Ranní slunce proniklo okny od podlahy ke stropu v administrativní kanceláři společnosti Obsidian a zalilo stůl Gideona Rothwella jasnou září. Na jeho tabletu to na internetu vřelo. Nově zveřejněné propagační fotografie pro značku 'Junior Styles' dobyly sociální sítě a během několika hodin se vyšplhaly na třetí místo v žebříčku nejvyhledávanějších trendů.

Uživatelé zaplavovali komentáře chválou a vyvolali napříč platformami obrovskou vlnu nadšení.

"Ty děti jsou nádherné!"

"Vypadají, jako by jim požehnal sám Bůh. Tak strašně jim závidím."

"Kdo jsou jejich rodiče? Ta genetika musí být šílená."

"Je to jen dětské oblečení, ale oni z toho dělají luxusní módu. Je to kvůli jejich tvářím?"

Sekce komentářů pod příspěvky hučela jako v úle. Téměř každý mluvil o ohromujícím vzhledu a přirozeném šarmu těch dětí.

Gideon seděl za svým stolem a oči upíral na trendy ve vyhledávání. Jen zřídka věnoval pozornost marketingovým kampaním, ale tyto dvě tváře jeho pohled upoutaly. Chlapec a dívka na fotografiích nejevili žádné známky trémy. Ladili spolu s nenucenou grácií a jejich přirozený šarm vyzařoval skrz obrazovku. V jejich výrazech byla vrozená sofistikovanost, která mu připadala zvláštně povědomá, i když nedokázal pochopit, proč ho to k nim tak táhne. Jako by tito dva cizí lidé zatahali za strunu v jeho srdci.

Zaklepání na dveře přerušilo jeho soustředění. Vešel Wyatt; v ruce držel vlastní tablet a tvářil se překvapeně.

"Pane, prodejní čísla značky 'Junior Styles' raketově rostou. Ta kampaň je obrovský úspěch. Vybrat tyto děti jako naše modely bylo správné rozhodnutí."

Gideon pomalu přikývl, oči stále upřené na obrazovku. "A dál?"

"Dnes nám také volali ze Sovereign Peak Entertainment," pokračoval Wyatt a přeskládal si papíry. "Chtějí s oběma dětmi podepsat exkluzivní smlouvy."

Sovereign Peak byla největší zábavní agentura v Crownhavenu, fungující pod záštitou Obsidian Group. Získání smlouvy s nimi zaručovalo cestu ke slávě. Všichni umělci, které si vybrali, měli výjimečný potenciál a zářivou budoucnost.

Gideonovi mírně klesla víčka. "Nejprve si vyžádejte souhlas jejich rodičů. Jsou ještě příliš mladí. Nemůžeme toto rozhodnutí učinit za ně."

Wyatt zaváhal a přešlápl z nohy na nohu. "V tom je ten problém, pane. Jejich dokumentace neobsahuje žádné kontaktní údaje na rodiče ani adresu bydliště. Jediné, co zanechali, je jediné, neověřené číslo na mobilní telefon."

Gideon vzhlédl a zamračil se. "Žádné informace o rodičích?"

"Žádné," potvrdil Wyatt a prolistoval papíry v ruce. "Jen tohle číslo. Nejsem si jistý, jestli je vůbec pravé."

Gideon zíral na číslice na papíře. Zmocnila se ho náhlá, nevysvětlitelná zvědavost. Zvedl stolní telefon. "Zavolám jim sám."

***

Ve Vile Oceanfront vládla rušná atmosféra. Vivienne pobíhala po obývacím pokoji, popadla kabelku a vklouzla do lodiček.

"Zlatíčka, maminka teď odchází do práce," zavolala a u dveří se zastavila, aby se podívala na své tři děti. "Buďte hodní, zůstaňte doma, a kdybyste něco potřebovali, zavolejte kmotře, ano?"

"Na shledanou, mami!" pronesly všechny tři děti jedním hlasem a zamávaly malýma ručkama.

Vivienne se usmála, poslala jim vzdušný polibek a vyběhla ven, aby stihla odvoz.

Jen pár minut poté, co přední dveře zaklaply, zazvonila pevná linka na odkládacím stolku.

Tři děti se shromáždily kolem blikajícího displeje. Tu linku poznaly. Bylo to přesně to číslo, které napsaly na přihlášku skupiny Obsidian.

Chloe se postavila na špičky a natáhla se pro sluchátko. Přitiskla si ho k uchu a promluvila tím nejjasnějším a nejveselejším hlasem: "Haló! Tady je rezidence Její Královské Výsosti. Kdo volá?"

Na druhém konci se Gideon odmlčel. Sladký, dětský hlásek způsobil, že chlad v jeho hrudi mírně roztál. "Ahoj. Já jsem... ten strejda, který tě nedávno nesl."

Chloe se rozzářily oči. "Pan Krasavec! To jste vy!"

"Jsou vaši rodiče doma?" zeptal se Gideon a jeho tón zjemněl.

"Maminka šla do práce," řekla Chloe a opřela si bradu o ruku, když se posadila na stoličku. "Proč voláte, pane Krasavče?"

Gideon se usmál a do jeho hlasu vklouzla vzácná vřelost. "Kde teď jste? Přijedu vás vyzvednout."

Wyatt, stojící poblíž Gideonova stolu, na svého šéfa v naprostém šoku zíral. Tento přísný, neústupný miliardář právě házel celý svůj firemní rozvrh a vznešené postavení za hlavu. Opravdu se chystal osobně vyzvednout dvě děti?

Gideon ukončil hovor a popadl ze stolu klíčky od auta.

"Pane, dovolte, abych jel místo vás," nabídl rychle Wyatt, stále se snažící tu situaci zpracovat. "Máte naplánované schůzky."

Gideon hodil klíčky Wyattovi. "Řídíš ty."

Wyatt klíčky chytil, naprosto beze slov.

***

Wyatt zastavil s elegantním luxusním sedanem u obrubníku před Vilou Oceanfront číslo sedm. Přes čelní sklo uviděl dvě radostně čekající děti.

Chloe měla na sobě zářivě žlutou tutu sukýnku se slunečnicovými prvky a vlasy svázané do úhledných zapletených copánků. Vedle ní stál Jaxon. Měl na sobě totožné značkové oblečení a dokonale ladil s Maddoxovým stylem. Předváděl bezchybnou imitaci svého bratra, aby ochránil svou sestru.

"Z dálky to, pane, vypadá, jako bychom někomu unášeli děti," zamumlal si Wyatt pod vousy, když se děti rozběhly k autu.

Gideon tuto poznámku ignoroval. Zadní dveře se otevřely a děti se nasoukaly na prostorné zadní sedadlo. Chloe se okamžitě posunula a s širokým úsměvem se posadila přímo vedle Gideona.

"Kam jedeme, pane?" zeptal se Jaxon a udržoval klidný hlas, zatímco si Gideona prohlížel.

Gideon otočil hlavu a jeho bystré oči si chlapce zkoumavě prohlédly. Všiml si drobného znaménka blízko koutku Jaxonova oka. Obočí mu nepatrně cuklo. Vnímal jemný rozdíl v chlapcově chování ve srovnání s tím nepřátelským, zuřivě ochranitelským dítětem, se kterým se setkal předchozího dne. Chlapec se zdál klidnější, i když stále ostražitý. Možná si k němu dítě po jejich předchozím setkání prostě našlo cestu.

"Už jste obědvali?" zeptal se Gideon.

"Ještě ne," odpověděl Jaxon a nevinně zamrkal. "Koupíte nám jídlo?"

Gideon natáhl ruku, svými dlouhými prsty jemně spočinul na Jaxonově hlavě a pocuchal mu vlasy. "Včera to vypadalo, že mě máš dost nerad. Proč ta náhlá změna?"

Jaxon se poškrábal na tváři, vyplázl jazyk a rošťácky se usmál. "To proto, že jsem si myslel, že jste zloduch."

"Můj brácha je hrozně drsný, když si myslí, že je někdo nebezpečný," vysvětlila rychle Chloe a podpořila Jaxonovu krycí historku.

Gideonovy rty se stočily vzhůru do vzácného, upřímného úsměvu. Podíval se před sebe do zpětného zrcátka. "Wyatty, jeď k hotelu Majestic Atrium."

***

Exekutivní restaurace hotelu Majestic Atrium byla tichá. Velkolepý sál, obvykle kypící životem smetánky, byl prázdný, až na personál stojící v pozoru. Gideon využil svého vlivu, aby zarezervoval celý podnik pro jejich soukromý oběd.

"Objednejte si, co hrdlo ráčí," řekl Gideon a pokynul k jídelním lístkům v kožené vazbě před dětmi.

Chloe a Jaxon otevřeli jídelní lístky. Ceny byly astronomické, stačily by na to, aby průměrnému člověku vyrazily dech, ale Chloe nezaváhala. Zapíchla svůj malý prstík do nejdražšího pokrmu na stránce. "Maddoxi, já chci tohle!"

"Jasně, dáme si to," řekl Jaxon a ležérně přikývl.

"A tohle taky! A tamto!" dodala Chloe s jiskřičkami v očích.

"Ty jsi ale prasátko," zamumlal Jaxon a protočil panenky.

Chloe si odfrkla a odvrátila tvář. Kdyby tu byl skutečný Maddox, nechal by ji bez jediné stížnosti objednat celé menu.

Gideon jejich škádlení sledoval s tichým pobavením a pomalu usrkával vodu. Uvědomil si, že si jejich společnost užívá a v hrudi se mu usadil neznámý pocit tepla.

Manažer restaurace stál poblíž a mírně se potil, když si zapisoval objednávky. Když uviděl Chloin prst spočívající na australském humrovi, protáhl obličej. Omluvně se uklonil.

"Je mi to strašně líto, malá slečno, ale australské humry dnes nemáme. Ve skutečnosti je kvůli zpoždění dodávek nemá na skladě žádný z luxusních hotelů v této čtvrti."

Chloe svěsila ramena a ve tváři se jí usadil výraz hlubokého zklamání. "Ach... ale humr je můj oblíbený." Byl to oblíbený pokrm i její matky a ona doufala, že jeho chuť bude moci později Vivienne popsat.

Gideon vzhlédl k manažerovi s klidným, avšak velitelským výrazem. "Jak dlouho by trvalo dopravit sem letecky zásilku čerstvých humrů z pobřežního města?"

Wyattovi, stojícímu v rohu, spadla čelist. To jeho šéf myslí vážně s tím leteckým přesunem mořských plodů jen proto, aby tyhle děti mohly ochutnat australského humra? Ty náklady by byly absurdní. Byla to úroveň rozmazlování, kterou u Gideona nikdy vůči nikomu neviděl – dokonce ani vůči Camille.

Manažer naprázdno polkl a uklonil se ještě hlouběji. "Pane Rothwelle, pokud zajistíme soukromý transport, trvalo by to asi dvě hodiny."

"Zajistěte to," nařídil Gideon, aniž by mrkl. "Nechte je sem okamžitě dopravit vrtulníkem."

"Ano, pane. Okamžitě." Manažer se odpotácel, aby to obvolal.

Chloe s Jaxonem na Gideona vytřeštili úžasem oči. "Pane, vy jste neuvěřitelně bohatý," zašeptala Chloe v posvátné úctě.

Wyatt si v tichosti promnul kořen nosu. *Rozhazuje kvůli vám peníze plnými hrstmi,* pomyslel si.

Gideon se mírně naklonil dopředu, na rtech lehký úsměv. "Přemýšleli jste někdy vy dva o tom, že byste oficiálně debutovali v zábavním průmyslu?"

***

Chloe naklonila hlavu a její zapletené culíky se zhouply. "Existuje nějaká agentura, která s námi chce podepsat smlouvu, pane?"

"Ano," odpověděl Gideon tiše. "Ale jen pokud budete chtít. Nebudu vás do ničeho nutit, pokud s tím vaši rodiče nebudou souhlasit." Byl upřímně zvědavý na lidi, kteří vychovali takové jedinečné děti.

"Já to chci zkusit!" vyhrkla Chloe dychtivě. V duchu už si počítala čísla. Showbyznys platil dobře. Kdyby si dokázali vydělat vlastní peníze, mohli by pomoci její matce.

Gideona její okamžitý souhlas překvapil. "Jsi si jistá? Bude vašim rodičům vyhovovat, že budete pracovat v tak mladém věku?"

Chloiny jasné oči zněžněly a mihl se v nich náznak smutku. "Nemáme tatínka. Máme jen Její Královskou Výsost."

Gideon ucítil ve své hrudi náhlý záchvěv ticha. "Její Královskou Výsost?"

"To je naše maminka," vysvětlila Chloe a její hlas přešel do něžného, upřímného tónu. "Maminka strašně tvrdě pracuje, aby vydělala peníze a mohla nás úplně sama vychovávat. Je to pro ni opravdu těžké. Když si dokážeme vydělat vlastní peníze, můžeme se s ní o to břemeno podělit a ulehčit jí život."

Při těch slovech v Gideonově hrudi rozkvetla ostrá, ochranitelská bolest. Jeho jantarové oči se zkalily náhlou, těžkou emocí. Tyto brilantní, krásné děti vyrůstaly bez otce a nesly si s sebou vyzrálost daleko přesahující jejich věk, jen aby chránily svou svobodnou matku. Pomyšlení na jejich těžkosti v něm hluboko uvnitř něco probudilo.

"Čím se vaše maminka živí?" zeptal se Gideon s dokonale probuzenou zvědavostí.

Jaxon si podepřel malou bradu rukama a vzhlédl ke Gideonovi. Z hloubi očí mu zableskl jasný, vypočítavý záblesk, když se usmál. "Naše maminka je úžasná. Je to designérka!"