Pohled Roxanne

Chudák Rocco, tolik se snažil přimět mě, abych se k němu zavázala, a i když se mi líbí a cítím se v bezpečí v jeho velkých, silných a svalnatých pažích, které mě drží na jeho klíně, jeho tělesné teplo mě hřeje, když ležím na jeho hrudi. Všechno to působí skvěle a je to víc, než jsem čekala. Váhám s tím se komukoliv zavazovat, je to příliš brzy, uběhl jen něco málo přes týden od doby, co mě vyhodili z domova a přišla jsem o přítele.

Na to, abych se uvázala k dalšímu chlapovi, kterého sotva znám, se mi to zdálo příliš brzo; kvůli své nejistotě mi trvalo dlouho, než jsem přijala svého ex, a své sestře nevěřím ohledně žádného muže, kterého si vyberu; dříve či později všichni podlehnou hezké tváři a poddajnému tělu.

„Blade, co si myslíš o tom, na co se mě Rocco ptal? Myslíš, že je příliš brzy na to se uvázat s dalším chlapem?“ zeptala jsem se poté, co mě Rocco položil na zem, aby si mohl odskočit na záchod. Než jsem se zeptala, počkala jsem, až mi zmizí z očí.

„Jsi první holka, kterou kdy požádal, aby byla jeho. Se ženami se baví málokdy. Já bych tu nabídku přijala, je to čas na ‚vzájemné poznávání‘, a zatímco budete zjišťovat, jestli spolu zůstanete, ostatní to udrží v uctivé vzdálenosti od vás obou. Stejně už jsi jedna z nás. Ale pro tebe i pro kluky, co na tebe mají spadeno, by bylo lepší tu nabídku přijmout, být svázaná alespoň s jedním z kluků, aby se zachoval mír.“ Odpověděl Blade a uchechtl se, zatímco ostatní dívky z její skupiny přikývly na souhlas.

„Ničemu to neuškodí, zlato, se značkou jsi v bezpečí,“ dodala Gidget a předvedla svou novou vestu, protože si na ni oficiálně uplatnil nárok jeden z chlapů a stala se jeho starou.

„Jiní kluci na mě mají spadeno?“ Ta poznámka mě šokovala. Nejsem ten typ ženy, za kterou by se většina chlapů podruhé ohlédla.

„Ty jsi mnohem preferovanější žena než téměř všechny tady, a rozhodně víc než ty uvolněné mravy, které většinu členů s nášivkou nudí. Nebylo lehké najít ženu, která by zapadla do našeho životního stylu a nebyla už coura. Ty do toho zapadáš. Jsi nádherná, sebevědomá, umíš se ohnat, s ničím se nesereš, ale přesto respektuješ hranice tohoto životního stylu, a navíc – a to pro většinu tady bylo obrovské plus – umíš jim spravit motorky. Zadarmo. Co víc si může chlap přát? Prakticky si tu můžeš vybírat ze svobodných členů s nášivkou, kteří mají zájem.“ Zářili pýchou nad tím, co bylo řečeno, a ostatní souhlasně přikyvovali. V jejich očích jsem byla pro členy a pro skupinu perfektní kandidátkou.

Dámy se mě snažily přesvědčit, abych Rocca přijala, abych do toho s Roccem šla, abych takříkajíc znovu nasedla do sedla. Chápu, co mi říkají, a vzhledem k tomu, že je sestra zasnoubená, nebude se mi tentokrát snažit přítele přebrat. Že by chtěla motorkáře? Což by tedy šlo absolutně proti všemu, co by se líbilo mámě a tátovi, to musím uznat. Nechápu, v čem viděla výhodu, když mi mého přítele přebrala. Nebyl to nikdo výjimečný ani neměl vysoký status; jeho rodina byla průměrná.

Ale kvůli motorkáři by mámu s největší pravděpodobností klepla pepka, přece aby její drahocenná holčička byla s nebezpečným motorkářem.

Už jen ta myšlenka mi vykouzlila úsměv na tváři. Tohle můžu udělat. Proč nebýt tím, za co mě mí rodiče považují, zlobivou holkou, co se chytla špatné party? Mimochodem, pokud jsem se chytla špatné party, jak to, že teď mého ex tak milují? Rodiče nemají ponětí; jakýkoliv můj přítel by v jejich očích byl ten špatný.

Teda až doteď. Když se moje sestra rozhodla otěhotnět, do té doby to pro ně byl ten nesprávný kluk.

Rocco se vrátil a zvedl mě, až jsem překvapením vykvikla, jak si sedl tam, kde jsem seděla já, a stáhl si mě zpět na klín.

„Chyběl jsem ti?“ Znovu mi zabořil nos do krku, a já pokrčila rameny a zavrtěla se ve snaze dostat jeho obličej od mého krku; jeho plnovous mě lechtal.

„Móoo-žnááá,“ odpověděla jsem a protáhla to slovo.

„Nepotřebuješ něco, třeba něco k jídlu nebo víc vody?“ Rocco byl tak roztomilý, když se snažil být něžný, a přitom to byl celou dobu takový drsný macho.

„Jo,“ odpověděla jsem, jak jsem se v jeho náručí znovu zavrtěla, a on stiskl pevněji, aby mi v pohybu zabránil.

Ucíctila jsem tu obrovskou, na kámen tvrdou bouli, která se mi opírala o zadek, a šokovalo mě, jak je velká. Můj ex nikdy neměl takhle velkou, ne že bych tomu věnovala takovou pozornost, protože jsme se nedostali tak daleko, abych to prozkoumala. Nosil volné kalhoty, které jeho nádobíčko skrývaly, anebo jsem ho nikdy nevzrušila tak, aby se mu postavil jako Roccouvi.

Dělalo mi dobře, že ho dokážu donutit mě takhle chtít; nepřipadalo mi to laciné nebo špinavé, jako ty holky, co chodí do tohohle klubu, jako moje sestra, nebo Bella, kamarádka mé sestry, která vypadá, jako by zrovna byla s dalším čekatelem, členové s nášivkou ji odmítají, protože porušila už spoustu pravidel, divím se, že ji ještě nevykopli.

Aniž by se mě zeptal, co chci, dorazil tác s jednohubkami a velká sklenice vody s ledem.

Všichni jsme se do toho pustili, já po chňapla po pikantních kuřecích paličkách a hltala je, jako bych celý den nejedla. Zatímco jsme jedli, vyprávěly se vtipy, další členové s nášivkou si k nám přitáhli židle a naše malá skupinka se rozrostla na víc než třicet lidí. Objevovalo se další a další jídlo. Podívala jsem se do míst, kde byly ty holky, včetně Belly, a sledovaly nás; v jejich očích se zračila žárlivost.

Bella, protože to byla nevychovaná, hloupá husa, odstrčila lano, které nás oddělovalo, a pokusila se k nám přidat. Jenže než udělala víc než šest kroků, obrovský nomád nebo čekatel, zjistila jsem, že v různých zemích se jim říká různě. Ale pořád to znamená to samé: nomád nebo čekatel je chlap ve zkušební době, než získá nášivku. Každopádně ji ten čekatel zvedl, a s lousknutím Prezových prstů a kývnutím hlavy, byla Bella vynesena ze dveří.

Co se stalo po tom, co ji vynesli z budovy? Nepochybně o tom uslyším později, a nějakým způsobem to bude zase moje vina, protože oni na mě tu vinu dokážou svalit pokaždé opravdu skvěle.

„My už půjdeme, doufám, že se brzy zase uvidíme,“ říká Chloe, zatímco se sesouvala z klína chlapíka, který ji celou noc objímal. Nevypadal, že by ji chtěl nechat jít.

Taky jsem vstala, což Rocca naštvalo, ale nenutil mě, abych zůstala sedět na jeho klíně. Rozloučila jsem se a zamávala Bladeovi i holkám, popadla bundu a vyrazila s holkama ven. Ony zamířily k autu, a já šla ke své motorce a vzala si helmu.

„Kam si jako myslíš, že jdeš?“ zeptal se Rocco a zastavil mě, než jsem si stihla nasadit helmu.

„Holky už to pro dnešek zabalily. Je čas jít domů,“ konstatovala jsem to, co bylo očividné.

„Proč jdeš jenom proto, že jdou ony?“ zeptal se, pořád zmatený mým prostým prohlášením.

„Jo?“ odpověděla jsem otázkou, přemítajíc, jestli mám odjet nebo zůstat. Bavila jsem se, zítra jsem neměla v práci směnu, a ještě jsem nemluvila s Prezem.

„Zůstaň.“ Řekl a aniž by přišel příliš blízko a naléhal na mě, prostě to jen konstatoval.

„Potřebuju mluvit s Prezem, myslíš, že bude mít čas?“

„Jasně, pojď zpátky dovnitř, já ho půjdu najít.“ Předtím jsem se neptala, ale když si k nám na chvíli sedl, nezdálo se, že by byla ta správná chvíle, byl zaneprázdněný pozorováním davu, jestli se něco nesemele, nebo spíš jestli se nesemelou ty holky, protože chlapi mi přišli docela v klidu, ale tyhle štětky dokážou být pěkně ošklivé, čím víc se opijí, tím jsou hlučnější a agresivnější. Byla jsem překvapená, že to s nima kluci takhle vydrželi; určitě už je měli dávno odříznout.

Zamávala jsem na rozloučenou svým kamarádkám a všimla jsem si, že v autě není žádná Bella. V duchu jsem chvíli přemýšlela, jak se asi dostala domů, a pak jsem to pustila z hlavy. Je to velká holka a umí si s tím poradit sama, to není moje starost.

Rocco mě držel za ruku, když mě táhl zpátky do klubovny a zamířil dozadu.

„Drafte, je šéf v kanclu?“ zeptal se Rocco, když jsme míjeli bar.

„Kde jinde by byl?“ odsekl, a mě na tváři rozkvetl úsměv. Byl přesně jako já, sarkastická odpověď ho nikdy nezaskočila.

Zastavil se u dvoukřídlých dveří a zaklepal.

Ozvál se tlumený hlas a Rocco dveře otevřel.