Audrey dorazila do vily přesně na čas, oblečená ve fialových, na tělo upnutých šatech.

Její mírně vlnité vlasy byly ležérně svázané bílou stuhou. Její pleť byla světlá a hladká, oči jí jiskřily a úsměv byl oslnivý. I se svými zářivými rysy působila chladně a odtažitě.

Fialové šaty zjemňovaly ostré linie její tváře a dodávaly jí mírnější vzezření.

Když Adrian otevřel dveře auta, zahlédl, jak Audrey vchází na nádvoří.

Bylo to vůbec poprvé, co ji viděl v takových šatech.

Přiléhavý střih obepínal každou křivku jejího těla a Adrian z ní na okamžik nedokázal spustit oči.

Byla krásná, ale vyzařovala z ní nebezpečná přitažlivost, která mu rozproudila krev v žilách.

Adrian se zamračil a pronesl chladným hlasem: "Jdi se převléct do něčeho jiného."

Audrey si tiše odfrkla a odsekla: "Proč bych to dělala?"

Adrian odpověděl: "Je to oslava dědových narozenin. Takhle oblečená jít nemůžeš. Přitahuješ na sebe až příliš mnoho pozornosti."

Audrey s grácií otevřela zadní dveře auta. "Přesně to chci. Možná si na tvůj pohřeb obléknu něco decentnějšího."

"Audrey," zavrčel Adrian skrz sevřené zuby.

Audrey mu nevěnovala ani letmý pohled. Prostě se uvelebila na zadním sedadle.

Adrian se nasoukal na sedadlo řidiče a přikázal: "Pojď si sednout dopředu. Nejsem tvůj řidič."

Audrey pohlédla na perlové náušnice, pohozené na předním sedadle, a její oči zchladly. "Radši ne. Je tam nepořádek. Nerada bych si zničila šaty."

Adrian si říkal, jestli to Audrey nemá náhodou své dny, když najednou bezdůvodně vyvádí.

Vzpomněl si ale, že to většinou dostává až na konci měsíce.

Čas téměř vypršel a Adrian si opravdu nemohl dovolit zdržovat. Jako nejstarší vnuk Alistaira se nesměl objevit pozdě.

*****

Jakmile Adrian zaparkoval, nabídl jí rámě a čekal, až se do něj Audrey zavěsí.

Audrey ho obdarovala pohledem plným čirého opovržení, ale pak si vzpomněla, že jsou to Alistairovy narozeniny.

Jak řekl Adrian, Alistair byl ten, kdo ohledně zasnoubení vždycky stál na jejich straně. Audrey ho dnes nemohla ztrapnit.

Vytáhla z kabelky hedvábný šátek, omotala si ho kolem dlaně a vzhlédla k němu. "Dobře, jdeme."

Jen toto malé gesto způsobilo, že Adrianovi na spánku naběhla žíla.

"Audrey, nežeň to tak daleko. Opravdu se ti tak hnusím?" vyštěkl Adrian.

Audrey nasadila slabý úsměv a pokrčila rameny. "Je to tak okaté? Pokusím se později ovládat."

*****

Jakmile vstoupili do sálu, upřely se na ně zraky všech přítomných.

Adrian byl obdařen zabijáckým vzhledem a stačilo jen, aby tam stál, a byl středem pozornosti.

Díky svým jasným očím, ostře řezanému obočí a vytesaným rysům vypadal téměř nereálně. Na rtech mu hrál jemný úsměv, ale nesl v sobě dotek chladu, který si lidi udržoval od těla.

Jakožto po nejstarším synovi rodiny Hawthornových, nejmocnějšího klanu ve Valenportu, všichni toužili se k němu přiblížit.

Jeho teplá dlaň poplácala Audrey po ruce skrze hedvábný šátek. "Půjdu pozdravit klienta. Dobře se bav."

Audrey věnovala slabý, odmítavý úsměv a rychle vyprostila ruku.

Její dlaň byla v šátku už nějakou dobu zabalená a, jak se dalo čekat, teď byla zpocená.

Adrian byl viditelně rozmrzelý, ale měl na starosti důležitější věci. S obličejem stále chladným se otočil a odešel.

Jakmile Adrian odešel, sletěl se kolem hlouček otravných drben.

"No podívejme se, kdopak to tu je. Adrianova snoubenka, které se očividně nemůže zbavit," ušklíbla se jedna z žen. "Nepřísahal někdo teprve před pár dny, že se na Adriana nikdy nelepí?"

Audrey věnovala té ženě chladný pohled. "Co je, to najednou Adrian nemůže mít děti, nebo co?"

Ta žena chtěla Audrey jen naštvat. Ve skutečnosti by se neodvážila Adriana opravdu urazit.

"Co to meleš za nesmysly?" ohradila se žena.

Audrey se jiskřilo v očích sarkasmem. "Jo, přísahala jsem. Pokud on opravdu nemůže mít děti, neznamená to snad, že jsem svůj slib porušila? Kdo ví, jestli je toho ještě schopen? Proč to pro mě nevyzkoušíš?"

"Ty jedna!" Žena probodla Audrey vražedným pohledem, hlas jí ostře zněl hněvem.

Dívky, které stály s ní, civěly na Audrey, jako by jim měly vypadnout oči z důlků.

'Zbláznila se Audrey dočista?' pomyslely si. 'Vážně právě někomu řekla, ať svede jejího vlastního snoubence?'

"Užívej si to, dokud můžeš. Až sem nakráčí Giselle, budeš si připadat jako úplná nula," rýpla si žena.

Audrey na Giselle málem zapomněla. Jakožto zlatá holčička rodiny Hawthornových si takovou důležitou událost určitě nenechá ujít.

Vtom se ozval další ženský hlas. "Drey, máma i já ti celé dny voláme. Proč nás ignoruješ?"

Audrey se ohlédla a spatřila svou nevlastní sestru, Siennu Mercerovou, jak se k ní žene, zjevně naštvaná.

Audrey zrakem přelétla na dobře oblečenou dámu vedle Sienny – svou macechu, Helenu Mercerovou. Helena se usmála a řekla: "Drey, neříkala jsi náhodou, že se s Adrianem chystáte vzít na Valentýna? Zvláštní, neviděla jsem, že bys o tom něco napsala do našeho rodinného chatu."

Audrey odvrátila pohled, vytáhla telefon a odvětila: "Aha, promiň, asi jsem omylem klikla na 'opustit skupinu'. Vypadá to, že vy tři si beze mě vystačíte docela dobře. Ani na tom tak nezáleží, jestli tam jsem, nebo ne, co?"

Audreyin otec, Robert Mercer, tu dnes nebyl.

Od té doby, co Audrey zemřela matka, když jí byly tři roky, a její otec se o tři měsíce později znovu oženil, měla pocit, jako by ztratila i svého skutečného otce.

"Audrey, co to má znamenat? Můžeš aspoň nebýt tak drzá k mojí mámě?" obořila se Sienna na Audrey a zabodla do ní zrak.

Než stačila Audrey cokoli říct, Sienně se rozzářily oči. "Giselle je tady. Mami, musím ji jít pozdravit."

Helena se mírně usmála. "Dávej pozor na cestu. Ať neupadneš."

"Nebuď z toho špatná, Drey. Sienna je vždycky tak horkokrevná. Znáš to, ony a Giselle k sobě mají hrozně blízko, a už je to pět let, co se neviděly. Chápeš, že z toho musí být u vytržení, ne?" prohodila Helena.

"Mimochodem, ví Adrian, že se jeho sestra vrátila?" zeptala se Helena.

Každý v jejich okruzích věděl, jak moc Adrian svou adoptivní sestru Giselle zbožňuje.

Rozmazloval ji natolik, že si lidé nemohli pomoct a uvažovali, jestli by s ní, nebýt toho, že ji rodina Hawthornových adoptovala, Adrian náhodou nebyl zasnoubený.

To by ale nikdo před Hawthornovými nahlas říct neodvážil.

Před lety už Alistair jasně ukončil všechny klepy prohlášením, že Giselle byla a vždy bude dcerou rodiny Hawthornových.

Audrey neřekla ani slovo a mlčela.

Helena se jako vždy snažila Audrey těmi svými drobnými rýpanci vyprovokovat.

Ale Audrey už dávno nebyla ta slabá dívka.

Helena se jen usmála, a když si všimla Adriana, jak k nim přes sál rychlými kroky míří z druhé strany, její úsměv se stal ještě samolibějším.

"Drey, kdo by si byl pomyslel, že i po pěti letech bude Adrian svou sestru rozmazlovat úplně stejně," podotkla Helena.

Audrey ucítila v srdci další prasklinu. "Jo, jasně. Ale Heleno, myslíš, že Adrian vůbec ví, že do něj nejlepší kamarádka Giselle taky tajně dělá?"

Heleně rázem spadl úsměv. "Ach, Drey, ty si opravdu ráda žertuješ. Sienna by nikdy nešla po tvém chlapovi."

Audrey se bezstarostně usmála. "Bez obav. Já už s ním skončila."

Helena na ni zírala v šoku. "Drey, ty..."

Podívala se na Audrey a pak na muže stojícího za ní.

"Audrey, s kým přesně jsi to skončila?" prořízl vzduch Adrianův hlas.