Srdce mi v hrudi ztuhlo při pohledu na Sloane stojící ve dveřích, s očima vykulenýma šokem ze jména Vandermere. Připravila jsem se na nevyhnutelný výslech a puls mi bušil do žeber. Sloanina dokonale vykonturovaná tvář se zkřivila, ústa se jí otevřela, aby mě nepochybně svlékla donaha a ponížila přímo tam, v předpokoji. Ale k mému nesmírnému úlevě, než vůbec stihla vyslovit jedinou další dotěrnou slabiku, objevila se najednou zběsilá svatební koordinátorka a odvedla nevěstu na závěrečné přípravy ve víru zpanikařených pokynů.

Rozechvěle jsem vydechla a s pocitem, že jsem se právě vyhnula letící kulce, jsem se okamžitě otočila zpátky ke Gideonovi. Zaměřila jsem se na jeho smyšlenou historku, oči se mi zužovaly v čirém úžasu.

„Kde jste k čertu vzal příjmení ‚Vandermere‘?“ dožadovala jsem se odpovědi v tlumeném, naléhavém syknutí.

Neodpověděl slovy. Jen zvedl svalnatou paži a plynule ukázal na kolemjdoucího číšníka balancujícího se stříbrným tácem. Oči mi sjely po jeho pohledu přímo k láhvi archivního vína, která ležela uprostřed. Gideon z tácu plynule sebral dvě křišťálové sklenky a jednu mi podal. Zírala jsem na výraznou, elegantní etiketu nalepenou na tmavém skle: *Vandermere*.

„Chytré,“ poznamenala jsem, upřímně ohromená gigolovým neuvěřitelně rychlým uvažováním pod tlakem. „Ale víte vůbec něco o víně?“

Místo aby couvl, vstoupil přímo do mého osobního prostoru. Vzduch mezi námi okamžitě zhoustl. Naklonil se nebezpečně blízko, jeho pohyb byl plynulý a dravý, dokud mě zcela neobklopila opojná, pižmová vůně jeho drahé kolínské. Na jeho tvarovaných rtech mu pohrával uličnický, naprosto sebevědomý úsměv.

„Vím, že víno je jako lidé,“ zamumlal a jeho hlas byl nízký, vibrující šum. „Ta nejlepší se musí vychutnávat pomalu. Nejdřív nasajete vůni…“ Jeho tmavý, intenzivní pohled záměrně sjel k mým rtům a zastavil se na nich na vteřinu, až se mi zastavilo srdce. „Pak jen trochu ochutnáte... a teprve pak si vychutnáváte každý doušek.“

Samotný magnetismus jeho hlasu mi poslal po zádech nečekaný, zrádný mráz. Neměla jsem ani vteřinu na to, abych zpracovala to těžké, doutnající napětí mezi námi, protože těžké dvoukřídlé dveře tanečního sálu se dokořán otevřely a uvaděči začali hosty efektivně nahánět směrem ke kapli.

Samotný svatební obřad byl učiněná psychologická noční můra. Seděla jsem strnule v leštěné dřevěné lavici s držením těla tak prkenným, až hrozilo, že se zlomím. Svírala jsem Gideonovu velkou, teplou ruku tak pevně, až mi klouby zbělely na kost a v prstech mi z toho nesmírného tlaku fyzicky tepala bolest.

U oltáře stáli Sloane a Chase. Sledovat, jak si vyměňují sliby, bylo přesně jako pocit, kdyby se mi v hrudi těžce drtilo sklo. Každý zrecyklovaný, prázdný slib věčné oddanosti, který vyšel z Chaseových úst, působil jako přímá, štípavá facka do mé tváře. Byla to krutá ozvěna úplně stejných slov, která kdysi šeptal mně.

„Jestli mě budeš takhle svírat dál, zlatíčko, přestane mi v ruce proudit krev,“ zašeptal Gideon a naklonil se tak blízko, že mě jeho teplý dech hravě polechtal na citlivém boltci ucha.

Trochu jsem uvolnila to smrtelné sevření a polkla obrovský knedlík v krku.

„Mohl bych zrovna teď předstírat dramatické omdlení,“ nabídl tichým, spikleneckým murmurem. „Nebo, jestli chceš, mohl bych nevěstě příhodně vylít červené víno na její bezchybné bílé šaty. Stačí říct a tvoje utrpení skončí.“

Navzdory drtivé tíze v hrudi přes mou bolest vlastně prorazil drobný, upřímný úsměv nad jeho naprosto absurdní, kamenně pronesenou nabídkou.

Honosná, přehnaná hostina, která následovala, byla odpornou přehlídkou bohatství a já se nemohla schovávat věčně. Sloane se nakonec podařilo zatlačit mě do kouta poblíž absurdně masivní věže ze šampaňského. Měla nasazenou masku nechutné sladkosti, její dokonale lesklé rty byly roztažené do děsivého úsměvu.

„Tesso! Jsem tak nadšená, že jsi přišla,“ oznámila nahlas a dala si záležet, aby její předstíranou velkorysost slyšeli i okolní elitní hosté. „Upřímně to pro mě znamená všechno, že jsme se přes to všechno... drama... přenesly.“

Chase stál vedle ní. Jeho pohled mi sjel po těle od hlavy k patě, očividně si všímal, že vypadám úplně jinak. Bylo do očí bijící, že je zklamaný. Čekal, že se ukážu jako zlomená, ubohá a plačící troska. Místo toho jsem tam stála a vypadala zářivě, celistvě a naprosto lhostejně.

Sloane si rychle uvědomila, že její manžel zírá, a okamžitě přesunula svou laserově ostrou pozornost na mého společníka. Samolibě si Gideona změřila, oči se jí zúžily, když přejela jeho drahý oblek.

„Takže,“ zapředla Sloane, odkapávajíc do očí bijící povýšeností. „To je jen nezávazná nová známost? Určitě ses přes to přenesla rychle.“

Gideon nezaváhal ani na zlomek vteřiny. Vsunul mi pevnou, divoce majetnickou ruku kolem pasu a přitáhl mi záda těsně k pevné, tvrdé stěně své hrudi.

„Snoubenec,“ opravil ji Gideon plynule, a jeho hlas byl nízké, velitelské zadunění, které vyžadovalo absolutní autoritu. Jeho pronikavý, tmavý pohled se upřel do toho jejího v mrtvém, neústupném zírání. „Zábavné, že to říkáte, Sloane. Zdá se, že to není Tessa, kdo stále žije v minulosti.“

Sloanin samolibý výraz popraskal. Než stihla odseknout, přiřítil se její snobský kroužek přátel, zjevně dychtivý otestovat tohoto záhadného nováčka.

„Vandermere?“ zpochybnil to jeden z nich ostře. „To je zvláštní. Neslyšel jsem o jediném Vandermerovi, který by žil tady v okolí.“

Gideon ten slovní útok bez námahy odrazil, jeho vyrovnanost byla k zbláznění dokonalá. „To proto, že se primárně zaměřuji na mezinárodní investice, spíše než na správu našich slavných vinic. Na místní společenské kruhy mám zřídkakdy čas.“

Pak bez nejmenšího zaváhání obrátil Gideon svou pozornost k mému podvádějícímu ex. Šel rovnou na naprostou porážku.

„Mimochodem, Chasi,“ protáhl Gideon konverzačním tónem, z něhož však kapal vražedný úmysl. „Jak to jde s tím projektem na Onyxovém nábřeží? Slyšel jsem, že máte potíže s ekologickými povoleními.“

Chase v mžiku zbledl jako smrt a čelist mu klesla v ohromeném, zděšeném tichu. Gideonovy přísně tajné interní informace ho naprosto zaskočily.

Zuřivá z toho, že se pozornost přesunula, se Sloane zoufale pokusila získat zpět kontrolu tím, že mě začala ponižovat předstíranou, toxickou lítostí.

„No, je to prostě tak překvapivé,“ povzdechla si těžce Sloane a pohledem těkala mezi mnou a Gideonem, jako bychom byli tragicky nekompatibilní. „Vy dva jste očividně z úplně jiných světů. Upřímně, Tesso, nikdy, nikdy jsem nečekala, že se od Chase dokážeš pohnout dál.“

Gideon se pomalu usmál a v tmavých očích mu zablýskl ostrý, neuvěřitelně nebezpečný záblesk. Sevřel mě v pase pevněji a přitáhl si mě ještě víc k boku, jakožto sjednocenou frontu.

„Nebo možná,“ oponoval Gideon a z hlasu mu kapal ledový samet, „jste jen nikdy nepoznala její skutečnou hodnotu.“

Gideon vycítil mou bortící se vyrovnanost pod drtivou tíhou jejich toxických pohledů, mistrně mě odvedl pryč a odvedl doprostřed slabě osvětleného tanečního parketu.

Když jsme se pohupovali v dokonalém rytmu pomalé, melodické hudby, cítila jsem, jak nás Sloane z druhé strany sálu doslova propichuje pohledem. Ochranná bublina, kterou kolem mě Gideon vytvořil, začala praskat a mé hořké nejistoty nakonec vyhřezly na povrch.

Vzhlédla jsem k jeho zničujícím způsobem pohlednému obličeji a přiznala ubohou, trapnou pravdu.

„Jsem jen prodavačka šatů v butiku,“ zašeptala jsem, hlas se mi chvěl těžkým sebeshazováním. „Zatímco Sloane žije do puntíku můj vysněný život s mužem, o kterém jsem si upřímně myslela, že si ho vezmu.“

Gideon opětoval můj slzami zalitý pohled bez jediné špetky lítosti v očích. Byla v nich jen syrová, nelítostná upřímnost.

„Jestli se život tvých snů skládal z toho být hadem vdaným za podvádějícího idiota, tak bys měla vážně přehodnotit své cíle.“

Jeho strohý, bezprostřední projev ze mě nečekaně vytrhl neochotný smích, který prořízl tu tlustou vrstvu zoufalství. Zadíval se mi hluboko do očí a strhával ze mě veškerou mou pečlivě vybudovanou obranu. Naprosto prohlédl to představení drsné, nezlomné ženy, které jsem se zoufale snažila udržet.

„Nezasloužila sis tím projít,“ zamumlal tiše. Jeho palec mě začal jemně hladit po křivce mého pasu a mým chvějícím se tělem projel nával tepla.

Neschopná už déle snášet to dusivé divadýlko té hostiny jsem se k němu naklonila a zašeptala, že chci odejít.

Gideon to nezpochybňoval. Oči mu ztmavly, když mu hlas klesl o celou oktávu, což mi vyslalo další vlnu mrazení až do morku kostí.

„Mám tady v hotelu zarezervované apartmá,“ nabídl a doutnající romantické napětí mezi námi zahustilo vzduch. „Pokud chceš, aby se tvá investice i nadále vyplácela... můžeme opustit tuhle nudnou party a skutečně se pobavit.“

„To bych ráda,“ řekla jsem a vzhlédla k němu bez jediné vteřiny váhání.