"Paní Nádhelná, jsme tu na konkurz!" prohlásila Chloe a stála s bezbřehým sebevědomím uprostřed chaotického ateliéru. Zvedla bradu, její velké kulaté oči se třpytily jako skryté hvězdy a bez námahy odzbrojily vynervovanou režisérku.

Stella Waverlyová stála jako přimrazená a zběsilý křik jí odumřel na rtech. Zhluboka se, pomalu nadechla a snažila se uklidnit divoké bušení svého srdce. Její ostrý pohled těkal mezi malým chlapcem a holčičkou. Jak by, proboha, mohly mít tak roztomilé děti jakoukoli spojitost s někým tak bezcitně chladným, jako byl pan Rothwell? Když Stella znala generálního ředitele s jeho ledovým vystupováním, přišlo jí nemožné představit si, že by zplodil tak andělské děti.

Dřepla si do úrovně jejich očí a její předchozí zamračení nahradil vřelý úsměv. Jemně jim načechrala hebké vlasy. "Jak se jmenujete, zlatíčka?"

"Já se jmenuju Chloe," zaštěbetala holčička.

"Já jsem Maddox," prohlásil chlapec pevným a vážným hlasem.

Stella na ně v úžasu zírala. Byli neskutečně nádherní. Jejich rysy jako vystřižené z vysoké módy si doslova říkaly o to, aby je zachytil objektiv fotoaparátu. Zapomeňte na záchvaty vzteku ostatních batolat – tihle dva byli zlatý důl. Stella odhodila svou dřívější frustraci, vyskočila na nohy a otočila se na svůj ohromený štáb.

"Na co všichni stojíte?" štěkla a vrátil se jí její autoritativní tón. "Dělejte! Odveďte tyhle dva malé modely do šatny a hned je připravte na kameru!" Doslova vibrovala vzrušením, zoufale toužila vidět, jak budou vypadat pod ateliérovými světly.

Mezitím před tyčící se prosklenou konstrukcí Obsidian Tower zastavil elegantní Maybach. Osobní strážci se urychleně seběhli, aby vytvořili dvě úhledné řady a rozestoupili rušný dav. Gideon Rothwell vystoupil z vozu. Jeho impozantní postava vyzařovala moc, když cílevědomě kráčel do velkolepé mramorové haly a jeho dlouhé nohy ukrajovaly vzdálenost k jeho soukromému výtahu.

Nahoře v patře ateliéru Stella doslova bzučela adrenalinem. Poháněná čistým úžasem a vzrušením udělala několik rychlých, neupravených fotek dvojčat, zatímco je stylizovali. Bez rozmýšlení soubory připojila a poslala je přímo Wyattovi, Gideonovu výkonnému asistentovi.

Dole v hale čekal Wyatt poblíž bloku výtahů. Ucitěl, jak mu zavibroval telefon, vytáhl ho z kapsy a nedbale pohlédl na obrazovku. Jeho ležérní chování se roztříštilo na kousky. Zastavil se jako přimražený, čelist mu div nespadla na podlahu. Mírně se třesoucími prsty obrázky zvětšil a zaměřil se na chlapcovu tvář.

Když si Wyatt uvědomil, že Gideon už ho minul, rozběhl se, aby ho dohonil. "Pane Rothwelle!" zavolal a jeho hlas byl zabarvený zběsilou naléhavostí.

"Co se děje?" zeptal se plynule Gideon, aniž by zpomalil krok. Člen ochranky přispěchal, aby stiskl tlačítko pro soukromý výtah generálního ředitele. Gideon vešel dovnitř a otočil se tváří ke svému asistentovi.

Wyatt spěchal za ním a zářící obrazovku mu doslova vrazil před obličej. "Na tohle se musíte podívat, pane. Oddělení propagace značky našlo pro novou kampaň tyhle dva malé modely a jsou vám... dost podobní."

Gideon se zarazil. Sklopil zrak k obrazovce. Na muže, který málokdy věnoval něčemu, co se netýkalo obchodu, víc než jen letmý pohled, byla jeho reakce bezprecedentní. Stál v těžkém tichu a zíral na zářící fotografii celé tři minuty. Jeho tmavé oči se zúžily a pečlivě sledovaly chlapcovu strukturu obličeje. Sklon nosu, ostře řezaná čelist a nápadný tvar očí – každý detail bezchybně zrcadlil jeho vlastní.

"Kde jsou?" zeptal se Gideon tichým hlasem.

"Měli by být ještě v ateliéru v patře pro natáčení," vykoktal Wyatt, stále se vzpamatovávající z šoku.

Gideon, který ignoroval svůj přísný itinerář cesty do ředitelského apartmá, natáhl ruku a stiskl tlačítko oddělení fotografie. Zalil ho nezvyklý pocit zvědavosti. Potřeboval tyto nemožné anomálie vidět na vlastní oči.

O míle dál, v chabě osvětlené, odlehlé místnosti, ozařovalo několik počítačových obrazovek Jaxonovu soustředěnou tvář. Prsty mu létaly po klávesnici, když se nabourával do spletitého bezpečnostního firewallu Obsidianu a získával plný přístup k záznamům z kamerového systému budovy. Klikl na ikonu kamery a zobrazil si živý přenos z bloku výtahů.

Když Jaxon viděl, jak Gideonova mohutná postava míjí nejvyšší patro a míří přímo k ateliérům, ušklíbl se. Stiskl několik kláves a aktivoval šifrovaný komunikátor ukrytý v Maddoxových chytrých hodinkách.

Uvnitř ateliéru ucítil Maddox na zápěstí nepatrné zavibrování. Vyklouzl z rušného prostoru maskérských křesel a přiložil si zápěstí k ústům. "Jaxone, jaká je situace?"

"Gideon vás dva teď právě jde hledat," zašeptal Jaxonův hlas naléhavě přes miniaturní sluchátko. "Běž a zařiď, aby k němu Chloe přistoupila. Pamatuj na plán – získej jeho vlas!"

"Rozumím," zamumlal Maddox. Ležérně došel tam, kde jeho sestra zkoumala rekvizitu hračky. Naklonil se blízko a nenápadně jí do ucha zašeptal plán provedení. Chloe neznatelně a nacvičeně přikývla.

Zpátky ve svém vzdáleném velínu se Jaxon opřel v křesle a temně se zasmál. Past byla nastražena. Jednoduchý test DNA brzy jednou provždy rozbije tuhle záhadu. Brzy budou vědět, zda je Gideon Rothwell skutečně jejich biologickým otcem.

Dveře výtahu se s tichým cinknutím otevřely. Gideon vstoupil do rušného patra oddělení natáčení a jeho přítomnost okamžitě vysála ze vzduch z místnosti.

Stella si ho okamžitě všimla. Vyrazila vpřed a na tváři měla přilepený nervózní, široký úsměv. "Pane Rothwelle! Co vás k nám přivádí?"

Wyatt se do toho vložil dřív, než Gideon stihl odpovědět. "Kde jsou ti dva malí modelové?"

"Oh! Jsou přímo támhle." Stella ukázala roztřeseným prstem k propracovanému pozadí.

Gideonův pohled sledoval její pohyb. Dva zvědaví špunti stáli na židli a upřeně se dívali do masivního objektivu fotoaparátu. Jak se Gideonova mohutná postava blížila, Stella zavolala: "Chloe, Maddoxi."

Děti se otočily. Když Maddox spatřil Gideona, nezaváhal. Okamžitě seskočil ze židle a pevně se postavil před Chloe. Chlapec široce roztáhl své malé paže, aby ochránil svou sestru, a vrhl na miliardáře ostražitý, varovný pohled. Jeho malé obočí se stáhlo k sobě a bezchybně napodobilo Gideonovo vlastní typické, zastrašující zamračení.

"Kdo jsi?" dožadoval se Maddox hlasitě, jeho jasný hlas prořízl ticho ateliéru. Upřeně miliardáře propaloval pohledem a odmítal s ním přerušit oční kontakt.

Gideon se zastavil. Přimhouřil oči, pobavený a poněkud zaskočený chlapcovou nesmírnou drzostí. Většina dospělých mužů se pod jeho pohledem třásla, a přesto ho tohle malé dítě vyzývalo. "Tak kdo jsi ty?" odvětil Gideon a zvedl obočí.

"Je ti snad něco do toho?" odsekl ostře Maddox.

Za Gideonem si Wyatt a Stella vyměnili zděšené pohledy, na čelech jim vyvstal pot. Ta přímá neúcta byla ohromující. Zadržovali dech, vyděšení z toho, jak bude bezcitný generální ředitel reagovat na takovou troufalost.

Chloe vycítila, že napětí v místnosti vrcholí, a brilantně přešla do akce. Natáhla ruku, lehce zatáhla za lem Maddoxovy košile a předstírala výraz naprosté hrůzy. "Maddoxi, já chci domů," zakňourala tiše.

Maddox na vteřinu opustil svou drsnou pózu, aby ji pohladil po hlavě. "Neboj se. Jsem přímo tady."

Gideon to sledoval a v hrudi ucítil zvláštní, neznámé píchnutí. Byla jeho přirozená aura pro dítě opravdu příliš děsivá? Mysleli si, že je to zlý člověk? Vědomě zjemnil svůj strnulý postoj a nechal svůj tón klesnout do mírnější, uklidňující polohy. "Jsem majitel této společnosti. Kde máte rodiče?"

Slyšet legendárního generálního ředitele mluvit tak tichým a jemným hlasem vyslalo k Wyattovi a Stelle nové rázové vlny šoku.

Chloe na něj vykoukla zpoza svého bratra a roztomile našpulila rty. "Naše maminka má moc práce a my nevíme, kde je náš tatínek," vysvětlila sladkým, tichým šepotem.

Gideon se mírně zamračil a zpracovával tu informaci. Domácnost bez otce, pracující matka. Než se tím ale stihl začít zabývat, Chloe vystoupila zpoza Maddoxe. V pohybu, který popíral veškerou logiku, natáhla své drobné, otevřené paže přímo k zastrašujícímu miliardáři.

"Pane Klášavče, já chci pochovat!"

Celý ateliér se ponořil do ohlušujícího ticha. Personál doslova přestal dýchat. Tohle dítě žádalo nedotknutelného Gideona Rothwella, aby ji nosil?

Maddox, který svou roli hrál bezchybně, hlasitě, úmyslně zalapal po dechu a chytil sestru za ruku. "Chloe! Maminka říkala, že se nesmíme nechat nosit od cizích lidí. Unesou nás!"

"Ale on nevypadá jako zlý člověk, že ne?" namítla sladce Chloe a upírala své jasné oči na Gideona.

Navzdory chlapcovu varování Gideon zjistil, že jeho ledové chování taje. Plynulým pohybem bez námahy, který zanechal Wyatta ochromeného šokem, se generální ředitel sklonil, nabral Chloinu drobnou, jemnou postavičku a zvedl ji vysoko do vzduchu.

Chloe se zachichotala a pevně obtočila své malé paže kolem jeho krku. Mírně se zaklonila a pohlédla mu hluboko do tváře neskutečně roztomilýma očima. "Pane Klášavče, máte stejně hezké oči jako můj bráška!" zaštěbetala vesele.

Když Gideon tiskl dítě ke své hrudi, zažíval hluboký, dosud nepoznaný pocit tepla. Byla to zvláštní, otcovská přitažlivost, jakou nikdy předtím nepocítil. Hleděl do její jasné, nevinné tváře a najednou jím projela rána. Tahle holčička se velmi podobala někomu známému, ačkoli ta vzpomínka tančila těsně mimo dosah, zahalená v mlze jeho mysli.

Hnán intenzivní, náhlou zvědavostí udržel svůj hlas sotva na úrovni šepotu. "Jak se jmenuje tvoje maminka?"