Kaelar neztrácel čas a vyrazil vpřed, měl v očích vraždu. Jak by taky ne? Vždyť právě viděl, jak čtyři ubozí vlci ubližují jeho družce! Nemůže je nechat naživu po tom, co ublížili jeho Královně! Kaelar se vrhl po prvním *čoklovi*, kterého mu padl zrak, ale než ho stihl popadnout, Valerius ho pohotově zastavil.

„Musíš přemýšlet, než tahle štěňata zmasakruješ, Kaelare. Snažíme se království sjednotit, ne začít válku... navíc tvůj každý pohyb *někdo* sleduje... nechceš ji teď přece vyděsit, že ne?“ zašeptal Valerius svému bratrovi a nenápadně kývl směrem k drobné ženě ležící na zemi. Když se k ní Kaelar podíval, celý jeho svět se zastavil.

~ ~ ~

Freya se zrovna snažila trochu dohnat učení, když se k ní přiblížili ti nejhorší lidé, jaké kdy poznala. Když k těm čtyřem vzhlédla, dostala facku. Freya na vteřinu strnula, jen zírala do země, zatímco ti čtyři nevítaní hosté se začali smát. Bavilo je Freyu šikanovat, protože byla očividně slabá. Neměla vlka, takže se nemohla bránit, i kdyby chtěla, bylo by to zbytečné.

Byla pro ně jen ztrátou místa a zasloužila si, aby se s ní tak zacházelo. Zatímco ji častovali ošklivými jmény a křičeli na ni absurdní věci o ní i jejím životě, začali do ní také bít a kopat. Každý den se jí snažili dělat život čím dál mizernějším, ale o jejích narozeninách se snažili napáchat ty nejhorší škody, protože věděli, že už tak je to pro ni den plný bolesti. Skutečně věřili, že si zaslouží každičký kousek toho všeho.

Právě když se zpoza rohu vynořil Corbin, rozběhl se ke skupince, aby je zastavil, ale než to stihl, hlavní dveře se rozletěly a dovnitř vešli sami dva Králové. Corbin se rychle stáhl zpět za roh a vše sledoval odtamtud.

Freya padla do transu vteřinu poté, co se dveře otevřely, zasáhla ji ta nejlepší vůně všech dob. Vonělo to jako santalové dřevo a třešňový cheesecake, její oblíbený dezert! Jen zírala na muže před sebou. Byl vysoký, strašně vysoký, tipovala, že měří alespoň dva metry. Měl černé vlasy a ty nejhlubší, nejtemnější hnědé oči. Tričko na něm vypadalo jako jeho druhá kůže, odhalovalo každý sval, který měl, byl to pekáč buchet se šesti, ne, osmi kostkami? Způsob, jakým se jeho svaly napínaly a rýsovaly s každým jeho pohybem a krokem, způsoboval, že se jí úplně podlamovala kolena... Nemohla uvěřit, že to je její druh. S tou myšlenkou do ní okamžitě vstoupily obavy. Přijme ji, i když je bezvlčí? Odhodí ji jako odpad? Přesně to totiž všichni říkali, že se stane, až najde svého druha – že se jí zbaví, jakmile se s ní setká.

Její myšlenky přehlušil zvláštní pocit na její tváři. Když zaostřila zrak, setkala se s těma hlubokýma tmavě hnědýma očima, do kterých se už stihla zamilovat. Jeho ruka ji hladila po tváři, lehce jí zvedla hlavu, aby mu mohla lépe pohlédnout do očí. Nad jeho dotekem zalapala po dechu. Cítila mnohem víc než jen jiskry, byly silné, vystřelovaly do celého jejího těla a byly doprovázeny teplým, mravenčivým pocitem. Byla to jedna z nejlepších věcí, co kdy cítila.

~ ~ ~

Kaelar nemohl uvěřit, jak neuvěřitelně hebká byla její kůže, ani nedokázal vyjádřit slovy, co cítil, když se dotkli. Bylo to pro něj naprosto euforické. Už teď věděl, že tahle žena se stane jeho novou závislostí, a neměl s tím sebemenší problém. Jeho malá družka zakňourala a opřela se o jeho dotek, zatímco on se prostě ztratil v jejích očích. Do těch velkých, zářivě zelených laních očí se propadal hlouběji a hlouběji. Ladily i ke zbytku jejího vzhledu. Měla ty nejzářivější tmavě hnědé vlasy, sahaly jí až do pasu. Nemohl se dočkat, až do nich zaboří ruce. Jak si prohlížel zbytek jejího těla, všiml si, jak je vyhublá, a to ho okamžitě vytrhlo z transu.

„Co se ti to stalo, má lásko?“ zeptal se Kaelar tím nejjemnějším hlasem, jakého byl schopen. Valerius byl z pohledu na svého bratra trochu v šoku.

Freya nic neřekla, místo toho sklopila hlavu a podívala se do země. Kaelar jí svými prsty pod bradou pomalu zvedl hlavu a bezmocně se usmál. Nechtěl ji děsit ani znepokojovat, takže jen klidně přikývl a řekl: „Chápu to, pojďme. Chci tě vzít někam, kde si můžeme promluvit v soukromí, dobře?“

Freya se jen plaše usmála a souhlasně přikývla.

Čtyři teenageři, kteří to všechno sledovali, byli poněkud v šoku, že se z dívky, kterou šikanovali, vyklubala družka Krále pekla, a věděli, že pro ně tohle neskončí dobře.

Kaelar na ně nezapomněl. Zhlédl na tu čtveřici klidně a tiše, aby svou drahocennou malou družku nevyděsil. Ta ho naopak překvapila, když jí pomohl vstát. Hlavu měla sotva nad jeho žaludkem. Byla to ta nejmenší žena, jakou kdy viděl, a jen ho to přimělo milovat ji ještě víc a už si představoval všechny ty polohy, do kterých by si ji mohl napasovat, zatímco by...

„*Ehm,*“ ...Kaelar byl donucen opustit své myšlenky, když si jeho bratr odkašlal. Valerius už viděl, jak se Kaelarovi točí v hlavě kolečka, a rozhodl se zaměřit jeho pozornost zpět k úkolu.

„Dobře, vy čtyři, vysvětlete mi, proč jste ubližovali své budoucí královně?“ prohlásil Kaelar panovačným, ale přesto klidným tónem.

„*KRÁLOVNĚ?!?! TA BEZVLČÍ DĚVKA NENÍ MOJE KRÁLOVNA!!*“ vyštěkla jedna z dívek se spoustou nenávisti.

Než jí stihl Kaelar zlomit vaz, Valerius ji přitlačil ke zdi a ruku měl pevně obtočenou kolem jejího krku. „Jestli mou královnu ještě *někdy* nazveš tím slovem, jestli mou královnu ještě *někdy* jakkoli urazíš, osobně tě stáhnu zaživa z kůže, zatímco se tvoje rodina bude dívat.“ Valerius ještě jednou sevřel ruku, než ji nechal dopadnout na zem, lapat po dechu.

„Pokud *kdokoliv* z vás zkřiví jen drobný vlásek na těle mé královny, bude to bráno jako vyhlášení války a věřte mi, že *nechcete*, aby se na vás sesypalo celé Peklo.“ Valerius promluvil s takovou autoritou a jeho aura z něj doslova sálala. Nikdo se neodvážil protestovat. Všichni jen přikývli a uctivě se uklonili. „Vypadněte, než nechám svýho bratra, aby vás za ublížení jeho družce zabil,“ promluvil Valerius znovu. Věděl, že se je Kaelar chystal zabít a on nechtěl žádnou krvavou lázeň, obzvláště když se snažili sjednotit království. Zrovna ta štěňata zachránil.

Freya byla v šoku, že se jí ten muž zastal, i když se ještě ani pořádně neznali. Kaelar naproti tomu stál vzpřímeně a byl na svého mladšího bratříčka hrdý. Teprve teď spatřil svou královnu a už byl připraven pro ni jít do války. Věděl, že by zbytek jeho království následoval, ale nemohl být pyšnější na to, že může Valeria nazývat svým bratrem a zástupcem.

~ ~ ~

Corbin nemohl uvěřit tomu, co vidí. Freya našla svého druha a je jím samotný Balor. To bezcitné stvoření Freyu zničí! Musel jí pomoct, ale jak? Proti Obsidiánovému králi byl naprosto bezmocný. Každý ví, co je to za monstrum, a přesto už si tady dělá na Freyu nároky jako na svou vlastní! Freya byla jeho! To on se jí zastával a snažil se ji chránit. Nemohl dovolit, aby se někdo jiný vnucoval něčemu, co patří jemu! Otrávený a frustrovaný se Corbin potichu vytratil a zamířil ke smečkovému domu, přičemž už spřádal plán na svou „záchrannou“ misi.

„Patříš mně, Freyo. Nikomu jinému, jen počkej a uvidíš,“ pomyslel si Corbin. Jeho plán bude muset být stoprocentní, žádné chyby, žádná přešlápnutí a nikdo se o něm nesmí dozvědět. Bude to dost těžké už jen proto, že jejím druhem je Balor, a s ohledem na to, že princ Valerius vyhlásil, že je připraven pro ni jít do války.

~ ~ ~

Valerius se na Freyu jen jemně usmál a představil se. „Jsem Valerius Pekelný. Princ pekla neboli Obsidiánový princ, ten titul já osobně zrovna dvakrát nemusím. Nesedí mi. Můžeš mi říkat prostě Valerius nebo Val. Jsem tady toho pána *mladší bratříček*,“ řekl Valerius s protočením očí a ukázal na Kaelara.

Kaelar shlédl na svou družku a uviděl ten šokovaný výraz na její tváři, jemně jí zvedl hlavu, aby se na něj mohla podívat. „Jsi v pořádku, má lásko?“ zeptal se Kaelar se špetkou obav, ale ty rychle zmizely, když uviděl drobný úsměv, který se jí pomalu vkrádal na tvář. „Jmenuji se Freya Croftová.“ Jmenuje se Freya. To nejkrásnější a nejvíce sexy jméno, jaké kdy slyšel. Jeho Freya, královna Freya, jeho malá Frey.

„Já jsem Kaelar Balor Hell. Jsem Král pekla, Obsidiánový král, jak mě většina ráda nazývá. Jsme druh a družka, což z tebe dělá moji královnu, lásko,“ oznámil Kaelar hrdě. Naklonil se a zašeptal hrubším hlasem... „Jsi připravená na to, abych uctíval každičký kousek tvé mysli, těla i duše, zlato?“