Klářiny ruce se pohybovaly ve frenetické, vyčerpávající šmouze, když zuřivě drhla zašlé pracovní desky svého stísněného jednopokojového bytu. Klouby ji bolely, ale fyzická bolest byla vítaným rozptýlením. Další pracovní pohovor skončil před několika hodinami ponižujícím neúspěchem a zanechal jejího ducha těžce pošramoceného. Přesto, jak otírala skromné povrchy v zoufalé snaze udělat ten malý prostor reprezentativním, její odhodlání plálo jasněji než kdy dřív.

Očekávala, že každou chvílí dorazí její nový manžel Arthur. Byl to nádherně pohledný model a Klára sama sebe naprosto přesvědčila, že je to bizarní požehnání v přestrojení. Jistě, pevně věřila, že ten muž je naprostý gay, ale tahle impulzivní blesková svatba byla přesně to, co potřebovala. Byla to její ultimátní, ostře řezaná pomsta Derekovi.

Jen pomyšlení na to jméno jí zvedalo žaludek. Trýznivá vzpomínka stará přesně měsíc se prudce vynořila a vtáhla ji zpět do dne, kdy se její celý svět roztříštil. Bylo to pouhý den před jejich plánovanou svatbou. Vešla do bytu, který měli sdílet, s úmyslem svou dětskou lásku překvapit. Místo toho uslyšela nezaměnitelné zvuky kňourání a hlasitého sténání, které se ozývaly z jejich ložnice.

Když rozrazila dveře do ložnice, ten pohled se jí navždy vypálil do sítnice. Derek byl úplně nahý a jeho zpocené tělo sebou agresivně házelo na jejich posteli. Měl sex s Briannou – Klářinou vlastní mladší nevlastní sestrou. Nebylo pochyb o kruté realitě té zrady; Derekův penis hluboko vnikal a vyklouzával z Brianniny vagíny, oba naprosto pohlceni tím nestydatým aktem.

Naprostá hrůza z toho všeho byla zastíněna pouze jejich absolutním nedostatkem výčitek svědomí. Když si uvědomili, že jsou přistiženi, ani Derek, ani Brianna nepronesli jediné slůvko omluvy. Místo studu si Derek prostě natáhl kalhoty a bez okolků vyhodil Kláru na ulici, přičemž jí odmítl dovolit si dokonce i sbalit své věci.

Klára ještě jednou, naposledy a zlomyslně vydrhla linku a hodila houbičku do dřezu. To, že si vzala Arthura jako první, bylo její odvážné, nepopiratelné prohlášení. Byl to její způsob, jak na Dereka a Briannu křičet, že už pro ni absolutně nic neznamenají.

Ostré, náhlé zazvonění zvonku ji vytrhlo z trýznivého flashbacku. Klára se zhluboka nadechla, uhladila si oblečení a otevřela dveře, aby přivítala svého nového manžela.

Vance vešel dovnitř a jeho vysoká, neuvěřitelně široká ramena okamžitě zastínila stísněné prostory jejího skromného bytu. Byl oblečen ležérně v jednoduchém bílém tričku a tmavých džínách, avšak Klářiny bystré oči okamžitě zaznamenaly, jak se látka rýsuje na jeho svalnaté hrudi. Nesla v sobě nepopiratelnou, drahou a luxusní kvalitu, která neodpovídala neúspěšnému modelovi. Vyzařovala z něj odtažitá, velitelská aura – jako by mu na hlavě seděla neviditelná koruna – což Kláru nechávalo přešlapovat z nohy na nohu s podivným, nevysvětlitelným neklidem. Byl to přístup miliardáře zabalený do ležérní džínoviny.

„Uvolnila jsem ti poličku,“ nabídla Klára a ukázala na malý prostor. „Prosím, chovej se tu jako doma.“

Tiše přikývl a postoupil hlouběji do místnosti.

„Půjdu připravit večeři,“ řekla a rychle se k němu otočila zády, aby unikla zdrcující intenzitě jeho přítomnosti.

V naprosto stejnou vteřinu, kdy Klára vklouzla do malinké kuchyňky, se Vanceovo uvolněné vystupování změnilo. Rychle vytáhl svůj elegantní telefon a jeho palce létaly po skleněné obrazovce ve šmouze efektivity, když odeslal nekompromisní zprávu svému sekretáři Colinovi.

*Zjisti úplně všechno o Kláře Whitmoreové. Potřebuji o ní okamžitě komplexní, vysoce detailní prověrku.*

Plynule zasunul telefon zpět do kapsy přesně ve chvíli, kdy se objevila Klára s jejich talíři.

Během zvláštně tiché, intenzivně intimní večeře u malého jídelního stolu mezi nimi viselo těžké ticho. Vance to ticho nečekaně prolomil a jeho hluboký hlas prořízl malý prostor.

„Jak dnes dopadl tvůj pracovní pohovor?“ zeptal se s pronikavým pohledem.

Klára se zarazila a vidlička se jí zastavila nad jídlem. Vynutila si strnulý, vyčerpaný úsměv, neschopná skrýt zdrcující realitu své situace. „Bez úspěchu. Tohle je třetí pohovor, u kterého jsem naprosto selhala. Zdá se, že mě nikdo nechce zaměstnat, a to ani na úplně obyčejnou, řadovou pozici recepční.“

Vance jí nenabídl prázdnou lítost. Místo toho se nenuceně opřel a protáhl si paže. Mocné, vyrýsované svaly jeho hrudníku a bicepsů se pod tenkým tričkem plynule napnuly. Klářin pohled byl magneticky přitahován k tvrdým liniím jeho torza. Zmocnilo se jí náhlé, děsivé nutkání – impuls natáhnout se přes stůl, přitisknout dlaně na jeho pevnou hruď a cítit to teplo, které z jeho těla sálalo.

*Styď se, Kláro,* hubovala si v duchu a zuřivě kárala svou zrádnou mysl. *Právě tě zachránil před tím, abys nebyla za naprostého šaška. Jsi teď krvácející hromádka neštěstí a hlavně, on hraje za druhý tým! Přestaň na něj civět.*

Aby přerušila svůj nebezpečný myšlenkový pochod, spěšně vstala, aby sklidila nádobí. „Udělám nám kávu,“ zamumlala.

O několik hodin později se byt ponořil do tiché večerní rutiny. Vance seděl u malého pracovního stolu, intenzivně zabrán do obrazovky svého notebooku a vypadal jako naprosto nemilosrdný workoholik. Klára se k němu tiše přiblížila zezadu a jemně položila hrnek s čerstvou, horkou kávou vedle jeho ruky.

„Arthure,“ zavolala tiše.

Zůstal naprosto bez odezvy, plně pohlcen jakýmikoli daty, která měl na obrazovce.

Mírně se zamračila a zavolala jeho jméno podruhé, o něco hlasitěji. „Arthure?“

Vance fyzicky nadskočil, hlava mu cukla v čistém, nefiltrovaném překvapení, jako by dostal šok.

Klára se lehce zasmála a naklonila hlavu. „Někdy se chováš, jako bys vůbec nebyl Arthur.“

Tahle nevinná, škádlivá poznámka Vanceovi naprosto zmrazila krev v žilách. Intenzivně zaskočený a okamžitě si uvědomující své nebezpečné pochybení, kdy úplně zapomněl na svůj vlastní přijatý pseudonym, potřeboval rozptýlení. Bez přemýšlení spěšně popadl hrnek s kouřící kávou a zoufale si pořádně lokl.

Jeho ledově modré oči se v mučivé bolesti okamžitě dokonale zakulatily. Vařící tekutina mu krutě spálila rty a jazyk. Praštil hrnkem o stůl, kašlal a křivil tvář, jak mu žár sežehl ústa.

Seděl tam a připadal si jako naprostý hlupák. Mocný, nedotknutelný generální ředitel si uvědomil absurditu své současné situace. Právě si prakticky spálil obličej kvůli falešnému jménu.

Klára vybuchla srdečným, nespoutaným smíchem, který se v malém bytě jasně a zvučně rozléhal. „Chováš se doslova jako malé dítě!“ dobírala si ho a spěchala k malé skříňce, aby vytáhla svou lékárničku. „Dávej si pozor! Takhle piješ vařící kávu?“

Spěchala zpátky a stoupla si přímo k jeho židli. Překonala tu malou vzdálenost mezi nimi, levou rukou zlehka uchopila jeho pevnou, ostře řezanou čelist a naklonila mu obličej vzhůru. Pravým ukazováčkem mu opatrně nanesla na oteklý spodní ret chladivou, zklidňující mast.

Náhlá, nebezpečná fyzická blízkost ji zasáhla jako splašený nákladní vlak. Jejich obličeje byly od sebe sotva pár centimetrů. Když se jejich oči do sebe zaklesly v bezdechém, nemrkajícím souboji, její myšlenky se divoce vymkly kontrole. Vzadu v hlavě jí rozkvetla zakázaná, palčivá zvědavost a našeptávala jí, jaké by to asi bylo, kdyby místo prstu přitiskla na jeho teplé, poraněné rty ty své.

Vyděšená svou rostoucí, nepopiratelnou fyzickou přitažlivostí k muži, o kterém pevně věřila, že je naprosto nedostupný, trapně a spěšně stáhla ruku zpět. Tváře jí hořely. Odvrátila zrak a odkašlala si, aby zamaskovala to těžké romantické napětí, které právě zadusilo místnost.

Když plně nastala noc, Klára připravila malý obývací prostor na spaní. Vzala deku a plochý polštář a chystala se přenechat pohodlnou postel svému hostu a spát na tom příšerně nepohodlném malém gauči.

Uslyšela klapnutí otevírajících se dveří do koupelny. Vance se náhle objevil a při pohledu na něj se Kláře prudce zadrhl dech v krku.

Neměl na sobě nic než jediný tenký bílý ručník, přehozený nebezpečně nízko na jeho úzkých bocích. Froté látka se na něm sotva držela a drze odhalovala hlubokou V-linii směřující dolů a jeho pekelně sexy, dokonale vyrýsované torzo. Na jeho široké hrudi lpěly kapky vody a kopírovaly tvrdé hrbolky jeho břišních svalů.

Klára bojovala s tím zdrcujícím, opojným vizuálním rozptýlením a přinutila své oči zvednout se k jeho tváři, srdce jí divoce bušilo o žebra. Nervózně sevřela polštář. „Bude to v pořádku... když necháme při spaní rozsvíceno?“

Vance nenuceně přešel k malému oknu se sklenicí studené vody v ruce. Když se napil, měsíční svit zachytil ostré úhly jeho tváře. V odpověď pouze přikývl a zachoval si klidný a vyrovnaný výraz.

V malé místnosti se nepříjemně protahovalo ticho. Klára zírala na hrbolatý gauč a děsila se dlouhé noci, která byla před ní. Nedokázala se udržet a rozpačitě ze sebe vyhrkla přiznání.

„Opravdu nesnáším spaní na gauči,“ zamumlala a plaše přešlápla. Podívala se na jeho široká, impozantní záda. „Myslíš... možná bychom se v blízké budoucnosti mohli prostě dělit o postel?“

Tato otázka přestrojeného miliardáře dokonale zaskočila. Ztuhl se sklenicí na půl cesty k ústům a snažil se zpracovat tu nečekanou, vysoce intimní žádost od své zbrusu nové, falešné manželky.

Ale než vůbec Vance stačil zpracovat důsledky její nabídky, Klára mu zasadila zničujícím způsobem nevinnou, nevědomou finální ránu.

„Navíc,“ dodala s uklidňujícím úsměvem, „Tessa mi říkala, že jsi gay, takže sdílení postele by pro tebe neměl být absolutně žádný problém.“

Čirý, nefalšovaný šok z tohoto prohlášení zasáhl Vanceovo hrdlo přesně ve chvíli, kdy polykal. Prudce se začal dusit vodou, divoce sípal a kašlal, a z ledově modrých očí mu tekly slzy, jak na ni zíral v naprosté nevíře.