Prostě tu jen tak ležím a zírám na tu nejodpornější věc, jakou jsem kdy spatřil... nemůžu uvěřit, že jsem tady skutečně usnul a měl to kolem sebe obmotané. Cítil jsem se jak nějakej podřadnej chlap, proboha vždyť já jsem Král pekla, a přesto jsem tady. Jediná dobrá věc, co z toho všeho vzešla, byl pohled na mou krásnou malou družku, celou schoulenou vedle mě. Bez ohledu na to, jak moc jsem tuhle odpornou barvu nenáviděl, nestěžoval jsem si jí. Když viděla tohle povlečení v obchodě, jen se na mě vrhla s tím svým pohledem a já úplně roztál. S tímhle pohledem si může mít, co se jí zlíbí. Cokoli, po čem její srdce touží, může mít. *Jen prostě nesnáším růžovou barvu.*

~ ~ ~

„Jak ti zatím sedí život se spřízněnou duší? Mám v dohledné době očekávat neteř nebo synovce?“ zeptal se Valerius s mrknutím oka.

„Můžeš se prosím tě soustředit na tohle setkání, Vale? Nesmíme udělat žádnou chybu, nic se nesmí pokazit. Naše království to potřebuje stejně tak moc jako Dariovo. Z těch jeho otravných malých alfů by se mohl vyklubat pěkný trn v zadku, kdyby se jim nelíbilo, co přinášíme na stůl, a já opravdu nechci muset nikoho z nich zlikvidovat jen proto, aby se tohle sjednocení mohlo uskutečnit.“ vytočeně Kaelar zdůraznil v telepatickém spojení se svým bratrem. „Ne, že by ti do toho něco bylo, ale náš ‚spojený‘ život je dokonalý, Freya je dokonalá a ne. Žádné neteře ani synovci nějakou dobu nebudou. Nejsme žádní čoklové, Vale. Nemáme vysoký sexuální apetit, dokud se s naší družkou plně nespojíme. Takže se prosím tě uklidni a zavři hubu,“ zavrčel Kaelar.

„Zeptal bych se, co máš zapíchlýho v zadku, ale pravděpodobně to budou nějaký kousky růžovýho prostěradla, co?“ Valerius ze sebe neubránil hlasité uchechtnutí, čímž si od Kaelara vysloužil vražedný pohled. *Kaelar byl temný muž a měl rád temné barvy, aby ladily k jeho malé černé dušičce.* pomyslel si Valerius a potlačil smích.

„Kdybys nebyl můj bratr, zmlátil bych tě do...“ Kaelara přerušil Darius a jeho *poskoci*, kteří právě vešli dovnitř.

„Kaelare, tohle je alfa Vance. Je to alfa smečky Půlměsíce. Titul alfy dostal krátce předtím, než se můj otec, král Alaric, rozhodl mít nové území království právě zde. Je to úžasný alfa a vždy dává členy své smečky na první místo. Pomohl také při jednání s ostatními alfy o sjednocení a měl zásadní vliv na jejich rozhodování směrem k tomuto kroku,“ oznámil Darius.

„Úžasný a vždycky dává členy své smečky na první místo, jo?“ ušklíbl se Valerius.

„Je tu snad nějaký problém, o kterém bych nevěděl, Valerie?“ zvedl na něj Darius ostře obočí.

Valerius se podíval na Kaelara a čekal na nějakou odpověď. Kaelar se jen usmál a řekl: „Momentálně ne, ale dostaneme se k tomu později v průběhu jednání, až přednesu své nové požadavky.“

„Nové požadavky? Kaelare, je všechno v pořádku?“ Darius začal mít obavy. Ještě před pár dny probíhalo všechno při projednávání sjednocení království v naprostém pořádku. Co se proboha mohlo stát, že to přimělo Kaelara změnit názor na věc?

~ ~ ~

„JAK JAKO KUREVSKY MYSLEL, ŽE NESJEDNOTÍŠ KRÁLOVSTVÍ, POKUD BUDU POŘÁD ALFA?!?“ Alfa Vance šílel. Kaelar se k němu choval jako naprostý kretén po celou dobu této schůzky bez jakéhokoli zřejmého důvodu a teď chce, aby se vzdal svého titulu! „Asi jsi dočista přišel o rozum, jestli si myslíš, že se jen tak vzdám svého titulu! Nejenže je to moje dědičné právo, ale dřel jsem jak kůň, abych se osvědčil, a nedovolím nějakýmu sebestřednýmu kreténovi, aby si sem napochodoval a myslel si, že mi to může vzít!!“ zavrčel alfa Vance ve snaze znít zastrašujícím dojmem.

„Dávej si kurva pozor na jazyk, když mluvíš s mým králem, *čokle*,“ zlověstně zavrčel Kellan, kapitán Kaelarova elitního týmu a jeho nejlepší přítel, připravený zlomit mu vaz, jestli k jeho příteli, jeho Králi, řekne jediné další neuctivé slovo.

„*Čokle!* Chcete sjednotit království a přitom mě tvůj *vysavač duší* támhle neumí ani oslovit mým jménem! Už teď vidím, jak tohle bude nádherně fungovat!“ vysmíval se Vance Kaelarovi.

Kaelar byl jeho slovy naprosto nedotčený. „Á, no tak to vidím, že to vlastně byla naprostá ztráta času. Beztak už nepotřebuji, aby k tomuto sjednocení došlo.“ Kaelar stoprocentně blafoval a přesto si zachoval naprosto dokonalý poker face. Darius se zamračil a Vanceovi tvář úplně zbledla. Kaelar věděl, že je má tam, kde je chtěl. „No, jako vždy, králi Darie, bylo mi potěšením a děkuji ti za to, že jsi mi umožnil se nastěhovat do zámku a dovolil nám nazývat ho svým domovem. Skutečný gentleman a Král, ale teď už půjdeme,“ promluvil Kaelar klidně a upřímně, jak se postavil, aby odešel ze dveří.

„Počkejte!“ ze sebe vyrazil v panice Vance. „Proč chceš, abych odstoupil od titulu? A tak brzy ho předal svému dědici? Nikdy předtím jsem se s tebou nesetkal, tak proč mě tolik nenávidíš?“ Vance chtěl, aby tahle schůzka dopadla dobře, téměř stejně tak zoufale jako Darius. Vanceova dcera byla spojena s démonem a on jen chtěl pro ni tu extra ochranu navíc.

Na Kaelarových rtech se objevil zlý úšklebek a než se otočil čelem k němu, prohodil: „Moje družka, znáš ji.“ To bylo jediné, co Kaelar řekl.

Vanceovy okamžité myšlenky se přesunuly k jedné z mnoha vlčic, se kterými spal. Vance nikdy nenašel svou družku, a tak, aby mohl převzít svůj titul, musel mít na cestě dědice, nebo se ho jeho otec chystal předat svému mladšímu bratrovi a jeho družce. Tak si Vance našel vlčici, a právě tak se narodil jeho syn Corbin. „Omlouvám se ti, Kaelare, ale nemůžeš mě vinit za potřeby své družky, které měla ještě dřív, než tě vůbec poznala. Víš, že vlci mají velký sexuální apetit, a i když si někteří dokážou udržet panenství, dokud nenajdou svého druha, jiní nemohou. A jestli to něco znamená, už si nejspíš ani nepamatuju, že jsem s ní měl sex.“ Vance se snažil s ním rozumně uvažovat a snažil se znít upřímně.

„A jéje, do prdele.“ ozvali se Valerius s Kellanem současně.

Bylo přímo cítit, jak z Kaelara sálal hněv v ohromných, dusivých vlnách. Balor bojoval o kontrolu a Kaelar přemýšlel, že mu ji přenechá. Kaelar zaťal zuby: „Moji družku jsi neošukal. Kdybys to udělal, byl bys už v modré jámě,“ stihl Kaelar vycedit a do každého slova vložil tolik jedu, co jen dokázal.

„Tak v čem je kurva probl...“ snažil se říct Vance, ale byl přerušen.

„Jmenuje se Freya.“ Tohle však už nepocházelo od Kaelara. Ne, tohle byl Balor, byl na povrchu.

Vanceův obličej okamžitě pobledl. Vypadal mnohem hůř než nějaký upír. Vanceova mysl se naplnila všemi pověstmi, které o ní zaslechl na samém začátku, a jak je prostě odhodil, jako by to nebyla žádná velká věc. Samozřejmě, že to byla velká věc! Byla prostě družkou Krále pekla! Kaelar by na jakoukoli neúctu nepřistoupil.

Valerius věděl, že to neskončí dobře. Nikdo v tomto vesmíru nedokáže Balora přemluvit, jakmile vyjde na povrch.

~

Balor se raději většinu času držel potichu v ústraní, protože ví, že má velmi krátkou pojistku. Dokáže ho rozzuřit cokoliv. Nyní, když našel svou družku, si byl jistý, že tato pojistka vlastně ani neexistuje. Nestrpí nikoho, kdo by nerespektoval jeho nebo jeho království, takže si byl jistý, že nestrpí nikoho, ať už úmyslně nebo ne, kdo by nerespektoval jeho družku, a tenhle *alfa* to právě udělal. Balorovi bylo jedno, co se stane, když toho zbytečného čokla zabije. Je nedotknutelný. Nikdo z jeho království by se neodvážil proti němu postavit, a kdokoli z Dariova království by byl příliš hloupý na to, aby se o cokoliv pokusil. Celá tahle země může být v plamenech během pár minut, kdyby si to tak přál.

~

Balor odmítal přijmout od kohokoliv cokoliv menšího než respekt. Zná své postavení, ví, jaký je muž a jak dobře vede své království. A proto nebude trpět to, že ho tenhle *čokl* nerespektuje. Kaelar se ze všech sil snažil získat nad sebou znovu kontrolu. Kaelar dokázal být stejně bezcitný jako Balor, ale nešel vždy rovnou k zabíjení. Kaelar si bral vězně do pekla, duše živily jeho království. Proto mohl vzít jedině zatracené duše, nikdy ne nevinné. Ale Balor si to zabíjení užíval.

„*Alfo* Vancei, netoleruji sebemenší neúctu a *neberu* žádné zajatce,“ promluvil Balor zlověstně a s velkou dávkou autority, přičemž nechal uniknout svou auru a přinutil všechny kromě Dariuse, aby se před ním krčili. Balor začal obcházet stůl směrem k Vanceovi, když ho najednou vyrušilo tiché zaklepání a ještě tišší zvuk vrzání, vycházející od dveří. Všechny hlavy se prudce otočily směrem ke vchodu.

Drobné, malé prstíky objaly okraj dveří a vzápětí dveřmi plaše prošla stejně drobná postava.

„C-co s-se to t-tady d-děje..?“ Freya byla tak hrozně vyděšená, že se zkrátka neubránila zadrhnutí.