"Dej mi pokoj. Jako by tě Serena někdy o něco prosila," ušklíbla se Elsie.

"Sereno, tenhle týpek si o to vyloženě říká. Chceš, abych ho srovnala do latě?" nabídla Elsie s úšklebkem.

Serena odpověděla lehkým úsměvem. "To není nutné. Už to není můj snoubenec – je to Biančin problém. Ať si to s ním vyřídí."

Jen ať si Bianca dál myslí, že ulovila bůhvíjakou výhru.

Pak si Serena na něco vzpomněla. "Víš, Elsie, docela bych potřebovala tvou pomoc. Potřebuji, aby mi tvoje rodina pomohla v nemocnici."

Elsie neváhala. "Samozřejmě. Všechno zařídím."

Bohatství a vliv rodiny Daltonových byly bezkonkurenční – dokonce vlastnili svou vlastní nemocnici.

Toto exkluzivní zařízení sloužilo pouze VIP klientům a disponovalo nejmodernějšími technologiemi a špičkovým vybavením.

Serena měla v plánu ji využít k Declanovu komplexnímu vyšetření, aby mohla vytvořit odpovídající léčebný plán.

Po vyučování se Serena vrátila domů.

Potřebovala Declana zkontrolovat.

"Jak se mu dnes daří, mami?" zeptala se hned, jak dorazila.

Lenora vypadala trochu nesvá. "Jde to. Ráno měl hroznou náladu – křičel a odmítal jíst. Ale odpoledne jsem ho donutila dát si trochu polévky."

Serena vešla do pokoje a zjistila, že Declan už je vzhůru.

"Přestaň předstírat, že tě to zajímá! Proč jsi vůbec tady?!" vyštěkl Declan, jakmile ji uviděl.

Serena si v klidu odložila věci. "Ani já z toho zrovna neskáču radostí, ale jsi můj snoubenec. Přestaň křičet. Dám tě do pořádku a dnes v noci uděláme kompletní vyšetření."

"V žádném případě," odsekl Declan okamžitě.

Serena se k němu otočila čelem. "Proč ne? Nechceš se uzdravit?"

Declan se hořce zasmál. "Nechci žít, tak proč bys marnila čas?"

Serena, zcela nevyvedená z míry, odpověděla: "To není tvé rozhodnutí. Zachraňuji ti život, ať se ti to líbí, nebo ne."

S těmito slovy si ho opět přehodila přes rameno.

"Polož mě! Polož mě, ty surovče!" křičel Declan a kroutil se na protest. "Pusť mě!"

Zacházela s ním jako se psem, prostě ho zvedla a poponášela, kam se jí zlíbilo.

"Přestaň sebou mrskat," řekla Serena naprosto klidně. "Jsi příliš slabý na to, abys mě zastavil. Byl bys radši, kdybych tě nesla v náručí jako princeznu?"

Declan ztuhl, zvážil své možnosti a pak to neochotně vzdal.

Byl tak hubený, že Serena jeho váhu sotva cítila, když ho bez námahy nesla.

Venku ho nasoukala do auta.

Elsie vystoupila ze svého vozu a rozhlédla se po skromné čtvrti. Její výraz zakolísal.

"Sereno, nechci tě urazit, ale tvá nová rodina je... no, mnohem... finančně znevýhodněnější... než jsem si představovala," řekla váhavě.

Serena její poznámku odmávla. "Ušetři mě té analýzy. Prostě nás odvez do nemocnice."

S tím vyrazili k nemocnici rodiny Daltonových.

Díky Elsiným konexím je ředitel nemocnice přivítal osobně.

Postaral se o to, aby Declanovy testy proběhly urychleně.

Nemocnice rodiny Daltonových nebyla vybavena jen špičkovými zařízeními – byla také proslulá ochranou soukromí.

Nikdo, bez ohledu na to, jak byl bohatý nebo vlivný, nemohl nahlížet do lékařských záznamů pacientů.

Bylo to útočiště pro elitu.

Declan ležel na vyšetřovacím lehátku a podezřívavě sledoval blížící se zdravotní sestru.

"Já to zvládnu," řekla Serena a natáhla ruku.

Sestra zaváhala, ale když poznala její autoritu, podala jí injekční stříkačku. Serena si vyhrnula rukávy a převzala úkol.

Poté, co mu odebrala krev, ho poslala na sérii vyšetření na skeneru.

Výsledky dorazily rychle.

Serenin výraz zvážněl, když studovala snímky, a obočí se jí pevně stáhlo k sobě.

Během prohlížení snímků klidně, byť s ponurým podtónem v hlase, komentovala: "Tvůj stav je horší, než jsem si myslela – vykloubeniny, zlomeniny a dokonce roztříštěné kosti."

Vypadalo to, jako by jeho tělo zažilo celoživotní nepředstavitelné týrání.

Serena si povzdechla s těžkým srdcem. Byla to tragédie mnohem většího rozsahu, než jakou očekávala.

Její oči se přesunuly na snímek jeho hlavy a zprudka se nadechla. "Máš v mozku stříbrné jehly," začala hlasem zabarveným nedůvěrou.

"Jsou tam uvízlé už dlouho, pronikají hluboko do mozečku a poškozují životně důležitá nervová vlákna.

"Pokud je brzy neodstraníme, mohl bys skončit ve vegetativním stavu."

Když k němu ta slova dolehla, Declan zavřel oči.

Dávno pohřbené vzpomínky si vydrápaly cestu zpět a zaplavily ho nesnesitelnými mukami. Minulost, na kterou se snažil zapomenout, ho přemohla jako přívalová vlna.

Serena si znovu potichu povzdechla.

Nepotřebovala se vyptávat na jeho minulost. Jeho stav vypovídal za vše – o bolesti a nelidské krutosti.

Jeho nenávist z něj vyzařovala jako temná aura.

"Declane," řekla tiše, ale pevně, "nechceš se pomstít? Pokud teď zemřeš, myslíš, že lidé, kteří ti ublížili, pocítí výčitky? Jen tím, že budeš žít, si můžeš vzít zpět to, co ti vzali."

Její hlas ztvrdl na ocel. "I já jsem čelila smrti. Proto si teď tak moc cením života. Žít je jediný způsob, jak najít naději."

Její oči potemněly a její tón se stal mrazivým. "Víš vůbec, jaké to je být stažen zaživa z kůže, nechat si ohlodat kosti až na dřeň?

"Tví nepřátelé by se pásli na tvém utrpení, kdyby mohli. Opravdu jsi ochotný nechat je pošlapat tvou mrtvolu a nazývat to vítězstvím?"

Její slova padla na úrodnou půdu. Declan ztichl, jak ho její argument zasáhl až do živého.

Vytrpěl si toho dost, aby přesně pochopil, co tím myslí.

Byl tam, kde ona, ne-li hůř.

Po dlouhé odmlce Declan konečně řekl: "Fajn. Udělej to. Budu spolupracovat."

Pak s mírným zaváháním dodal: "Jestli se jednoho dne opravdu dokážu znovu postavit, jestli se dokážu vrátit k tomu, kým jsem býval... můj život bude patřit tobě."

Serena přikývla s pevným odhodláním. "Dobře. Postarám se o to, aby ses úplně zotavil."

Serena neztrácela čas. Připravila anestezii a pečlivě překontrolovala chirurgický plán.

Operace nebyla vůbec jednoduchým úkolem.

Declanova zranění vyžadovala zákroky od delikátní operace lebky až po komplexní rekonstrukci kostí. Rozsah byl obrovský a proces měl trvat hodiny.

Jakmile bylo vše připraveno, Serena vstoupila na operační sál.

Operace trvala deset hodin.

Declanova zranění byla vážná a každý krok vyžadoval intenzivní přesnost a soustředění.

Serena k asistenci povolala ty nejlepší lékaře v nemocnici, ale brzy se ukázalo, kdo je tu tím skutečným odborníkem.

Asistující lékaři s úžasem sledovali Serenu při práci.

Její techniky byly nekonvenční, ale geniální – postupy, které nikdy předtím neviděli.

To, co začalo jako náročná směna, se proměnilo v úchvatnou lekci mistrovství.

Místo únavy cítil tým povzbuzení a byl fascinován Sereninými schopnostmi a kreativitou. Hltali každý její pohyb a nechtěli přijít ani o jediný okamžik té výjimečné operace.

Její schopnosti byly obdivuhodné.

Ačkoli byla Serena mladá, oháněla se skalpelem s jistotou ostříleného experta.

Její pohyby byly přesné, její rozhodnutí bezchybná, jako by se opírala o desítky let praxe.

Když operace skončila, asistující lékaři nebyli jen ohromeni – byli v úžasu. Dívali se na Serenu ne jako na vrstevníka, ale jako na mistrovského chirurga, skutečného génia, jehož genialita je nechala oněmělé.

Po více než deseti vyčerpávajících hodinách byla operace konečně hotová.

Serena, celá zpocená, byla ze všech očividně nejvíce vyčerpaná.

Asistující lékaři se blížili ke hranicím svých sil, přesto ona vše zvládla bez zaváhání.

Když byl zajištěn poslední steh, místností projel sborový vzdech úlevy.

"Doktorko Montellová, jste skutečně výjimečná," řekl jeden z asistujících lékařů.

Jeho hlas byl plný obdivu, když opouštěl operační sál.

"Děkuji vám všem za vaši tvrdou práci. Běžte si odpočinout," řekla Serena týmu.

Už bylo brzy ráno.

Po krátkém zdřímnutí ve své kanceláři do sebe Serena kopla energetický nápoj, aby zůstala bdělá. Přestože byla unavená, její přirozeně odolné tělo potřebovalo k zotavení jen krátký odpočinek.

V 9 hodin ráno dorazila do nemocnice Elsie.

"Kde je Serena?" zeptala se rázně.

"Slečno, odpočívá ve své kanceláři," odpověděl ředitel.

"Jak dopadla operace?" naléhala Elsie.

Ředitelovo nadšení bylo hmatatelné. "Naprostý úspěch! Za celá svá desetiletí v medicíně jsem nikdy neviděl tak pozoruhodné dovednosti. Doktorka Montellová je extratřída sama pro sebe! Kdybychom ji mohli přesvědčit, aby zůstala v nemocnici Summit—"