"Je to první den na vysoké, tati. Vždycky jsi chtěl vidět, jak se dostanu na jednu z těch nejlepších, že? Jsi v nebi šťastný? Dáváš na mě pozor, viď?" zašeptala Freya tiše k otcově zarámované fotografii. Fotku jemně svírala a pomalu si z tváře setřela zbloudilou slzu. Tíha rána visela ve vzduchu, ale ona se s ní odmítla nechat rozdrtit.

"Máš v plánu jít do bitvy takhle uslzená?" zanesl se do místnosti známý hlas.

Freya se ohlédla přes rameno a uviděla Rylana opřeného o zárubeň dveří. Jemně ji zatahal za tvář a na rtech měl škádlivý úšklebek. "Tahle univerzita není místo pro slabochy, Freyo. Neříkej mi, že máš v plánu dostat hned první den nakládačku."

Freya si jen odfrkla a ruku mu odehnala, jak se jí sebedůvěra rychle vracela. Oči si otřela od posledních zbytků vlhkosti a zvedla bradu. "Pokud se pamatuju, tak jsem na tréninku tvůj zadek nakopala nesčetněkrát. Zvládnu porazit Betu a Alfa by se beztak nějakým tulákem neobtěžoval. Problém vyřešen."

"Jsi připravená vyrazit?" zeptal se Rylan.

Freya pevně přikývla a strčila si fotku do tašky.

Cesta do rozlehlého kampusu trvala půl hodiny. Když Rylan zaparkoval a Freya vystoupila do chladného ranního vzduchu, okamžitě na sebe strhla těžké pohledy procházejících studentů. Ta nechtěná pozornost pramenila ze dvou odlišných důvodů. Zaprvé, ulpíval na ní neslavný pach tulačky, což popuzovalo snobské smečkové vlky. A zadruhé, měla na sobě okouzlující, až éterickou krásu. Její pleť nebyla jako bílý porcelán, byla ale světlá a zářila. Nebyla ani vyhublá, ani přehnaně svalnatá; její křivky byly perfektní, dokonce s troškou břišního tuku, díky kterému byla neodolatelně okouzlující. Její nejvýraznější dominantou byly dlouhé, vlající hnědé vlasy, které jí sahaly až pod stehna a s každým sebevědomým krokem zachycovaly ranní sluneční světlo.

"Takže tuláci mají dokonce i svoje vlastní parkoviště. Rád bych věděl, jak nás budou oddělovat ve třídách," povzdechl si Rylan.

Freya sledovala jeho pohled, až spočinul na ponižující, zrezivělé ceduli, na které stálo: 'Parkoviště pro tuláky'. Hleděla na ni se složitým výrazem a zhluboka se nadechla, aby se obrněla proti očekávané diskriminaci. Profesoři je před tím varovali a jí nezbývalo než doufat, že segregace končí u parkovacích míst.

"Chceš, abych tě doprovodil do třídy?" nabídl jí Rylan.

"Tolik toho ještě zvládnu," odmítla Freya a zavrtěla hlavou. Pokud tam měla strávit čtyři roky, nesměla se hned teď nechat zastrašit. "Sejdeme se o obědové přestávce."

Rozešli se a Freya zamířila do obrovské akademické budovy. Zorientovat se v chodbách připomínajících labyrint nebylo vůbec jednoduché. "Ahoj, můžeš mi poradit, kde je oddělení biotechnologie?" zastavila staršího studenta s otázkou.

Kluk si ji přejel pohledem nahoru a dolů a s línou arogancí dál žvýkal žvýkačku. "Druhé patro, západní křídlo. Naproti zasedací místnosti," poučil ji. "Já jsem Evander. Biotechnologie, třetí ročník, takže tvůj starší kolega."

Nevyzařovala z něj žádná negativní energie, a proto mu Freya pevně stiskla nabídnutou ruku. "Freya," kývla na pozdrav, než vyrazila udaným směrem.

Zahnula za roh rušné chodby a jen o vlas se vyhnula srážce s roztěkanou dívkou nesoucí tři kávy. Dřív než se do ní Freya stihla zaplést, někdo ji pohotově popadl za paži a stáhl ji stranou.

"Opatrně," řekl hoch a vřele se na ni usmál.

"Moc se omlouvám!" vyhrkla dívka s kávami, než ve spěchu zmizela.

Freya si s úlevou povzdechla a pohlédla zpět na svého zachránce. "Díky, a já se taky omlouvám. Nedávala jsem pozor."

"Nic se neděje. Tebe jsem tu ještě neviděl," pronesl kluk, zatímco s ní srovnal krok. "Jsem to ale hlava děravá. Dovol mi se představit. Jsem Cassian, budoucí Beta smečky Ebenového trnu."

Freya se zarazila a ztratila krok. Smečka Ebenového trnu. Přesně ta smečka, na jejíž hranicích se s Rylanem aktuálně nacházeli. Žili na samotném okraji a měli zatím pouze dočasné povolení k pobytu. Vzhledem k tomu, že jejich přijetí na školu jim zde zajistilo čtyři roky stráveného času, věděla, že jeho smečku budou brzy muset požádat o povolení k dlouhodobému pobytu.

"Ráda tě poznávám, Beto Cassiane," pozdravila Freya opatrně. "Jsem Freya Hastingsová, tulačka žijící na okraji smečky. Určitě už jsi o mně slyšel."

Cassian zmlkl, oči se mu překvapením rozšířily, jakmile mu vše došlo. "Freya Hastingsová... ten odmítnutý Gama," prohlásil nahlas, když si uvědomil souvislosti.

Celé Freyino tělo naprosto ztuhlo. Ruce měla zaťaté v pěst, jakmile zaslechla svou novou, neblaze proslulou identitu. Spolkla to bodavé ponížení a nabídla mu jen sevřený, nucený úsměv. "To bych byla já."

Cassian se ošil a s lítostí si povzdechl. "Já... nechtěl jsem znít neuctivě..."

"To je v pohodě. Už jsem si zvykla. Omluv mě, prosím," odfrkla si Freya a svižně se otočila, aby z těžké konverzace vyvázla.

Sotva se však otočila, narazila na dusivou a naprosto impozantní auru. Ještě než vůbec stihla zpracovat, jaká děsivá síla to stojí přímo před ní, napětí rozřízl ostrý hlas.

"Nemáš na práci nic lepšího, než narážet do lidí? Tohle už je dnes podruhé. Tohle je způsob, jak se domáháš pozornosti, ty tulačko?" obořila se Giselle, jak vystupovala zpoza tyčícího se Alfy a s opovržením si založila ruce na prsou.

Freya svraštila obočí, jakmile zaslechla známý hlas. Bez ohledu na do očí bijící šikanování si povýšenou dívku pomalu přejela očima nahoru a dolů a její pohled úmyslně utkvěl na velmi odhaleném modelu, který měla Giselle na sobě.

"Zaprvé, jmenuji se Freya. A já ti mohu s klidem říct to samé," opáčila Freya nahlas s nezakrytým výsměchem. "Tohle je tvůj způsob poutání pozornosti, protože tvému oblečení se to zřejmě moc nedaří? Snažila ses snad narazit do nějakého kluka? Překazila jsem ti plány?" pronesla Freya, úžasně simulující dramatické a šokované nadechnutí.

"Cos to řekla?" vybuchla Giselle, v obličeji rudá vztekem k nepoznání.

Freya svůj úsměv ještě rozšířila. "Uhodla jsem to správně? Ó můj bože, to se hrozně omlouvám," napodobovala ji vysokým, sarkastickým tónem.

Rozzuřená tou drzostí Giselle zavrčela: "Jak se opovažuješ! Zapomněla jsi, kde je tvé místo, ty špinavá tulačko? Ty vůbec nevíš, kdo já jsem!"

Místo toho, aby se stáhla, se jí Freya podívala přímo do očí. "Rozhodně žádná Měsíční bohyně," ušklíbla se Freya a založila si ruce na prsou v dokonalém odrazu toho, jak stála sama Giselle.

"Víš co? Nebudu si kazit náladu hádkou s tak nechutnou existencí, jako jsi ty. Neklesnu na tvoji úroveň," vyprskla Giselle. Vykročila vpřed s úmyslem, že se přes ni nevybíravě prodere.

Freya však byla pohotovější. S bojovými reflexy vycvičené bojovnice nenápadně natáhla nohu. Gisellina noha se zachytila o Freyinu botu a povýšené dívce odborně podrazila nohy. Giselle vyletěla dopředu a s ohlušujícím nárazem dopadla na vyleštěnou podlahu přímo na odhalená kolena.

"Ach, chytla mě křeč do nohy!" zaječela Freya a bravurně předstírala náhlou bolestivou svalovou křeč. Podívala se dolů na poníženou dívku. "Proč bys to jen dělala? Klesnout tak hluboko, jen abys mi ublížila?"

Ponížená a celá zaprášená Giselle začala divoce vřískat. "Kaelene! Ty vážně dovolíš, aby mě tu ta tulačka takhle ponižovala?!"

Cassian semkl rty do tenké linie a sotva se mu podařilo ovládnout pobavený úsměv.

"Stačilo, Giselle. Nedělej tu ze sebe šaška," přikázal chladně Alfa Kaelen.

Vystoupil ze stínu a obešel Freyu. Srdce jí nebezpečně poskočilo, když se jejich oči nakrátko střetly. Kaelen se zastavil hned vedle Freyi a tyčil se nad ní. Jeho jantarové oči nebezpečně potemněly a zbarvily se téměř k nepoznání načerno. Dusivý tlak jeho dominantní nenávisti na ni těžce dopadl.

"Pro začátek – nevrazila jsi do ní, ale do mě," pronesl Kaelen naprosto ledově, jeho hlas plný chladné, velitelské moci. "A já tě mohu ujistit, že jsem o žádnou pozornost tulačky tvého formátu nikdy nestál. Jak se chystáš omluvit?"

Cítíce tu nebezpečnou proměnu v ovzduší, Cassian pohotově zasáhl ve snaze napětí zmírnit. "Freyo, tohle je Alfa—"

"Požádal jsem tě, aby ses do toho pletl?" utnula Cassiana v půli věty Kaelenova mrazivá slova a jedním pouhým a děsivým pohledem svou Betu umlčel.

Freya si chtěla tenkou hranici nebezpečí nejdříve prozkoumat a stála tak vzpřímeně jak mohla. Co se stalo, to se stalo, odestát se to nemohlo, a tak nabídla pouhou chabou omluvu. "Omlouvám se?"

Kaelen jen lehce naklonil hlavu na stranu. "Pokud by slovo omlouvám se vše spravilo, proč by na tomhle světě existovali poldové a úřady?"

Zčistajasna po ní natáhl ruku. Pevným a nelítostným stiskem železných prstů popadl Freyu za čelist a bolestivě zabořil prsty do kůže. Uzamkl ji tak přímo před sebou. Naprosto jednoznačně očekával, že se roztřese. Předpokládal, že se před ním, jakožto každý jiný, slabší vlk, pateticky skloní k podřízenosti.

Z Freyi na něj však na oplátku zpět plála stejně tak spalující intenzita. Křehká a zlomená dívka, která kvůli každé prkotině ronila slzy a truchlila pro svého zrádného druha, byla mrtvá. Dívka, jíž bylo ukradeno pouto smečky i její důvěra v ostatní, se navždy vytratila. Freya se teď spoléhala jen na bojování ve svých vlastních bitvách. Neměla co ztratit, a právě proto neexistovalo nic, čeho by se ze strany těhle arogantních chlápků ještě bála.

K zemi jí přišpendlil intenzivní pohled upřený přímo na ní. Nebyla mu ani schopná ustoupit. Poté, prořízl chodbou pronikavý a varovný zvonek oznamující začátek vyučování.

Při zazvonění Kaelen po její zhmožděné čelisti rázně chmátl a ruku s cuknutím odtáhl. Freya zavrávorala o půl kroku vzad. Cassian se okamžitě natáhl po její paži, aby jí navrátil rovnováhu.

"Díky," zamumlala Freya spěšně, předtím než opět obrátila svůj zuřivý pohled ke Kaelenovi.

"Na tulačku jsi zatraceně odvážná," usmál se zlověstně Kaelen, ze rtů se mu na krátko blýskly ostré tesáky. "Zajímalo by mě, jak dlouho ti to vydrží."

Ponechaje ji ve hlubokém zmatení skrytým varováním, Kaelen se otočil na patě a odkráčel. Giselle se mu urputně lepila na paži, zatímco se jí uštěpačně přes rameno vysmívala.

"Jakej debil," klela Freya pod fousy, bolestivě si třela namoženou čelist. Z tolika lidí si zrovna s touhle krutou Alfou měsíční bohyně zahrávala, když jí ho svedla do cesty?

"Nenech si ujít svou první hodinu," jemně jí to připomněl Cassian.

Freya zdvihla obočí, popadla těžký popruh od tašky a pospíchala dlouhou chodbou rovnou do třídy.

Pohled na její odcházející postavu donutil Cassiana hlasitě a zhluboka si povzdechnout. Naplňovaly ho zmatené emoce. S Freyou se chtěl seznámit od té doby, co spatřil její fotku, když ji s Rylanem podával k povolení v domě jeho smečky. Své zájmy si pro ni ukoval sám z prvotních letmých pohledů, avšak toto k ní nebylo z pouhého zaujetí.

Po ztrátě své předurčené družky při brutálním napadení jejich území tuláky se cítil až příliš prázdný a sám. Jen tak tam byl vydlabaný jako dutá nádoba. Tohle však bylo poprvé, kdy nějaká dívka ulovila jeho pohled a nepouštěla se. Věděl ovšem, že ne z pouhé sexuální přitažlivosti. Znal vcelku dobře její tragickou historii. Věděl, že její Alfa družka se k ní otočila zády, svlékla z ní veškerá pouta její smečky a donutila potulovat se samotnou bezmocně po lese.

I po všem jejím trápení se v ní stále skrývalo něco, co v něm vyvolávalo ochranitelské pocity. Přirozená postava s ryzím, rebelským úsměvem, který ho zcela uhranul.

Zhluboka si povzdechl a i on se vypravil směrem do třídy. Ve své hlavě i tak dál vyhodnocoval neustále vyčnívající riziko hrozby. Věděl, že pro Rylana a Freyu byla už jen otázka času, kdy budou muset jít rovnou do domu jeho smečky k formálnímu zažádání u Kaelena o trvalý pobyt.

Cassian mohl pouze doufat, že si Kaelena tak brzy nerozhněvá. Jestli to udělá, jen málo z něj by mohl nabídnout, aby se ho mohl snažit zachránit před takovou pohromou. Jakkoliv, nadcházející pomyšlení, že by u něj mohl prozatím pobývat jí dalo ještě větší důvod k nedočkání na to, co se bude teprve dít.