Freya byla jen tichá dívka *bez vlka*, která se snažila nějak proplout životem. Od smrti jejích rodičů před 10 lety to neměla vůbec lehké.

(***před 10 lety***)

Slunce stálo vysoko na obloze a hřálo. Dokonalý den na to, aby Garrick vzal své holky na oběd na jejich louku! Když sledoval svou družku a malou dcerku, jak balí piknikový koš, neubránil se úsměvu. Cítil se jako nejšťastnější muž na světě. Vždycky chtěl mít rodinu a být dobrým otcem. Myslel si, že nalezení družky byl ten nejlepší den jeho života, tedy dokud na svět nepřišla jeho malá princezna Freya. Omotala si tátu kolem prstu. Měl ten nejšťastnější, téměř dokonalý život se svými holkami a dnešek měl být stejně dokonalý. Freya měla dnes 8. narozeniny a jak to oslavit lépe než na jejich oblíbeném místě, na louce!

Když dorazili na louku, Garrick rozprostřel deku a začal chystat oběd, zatímco s širokým úsměvem sledoval Freyu, jak pobíhá po louce a trhá květiny. Poté, co ji nechal chvíli pobíhat, na ni Garrick konečně zavolal, aby se mohli naobědvat. Přesně jak si Garrick představoval, dnešek byl pro jeho rodinu dokonalý. Zatímco nechávali jídlo slehnout, leželi a vyhřívali se na slunci, z ničeho nic začaly houkat sirény smečky Jasanového lesa. Freyna máma ji okamžitě popadla, a zrovna když se chystali utéct zpátky, uslyšeli vrčení odpadlíků. Odpadlíci stáli mezi nimi a cestou domů. Garrick si okamžitě stoupl mezi ně a svou rodinu, připravený k boji. Věděl, že členové jeho smečky jsou na cestě, ale jsou příliš daleko, aby jim teď mohli pomoci, a věděl, že musí jednat rychle, aby své holky udržel v bezpečí. Když se jeden z odpadlíků vrhl na Freyu a její matku, Freyna matka se proměnila do své vlčí podoby, připravená k boji, ale než se odpadlík vůbec stačil přiblížit, vzplanul... Garrick tam stál pohlcen plameny. Jeho ani jeho rodinu to nepálilo a neubližovalo jim to. Garrick je fénix, poslední svého druhu. Jen jeho družka ví, čím doopravdy je. Jakmile začalo útočit více odpadlíků, Freya byla nucena sledovat, jak její rodiče bojují o život. Energie potřebná k tomu, aby Garrick udržel své plameny, se pro něj stala příliš velkou, to ale neznamenalo, že neumí bojovat. Některým odpadlíkům se podařilo zatlačit Garricka hlouběji do zalesněné oblasti poblíž louky, čímž ho oddělili od jeho rodiny, zatímco Freya a její matka byly obklíčeny. V další vteřině se odpadlíci vrhli na Freyu a její matku. Její matce se sice podařilo Freyu během boje úspěšně ochránit, ale stálo ji to život.

Z okraje louky se ozvalo hlasité zavytí a vzápětí se objevil alfa smečky Jasanového lesa. Zatímco bojovníci odháněli a zabíjeli všechny zbývající odpadlíky, alfa zamířil rovnou tam, kde byla Freya. Brečela a držela v náručí svou mámu. *Kde je můj tatínek?* zeptala se Freya. Neřekl nic, jen se podíval směrem, odkud přišli někteří z jeho bojovníků, a ti jen zavrtěli hlavami, nemohli najít jeho ani odpadlíky. Prostě zmizel, a tak se předpokládalo, že je mrtvý. Zatímco smečka začala uklízet tu spoušť, Freyu převezli do smečkové nemocnice, aby se ujistili, že není nijak zraněná. Vlkodlaci mají rychlejší hojivé schopnosti než lidé, ale to až poté, co jejich vlk dospěje a oni se v 16 letech s ním seznámí. Freye bylo teprve 8 let, a tak musela na prohlídku. Poté, co dostala povolení k návratu domů, měl alfa jiné plány. Okamžitě svalil vinu na Freyu a prohlásil, že je to její chyba, že tam venku vůbec byli. Kdyby nechtěla na narozeniny právě tam, Garrick by byl stále naživu. Garrick byl jeho nejlepší přítel a on ho právě ztratil. Svůj vztek si vylil na Freye.

Trvalo jeden týden, než byla Freya umístěna do sirotčince. Smečka Jasanového lesa Freyu zavrhla kvůli fámám, které rozšířil jejich alfa – že to byla její vina, že nechala své rodiče zabít. Freye bylo pouhých 8 let, nechápala, proč ji smečka začala nenávidět nebo ji vinit ze zabití rodičů. Vůbec to nechápala. Jakmile alfa našel smečku, která by si ji vzala, okamžitě ji poslal pryč, ale ne dřív, než alfa smečky Jasanového lesa řekl alfovi smečky Půlměsíce, co se stalo. Alfa Vance souhlasil, že Freyu do své smečky přijme a dovolí sirotčinci, aby se jí ujal, ale tomu, co tvrdila smečka Jasanového lesa, ve skutečnosti nevěřil. Zároveň ale své smečce v podstatě nezabránil v tom, aby se proti nevinnému dítěti obrátila.

Freya se cítila čím dál víc ztracená...

(***Dva roky před jejími 18. narozeninami***)

Freya vyrůstala v sirotčinci. Jako daň za to, že byla přijata do smečky Půlměsíce, musela vařit pro členy smečkového domu a uklízet, drhnout všechny koupelny a ložnice smečkového domu. Zacházeli s ní prachmizerně. Všichni členové smečky s ní jednali jako s kusem hadru. I oni ji obviňovali ze smrti jejích rodičů, dělali to všichni, a tak jim Freya občas i věřila. Koneckonců, byli by stále naživu, kdyby tam nechtěla oslavovat své narozeniny, ne?

„Ne.“ pomyslela si Freya, její rodiče by jí to nikdy nevyčítali. Byla jen dítě, nemohla za to. Freya prostě dál pracovala a soustředila se na školu, přičemž každý den snášela všechny ty výhrůžky a týrání. Byla lepší než tohle a jednoho dne to dokáže.

Pár dní po Freyiných 16. narozeninách se jako lavina začala šířit zpráva, že se neproměnila ve svého vlka. *Je bezvlčí! Jak nechutné!* šeptala jedna dívka druhé. *Jak mohl alfa Vance dovolit někomu jako ona zůstat v naší smečce?* *Dělá téhle smečce jen ostudu! Ukazuje všem, jak jsme slabí!* Fámy se samozřejmě šířily po celé škole. Je to střední, proč by se nešířily. Jakmile alfa Vance a ředitel sirotčince zjistili, že je bezvlčí, vyhodili ji. Myslela si, že se stane bezdomovcem ve své vlastní smečce, ale jeden starší pár to viděl, zželelo se jim jí a dovolili jí žít v jejich garáži. Byla oddělená od domu a už byla přestavěná na něco jako menší byt, takže to pro Freyu mohlo fungovat, dokud si nebude moci dovolit přestěhovat se za hranice smečky. Možná by mohla získat práci na zámku, smečka Půlměsíce se nacházela na území království. Takže po střední škole by si tam mohla zkusit najít práci. Freya si stále opakovala: ještě dva roky a už nebude muset alfu Vance poslouchat!

(***současnost***)

Freya se probudila s bušícím srdcem a v absolutním děsu, dnes do školy nechtěla jít. Měla 18. narozeniny, což znamenalo, že dnes na ni ve škole budou všichni obzvlášť hrubí. Obyčejně byli hrubí i v jiné dny, škádlili ji, vymýšleli pro ni ošklivá jména, obviňovali ji ze smrti jejích rodičů, ale o jejích narozeninách na ni pravidelně skočili, když to nejméně čekala, a nepřestali, dokud je nenačapal Corbin nebo některý z učitelů.

Corbin je syn alfy Vance a jako jediný Freyu netrápí. Nikdy jí nedával za vinu smrt jejích rodičů, navzdory tomu, co říkali všichni ostatní. Bylo jí teprve 8! A navíc tam nikdo z téhle smečky, včetně něj, nebyl, tak jak na to vůbec mohou mít názor? Snažil se tedy Freye pomáhat, kdykoli to šlo. Včetně toho, že se v den jejích narozenin zdržoval poblíž, protože věděl, co se děje. Zatím nebyl alfa, takže nemohl nikomu přikázat, aby s tím přestal. Freya si zřejmě ani nevšímala, jak moc mu na ní vlastně záleží. Věděla, že nejsou druh a družka, takže mu nevěnovala pozornost. Nestála zde o přátelství s nikým, protože v téhle smečce neplánovala zůstat. Měla před sebou už jen 6 měsíců školy a pak mohla konečně odejít!

„Slyšel jsem, že je to monstrum, co zabíjí jen tak pro zábavu. Jak děsivé to je!“

„A náš král ho prostě nechá nakráčet přímo na naše území!“

„Slyšela jsem, že sjednotili obě království! Že teď bude i naším králem!“

„Už tak pro nás bylo těžké přijmout prince Malachaie jako jeho zástupce a generála Vosse, a teď od nás očekává, že přijmeme celé království jejich druhu?!“

Freya jen dál a dál poslouchala řeči o jakémsi šíleném démonském králi, který se potuluje po území. Dokonce zaslechla, že obě království sjednotil jen proto, že našel svou družku a chtěl, aby to pro ni bylo jednodušší. Freye to přišlo celkem milé a romantické. Zejména u někoho, jako je Král pekla, o kterém se říká, že je to monstrum, které miluje jen zabíjení, a přitom by už dokázal ukázat i jinou tvář.

Den ubíhal a byl čas oběda, ale Freya samozřejmě nesměla vstoupit do jídelny. Freya byla příliš hubená, jedla vždy jen večeře, protože jedno jídlo denně bylo to jediné, co si mohla dovolit. Běžně tedy během oběda zůstávala na chodbě a učila se, ale dnešek byl jiný a měl jí změnit život.

~ ~ ~

„Bratře, jsi si jistý, že je tvá družka tady?“ Valerius už byl unavený z toho, že je obklopený samými vlky a teď ho ještě Kaelar donutil jít do školy plné nadržených puberťáků. Valerius věděl, že dobře vypadá. Se svými více než dvěma metry, špinavě blond vlasy, jasně modrýma očima a svaly, kam se podíváš, se na něj ženy vždycky věšely a on z toho nenáviděl každou vteřinu. Čekal na svou družku. I kdyby to mělo trvat dalších tisíc let, počkal by. Takhle byli s bratrem vychováni.

Kaelar se jen uchechtl. Tím, že uměl číst myšlenky, si nemohl pomoct, ale svého bratra shledával nanejvýš zábavným.

Když Darius zastavil auto před školou, Kaelar nedokázal sedět v klidu. Cítil ji, vnímal ji... a cítil, že je v nebezpečí! Vydal uši rvoucí zavrčení a vyrazil z auta, s chlapy těsně v patách.

Kaelar málem vytrhl hlavní dveře školy z pantů. Jakmile jimi prošel, na jedinou vteřinu ztuhl na místě, nemohl uvěřit tomu, co vidí! Jak mohl Darius dovolit, aby se něco takového dělo pod jeho dohledem!

Všichni na místě ztuhli, když uslyšeli to nejděsivější, zlověstné zavrčení, jaké si jen dokázali představit, a bylo namířeno přímo na ně.