Po smrti její matky se k ní teta Batesová chovala nejlépe. Prakticky ji milovala jako vlastní dceru. V předchozím životě ale dala na slova Chloe Mercerové a uvěřila tomu, že mateřská péče tety Batesové, která byla jen služebnou, je pouze pokusem o to ji ovládat.

Poté začala být k tetě Batesové velmi chladná a dožadovala se toho, aby ji neoslovovala jménem. Místo toho k němu musela z úcty připojovat titul "slečna".

Teta Batesová se k ní ale i tak chovala velmi pěkně. V jejím předchozím životě, když šla do vězení, ji teta Batesová přišla několikrát navštívit.

"Teto Batesová, pojďte dál!"

Marcella s pocitem viny zareagovala na zaklepání a objímajíc svůj polštář zírala na dveře.

"Slečno Cello, mladý pán říkal, že jste na večeři skoro nic nesnědla. Právě jsem vám ohřála..."

Teta Batesová začala nadšeně mluvit hned, jak vešla dovnitř, ale jak tak mluvila, dostala strach, že by Marcellu popudila, a tak opatrně umlkla.

"Děkuji, teto Batesová. Vypiju to, dokud je to horké."

Marcella sklouzla z postele, vzala si z rukou tety Batesové mléko a okamžitě ho začala pít.

Teta Batesová na Marcellu nevěřícně zírala. "Byla mladá dáma uhranutá? Proč je najednou tak poslušná?"

"Slečno Cello, jste..."

"Teto Batesová, od teď mi říkejte prostě Cello. Předtím jsem byla nezralá. Vím, že pro mě chcete to nejlepší. Já tomu rozumím."

Teta Batesová zkoprněla. Při pohledu na jemně nalíčenou a elegantní Marcellu Astorovou, která stála před ní, měla pocit, jako by viděla tu půvabnou, zdvořilou a milou dívku z minulosti.

Marcella chápala, že teta Batesová si možná na tuto změnu nedokáže okamžitě zvyknout, a neměla v plánu na ni příliš tlačit. Postupem času to teta Batesová pomalu pochopí.

"Aha, vlastně. Teto Batesová, tenhle přehoz i koberec jsou strašně ošklivé.

"Pomozte mi prosím najít někoho, kdo by to zítra všechno vyměnil. A taky ty podivné doplňky na poličkách a divné oblečení ve skříni...

"Všeho se zbavte. Nábytek v normálním stylu bude fajn... Teto Batesová? O čem to přemýšlíte?"

V půlce věty si Marcella uvědomila, že na ni teta Batesová omámeně zírá. Zamávala jí rukou před obličejem a teta Batesová se probrala.

"Žádný problém, udělám to hned. Slečno... Cello, teď už jste opravdu dospěla, zmoudřela jste," pronesla teta Batesová se zarudlýma očima.

"Člověk musí jednou dospět a naučit se, jakých lidí si má vážit a koho si zaslouží milovat."

Marcella významně odpověděla s lehkým úsměvem. Odpovídala tetě Batesové, ale zároveň to říkala nahlas i sama pro sebe.

...

Tu noc pomohla teta Batesová Marcelle vyměnit přehoz na postel, koberec a dokonce i závěsy.

Sněhobílý přehoz a světle růžové závěsy konečně udělaly z jejího pokoje obytný prostor normální dívky.

Když Marcella po sprše spokojeně obdivovala svůj pokoj, náhle uslyšela otevření dveří a dovnitř vešla Chloe Mercerová.

"Cello, už spíš..."

Jakmile však při příchodu spatřila úplně jiný pokoj, v naprostém šoku jí došla slova.

Marcella se na ni zamračila. "Sestřenice Chloe, ty nevíš, že bys měla před vstupem zaklepat?"

Chloe byla na Marcellin přímočarý tón zvyklá a nevycítila, že je něco v nepořádku. Jako obvykle vešla přímo dovnitř, odsunula Marcellinu židli a posadila se.

"Cello, vždycky jsme to tak měly."

"Vždycky jsme to tak měly..."

Marcella se v duchu chladně zasmála. "To si opravdu myslí, že je součástí rodiny Astorů?"

Zdálo se, že úplně prvním krokem musí být to, že Chloe z rodiny Astorů vyžene...

Marcella se s ručníkem v rukou posadila na kraj postele. Její výraz byl klidný a promluvila tichým hlasem.

"Už je tak pozdě, potřebuješ ode mě něco?"

"Cello, proč jsi ke mně tak chladná? Ty jsi na mě ještě pořád naštvaná?

"Přísahám, že mezi mnou a Calebem Ramseyem vůbec nic není. My spolu nechodíme!"

Aby demonstrovala svou upřímnost, Chloe předstírala, že si klekne. Myslela si, že Marcella rozhodně zareaguje, ale nečekaně se nestalo nic a Marcella ji nijak nezastavila.

Jejich pohledy se setkaly a Marcella nic neříkala. Jen klidně Chloe pozorovala.

Kolena Chloe Mercerové se vznášela ve vzduchu a atmosféra byla neuvěřitelně trapná.

"Cello, opravdu chceš, abych před tebou klečela?" zeptala se žalostně Chloe.

Z očí jí jiskřily slzy, když na Marcellu upírala zrak.

"To ty jsi chtěla klečet. Já tě k tomu nenutila," odsekla hrubě Marcella, aniž by jí projevila jakoukoli lítost.

Ve skutečnosti se jí už ze vší té přetvářky chtělo zvracet.

Byly tu jen ony dvě. Neměla důvod nasazovat nevinný výraz, protože tu nebyl nikdo, kdo by to viděl.

Chloe skřípala zuby, ale navenek se chovala, jako by se nic nestalo, a vrátila se ke své židli.

"Upřímně, opravdu už ke Calebovi nic necítíš? I přímo před tváří toho ďábla Alarica Sinclaira tě přece chtěl odvést!

"Opravdu tě miluje!"

Jak se dalo čekat, přišla sem z ní vytáhnout informace o jejích pocitech!

"Jsem už zasnoubená. Víš, jak je Alaric Sinclair děsivý. Ach jo... Možná nám to s Calebem Ramseyem zkrátka nebylo souzeno."

Marcella záměrně předstírala lítost a povzdychla si. Na její tváři se dokonce mihl záblesk smutku.

"Ne! Ty a Caleb Ramsey jste si souzeni. Když vytrváš, nikdo vás dva nemůže rozdělit. Cello, musíš být odvážná!"

Při pohledu na Marcellinu náladu a reakci si Chloe s úlevou oddechla. "Takže Marcella ke Calebovi pořád něco cítí. Před Alaricem Sinclairem to dnes jen předstírala."

Chloe mluvila povzbudivě a čím víc toho říkala, tím byla nadšenější.

Marcella už ty její nesmysly nechtěla dál poslouchat. Zabořila hlavu do polštáře, předstírala neštěstí, aby skryla svou netrpělivost, a mávla rukou.

"Sestřenice Chlo, jsem už příliš unavená. Nic víc mi už neříkej. Nech mě, ať si to o samotě promyslím."

"Cello..."

Chloe chtěla ještě něco dodat, ale Marcella s ní už dál nemluvila.

Sama se navíc bála, že by mohla říct něco, co by v Marcelle probudilo podezření, a tak se zvedla a řekla: "Tak já už půjdu. Cello, nebuď smutná. Já ti pomůžu něco vymyslet."

Dveře zavrzaly a Chloe je za sebou zavřela, jakmile odešla.

Na chodbě se Chloein nevinný pohled zachmuřil. Okamžitě vytáhla telefon a zavolala na číslo Caleba Ramseyho, zatímco mířila ke svému vlastnímu pokoji.

Zpátky v pokoji Marcella zvedla hlavu a chladně se usmála směrem ke dveřím.

Kdyby řekla pravdu a vykopla Chloe z domu, pustila by ji příliš lacino!

Přinutí Chloe zakusit desetinásobek, ba dokonce stonásobek utrpení, které si ona sama vytrpěla v předchozím životě!

"Chloe Mercerová, já mám spoustu času. Přistoupím na tvou hru!"

Marcella se ze zvyku nevědomky dotkla hrudi a hledala drahokam ve tvaru slzy, ale nenašla ho.

"Sakra! Moje rodinné dědictví je ještě u toho ďábla!"

Marcella vydala vyděšený výkřik a její tvář zbledla. Okamžitě začala hledat svůj telefon, než si vzpomněla, že už ho vlastně zahodila...