Desmond i Lenora zůstali jako opaření.

Lenora tomu stále nemohla uvěřit a zeptala se znovu: "Sereno, říkala jsi, že se tvůj táta může uzdravit?"

Serena přikývla. "Jo, prostě to zkusíme. Ale nemůžu nic slíbit."

"Ty se vyznáš v medicíně?" zeptal se Desmond, s očima rozšířenýma překvapením, když si ji prohlížel.

Serena pokrčila rameny. "Trochu. Učila jsem se u jednoho člověka. Odteď se o tvoje nohy budu starat já."

Manželům Montellovým to připadalo až příliš dobré na to, aby to byla pravda.

Našli svou biologickou dceru, a ona navíc rozuměla medicíně. Byla pro rodinu doslova spásou.

Jak večer plynul, konverzace se stočila k lehčím tématům.

Lenora, celá bez sebe štěstím, zamířila do kuchyně připravit hostinu na oslavu Serenina návratu.

"Mami! Mami! Slyšel jsem, že se vrátila sestřička! Je to pravda?" zaduněl silný hlas a do domu vtrhl muž s tónem překypujícím nadšením.

Lenora vyšla z kuchyně a vrhla na něj zoufalý pohled. "Ztiš se, prosím tě. Vystrašíš ji. Sotva sem přijela."

Muž, jako by ji vůbec neslyšel, pokračoval s ještě větším elánem: "Kde je moje sestra? Kde je?"

Jeho oči přelétly místnost, a když spočinuly na Sereně sedící na gauči, přihnal se k ní a sevřel ji do obrovského medvědího objetí.

"Konečně jsi zpátky! Jsem tak šťastný!" vyhrkl, až se štěstím přímo třásl.

Jak Serenu objímal, nepřestával ji poplácávat po zádech.

"Kašly, kašly..." Serena ze sebe vydala pár tichých zakašlání.

Ještě že měla docela dobrou fyzičku, jinak by s tím, jak silně ji plácal, měla vážný problém.

Lenora ho rychle odtrhla. "Dávej pozor! Je křehká. Není jako ty – takový neotesánek."

Otočila se k Sereně s poněkud provinilým výrazem. "Sereno, to je tvůj velký bratr Brant. Je to tvrďák a trochu neotesánek, i když ne zrovna nejostřejší tužka v penálu. Nenech se jím zastrašit."

"Ahoj, Brante," řekla Serena neutrálně.

Brant byl rozhodně takový ten drsnější typ.

Měřil asi metr osmdesát, měl široká ramena, byl trochu při těle a měl tmavší pleť.

Když se Serena podívala na své rodiče, viděla, že jsou to pohlední lidé.

Zvlášť Lenora byla docela krásná, i když roky tvrdé dřiny způsobily, že vypadala starší, než ve skutečnosti byla.

Ale Brant... ten po rodičích nějakým záhadným způsobem zdědil všechny nedostatky a žádné dobré rysy.

Kdyby neměl oči a obočí tak podobné Lenoře, Serena by nevěřila, že patří do rodiny Montellových.

"Sereno, jestli si na tebe někdo dovolí, prostě přijď za mnou, za svým velkým bráchou. Mám svalů na rozdávání a vyženu je pro tebe," pronesl Brant hrdě a napnul bicepsy.

Serena na něj oněměle zírala.

Byl trochu obhroublý, ale nemohla si pomoct – cítila se dojatá.

Byl upřímný, mnohem upřímnější než ti pokrytečtí bratři, které měla v rodině Vanceových.

Brzy nato dorazil i domnělý druhý starší bratr a starší sestra.

Tobias byl pohledný, dobře vypadal a měl příjemnou povahu.

Serena už od Lenory slyšela, že Tobias pracuje v herní společnosti.

Její starší sestra Quinn pracovala jako poslíček s pizzou a ještě na sobě měla doručovatelskou uniformu.

"Sereno, to je dárek pro tebe. Doufám, že se ti bude líbit," řekl Tobias a s úsměvem se jí snažil zavděčit.

Vypadal trochu nervózně, jako by se bál, že se Sereně nebude líbit.

"Děkuju, Tobiasi," usmála se Serena vřele.

Vzala si dárek, a když ho otevřela, objevila roztomilou malou sošku králíčka, ideální na pracovní stůl.

Quinn se poškrábala na hlavě, trochu v rozpacích. "Sereno, promiň, že jsem ti nekoupila něco tak skvělého jako Tobias. Zrovna jsem skončila v práci a jsem celá zpocená. Doufám, že ti to nevadí."

Quinn, stejně jako Brant, byla velmi skromná a stála nohama pevně na zemi. Tvrdě pracovala.

"To je v pořádku," řekla Serena tiše.

Byl to teprve její první den s rodinou a ještě je moc neznala, ale už teď poznala, že to jsou prostí, hodní lidé.

"Pojďte, pojďte! Umyjte si ruce, večeře je hotová. Dnes oslavujeme Serenin návrat!" zavolala radostně Lenora.

Stůl se prohýbal pod mísami plnými jídla – každé z nich připravila ona.

Desmonda ten večer přivezli na vozíku, aby se připojil k rodinné večeři.

Obvykle mu jídlo nosili do pokoje, ale dnes trval na tom, že chce být součástí setkání.

Brant si nabral kus steaku a řekl: "Sereno, zkus tohle. Je to moje oblíbené."

Tobias přinesl misku s bramborovou kaší. "Sereno, maminčiny brambory s omáčkou jsou úžasné. To musíš zkusit."

Quinn ukázala na rybu. "Sereno, tahle ryba je vážně mňamka. Musíš ji ochutnat."

Brzy byl Serenin talíř vrchovatě naložený jídlem.

Ačkoliv její život u Vanceových nebyl špatný, nikdo jí nikdy předtím neprojevil tolik péče.

"Děkuji vám," pronesla Serena tiše a po srdci se jí rozlilo teplo.

"Je škoda, že tvůj nejmladší bratr Felix je na intru. Nejezdí domů často. A protože je dnes pondělí, stejně bys ho neviděla," dodala Lenora s nádechem lítosti v hlase.

Po večeři se Serena chystala pomoct se sklízením ze stolu, ale její sourozenci trvali na tom, ať si jde odpočinout.

Lenora jí připravila malý pokojíček. Nebyl velký, ale byl neuvěřitelně útulný.

Serena se postavila k oknu a vytáhla telefon, aby si zavolala.

"Ano, šéfko. Co pro vás mohu udělat?" ozval se z druhého konce uctivý hlas.

Serenin vřelý výraz se rázem změnil v chladný, když vydávala své rozkazy. "S okamžitou platností zastavte veškerou spolupráci s Vance Group."

Hlas na druhém konci zněl potěšeně. "Skvělé! Jsem tak rád, že jste se konečně rozhodla. Celé ty roky jsme jen prodělávali peníze, jen abychom rodinu Vanceových drželi nad vodou.

Ten starý parchant Tiberius si na to tak zvykl, že s námi jedná jako s bankomatem. Dokonce se chová arogantně a mívá záchvaty vzteku. Rodina Vanceových? Ti by měli znát své místo..."

Po zavěšení se Serenina mysl stočila k případu jejího rozčtvrcení. V hrudi jí nabobtnala nenávist.

Potají toho pro rodinu Vanceových udělala tolik, jen aby ji nakonec otrávili a rozčtvrtili.

Byli něco horšího než lidé.

Pokud měla moc rodinu Vanceových vyzdvihnout, dokáže je stejně snadno srazit na kolena.

*****

Mezitím se Bianca úspěšně vrátila do rodiny Vanceových.

Když zírala na luxusní sídlo s jeho měkkými kašmírovými koberci a nádhernými křišťálovými lustry, byla v úžasu.

Všechno jí tu vyráželo dech.

Cítila se jako v pohádce.

Připadalo jí, jako by vstoupila do svého dětského snu.

Valeria ji provedla pokoji.

Za chůze řekla: "Bianco, tohle je tvůj pokoj. Nechali jsme ho speciálně vyzdobit jako pokoj pro princeznu. Líbí se ti?"

Bianca oněměle zírala.

"Mami, to je nádhera! Tenhle pokoj je dokonce větší než celý dům, ve kterém jsem bydlela!" Biančiny oči byly doširoka rozevřené úžasem.

"A tohle oblečení – to všechno je připravené pro tebe." Darius nechal přinést oblečení, které pro ni předtím objednal.

Bianca nedokázala skrýt své nadšení, když se dívala na ty překrásné modely.

Měla opravdu štěstí.

"Běž si vybrat něco nového a převlékni se. Tamty šaty už nenos," pobídla ji Valeria.

Bianca přikývla, vybrala si šaty a zamířila do svého pokoje.

V tu chvíli Tiberius přijal telefonát.

"Cože jste to řekl? Atlantis Group s námi chce ukončit spolupráci?" Tiberiův hlas se zvedl a téměř přeskočil.

Odmlčel se a pak pokračoval: "Jak by to bylo možné? V Atlantis Group se k nám vždycky chovali jako k pokladu, lichotili nám na každém kroku. Proč by s námi měli přestat spolupracovat? Musíte se plést."

Osoba na druhé straně odpověděla a Tiberiův hlas ještě víc zesílil. "Není to omyl? Tak proč spolupráci ukončují?"

Jeho asistent dlouho váhal a nebyl si jistý, jak odpovědět.

"Proč váháte? Vymáčkněte se! Proč ukončují spolupráci?" zařval Tiberius, teď už plný vzteku.

Asistent nakonec vyhrkl: "Řekli, a teď cituji... 'Protože Tiberius Vance je idiot.'"

Tiberius zalapal po dechu, naprosto ohromen těmi slovy.

Vzápětí Tiberius v záchvatu vzteku mrštil telefonem.

"Zlato, co se stalo?" zeptala se Valeria hlasem plným obav.

Tiberius si protřel čelo, zjevně frustrovaný. "Atlantis Group s námi ukončila spolupráci. Ti parchanti, dřív prosili, aby s námi mohli pracovat, a teď se k nám otáčejí zády."

"Proč to udělali?" Valeria byla neméně šokována.

Atlantis Group byl obrovský podnik – daleko mimo jejich ligu.

Před několika lety byla Vance Group jen malá, bojující firma bez jakékoliv šance na vstup na burzu.

Ale před pěti lety s nimi najednou Atlantis Group chtěla navázat partnerství, poskytla jim financování a pomohla jim k vzestupu.

Díky jejich podpoře se Vance Group stala jednou z předních společností v Kingsportu. Tento úspěch byl základem současného postavení rodiny Vanceových.

Jinými slovy, rodina Vanceových vděčila za svůj vzestup právě Atlantis Group.

"Sotva jsme přivedli Biancu domů, Atlantis Group s námi přeruší styky... Nenosí ona náhodou smůlu?" zamumlal Tiberius a začal uvažovat, jestli Bianca nepřináší neštěstí.