Clařiny ruce se míhaly ve frenetické, vyčerpávající šmouze, jak zuřivě drhla zašlé pracovní desky svého stísněného jednopokojového bytu. Klouby ji bolely, ale fyzická bolest byla vítaným rozptýlením. Další pracovní pohovor skončil ponižujícím neúspěchem jen před pár hodinami a zanechal jejího ducha těžce pohmožděného. Přesto, jak otírala ty skromné povrchy v zoufalé snaze učinit ten malý prostor prezentovatelným, její odhodlání hořelo jasněji než kdy dřív.

Její nový manžel, Arthur, měl dorazit každou chvíli. Byl to nádherně pohledný model a Clara se pevně přesvědčila, že je to bizarní požehnání v přestrojení. Jistě, pevně věřila, že je ten muž stoprocentní gay, ale tento impulzivní, bleskový sňatek byl přesně to, co potřebovala. Byla to její konečná, ostře řezaná odplata Derekovi.

Jen pomyšlení na to jméno jí zvedalo žaludek. Trýznivá vzpomínka přesně z doby před měsícem se brutálně vynořila na povrch a stáhla ji zpět do dne, kdy se celý její svět rozbil na kousky. Bylo to pouhý den před jejich plánovanou svatbou. Vešla do bytu, který měli sdílet, s úmyslem překvapit svou dětskou lásku. Místo toho zaslechla nezaměnitelné zvuky kňourání a hlasitého sténání rozléhajícího se z jejich ložnice.

Když otevřela dveře do ložnice, ten pohled se jí natrvalo vypálil do sítnice. Derek byl úplně nahý a jeho zpocené tělo se agresivně zmítalo na jejich posteli. Měl sex s Briannou – Clařinou vlastní mladší nevlastní sestrou. Nebylo pochyb o surové realitě té zrady; Derekův penis hluboce vnikal do Brianniny vagíny a zase z ní vyjížděl, a oba byli naprosto ztraceni v tom bezostyšném aktu.

Čistá hrůza toho všeho byla zastíněna pouze jejich absolutním nedostatkem lítosti. Když si uvědomili, že byli přistiženi, Derek ani Brianna nenabídli jedinou omluvu. Místo studu si Derek prostě natáhl kalhoty a bez okolků Claru vyhodil na ulici, přičemž jí odmítl dovolit si dokonce i sbalit své věci.

S posledním zlomyslným drhnutím pultu Clara hodila houbu do dřezu. Skutečnost, že si Arthura vzala jako první, byla jejím odvážným, nepopiratelným prohlášením. Byl to její způsob, jak na Dereka a Briannu křičet, že už pro ni absolutně nic neznamenají.

Ostré, náhlé zazvonění zvonku u dveří ji vytrhlo z oné trýznivé vzpomínky. Clara se zhluboka nadechla, uhladila si oblečení a otevřela dveře, aby přivítala svého nového manžela.

Vance vešel dovnitř a jeho vysoká postava s neuvěřitelně širokými rameny okamžitě zmenšila stísněný prostor jejího skromného bytu. Byl oblečen ležérně v jednoduchém bílém tričku a tmavých džínách, avšak Clařiny bystré oči okamžitě zaznamenaly, jak se látka napíná přes jeho svalnatou hruď. Neslo to v sobě nepopiratelně drahou, luxusní kvalitu, která se nehodila ke strádajícímu modelovi. Vyzařovala z něj odtažitá, velitelská aura – jako by mu na hlavě spočívala neviditelná koruna – a zanechávala Claru přešlapující z nohy na nohu s podivným, nevysvětlitelným neklidem. Byl to postoj miliardáře zabalený do ležérního denimu.

"Uvolnila jsem pro tebe poličku," nabídla Clara a ukázala na malý prostor. "Prosím, udělej si pohodlí."

Tiše přikývl a postoupil hlouběji do místnosti.

"Půjdu připravit večeři," řekla, rychle se k němu otočila zády, aby unikla ohromující intenzitě jeho přítomnosti.

V absolutní vteřině, kdy Clara vklouzla do maličkého kuchyňského koutu, se Vanceovo uvolněné chování změnilo. Rychle vytáhl svůj elegantní telefon a jeho palce se bleskově a efektivně rozletěly po skleněném displeji, jak odesílal nemilosrdnou zprávu svému tajemníkovi Colinovi.

*Zjisti všechno o Claře Whitmoreové. Potřebuji o ní komplexní, vysoce detailní zprávu o jejím pozadí, a to okamžitě.*

Hladce zasunul telefon zpět do kapsy přesně ve chvíli, kdy se Clara vynořila a nesla jejich talíře.

Během podivně tiché, intenzivně intimní večeře u malého jídelního stolu mezi nimi viselo těžké ticho. Vance to ticho nečekaně prolomil a jeho hluboký hlas prořízl ten malý prostor.

"Jak dopadl tvůj dnešní pracovní pohovor?" zeptal se, jeho pohled byl pronikavý.

Clara se odmlčela, vidlička se jí vznášela nad jídlem. Vynutila si strohý, vyčerpaný úsměv, neschopná skrýt zdrcující realitu své situace. "Bez štěstí. Tohle je třetí pohovor, ve kterém jsem totálně selhala. Zdá se, že mě nikdo není ochoten zaměstnat, ani na tu nejzákladnější, obyčejnou pozici recepční."

Vance nenabídl prázdnou lítost. Místo toho se ležérně opřel a protáhl si paže. Silné, vyrýsované svaly jeho hrudníku a bicepsů se hladce napjaly pod jeho tenkým tričkem. Clařin pohled byl magneticky přitahován k tvrdým liniím jeho trupu. Zmocnilo se jí náhlé, děsivé nutkání – impuls natáhnout se přes stůl, přitisknout dlaně na jeho pevnou hruď a cítit to teplo, které sálalo z jeho těla.

*Styď se, Claro,* vyhubovala si v duchu a zuřivě vyplísnila svou zrádnou mysl. *Právě tě zachránil před tím, abys nebyla naprosto k smíchu. Právě teď jsi krvácející troska, a co je důležitější, on hraje za druhý tým! Přestaň po něm tak zírat.*

Aby přerušila svůj nebezpečný tok myšlenek, spěšně vstala, aby odklidila nádobí. "Udělám nám kávu," zamumlala.

O několik hodin později se byt usadil v tiché večerní rutině. Vance seděl u malého pracovního prostoru, intenzivně zabrán do obrazovky svého notebooku a vypadal do posledního kousku jako bezcitný workoholik. Clara k němu tiše přistoupila zezadu a jemně vedle jeho ruky položila čerstvý, kouřící hrnek kávy.

"Arthure," zavolala tiše.

Zůstal naprosto bez odezvy, totálně zabraný do jakýchkoli dat, která měl na obrazovce.

Lehce se zamračila a zavolala jeho jméno podruhé, o něco hlasitěji. "Arthure?"

Vance fyzicky nadskočil a jeho hlava se trhnutím otočila v naprostém, nefalšovaném překvapení, jako by dostal elektrický šok.

Clara se zlehka zasmála a naklonila hlavu. "Někdy se chováš, jako bys vůbec nebyl Arthur."

Tato nevinná, škádlivá poznámka Vancovi naprosto zmrazila krev v žilách. Intenzivně zaskočen a okamžitě si uvědomujíc své nebezpečné přeřeknutí, kdy zcela zapomněl na svůj vlastní přijatý alias, potřeboval odvedení pozornosti. Aniž by přemýšlel, spěšně popadl kouřící hrnek kávy a pořádně, zoufale si lokl.

Jeho ledově modré oči se okamžitě dokonale zakulatily trýznivou bolestí. Vařící tekutina mu brutálně popálila rty a jazyk. Praštil hrnkem o stůl, kašlal a svíjel se, jak mu žár sežehl ústa.

Mocný, nedotknutelný generální ředitel, sedící tam s pocitem naprostého hlupáka, si uvědomil směšnost své současné situace. Právě si v podstatě popálil obličej kvůli falešnému jménu.

Clara vyprskla v srdečný, nespoutaný smích, jehož zvuk se v maličkém bytě jasně a zvonivě rozléhal. "Chováš se jako doslova malé dítě!" škádlila ho a rozběhla se k malé skříňce, aby vytáhla svou lékárničku. "Dávej pozor! Takhle se pije vařící káva?"

Spěchala zpět a postavila se přímo vedle jeho židle. Uzavřela tu malou vzdálenost mezi nimi, jemně svou levou rukou uchopila jeho silnou, ostře řezanou čelist a naklonila mu obličej vzhůru. Pravým ukazováčkem pečlivě vklepala chladivou, zklidňující mast na jeho oteklý spodní ret.

Ta náhlá, nebezpečná fyzická blízkost ji zasáhla jako rozjetý nákladní vlak. Jejich obličeje byly od sebe stěží na centimetr. Jak se jejich oči do sebe zaklesly v bezdechém, nemrkajícím souboji, její myšlenky se divoce roztočily mimo kontrolu. Vzadu v mysli jí rozkvetla zakázaná, palčivá zvědavost a šeptala jí o tom, jaké by to bylo, kdyby na jeho teplé, zraněné rty přitiskla místo prstu své vlastní rty.

Vyděšená ze své narůstající, nepopiratelné fyzické přitažlivosti k muži, o kterém pevně věřila, že je pro ni absolutně nedostupný, neohrabaně a spěšně stáhla ruku. Tváře jí hořely. Odvrátila pohled a odkašlala si, aby zamaskovala to těžké romantické napětí, které právě udusilo místnost.

Když plně nastala noc, Clara připravila malý obývací prostor ke spánku. Přinesla deku a plochý polštář a připravovala se na to, že přenechá pohodlnou postel svému hostu a bude spát na hrozně nepohodlném malém gauči.

Zaslechla cvaknutí dveří koupelny. Vance se náhle vynořil a při pohledu na něj se Claře dech prudce zasekl v hrdle.

Na sobě neměl nic než jediný tenký bílý ručník, přehozený nebezpečně nízko na jeho úzkých bocích. Froté se ho sotva drželo, odvážně zvýrazňovalo hluboké véčko směřující dolů a jeho neskutečně sexy, dokonale tvarovaný trup. Kapky vody ulpívaly na jeho široké hrudi a obkreslovaly tvrdé záhyby jeho břišních svalů.

Bojujíc s ohromujícím, opojným vizuálním rozptýlením, Clara donutila své oči pohlédnout do jeho tváře, srdce jí bušilo o žebra. Nervózně svírala svůj polštář. "Bude v pořádku... když necháme rozsvíceno, zatímco budeme spát?"

Vance ležérně přešel k malému oknu s drahocennou sklenicí studené vody v ruce. Když se napil, měsíční světlo zachytilo ostré úhly jeho obličeje. Prostě jen přikývl jako odpověď, jeho chování bylo klidné a vyrovnané.

Ticho se v maličké místnosti nepříjemně protahovalo. Clara zírala na hrbolatý gauč a děsila se dlouhé noci, která ji čekala. Neschopná to v sobě udržet, neohrabaně vyhrkla přiznání.

"Vážně nenávidím spaní na gauči," zamumlala a plaše přešlápla. Podívala se na jeho široká, impozantní záda. "Myslíš si... že bychom se snad v blízké budoucnosti mohli o postel prostě podělit?"

Otázka zastihla převlečeného miliardáře naprosto nepřipraveného. Ztuhl se sklenicí na půl cesty k ústům a snažil se zpracovat tento náhlý, vysoce intimní požadavek od své zbrusu nové, falešné manželky.

Ale ještě než Vance vůbec mohl zpracovat důsledky její nabídky, Clara uštědřila zničujícím způsobem nevinnou, nevědomou finální ránu.

"Navíc," dodala s uklidňujícím úsměvem, "Tessa mi říkala, že jsi gay, takže sdílet postel by pro tebe neměl být vůbec žádný problém."

Čirý, nefalšovaný šok z tohoto prohlášení zasáhl Vanceovo hrdlo naprosto asynchronně s jeho polknutím. Prudce se zalkl vodou, divoce sípal a kašlal, jeho ledově modré oči slzely, jak na ni zíral v naprostém nevěřícném úžasu.