Byl jsem připraven na ‚následky‘, které by přineslo zavraždění tohohle bezcenného alfy. Ale nebyl jsem připravený vidět svou družku vejít do těch dveří s červenýma nateklýma očima. Ten pohled mě přivedl na zcela novou úroveň hněvu, o které jsem ani nevěděl, že ji v sobě mám. Spálil bych celý tenhle svět na prach, kdyby to znamenalo její bezpečí. Když se uklidnil její vůní, uvědomil si, že je v pořádku a že ho sem přišla jen zkontrolovat. Uvnitř se Balor usmíval od ucha k uchu. Před ostatními muži si zachoval kamennou tvář. Nebyl připraven nechat Vance jít. Balor chtěl jeho hlavu. On byl příčinou toho, že se k jeho družce posledních deset let chovali tak strašně. I když mu její předchozí alfa nakukal lži, věděl, co je správné a co špatné. Aby se celá smečka obrátila proti dítěti, to by mu neprošlo, obzvlášť když šlo o jeho družku.

Balor chtěl svou pozornost obrátit zpět k Vancovi, když uslyšel ten nejsladší hlas, svou vlastní osobní melodii. „Doprovodíš mě domů? Chci, abychom šli domů, prosím?“ Pohlédl dolů na svou drahocennou malou družku a při jejích slovech se doslova rozplynul. Z mysli se mu dočista vymazaly všechny předchozí myšlenky. *Řekla, že chce, abychom MY šli domů!* Křičel Kaelar na Balora s obrovským nadšením. Balor ze sebe nedokázal vydat ani slovo, jen se na Freyu díval, jako by uvízl v transu.

Freya využila této příležitosti, chytila se jeho ruky a začala ho vyvádět z místnosti, aby zamířili domů. Bála se, že se z toho omámení probere a neodejde s ní. Freya nevěděla, že Balor s Kaelarem nemají v plánu se na schůzku vrátit. Balor stiskl její ruku a šťastně svou družku následoval domů. Domů k nim. Byl v sedmém nebi, když řekla slovo domů. Ona to považovala za *jejich* domov a on byl z té myšlenky naprosto u vytržení.

~ ~ ~

Rozhodně to byla podívaná, když Freya zastavila Balora uprostřed ‚*lovu.*‘ Pak s ní prostě vyšel ze dveří jako ztracené malé štěně. Valerius věděl, že druhové nad sebou mohou mít určitou moc, ale netušil, že to pouto je dost silné na to, aby zastavilo Balora. Byl si jistý, že jakmile všichni uvidí, jak jdou ti dva domů, začnou se šířit nejrůznější šílené fámy. Valerius setřásl své myšlenky a otočil se zpět k mužům v místnosti.

„Darie, věděl jsi, co se v téhle smečce děje?“ Valerius byl připraven na nemyslitelné. Nechtěl to svalovat i na Daria, ale kdyby věděl o tom, jak Vance nechává všechny s Freyou zacházet, Kaelar by toto království zničil a odvedl by svůj lid zpět domů. Ať už se Valerius chtěl vrátit domů sebevíc, nemohl. Alespoň dokud nenajde svou družku.

„Nemám ani zkurvené tušení, co se to tady děje! Alfo Vanci, co jsi to sakra provedl Freye!? Znám Kaelara od doby, co jsem byl štěně! Otec nás seznámil a NIKDY jsem neviděl Balora na povrchu! Začínal jsem věřit, že všechny ty zvěsti o jeho démonovi jsou falešné. Ale překvapení, překvapení, je skutečný a chce tvoji zasranou hlavu na stříbrném podnose!“ Darius byl rozpálený do ruda. Když Darius ztratil nervy, všichni na hradě se schovali a bylo tam hrobové ticho, dokud nepřišla Alys a neuklidnila ho. Mít volně puštěného běsnícího lykana, nebylo nic, co by se dalo brát na lehkou váhu.

„Ano, *alfo* Vanci, co jste to provedl *naší* královně...“ posmíval se Valerius. Chtěl, aby se s Vancem vypořádal Darius místo Kaelara. Tak by se nevyskytly žádné komplikace a tato dohoda by mohla pokračovat.

„Freya k nám do smečky přišla před 10 lety. Alfa Garret ze smečky Jasanového lesa přivedl Freyu k nám do sirotčince v naději, že bychom se jí mohli ujmout. Jsme největší a nejbližší nadpřirozený sirotčinec v jeho okolí. Samozřejmě jsem souhlasil. Bylo to ještě štěně, tuším, že sotva týden po jejích osmých narozeninách. Její rodiče byli zabiti při útoku tuláků a bojovníci tam dorazili právě včas, než si šli pro Freyu. Nebyl jsem si jistý, proč jí alfa Garret nenašel rodinu, která by ji vychovala tam v její pokrevní smečce, ale nehodlal jsem to zpochybňovat, protože šlo o štěně. Když bylo papírování vyřízené a ona se stala členkou Půlměsíce, začal mi alfa Garret vykládat o tom, že za smrt jejích rodičů může Freya. Chtěla jít na své narozeniny na ‚louku‘. Vykládal o ní všechny tyhle hrozné věci, co dělá a jak se chová. Byl jsem prostě v šoku, že alfa může dítě tolik nenávidět. Samozřejmě jsem nevěřil ničemu z toho, co říkal... Můj beta, gama a hlavní delta se toho ale chytili a okamžitě do Garreta vložili veškerou svou důvěru. Já to bohužel ignoroval. Odvezl jsem štěně do sirotčince a vrátil se ke svým alfským povinnostem.“ Začal Vance od začátku a odmlčel se, aby se ujistil, že ho poslouchají.

„A pak?“ Darius začínal být netrpělivý.

„Zhruba po týdnu, co tu Freya byla, mi začali ze sirotčince telefonovat a psát dopisy. Ředitelé si neustále stěžovali na Freyino chování. Nic moc jsem si z toho nedělal, protože to bylo jen štěně. Co mohla asi tak provést? Poslal jsem svého gamu a deltu, aby ji zkontrolovali, a oba mi podali hlášení, že šikanuje ostatní štěňata, ničí tam majetek a neposlouchá nikoho z dospělých ani vedoucích ředitelů, takže jsem se na ni jel podívat sám. Když jsem tam dorazil, prostě jen sledovala televizi a byla to to nejsladší malé dítě, jaké jsem kdy viděl. Nevěděla, že ji sleduji. Nechtěl jsem, aby se chovala nějak specificky jen proto, že jsem tam já. Ale ředitelé mi řekli, že Freya slyšela, že přijedu, a jen předstírá, že je hodná. Řekl jsem jim, ať prostě dál dělají svou práci a že já osobně zaplatím všechny škody, které způsobí. Byla to jen štěně; pokud chtěli, abych ji vyhodil, to se nemělo stát. Neodmítl bych žádné štěně. Budou se s ní muset vypořádat. Zvládnout jedno divoké štěně určitě dokážou. Zabývají se jimi každičký den. A tak jsem odešel a vrátil se do práce. Nikdy jsem z toho místa nedostal žádnou fakturu na jakékoli škody a ty telefonáty a dopisy přestaly, tak jsem prostě předpokládal, že ji nějak zvládli; koneckonců zrovna přišla o rodiče. Je jasné, že mohla dělat problémy. Takže nějaké její kontrolování mi pak už nikdy ani nepřišlo na mysl.“ Vance se znovu odmlčel.

„Jen abyste věděl, Vanci, tady Val umí naprosto skvěle rozeznat, jestli někdo lže,“ ozval se Kellan, připravený toho chlápka odrovnat, pokud by se je pokusil obelstít. Jedním z mnoha darů, kterými Valeria jeho matka obdařila, bylo čtení v lidech, v podstatě je to takový lidský detektor lži,“ varoval Kellan.

„Dobré vědět. Každopádně jsem o nich znovu neslyšel až do jejích šestnáctých narozenin. Tedy slyšel jsem ty řeči, co se o ní šířily, ale o všech slýchám drby pořád a dělal jsem totéž, jako když jsem slyšel drby o komkoli jiném. Vždycky jsem jim řekl, ať s tím přestanou, jsem alfa, takže jsem jen předpokládal, že skutečně poslechnou, což většinou udělali. Osoba, které jsem to nakázal, už přede mnou o ní, nebo o komkoli jiném v tomto ohledu, neřekla jediné slovo. Krátce nato jsem přestal ty fámy slyšet úplně. Ale na její šestnácté narozeniny si mě ředitelé zavolali k návštěvě a tak jsem šel. Informovali mě, že se Freya neproměnila, že je bez vlka a že byla z toho velmi rozrušená a odstěhovala se ze sirotčince. Zarazilo mě, proč by ji zrovna tohle mělo přimět k odchodu, byla ještě pouhé štěně a neměla kam jinam jít. Takže jsem se ji vydal osobně najít a právě se stěhovala do malé garsonky, kterou měli manželé Abbottovi. Pomáhal jí s tím můj syn Corbin, takže jsem prostě usoudil, že se opravdu odstěhovala sama od sebe. Můj syn by mi jistě řekl, kdyby to bylo jinak. A to je vše, co vím. Nikdo mě už nekontaktoval, aby mi o Freye řekl něco víc. Vím, že jsem na ni měl dohlížet, ale nedělal jsem to a selhal jsem v roli jejího alfy. Byl jsem její nadějí na dobrý, šťastný život tady, a zklamal jsem ji. Je mi to líto!“ Posledních pár vět Vance zašeptal a sálala z něj vina a stud.

Valerius se jen rozesmál. To bylo opravdu všechno, co Vance věděl, a důvod, proč se tolik děsil Kaelara a Balora. Vance o tom týrání vůbec neví a už je z něj žalostná hromádka neštěstí. Valerius se nemohl dočkat, až tohle poví Kaelarovi; teď už ho Kaelar nemusel zabíjet. Všechno bude v pořádku, pomyslel si Valerius.

„Takže abych v tom měl jasno. Vy jste poslal svého gamu a deltu, kteří měli s Freyou problém od chvíle, co je alfa Garret nakrmil těmi svými kecy. Co vás tedy vedlo k domněnce, že vám řeknou pravdu? Samozřejmě že lhali. Snažili se Freyi zbavit. Takže když ustaly všechny ty telefonáty a dopisy, už jste to štěně, co jste přijal do smečky, ani jednou nezkontroloval? Váš sirotčinec je plný členů *VAŠÍ* smečky. Freya je z nich jediná cizí! Ach, má bohyně, nechápu, jak můžete být tak slepý. Zbavovali se jí a vy jste je prostě nechal. Můžu si jen představovat, co jí prováděli.“ Darius byl zcela zdrcen. „Nevím, jestli to snesu, jestli jí ublížili. Ach bohyně, dokážu si jen představit, jak byla vyděšená, tolik se stydím nazývat smečku Půlměsíce svým královstvím.“ Darius si schoval svěšenou hlavu do dlaní, zatímco se snažil to všechno vstřebat.

„No, králi Darie, dovolte mi vyprávět, co se dělo naší královně za tu dobu, co tu pobývala.“ Valerius věděl, co se stalo, jen proto, že mu to Kaelar řekl. Freya by byla rozzlobená, kdyby věděla, že jí Kaelar četl myšlenky. Kaelar věděl, že by nebyla ochotná říct mu pravdu, ze strachu z toho, co by těm lidem udělal. A tak vzal Kaelar věci do vlastních rukou. Freya mu to nakonec odpustí, kdyby to zjistila, doufal. Valeriovy myšlenky přerušil jeden z Dariových mužů.

„Co je to ta modrá propast?“ Zeptal se Voss, třetí ve velení u Daria.