Prudké trhnutí, při němž jí až zachrastily kosti, vymrštilo Elenu na zadním sedadle dopředu, když pneumatiky Toyoty tvrdě narazily do hlubokého výmolu na silnici. Nečekaný náraz ji odhodil proti bezpečnostnímu pásu. Zalapala po dechu, oči se jí doširoka rozevřely a s prudkým trhnutím se probudila. Zmatenost se přes ni přelila jako dusivá vlna, vzápětí následovaná ostrým, intenzivním návalem studu za to, že odpadla na zadním sedadle cizího Uberu. Když mhouřila oči proti ostrému rannímu světlu, které pronikalo okny, začala si palčivě uvědomovat svůj současný, úděsný stav oblečení. Neměla na sobě vůbec nic kromě nadměrné pánské džínové košile a svého zmačkaného béžového trenčkotu.

Cudně se zavrtěla na studeném koženém čalounění a v panickém, reflexivním pohybu k sobě pevně přitiskla kolena. Zatáhla za látku v naději, že zakryje co nejvíce odhalené kůže. Být naostro v autě cizího člověka v ní vyvolávalo pocit až přílišné fyzické zranitelnosti. Bez základní, uklidňující bariéry v podobě spodního prádla se cítila nebezpečně odhalená, jako obnažený nerv vystavený okolnímu vzduchu. Hrubý lem džínové košile se jí na stehnech nepatrně vyhrnul nahoru a ona za něj spěšně škubla dolů, k smrti vyděšená, že se řidiči odhalí.

Zatímco jí v uších hlasitě bušil tep, její zpanikařená mysl začala těkat ve vyčerpávajících, závratných kruzích. Byla zcela pohlcena znepokojivou záhadou svého chybějícího růžového krajkového spodního prádla. Než utekla, zběsile prohledala ložnici. Neměla ho nacpané v kapsách kabátu a rozhodně nezůstalo zamotané v tom drahém hedvábném povlečení. Schoval jí Dominic její prádlo schválně, zatímco spala? Při té děsivé představě se jí stáhl žaludek a její myšlenky se rychle roztočily ve spirále naprosté, nepříčetné paranoie. Živě si vybavila obrovskou, luxusní šatnu, jíž si letmo všimla minulou noc a která přiléhala k jeho hlavní ložnici. Co když ten rozlehlý prostor nesloužil jen pro jeho značkové obleky šité na míru? Co když byl ve skutečnosti tajně plný tisíců dámských kalhotek? Představovala si řady a řady jemného hedvábí a krajek, pečlivě sbíraných a hromaděných tím miliardářem coby zvrácené, úchylné trofeje z jeho nekonečné šňůry úlovků. Ze všech těch domnělých úchylů, kteří včera v noci popíjeli v klubu Velvet, se zoufale trápila otázkou, jaký šílený, sebedestruktivní pud ji popadl, že si vybrala zrovna jeho.

Zavalena drtivou tíhou svých vlastních příšerných rozhodnutí složila obličej do třesoucích se dlaní. „Bože!“ vydala ze sebe hlasité, zoufalé zanaříkání, které se hlučně rozlehlo v tichém stísněném prostoru auta.

Ten náhlý zvuk vylekal jejího řidiče Uberu, Jaceho. Trhl hlavou a jeho oči se do ní intenzivně zabodly přes odraz ve zpětném zrcátku. „Jste tam vzadu v pořádku, slečno?“ zeptal se slušně a v jasném zmatku nakrčil obočí.

Elena jen zavrtěla hlavou, protože svému hlasu nevěřila natolik, aby ze sebe vydala jediné slovo. *Ne,* potvrdil hořce její vnitřní monolog. *Už naprosto nikdy nebudu v pořádku.* Ne po té naprosté lavině strašlivých, život měnících rozhodnutí, která včera v noci udělala.

Jace, který naprosto špatně pochopil příčinu jejího hlubokého trápení, se na ni vřele, povzbudivě usmál. „Nebojte se, držte se. Už jsme skoro v cíli.“

Pravdou však bylo, že se Elena domů netěšila ani v nejmenším. Hluboko v kapse trenčkotu agresivně zabzučel telefon a v neúprosném, naštvaném rytmu jí vibroval o bok. Její skupinový chat naprosto šílel. Soudě podle neustálých upozornění přesně věděla, co ji čeká: totální španělská inkvizice ze strany jejích tří zvědavých spolubydlících, které bezpochyby dychtily po tom, aby ji přepadly hned vteřinu poté, co projde dveřmi.

Při pohledu z okna Elena před sebou spatřila rušnou, pulzující křižovatku. „Vysadťe mě prosím tamhle na rohu,“ nařídila a třesoucím se prstem ukázala k přechodu pro chodce, přičemž se záměrně vyhnula budově, ve které skutečně bydlela.

Jace zpomalil a zastavil, ve tváři se mu zračily upřímné obavy, když si znovu kontroloval GPS. „Jste si jistá, že chcete vystoupit tady na rohu? Můžu vás odvézt rovnou ke dveřím.“

Byla si naprosto jistá. Právě teď zoufale potřebovala dvě životně důležité věci, aby tohle ráno přežila: obrovské množství těžkých sacharidů, které by vsákly zbytky alkoholu přelévající se v jejím těle, a pilulku po, jen aby měla úplnou jistotu.

„Jsem si jistá. Děkuji,“ zamumlala. Vyklouzla z Uberu a těsněji si kolem své chvějící se postavy stáhla trenčkot.

„Nezapomeňte mi dát pět hvězdiček!“ zavolal za ní Jace dychtivě staženým okýnkem a žebral o dobré hodnocení, než se znovu zařadil do ranního provozu.

Elena se opatrně vydala po chodníku směrem k oblíbené