"Marcello Astorová, ty idiote! Jak jsi jen mohla neopatrně dát své rodinné dědictví někomu jinému!"

Marcella vztekle popadla polštář a několikrát se s ním praštila. Znovu se jí však v mysli vybavila scéna, kdy ji ten ďábel držel v náručí a jejich málem-polibek.

Málem ho...

Ve svém předchozím životě se ho bála jako moru. A v tomto životě se do něj hned první den svého znovuzrození zamilovala?

Ve tváři Marcely se objevil zmatený výraz. Ačkoli v minulém životě dala celé své srdce Calebovi Ramseymu, nikdy vlastně necítila, co to znamená být zamilovaná. Možná byla Calebem jen poblázněná a nedalo se to nazvat láskou...

Ne, jaká láska? Alaric Sinclair byl tím nejhezčím mužem v Crown Capital; byla prostě jen okouzlena jeho vzhledem!

"Ne! Marcello Astorová! Teď není čas nechat se rozptylovat hezkou tvářičkou!"

Marcella se plácla oběma rukama do obličeje a donutila se uklidnit.

"Tohle je příležitost, která se naskytne jen jednou za život, takže si jí musím vážit. Musím změnit svou cestu, změnit osud všech, kteří mě milují..."

V pracovně rodiny Sinclairů...

Muž měl na sobě tmavou košili, která splývala s nocí. Jeho aristokratická a chladně arogantní aura připomínala auru upíra, který žil už tisíce let.

Líně se opíral o kožené křeslo a jeho oči se soustředily na elegantní náhrdelník v krabičce na stole.

Modrý drahokam se na světle třpytil jako slzy mořské panny. Vyvolávalo to v člověku touhu opatrovat jej a obdivovat jeho ohromující krásu.

Úplně stejně jako Marcella Astorová...

V tu chvíli mu na počítači před ním naskočil videohovor.

"Pane, slečna Astorová v pořádku dorazila domů. Budeme pokračovat ve čtyřiadvacetihodinovém sledování!" pronesl uctivě jeho asistent Cyrus Vance prostřednictvím videohovoru.

Ale v skrytu duše Marcellu Astorovou proklínal. "Co je na té holce tak úžasného? Podle mého názoru není pro našeho pána dost dobrá.

"Kdo ví, jaké na něj hodila kouzlo, že touží jen po ní?

"Co hůř, ta dívka odkopla mého pána, toho nejlepšího muže na světě, a svou náklonnost věnovala tomu floutkovi Calebovi!"

"Pane, buďte bez obav, pomohu vám mít slečnu Astorovou pod pečlivým dohledem. Nedovolím jí udělat nic, čím by vás zradila!"

přísahal Cyrus Vance slavnostně.

"Není třeba."

Alaric Sinclair jen lehce stáhl rty.

"Cože? To myslíte vážně? I když se dnes slečna Astorová na večeři chovala slušně, kdo ví, co za zlověstný trik má za lubem?!

"Už jí nesmíte znovu věřit! Dát jí svobodu znamená, že ji rozmazlujeme..." namítl panikařící Cyrus Vance.

Skrze obrazovku náhle ucítil velmi nebezpečný pohled toho muže a jeho chladný vražedný úmysl.

Strach ho zcela umlčel a rychle odpověděl: "Ano, pane!"

Když znovu zvedl bledou tvář, obrazovka už byla černočerná. Cyrus Vance s ulehčením vydechl a z nějakého důvodu pocítil radost, která se blížila pocitu znovuzrození.

...

Brzy ráno dalšího dne...

Sluneční světlo prosvítalo skrze poloprůhledný závěs, dopadalo na postel a jemně políbilo dívku s andělskou tváří.

Dívka se však pevně mračila. Byla bledá a její výraz byl plný bolesti a zkroucený.

"Ach!"

Marcella se prudce probudila z noční můry. Pevně svírala prostěradlo a dlouze hleděla do stropu, než se jí podařilo ovládnout třas těla a přijít k sobě.

Ve snu byla stále v té horké, vlhké vězeňské cele. Ve vzduchu se mísil zatuchlý a hnilobný pach a ona pomalu uhnívala jako mrtvola.

S třením spánků vešla do koupelny. Pustila vodu a důkladně si opláchla obličej, než se cítila o něco víc probuzená.

Po delší době pomalu zvedla hlavu a zadívala se na sebe do zrcadla.

Osoba v zrcadle nebyla vězeňkyně se silnou aurou smrti. Byla to zářivá a krásná mladá žena.

"Marcello Astorová, byla jsi znovuzrozena. Budeš mít dobrý život!"

"Cello! Už jsi vzhůru? Jestli hned nevstaneš, přijdeš pozdě!"

Zezadu dveří se ozval hlas jejího druhého bratra.

Marcella spěšně odpověděla: "Už jsem vzhůru. Za chvilku budu hotová!"

Zrovna teď jí bylo teprve osmnáct a stále byla studentkou střední školy.

Toho roku měla hlavu plnou jenom Caleba Ramseyho, a tak se její známky... úplně zhroutily!

"Ach... Zkusím si nejdřív zachránit známky, tohle je situace, která se nebude snadno vysvětlovat..."

Marcella si povzdechla, rychle se umyla, vyšla z pokoje a sešla dolů po schodech.

U jídelního stolu jedli už jen její nejstarší a druhý bratr.

Marcella si matně pamatovala, že její otec Arthur Astor měl pravidelný rytmus práce a odpočinku a že její bratři byli rovněž velmi zaneprázdnění. Jedinou chvílí, kdy se mohla sejít celá rodina, byla každý den snídaně.

V předchozím životě ale vstávala vždy pozdě a s rodinou nesnídala prakticky nikdy.

Naopak to byly Diane Lombardová a Chloe Mercerová, kdo se každé ráno určitě objevil u jídelního stolu, aby se nasnídaly po boku Arthura Astora. Postupně vypadali jako trojčlenná rodina.

Touhle dobou už Marcella byla sice vzhůru pozdě. Arthur Astor byl po snídani a odjel do firmy. A co se týkalo Diane a Chloe, ty každé ráno cvičily jógu.

"Aby si matka a dcera zachovaly svou krásu, velmi tvrdě na tom pracují a mají velmi přísnou sebekázeň...

"Ale přesto mě Chloe neustále povzbuzuje v tom, ať si užívám šťastného života.

"A vykládá mi něco o tom, že člověk žije jen jednou, a tak by měl jíst, na co má chuť, a dělat, co se mu zachce.

"Když na to teď myslím, jsou to takové kecy!"

Marcella se zhluboka nadechla a zamířila dolů po schodech.

Když bratři u stolu uslyšeli kroky, jedním pohybem otočili hlavy a v jejich tvářích se okamžitě objevil překvapený výraz.

Jasper Astor dokonce začal zuřivě mrkat.

Na schodech do druhého patra stála mladá žena v letních bílých šatech, s rovnými inkoustově černými vlasy a v každém jejím pohybu se odrážel líný aristokratický nádech; připomínala anděla, který se právě probudil v nebi. "Je to opravdu moje sestra, Marcella Astorová?"

Rowan Astor nevypadal tak šokovaně jako jeho bratr. V očích se mu mihl údiv, následovaný ulehčeným výrazem.

"Cello, jídlo chladne. Pojď rychle."

Zavolal na ni opakovaně druhý bratr Jasper Astor.

"Už jdu!"

Marcella se mírně pousmála a rychle přešla ke stolu, aby se posadila. Matka s dcerou kazící chuť k jídlu tu nebyly, takže měla velmi dobrou náladu.

"Jez hodně krevet, ať si doplníš bílkoviny."

Její druhý bratr jí okamžitě položil na talíř oloupanou jihoamerickou krevetu.

"A pij hodně mléka, abys vyrostla."

Ještě než stihla projevit své díky, byl před ni přistrčen šálek s teplým mlékem.

Marcellin pohled sledoval štíhlé prsty vzhůru a zjistila, že se na ni starší bratr Rowan dívá srdečně tak, jako vždycky.

Její starší bratr byl talentovaný mladý muž, jenž si málem nezadal s Alaricem Sinclairem. Byl také tím princem na bílém koni, kterého ženy v Crown Capital neúnavně obletovaly.

Měl zdědit majetek rodiny Astorů. Měl zajištěnou budoucnost, ale...

V mysli se Marcelle vynořil obraz smrtelně bledé tváře Rowana Astora, jenž u svého stolu vykašlává krev.

V minulém životě poslouchala Caleba Ramseyho a zneužila veřejné finance rodiny Astorů, aby ucpala Calebovy finanční díry. Nejenže její starší bratr celou záležitost nevyšetřoval, ale tvrdě pracoval, aby pro ni všechno urovnal. Nakonec pracoval tak moc, že dostal rakovinu žaludku. Nedosáhl ani třiceti a už...

"Cello, proč pláčeš?"

Její starší bratr jí zamával rukou před obličejem a ustaraně na ni hleděl.

"Nic to není. Jen jsem zívla, to je všechno. Bratře, ty bys to mléko měl pít taky. Do budoucna, bez ohledu na to, jak jsi zaneprázdněný, musíš jíst načas. Kdy jsi byl naposledy na lékařské prohlídce?" zeptala se Marcella zcela vážným tónem, zatímco mu ihned nalévala sklenici mléka.

"Na prohlídce? Ve firmě máme každoroční lékařské prohlídky. Jsem velmi zdravý."

Rowan Astor překvapeně nadzvedl obočí, ale ze zvyku odpověděl na každou sestřinu otázku.

"Cello, a proč neprojevíš nějakou péči svému druhému bratrovi?" pronesl Jasper Astor žárlivě, zatímco jí na talíř pokládal další vyloupanou krevetu.

"Ty jsi přece vždycky byl velmi zdravý. U tebe žádný problém nehrozí..."

Marcella jen letmo poplácala svého druhého bratra po rameni, avšak její výraz se pozvolna zatemnil.

Její druhý bratr byl sice naprosto zdravý, ale v jejím minulém životě pro ni zabil člověka a skončil jako vězeň v cele smrti...

V tomto životě nepřipustí, aby se tyto tragédie opakovaly!