou nášivkou.

Nesahej na zadaného člena; jejich ženy se jinak spolčí a udělají ti ze života peklo, jakmile začneš osahávat někoho z jejich chlapů.

Počkej, až tě pustí do klubovny, a pak zůstaň ve veřejném prostoru.

Žádné chození nahoru bez pozvání.

První dvě patra jsou určena pro hostinské pokoje, zatímco horní patro je vyhrazeno k trvalému bydlení pro ty, kteří nemají kam jít do vlastního. Jsou soukromé a nejsou přístupné pro potulující se holky.

Nesahej a nesedej si na něčí motorku, pokud k tomu nemáš vyslovené svolení.

„Old ladies“ s nášivkou jsou šéfky všech ostatních holek; když ti řeknou, ať odejdeš, nebo ať něco uděláš, tak to zkrátka uděláš.

Pro hostující děvčata platilo pravidel mnohem víc, ale nedokázala jsem si v tu chvíli na všechny vzpomenout. Až doteď se mě žádné z nich netýkalo.

Bella, pokud vím, porušila už minimálně tři z nich. Nehodlám se do toho plést. Ten králík na její ruce členům napověděl, že roztáhne nohy komukoli z nich a že pokud poruší pravidla, nikdo za ní nebude stát. Nechtěli, aby se vracela, jinými slovy – užijte si s ní a pak ji vyhoďte na ulici.

Otevřely se dveře a pustily dovnitř i ostatní holky. Podívaly se na nás do zapovězené zóny a našpulily rty. Seděly jsme v zóně, kam byl bez pozvání vstup přísně zakázán. Jak jsem to pochopila, byly tu od toho, aby roztáhly nohy a dopřály chlapům trochu úlevy, ale v žádném případě se neměly stát součástí rodiny. Mohly sice doufat, že se něco změní; nicméně bylo vzácností, aby si člen s nášivkou vybral některou z těchto žen, které pravděpodobně v určitém okamžiku prošly postelí každého nezadaného člena gangu.

Moje holky mě nechaly u Blade a potulovaly se s ostatními slečnami po klubovně v rámci takové menší prohlídky.

„Chceš se tu rozhlédnout?“ nabídla mi Blade a dřív, než jsem se nadála, procházely jsme celým rozlehlým přízemím.

„Jsi připravená podívat se do dílny? Chlapi tě možná přemluví k nějaké výpomoci, jakmile zjistí, kdo jsi.“ Blade mě vedla po úzké cestičce lemované kvetoucími keři směrem k soustavě obřích hal. Uvnitř stály motorky, některé rozebrané na součástky, jiné zmačkané z nehod a další vypadaly tak, jako by je někdo právě pečlivě naleštil a byly něčí chloubou a pýchou.

Byla tu dílna, kde chlapi pracovali na svých motorkách. Když jsme vstoupily, zvedli hlavy a zamračili se. Kdyby se mnou nebyla Blade, pravděpodobně by na mě vyštěkli, abych vypadla.

„Kdo je to, Blade?“ zeptal se monstrózní chlap s tím vůbec nejhlubším hlasem, jaký jsem kdy slyšela. Vypadal hodně jako ten u brány, ale měl mnohem víc vyrýsované svaly, po kterých bych tuze ráda přejela prsty. Byl ještě o chloupek vyšší, a ačkoliv vypadal obrovsky a děsivě, dokázal rozezpívat mé ženské partie způsobem, jakým nikdy dřív nezpívaly.