"Cello, jsi v pořádku? Už je ti lépe?"

Jakmile Marcella vyšla ven, Chloe Mercerová k ní okamžitě přiběhla a chytila ji za ruku. Soudě podle jejího ustaraného výrazu by se zdálo, jako by se nic nestalo.

Za její schopnost hrát a měnit výrazy by jí dokonce i Oscar dlužil zlatou sošku.

Marcella si náhle vzpomněla, že v jejím minulém životě se Chloe skutečně stala filmovou hvězdou. Není divu, že ji dokázala tak obelstít a scházet se s celou řadou mužů.

"Jsem v pořádku, jen mi byla trochu zima," odpověděla Marcella lehce a nenápadně uhnula před Chloeinou rukou.

"Měla jsem takovou o ni strach. Ten ďábel byl před chvílí tak děsivý. Nešikanoval tě, že ne?" zeptala se Chloe s předstíranými obavami, avšak všechna její slova, kterými popisovala Alarica Sinclaira, byla velmi negativní.

V minulém životě si Marcella nevšimla, že Alaric Sinclair se na začátku nechoval nijak extrémně. Naopak, byla to Chloeina slova, kvůli kterým si proti němu vybudovala předsudky. Jak plynul čas, nedorozumění mezi ní a Alaricem se jen prohlubovala... Tentokrát nedovolí té mrše dostat to, co chce!

"Bylo to v pohodě. Vůbec mi nepřišel děsivý. Dokonce mi půjčil svoje sako."

Jak Marcella mluvila, otočila se a záměrně nechala Chloe, aby si prohlédla sako, které měla na sobě.

Chloe Mercerové vyvalila oči. Takovou reakci od Marcely nečekala. Neměla by se k ní snad přidat a chrlit na Alarica nenávist, jako to dělávala dřív?

Když Chloe uviděla pánské sako, které měla Marcella na sobě, v očích se jí mihl hluboký záblesk žárlivosti, který však trval jen půl vteřiny, než své emoce dokonale zamaskovala.

V tomto životě však Marcelle Chloein výraz neunikl. Musela obdivovat její schopnost ovládat a skrývat své city.

Ta hloupá naivní dívka, kterou byla v minulém životě, by si nikdy nepomyslela, že Chloe je tak sofistikovaná mrcha.

Když teď Marcella viděla, jak Chloe potlačuje svou žárlivost, okamžitě pocítila mnohem větší zadostiučinění.

"Chloe Mercer, v budoucnu máme ještě spoustu času..."

"Chlo, Cella už je zasnoubená s Alaricem, takže si odteď dávej pozor na to, co říkáš."

Její starší bratr, Rowan Astor, který až do této chvíle nepromluvil, se na Chloe pevně podíval. V jeho tónu zaznělo varování.

"Mýlila jsem se, bratře. Chtěla jsem Celle jen pomoct. Měla jsem víc přemýšlet..."

Když Chloe sklonila hlavu, aby uznala svou chybu, oči jí okamžitě zrudly. Právě v tu chvíli k nim přistoupili Arthur Astor a Diane Lombardová.

Při pohledu na tuto situaci se Arthur Astor okamžitě zamračil a s pohrdáním se podíval na Marcellu.

"Už jsi zasnoubená, a přesto jsi stále tak dětinská... Zase šikanuješ svou sestřenici!"

Marcella vztekem málem zvracela krev. Poté, co jí zemřela matka, se k ní její otec Arthur Astor vždy choval chladně. Když se však do domu Astorů přestěhovala Diane Lombardová a její dcera, v otcových očích klesla ještě hlouběji. Teď to došlo až do bodu, kdy jakmile Chloe začala brečet, automaticky za to mohla ona.

"Tati! To Chloe prostě chtěla brečet, co s tím má společného Cella?!" ozval se nespokojeně její druhý bratr Jasper.

"Myslíš, že nevím, jaký jsi? Umíš ji jen obhajovat a neumíš rozeznat, co je správné a co špatné!"

Arthur Astor si tvrdohlavě stál za svým. V jeho očích uměla Marcella dělat jen chyby.

"Člověk, který nepozná správné od špatného, jsi ty, že? Víš ty vůbec, co se vlastně stalo?"

Marcella se na Arthura chladně podívala, zatímco po očku sledovala Diane Lombardovou, která stála těsně u jejího otce.

Ve svém předchozím životě, když umírala, za ní do vězení přišla Chloe jako vítěz a škodolibě se z toho radovala.

"Marcello Astorová, nejenže mi bratr Caleb zobá z ruky, dokonce i tvůj otec patří mojí matce. Dnes je den jejich svatby..."

Při vzpomínce na Chloeina slova se Marcelle podél boků ruce sevřely v pěst.

"Proč? Arthure Astore!

"Neříkal jsi snad, že budeš po celý život milovat jenom mámu? Že už se nikdy znovu neoženíš?"

"Slečno Cello, váš otec o vás má jen starosti..."

Diane Lombardová opět předstírala obavy a vložila se do rozhovoru.

Marcella se vzpamatovala, vůbec neskrývala svůj znechucený výraz a sarkasticky pronesla: "Proč tu stojíte tak blízko u sebe? Čekají nás snad brzy dobré zprávy? Kdy plánujete svatbu? Přede mnou, nebo zároveň se mnou?"

Koneckonců, Chloe a její matka ji rozmazlily natolik, že neznala hranic. Takhle mluvit naprosto odpovídalo oné hrdé a arogantní osobnosti, kterou si vytvořila.

Jakmile to vyřkla, Chloe Mercerová stojící po jejím boku si okamžitě oddychla.

Myslela si, že Marcella náhle dostala rozum. Kdo by si pomyslel, že je to stále ta hloupá kravka? Byl to z její strany jen špatný odhad.

"Spratku! Co to povídáš?"

Její otec Arthur Astor se okamžitě rozzuřil. Zvedl ruku a chystal se ji udeřit. Marcella tvrdohlavě stála na místě, ani se nehnula, ani neucouvla. Čekala, až ta facka dopadne.

"Do toho, uhoď mě! Říkám snad něco, co není pravda? Matka se dívá z nebe!"

"Tati! Co to děláš? Nikdy předtím jsi Cellu neuhodil! To ji teď zmlátíš kvůli někomu cizímu?"

Oba bratři ji okamžitě skryli za svá záda a druhý bratr Jasper Astor rozzlobeně odsekl.

"Tati, tentokrát to opravdu nemělo s Cellou nic společného."

Hlas staršího bratra Rowana byl velmi klidný, ale z jeho očí čišel k otcovu chování jasný nesouhlas.

"Takový člověk ve vašich očích jsem?"

Nakonec se Arthur Astor nedokázal přimět k tomu, aby ji uhodil, a pomalu ruku spustil. V jeho očích se objevil zoufalý, osamělý výraz.

"Arthure, nezlob se. Cella je ještě mladá a nezralá..."

Diane Lombardová byla v skrytu duše potěšená a okamžitě otevřela pusu, aby sehrála roli ctnostné ženy.

Nečekaně, dříve než stihla domluvit, Arthur Astor mávl rukou a chladně řekl: "Já pro tebe budu vždycky jen švagr. Příště už dětem nedávej žádné záminky k takovým nedorozuměním."

"Já..."

Diane Lombardová prskala vzteky. Nejraději by Marcelle roztrhla hubu, ale navenek si musela zachovat lítostivý výraz.

Arthur Astor se na ni však tentokrát ani nepodíval a zamířil rovnou k autu.

Při pohledu na tuto scénu se Marcelle udělalo špatně. "Není divu, že to Chloe tak dobře hraje; jaká matka, taková dcera."

"Pojďme taky."

...

Po návratu do známého domu rodiny Astorů se Marcella okamžitě rozběhla do svého dobře známého pokoje a vrhla se na postel.

Zabořila hlavu do polštáře a její slzy konečně vytryskly.

Zrovna před chvílí byla vyděšená, že se neudrží a rozpláče se na veřejnosti. Kdyby to udělala, bratrům by to připadalo zvláštní a i Chloe by pojala podezření...

Teprve když se o samotě zavřela v pokoji, mohla ze sebe vypustit ty složité a radostné pocity ze znovuzískání všeho, co ztratila, a z toho, že dostala druhou šanci na život.

Marcella tam dlouho ležela, než se posadila a začala si prohlížet svůj pokoj.

Na stropě byl velký obraz kostlivce, přehoz přes postel byl tmavý a s motivem kostí. Na koberci byl obraz ruky se zdviženým prostředníčkem.

"Můj bože, byla jsem v minulém životě blázen?"

Marcelle se udělalo fyzicky špatně, přiložila si ruku na hruď, aby se nepozvracela.

"Ťuk, ťuk, ťuk..."

"Slečno Cello, nedala byste si trochu mléka?"

Zpoza jejích dveří zazněl pečlivě ztlumený hlas tety Batesové, jako by se děsila, že jediné slovo vyvolá její zlost.

Marcelle se stáhlo hrdlo, jak se přes ni minulost přelila jako přílivová vlna...