Monica za sebou práskla dveřmi od auta a vyrazila nahoru po vápencových schodech Kensingtonova panství. Osten slovní porážky ji pálil v hrudi. V uších jí stále zněl Viviennin posměšný smích. Prostrčila se těžkými mahagonovými dvoukřídlými dveřmi a její podpatky divoce klapaly o podlahu z dovezeného mramoru. Musela se s tímto problémem vypořádat a naprosto přesně věděla jak.

Našla Richarda v jeho pracovně, pohodlně usazeného v koženém ušáku. Na nose měl usazené brýle na čtení a v rukou držel večerní noviny.

"Richarde," vydechla Monica a položila si ruku na srdce. Donutila svůj hlas, aby se zachvěl, a zdůraznila tak své zoufalství přehnaným smutkem.

Richard sklonil noviny. Vzhlédl a všiml si její pobledlé tváře. "Co se stalo? Vypadáš hrozně."

"To Vivi," řekla Monica. Zhroutila se na sametovou pohovku naproti jeho stolu. "Vrátila se do Valorie."

Richard překvapeně svraštil obočí. "Vivi je zpátky?"

"Ano, a už to není ta dívka, jakou jsme znali," naříkala Monica. "Říká si teď Veda. Ta slavná návrhářka šperků. Z čisté dobroty srdce jsem se za ní dnes do Luminy vypravila. Chtěla jsem ji uvítat zpět. Ale Richarde, byla k neuvěření nepřátelská."

Richard si sundal brýle a jeho výraz zvážněl.

Monica se naklonila dopředu a dbala na to, aby upoutala jeho pozornost. "Vůbec jí na naší rodině nezáleží. Cami mi řekla, že se nedávno dokonce setkala s panem Rothwellem a opovážlivě mu odmítla prokázat jakoukoliv úctu. Byla k němu drzá. Nenamáhala se mu zalichotit, natož pak Cami nebo mně. Vynadala mi a vyhodila mě ze své kanceláře."

Richardova tvář se stáhla. Věděl, že jeho dcera Camilla je ve vztahu s Gideonem Rothwellem. Do tohoto svazku vložil všechny své naděje. Gideon byl pro Kensingtonovu rodinu zlatou vstupenkou. Richard si svého budoucího zetě cenil nade vše ostatní. Šlo mu o reputaci a elitní postavení.

Odmítal jen sedět a přihlížet a riskovat, že by Vivienne jeho dokonalého a bohatého budoucího zetě urazila. Kdyby Vivienne popudila samotného vládce Rothwellů, důsledky by celou rodinu zničily.

Richard složil noviny a hodil je na stůl. "Ta holka," zamumlal, hlas mu zlověstně klesl. "Neviděl jsem ji šest let a první věc, kterou udělá, je to, že vyprovokuje pana Rothwella?"

Monica přešla k němu. Položila mu jemně ruku na rameno. "Nemůžeme ji nechat dál se takhle lehkovážně chovat. Nevíme, kdy by si pan Rothwell mohl kvůli ní vylít vztek na Cami."

Richardův výraz potemněl. "Zajistím, aby se ta holka zítra vrátila domů," pronesl slavnostně.

Monica skryla zlověstný úsměv. Tiše se opájela pomyšlením na to, že její mocný manžel už brzy agresivně zpacifikuje Viviennina nevymáchaná ústa.

Později toho večera skýtala jídelna ve Vile Oceanfront obraz chaotické vřelosti. Vivienne nesla ke stolu mísu s polévkou a usmívala se při pohledu na to, jak si její tři děti brebentí. Posadila se a vzala do ruky vidličku; pohledem přelétla přes stůl. Její bystré oči si okamžitě všimly, že něco není v pořádku.

"Chloe," řekla Vivienne a odložila příbor na prostírání. "Copak to máš s tváří?"

V jasném světle se na Chloině jemné pleti rýsovala rozzlobená, oteklá rudá stopa.

Chloe popotáhla a pošťuchovala vidličkou hrášek. "Byly jsme dnes na obědě s kmotrou Harper. V restauraci jsme narazili na Camillinu matku."

Vivienne cítila, jak jí tuhne krev v žilách.

"Ta zlá ženská k nám přišla," pokračovala Chloe v slzách. "Zničehonic se nás ptala, jestli jsme tvoje děti. A pak mi dala facku."

Vivienne zalila děsivá vlna mateřské zuřivosti. Sevřela kovovou lžíci tak pevně, až ji málem ohnula napůl. Monica uhodila její dítě. Hněv však rychle vystřídala chladná vlna paniky. Zoufale dumala nad tím, jak přesně mohla Monica její nejhlubší tajemství objevit. Mysl jí pracovala na plné obrátky. Jak si mohla být Monica tak jistá, že jsou to její děti?

Dříve než se stačila dál zabývat tímto narušením bezpečnosti, Chloe se natáhla přes stůl. Malá dívenka položila svou drobnou ruku na Vivienniny zaťaté klouby.

"Nezlob se, mami," fňukla Chloe a třásl se jí ret. "Moc to nebolí. Smutná jsem proto, že děti z jiných rodin ochraňuje jejich tatínek, ale mě ne."

Viviennino srdce bolestně poskočilo. Zabezpečila dětem bohaté prostředí, ale chyběla jim otcovská láska. Cítila hlubokou vinu. Nevěděla, jak jim jejich otce vysvětlit, hlavně proto, že o něm nevěděla vůbec nic.

Maddox odložil vidličku, zvedl hlavu a upřel na svou matku velké oči. "Mami, proč nás tatínek opustil?" dožadoval se vážně odpovědi.

Jaxon se k té emociální vlně okamžitě připojil. "Ano, proč už nás tatínek nechce? Byli jsme zlobiví?"

Vivienne pootevřela ústa, ale Chloe ji předběhla. Malá dívenka zaklonila hlavu a spustila hlasitý nářek. "Určitě si našel jinou ženskou! Proto nechce být s maminkou a s námi! On nás nemiluje!"

Jaxon a Maddox si vyměnili rychlý pohled. Chloiny herecké schopnosti byly bezchybné. Zasloužila si Oscara.

Vivienne se ocitla zahnána do kouta hereckými výkony trojčat, které byly zralé na Oscara. Rozhodla se skousnout to trpké sousto, aby ukončila konverzaci, a tak nasadila hluboce zarmoucený výraz.

"Už nepokračujme v tomto tématu," řekla jemně s pohledem upřeným do svého talíře. "O vašem tatínkovi už se vám třem nezmíním, protože váš tatínek zemřel velmi mladý. Umím si jen představit, že jeho hrob už v tuto chvíli pokryl plevel."

Samotná morbidita a naprosto kamenný výraz, s nímž tu nehoráznou lež pronesla, třem mrňousům naprosto vyrazil dech. Jaxonovi zůstala ústa dokořán. Maddox omráčeně zamrkal. Chloe ze sebe zapomněla vymáčknout slzy. Zůstali za jídelním stolem naprosto beze slov.

Než se děti stačily vzpamatovat a dál ji vyslýchat, Vivienne vysvobodil náhlý, pronikavý hovor z oddělení dopravní policie.

O dvacet minut později vtrhla Vivienne na místní okrsek. Zářivky nad hlavou bzučely. Prohlédla si rušnou místnost a našla Harper, jak lítostivě sedí na tvrdé plastové židli v rohu a vypadá naprosto zničeně. Harper si svírala značkovou kabelku na hrudi, tvář bledou.

Vivienne se zhluboka nadechla a postoupila dopředu. "Harper, co jsi tentokrát provedla?"

Harper nervózně koktala: "Já... já jsem omylem narazila do zadku jednoho auta. Vivi, patří to někomu, koho jsem si nemohla dovolit urazit. Otec mě stáhne z kůže zaživa."

Vivienne si zoufale povzdechla a zkřížila ruce na prsou. "Do čího auta jsi narazila?"

Právě v tu chvíli se rozletěly těžké dveře od kanceláře kapitána. Vyšel z nich Gideon Rothwell a upravoval si své dokonalé stříbrné manžety. Jeho výraz byl znuděný a zastrašující.

Vivienne okamžitě ztuhla. Pomalu otočila hlavu k Harper, zaťala zuby a vrhla na svou kamarádku vražedný pohled. "Máš vážně talent na to si vybrat svou oběť, ale proč jsi ho při té nehodě rovnou nezabila?" zamumlala si pod nos.

Harper se stáhla na plastové židli. "Nechtěla jsem! Spěchala jsem!"

Snažila se uvolnit svůj postoj a obrátila se čelem ke Gideonovi. Nasadila zdvořilý, falešný úsměv a přiblížila se k němu.

"Ručitel, kterého uvedla policii, jste vy?" zeptal se Gideon a přelétl po nich svým temným pohledem.

"Ano," řekla Vivienne hladce. "Byla to chyba mé kamarádky. Pojďme postupovat podle standardní procedury, pane Rothwelle. Prosím, určete si přímo výši svého odškodnění."

Gideonův výraz zůstal kamenný a jeho oči se do jejích zabodly. "Odškodnění není třeba. To auto už stejně odepíšou," konstatoval chladně.

Vivienne úsměv opustil a s čirou nedůvěrou poukázala na rozsah škod. "Odepíšou? Byla to srážka tak vážná? Harper říkala, že šlo jen o malý důlek na nárazníku."

Wyatt, Gideonův asistent, se ze stínu svého šéfa vynořil se znaleckým uchechtnutím. Vysvětlil plynule: "Slečno Kensingtonová, pan Rothwell svá auta nikdy neopravuje. Nedělá renovace. I byť jen jeden chybějící šroubek vyžaduje pořízení zcela nového vozu."

Ve chvíli, kdy si okamžitě uvědomila, že Gideon tento přemrštěný, směšný požadavek používá, aby se jí nenápadně pomstil za její vzdor u něj v kanceláři, Viviennin výraz potemněl. "Takže," pronesla Vivienne s hlasem klesajícím do nebezpečného šepotu, "vy chcete, aby vám kvůli poškrábanému nárazníku má kamarádka koupila úplně nové auto?"

Wyatt sepjal ruce. "To záleží na postoji, který se rozhodnete k nám v tuto chvíli zaujmout."

Vivienne civěla na miliardáře před sebou. Zpanikařená Harper zatahovala za lem Viviennina kabátu. Nebylo v Harperiných silách, aby mohla luxusní vozidlo zaplatit z vlastní kapsy.

"Soudě z vašeho výrazu, slečno Kensingtonová," řekl Gideon hlubokým, dunivým hlasem, "nejste s nabídkou spokojena?"

Gideon zblízka opětoval její pohled. I když původně neměl v úmyslu je nutit kupovat nový Maybach kvůli menší nehodě, její pouhá přítomnost v něm vyvolávala neznámou, impulzivní energii. Byl to muž striktní logiky a kontroly, avšak ona jeho klid neustále narušovala. Těžce poznamenán lží, kterou mu minulou noc vyprávěla Camilla o tom, jak ji Vivienne před šesti lety zákeřně zdrogovala, sledoval ji s chladem. S palčivou touhou ho zajímalo, co by dnes pro svou takzvanou kamarádku dokázala vykonat a obětovat. Ponese ten obrovský dluh sama, nebo se vzdá?