V nemocničním pokoji ležela Maya zesláble na lůžku, napojená na kapačku. Dopadaly na ni paprsky ranního slunce a osvětlovaly její krásnou tvář.

"Mayo…" Lyřin hlas byl tichý a něžný. V očích se jí leskly slzy, když pohlédla na svou křehkou učednici. Jen stěží si dokázala tento obraz spojit s tou bezstarostnou a veselou Mayou, kterou znala.

"Mistryně… Mistryně?" Maya v mžiku ztuhla a spěšně zasunula