Pohled Rocca

Pár z nás na párty moc neužije, i proto jsem na ně přestal chodit dřív než později v noci, když už byly holky, které se ukázaly, rozebrané. Nemám rád ženské, co sem lezou v naději, že přijmou náš životní styl. Dávám přednost vlastní ruce než abych vzal zavděk jednou z těhle ženských.

Nechápejte mě špatně, užil jsem si už dost ženských; nicméně měl jsem jednu holku, která na mě naléhala, abych si ji vzal, a když jsem to udělal, skončila v nemocnici, protože já zrovna nejsem žádný drobeček a roztrhl jsem ji. Museli ji sešít, a od té doby jsem s žádnou ženou nebyl. Tehdy mi začaly noční můry, neustále se mi přehrával ten den a je to ten důvod, proč si žádnou ženskou nemůžu vzít – kvůli strachu, že jim ublížím.

Stejně jako můj bratr jsem statný chlap; on měří skoro dva metry a já něco přes dva metry. On nosí extra váhu, já jsem samý sval. Jsem hrdý na to, že se udržuji ve formě, ale být takhle velký má i své nevýhody, a jelikož mám velký péro, děsím se toho, že bych nějaké další ženě mohl ublížit. Ať bych chtěl sebevíc, nemůžu; už nikdy tím nechci znovu procházet.

Prezident byl jediný člověk, který věděl, proč nechodím na párty; byl se mnou, když jsme vezli tu holku do nemocnice. Odpustila mi to a snažila se mě přesvědčit, abych si ji nechal, ale já nemohl. Pokaždé, když jsme začali být intimní, objevily se mi záblesky jejích výkřiků a můj ocas splaskl jako prasklý balónek.

Byli jsme v dílně, kde jsme dělali jen menší údržbu. Chystal jsem se na vyjížďku a byl jsem natěšený. Když přivedou ženské, muži mívají obvykle mnohem lepší náladu a chovají se líp. Moje motorka byla hotová, tak jsem pracoval na jedné přestavbě. Začal jsem s tím minulý týden. Měli jsme tu pár vraků, u kterých bylo třeba začít s pracemi; některé tu ležely už příliš dlouho. Dostali jsme se s opravou jen po určitý bod a pak už jsme potřebovali Daveovu pomoc. Nikdo z nás totiž nebyl mechanik. Zrovna jsem se drbal na hlavě, jelikož jsem byl se svými znalostmi už v podstatě v koncích, když jsem uslyšel, jak někdo vešel dovnitř, a nos mě zašimral po vůni jemného parfému, který by v téhle kůlně neměl vůbec co dělat. K uším ke mně dolehl hlas Blade a já zvedl hlavu a zadíval se jejím směrem.

„Kdo je to, Blade?“ do naší svatyně vstoupila ta nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděl. Byla to svatyně, kam bylo dovoleno vkročit jen velmi málo holkám, takže proč Blade přivedla takovou krásku dolů do téhle špíny a mastnoty?

„Tohle je Rox z naší dílny, Daveova učnice, která si myslím teď čerstvě udělala výuční list, dělá teď něco navíc s motorkami značky Harley a dělá si nějakou specializovanou licenci,“ pronesl Ryder a vykročil kupředu, aby je přivítal. Ostatní vstali a šli k ní taky, zatímco já si připadal jako naprostý blbec za to, že jsem Rox nepoznal. Ačkoli jsem ji zahlédl jen párkrát z dálky, a ona byla obvykle hluboce zabraná do oprav motorek, takže jsem jí stěží mohl pohlédnout do tváře. Nebyli jsme formálně představeni, protože na takovouhle krásu bych v žádném případě nezapomněl.

Blade nás všechny představila, my ji pozdravili a pak jsem se rozhodl, že bych vlastně mohl využít její pomoci. Odstrčil jsem do pozadí myšlenky na to, co bych jí rád dělal, ačkoli jsem věděl, že toho stejně nejsem schopen.

„Rox, pojď se podívat na tenhle vrak. Zasekl jsem se s tím a nevím, jak dál.“ Zavolal jsem ji k motorce, na které jsem zrovna pracoval.

„Rocco, to to vážně nemohlo počkat na jinej den? Roxanne přišla na párty, ne sem makat,“ zabručela Blade, zatímco se Rox blížila ke mně. Byla čistá a hezky voněla, a já na malý okamžik pocítil vinu za to, že jsem ji sem takhle tahal. Těch párkrát, co jsem Roxanne viděl, byla od hlavy až k patě obalená olejem a vazelínou a na sobě měla kombinézu, která naprosto skrývala její tvarovanou postavu.

„Rox, seš si jistá?“ Blade ji zatahala za ruku, aby si získala její pozornost a ujistila se, že s námi chce opravdu pracovat, a už teď mě tahle kráska naprosto uchvátila. Kráska, která s námi chtěla trávit čas radši tady u motorek než pařit venku.

„Jo, tady jsem mnohem víc doma než venku,“ řekla Rox s úsměvem a obrátila se zpět na mě. „Kde je problém?“ Vyzvala mě, abych přistoupil a motorku si prohlédl s ní.

Detailně jsem popsal, co se s motorkou stalo, co se mi už podařilo opravit a co jsem si myslel, že bude ještě třeba provést. Rox si sundala koženou bundu, přehodila ji přes nedaleké sedadlo jiné motorky a pak si dřepla.

Následující dvě hodiny strávila Rox u motorky společně se mnou a radila mi v zádrhelech, na které jsem sám nestačil. Ostatní chlapi přišli blíž a využili ten čas jako takové výukové okénko, a nevypadalo to, že by to Roxanne nějak překáželo. Zatímco pracovala, kladli jsme jí různé otázky a ona mě navíc využívala na to, abych nadzvedával ty těžší věci. Byla to týmová práce a zvládli jsme toho během té chvíle opravit mnohem víc, než kdybych na tom makal sám.

„Hej, Rox,“ zvolal Grip ode dveří. Stál s rozkročenýma nohama a založenýma rukama a mně blesklo hlavou, jestli jsme náhodou neudělali něco špatně.

„Tady vzadu,“ otočila se Roxanne po zavolání svého jména.

Došel až k nám a vybuchl smíchy, když nás uviděl.

„Rox, pozval jsem tě na večírek, víš, tanec a chlastačka, socializování se. Tohle nebyla zrovna moje představa párty.“ Grip se ještě furt smál, když do dveří nakráčel Prez s Blade po boku.

„Vy ji tady ještě furt nutíte makat?“ Blade na nás v podstatě zavrčela. A když vrčí Prezidentova ženská, my všichni dáváme setsakramentský pozor. Byla tou poslední osobou, kterou bychom chtěli naštvat.

„Cože?“ Nechápal jsem to. Rox vůbec nevypadala, že by jí to vadilo, a my všichni jsme se tu zkrátka skvěle bavili.

„Čau, Prezi. Párty už skončila?“ zeptala se Rox klidně, ale znělo to spíš tak, že v to doufala.

„Ani zdaleka, kotě,“ usmál se Prezident. S Roxanne se sblížil za ta léta, co pracovala v dílně. Často vyprávěl o té dívčí mechaničce a jejích drzých způsobech. Myslel jsem, že přehání, ale po tom, co jsem s ní strávil jen trochu času, jsem do ní byl naprosto blázen.

„Téměř jsme zvládli dokončit opravy na Venomově motorce. Kdyby tu s námi Rox mohla ještě pár dní pobýt, vsadím se, že by už na konci týdne mohla vyrazit na silnici.“ Tímhle způsobem jsem ji žádal, aby s námi zůstala a dala tu motorku do pořádku. Venom už byl skoro uzdravený a byl připravený se na svůj stroj znovu vrátit.

„Na to se budeme muset zeptat Davea, je to jeho zaměstnankyně, a i když tu dílnu vlastníme my, řídí ji on, a já se mu do zaměstnanců nemíchám,“ odpověděl Prez zamyšleně.

„On je tady?“ podivil jsem se. Dave se na víkendových parties většinou neukazoval.

„Jo, přišel před půl hodinou,“ oznámila mu Blade a podala Rox láhev s vodou.

„Rox, kdyby s tím Dave souhlasil, pracovala bys tu s námi tak týden a připravila tyhle mašiny na víkendovou vyjížďku?“ zeptal se Nash a já si dal v duchu facku za to, že jsem vůbec nebral v potaz to, že ona s námi možná ani týden strávit nechce.

„Jasně, jestli mě Dave nebude potřebovat, máme teď několik motorek v servisu, které musí být na dámskou jízdu nachystané.“ Její sladký hlas se nesl halou a chlapi s pochopením přikyvovali.

„Díky, kotě,“ zvolal Dex. Každý z nás byl nadšený z toho, že by dělala zrovna na našich mašinách; mohlo by znít zvláštně, že necháme holku sahat na naše motorky, ale Rox nebyla jako většina ženských. Jako takových, co chtějí na motorkách jen sedět nebo na nich ležet, vypadající spíš jako doplněk? Rox přesně věděla, co dělá, a v mnoha případech to už taky dokázala. Pálilo mě, že jsem nevěděl, jak moc je přitažlivá. Ty vole, byl jsem z ní polotvrdej od chvíle, co vešla do těch dveří.

Prezident nechal Rox dokonce přijet na své vlastní motorce, a to je privilegium, které se naskytne jen velmi zřídka nějaké holce. Rox byla zkrátka spíš další člen posádky; neznal jsem snad jedinou holku, která by dělala na motorkách tak jako ona, a její pověst během toho času, kdy u nás byla v učení, byla naprosto příkladná. Žádná lovkyně chlapů.

Když se proslýchalo, že naši holku podvedli tak brutálním způsobem, nejraději bychom všichni toho chlápka hned šli rovnou zabít, a to i přesto, že spousta z nás se s ní vlastně nikdy pořádně nepotkala, teda kromě toho, že jsme ji zahlédli z dálky nebo jí čouhaly nohy zpod náklaďáku, nicméně před dneškem si s ní prostě nikdo z nás nikdy nesedl a nepopovídal.

Byla s ní legrace, několikrát jsem se díky ní od srdce zasmál, ale většinu času stráveného tady řešila čistě jen motorky a neflirovala s námi, jako to dělala většina ženských, jakmile se nám dostaly nablízko. Vidí v našem životním stylu tu úžasnou slávu, jenže takovejhle život opravdu není pro každýho.