KATYA

Ta ironie mi neuniká. Kdybyste mi před pár měsíci řekli, že se mi někdy uleví, když uvidím Eliase – tak moc, že z něj nedokážu spustit oči, i když mu v pohledu žhne něco, co bych dřív nepoznala, ale teď okamžitě vím, co to je: hněv –, poslala bych vás do prdele.

Eliasův hlas, tichý a jistý, protne vzduch jako ostří. „Řekla, ať ji pustíš.“

Poprvé za dnešní večer Grantův stisk skutečně povolí.