"Oficiálně oznamuji zasnoubení Alarica Sinclaira a Marcelly Astorové!"

Dědeček Sinclair okamžitě vytáhl pár prstenů, které si připravil už mnohem dříve, a slavnostně jim je oběma předal.

"Ricky, nenasadíš Marcelle ten prsten?"

"Nasadím."

Marcella Astorová prázdně zírala, jak Alaric Sinclair vzal její ruku a jemně jí nasunul prsten na prsteníček, zatímco se kolem nich okamžitě rozezněl vřelý potlesk.

V tomto životě se jí konečně podařilo zasnoubit se s Alaricem Sinclairem se souhlasem jejich starších a požehnáním jejich přátel.

V tu chvíli se rozezněla jemná a romantická melodie a všichni se jednohlasně přesunuli na taneční parket. Než se Marcella Astorová stačila vzpamatovat, obklopilo její pas teplo a byla rázně stržena do náruče Alarica Sinclaira.

Její levá ruka lehce spočívala na jeho rameni a její pravou ruku přirozeně svírala ta jeho. Teplo, které cítila na dlani, ji na okamžik oslnilo.

V jejím minulém životě byl každý okamžik, který s Alaricem Sinclairem strávila, plný napětí a agresivity, a přesto se v tomto životě mohli při tanci držet v objetí.

Myslí jí proletěl proud vzpomínek: všechno její nesmyslné otravování, jeho počáteční tiché přijímání, konec jeho vytrvalosti, jeho pád do temnoty a nakonec jeho beznadějné smíření a to, že ji nechal jít.

"Nesoustředíš se."

Zezhora nad její hlavou se najednou ozval ledový hlas. Ďábel si okamžitě všiml její změny emocí.

"Cože?"

Marcella Astorová pocítila obvyklé bodnutí strachu a její tělo se instinktivně zachvělo.

Tento nepatrný pohyb však snížil okolní tlak a vzduch naplnil chlad. Marcella Astorová zvedla oči a uviděla, že se z něj opět stal ten ledový, zaujatý muž z pekla.

Náhle se hudba změnila na jazzové downtempo. Muž s ní silně trhl a pevně ji objal. Sklonil hlavu a podíval se na ni.

"Bojíš se mě?"

"Jak bych mohla? Jen jsem si vzpomněla na všechny ty hlouposti, které jsem udělala, a připadala jsem si strašně hloupá."

Marcella Astorová honem hledala výmluvu. Kdykoli lhala, měla tendenci zbytečně tlachat.

V okamžiku, kdy zalhala, toho litovala. Takové ubohé triky by Alaric Sinclair dokázal prokouknout ještě dřív, než vůbec něco řekla. Jak by to před ním mohla vůbec skrýt?

Jak se dalo čekat, neviditelná temnota, která ho obklopovala, okamžitě napáchala spoušť kolem nich, dokonce i tanečníci a hosté poblíž se podvědomě posunuli o metr dál.

Marcella Astorová zavřela oči a bez jakéhokoli dalšího přemýšlení ho dobrovolně objala a opřela si hlavu o jeho hruď.

"Pokud budeš i nadále vzbuzovat takový strach, možná se tě opravdu začnu bát!"

Srdce Marcelly Astorové po vyřčení pravdy divoce bušilo, ale téměř neovladatelná temnota z předchozího okamžiku se z velké části rozplynula.

"Nesmíš se mě bát."

"Dobře, pak mě nesmíš děsit."

Řekla Marcella Astorová tiše a zároveň si z hloubi srdce oddechla.

Kdo by si pomyslel, že pár slov a koketní chování dokážou okamžitě proměnit prchlivého ďábla v uklidněné obrovské zvíře, tiché a dokonce jemné?

Proč se v minulém životě s Alaricem Sinclairem pořád jen hádala a vzpírala se mu?

V tu chvíli Marcella Astorová najednou ucítila pohled plný nenávisti a žárlivosti, který k ní směřoval zezadu.

Ani nemusela otáčet hlavu, aby věděla, komu ten pohled patří.

"Chloe Mercerová, z té žárlivosti úplně šílíš, co?"

Když tanec skončil, Alaric Sinclair nebyl ochoten Marcellu Astorovou pustit. Až když přišel jeho osobní asistent, Cyrus Vance, a řekl mu něco tiše do ucha, konečně její ruku pustil. Jeho zkoumavý pohled však stále neopouštěl její tvář.

"Uklidni se, jsem s tebou zasnoubená. Neuteču!"

Marcella Astorová chtěla zvednout ruku, aby složila přísahu, ale najednou si vzpomněla na hromobití, když přísahala ráno, a ruku opět rozpačitě stáhla.

Zatímco sledovala, jak ten ďábel Alaric Sinclair stoupá po schodech do druhého patra, Marcella Astorová v duchu potichu počítala.

"Tři, dva, jedna!"

"Cello! Jsi v pořádku?"

Přesně načasované se za ní ozval přeslazený hlas. Podle očekávání dokázala Chloe Mercerová vždycky přesně určit její polohu do tří vteřin.

Koutky úst se jí roztáhly do posměšného úsměvu, ale když se otočila, podívala se na Chloe Mercerovou s klidným výrazem.

"Co by mi tak asi mohlo být?"

Chloe Mercerová se na Marcellu Astorovou zahleděla. Cítila, že něco není v pořádku. Nesvůj vzala Marcellu Astorovou za ruku, aby demonstrovala jejich blízkost.

"To předtím byla moje chyba. Nemohla jsem přijít na žádnou jinou dobrou výmluvu pro tvé zpoždění. Jako záminka mě napadlo jen to připravování dárku. Naštěstí se ti podařilo situaci vyřešit. Nebudeš mi to vyčítat, viď?"

Chloe Mercerová nasadila svůj typický výraz nevinnosti. Zdálo se, že se její oči bezelstně dívají na Marcellu Astorovou. V jejím minulém životě se Marcella Astorová, kdykoli měla pocit, že je něco špatně a čelila tomuto výrazu, vždy rozhodla Chloe Mercerové uvěřit.

Marcella Astorová se v duchu chladně zasmála. "Je mi líto, ale v tomhle životě je moje inteligence opět funkční, takže do tebe vidím."

"Samozřejmě ti to nevyčítám. Vlastně ti musím pořádně poděkovat!"

Řekla Marcella Astorová mnohoznačně.

Neodhalí pravou tvář Chloe Mercerové hned; to by jí to prošlo příliš snadno! Má spoustu času. Vrátí jí veškerou bolest, kterou trpěla, a veškerou hořkost, kterou snášela v minulém životě, a Chloe Mercerová to bude muset snést!

Přestože Chloe Mercerová měla pocit, že je na jejím tónu něco zvláštního, neměla čas o tom přemýšlet a popravdě se cítila docela potěšeně. Takže Marcella Astorová byla pořád tak hloupá jako dřív. Už si myslela, že Marcella Astorová zmoudřela!

"Tak to si můžu oddechnout. Hlavně, že mě nechápeš špatně, to je vše v pořádku!"

Usmála se Chloe Mercerová s falešným potěšením.

Marcella Astorová se neobtěžovala hrát s ní tuto dlouhou a nudnou scénu, a tak se netrpělivě zeptala: "Potřebovala jsi mě na něco?"

Chloe Mercerová a její matka ji rozmazlily do podoby nevrlé a arogantní osoby, takže její současný tón by u Chloe Mercerové nevzbudil absolutně žádné podezření.

Jak se dalo čekat, Chloe Mercerová si postoje Marcelly Astorové vůbec nevšimla. Ostražitě se rozhlédla a najednou přistoupila blíž. Tichým hlasem promluvila Marcelle Astorové přímo do ucha.

"Během dne ses nedala zastihnout na telefonu. Starší spolužák Ramsey už je z toho strachy skoro bez sebe! Čeká teď na tebe venku v zahradě. Rychle běž za ním!"

Když Marcella Astorová uslyšela tato slova, chladně se v duchu zasmála. Jak se dalo čekat, přesně taková Chloe Mercerová byla. Když selhal jeden plán, čekal na ni další, dokola a dokola, dokud ji to nezabije!

"Cello! Nad čím váháš? Konečně se ti podařilo přimět toho padoucha Alarica Sinclaira, aby polevil v ostražitosti. Tohle je tvá poslední šance!

Copak nechceš utéct se starším spolužákem Ramseym? Už koupil letenky!"

Když Chloe Mercerová viděla, že Marcella Astorová k ničemu nemá, dál přilévala olej do ohně, a dokonce vzala Marcellu Astorovou za ruku, aby ji vyvedla ven a násilím ji odtáhla do zahrady.

"Já ti budu hlídat vevnitř!"

Po těchto slovech se Chloe Mercerová okamžitě otočila a utekla, jako by ze situace prchala.

Marcella Astorová chladně hleděla do temné zahrady. Tahle scéna byla úplně stejná jako v jejím minulém životě.

Na naléhání dědečka Sinclaira a Alarica Sinclaira byly zásnuby i přes její řádění na zásnubní večeři dokončeny. Stejně jako teď se objevila Chloe Mercerová a předala zprávu se zdánlivě dobrými úmysly.

Poté radostně odešla do zahrady za Calebem Ramseym. Zbloudilá z lásky se Calebu Ramseymu okamžitě vyznala ze svých citů a byla dokonce ochotná s ním hned utéct.

To vše si však v plném znění vyslechl Alaric Sinclair, který se objevil krátce poté. Ta hrůzná událost, kterou to pak způsobilo... Marcella Astorová na nic z toho nechtěla vzpomínat.

Věděla, co se stalo, ale aby v Chloe Mercerové nevzbudila podezření, nemohla to odmítnout.

"Cello!"

Z temnoty se podle očekávání ozval tichý a jasný hlas.

Přesto tento hlas způsobil, že Marcelle Astorové naskočila husí kůže po celém těle a chvěla se burácejícím vztekem. Přála si, aby se mohla vrhnout kupředu a servat z tváře tohohle ubohého muže masku!

V tuto chvíli se však musela ovládnout a přinutit se klidně pohlédnout směrem, odkud hlas přicházel.

"Co tady děláš?"

Po zvuku spěšných kroků vyšel z temnoty mladý muž. Bledý měsíční svit mu ozařoval tvář, jemnou jako nefrit.

Vzhled Caleba Ramseyho odpovídal jeho pověsti; byl elegantní jako nefritový strom ve větru, s nádherným zjevem.

Jak by se do něj jinak mohla Marcella Astorová, která si tolik potrpěla na vzhled, tak hluboce zamilovat? Jenže u některých lidí se pod krásnou tváří skrývalo jen špinavé srdce!

"Cello, vím, že mě nenávidíš. Sám sebe taky nenávidím za to, že jsem tě dneska přes den nedokázal odvézt pryč!"

Caleb Ramsey nasadil výraz, o kterém byl přesvědčen, že vypadá smutně a zmučeně.

"Když jsem zjistil, co je s Alaricem Sinclairem, volal jsem ti, abys přijela zpátky na letiště, abychom mohli odjet spolu, ale nemohl jsem se ti dovolat na mobil. Já to ale nevzdal!"

Marcella Astorová chladně sledovala neohrabané představení Caleba Ramseyho. Venku už byla každopádně tma a její výraz tak nemohl vidět.

Calebu Ramseymu samozřejmě nedocházelo, na co Marcella Astorová právě teď myslí. Dál byl okouzlen vlastním výkonem a vrhal na Marcellu Astorovou mnohoznačné pohledy.

"Vím, že to všechno, co se předtím stalo v sále, jsi nechtěla, že? Předstírala jsi, že se k Alaricu Sinclairovi chováš hezky, a obalamutila jsi je, aby všichni polevili v ostražitosti.

Lístky už mám. Pojďme hned teď!"

Marcella Astorová se při poslechu jeho vášnivé řeči málem pozvracela. Jakmile se chystala otevřít ústa, ucítila za sebou náhlý chlad.

Marcella Astorová silně pocítila ledový pohled, který na ni směřoval; ten známý chlad, překonávající i temnotu noci... Alaric Sinclair!

Jak se dalo čekat, stejně jako v jejím minulém životě ho sem nalákala Chloe Mercerová!

Když Caleb Ramsey viděl, že neodpovídá, spěšně se vyptával.

"Cello, na co čekáš? Vždyť mě přece hluboce miluješ, ne?"

Když to Caleb Ramsey řekl, Marcella Astorová jasně cítila, jak se ta temná aura za ní prudce pohnula. Připadalo jí, jako by i jediné špatné slovo znamenalo, že bude okamžitě spolknuta zaživa a nezbyde po ní ani kůstka!

Právě v tu chvíli se Caleb Ramsey rozhodl jít neštěstí vstříc a skutečně se k ní rozešel. Dokonce k ní natáhl paži, aby ji vzal za ruku..."