Vivienne se zhluboka, uklidňujícím způsobem nadechla. Ostré zářivky policejní stanice jí nad hlavou neúnavně bzučely a vrhaly bledé, neúprosné stíny na odřenou linoleovou podlahu. Musela v sobě potlačit narůstající vztek, který jí plál v hrudi. Harper stála vedle ní a celá se třásla; uzlíček nervů čelící nepředstavitelnému dluhu. Náhrada za Maybach stála astronomickou sumu; částku, která by Harper kvůli drobné dopravní nehodě stáhla do doživotní zkázy. Spolknout vlastní hrdost bylo jako polykat skleněné střepy, ale Vivienne se přinutila svěsit napjatá ramena.

Mírně sklonila hlavu. "Omlouvám se, pane Rothwelle."

Její hlas si udržoval klidnou, pevnou rezonanci. "Omluvím se vám jejím jménem. Prosím, nechme to vyřídit bez odepisování celého vozidla."

Gideon přistoupil blíž. Vzdálenost mezi nimi se v mžiku vytratila. Její smysly ovanula svěží, sofistikovaná vůně jeho kolínské s tóny cedru a bergamotu a ovinula se kolem ní v dusivém objetí. Podíval se na ni seshora, jeho jantarové oči byly nečitelné. Jeho tón zněl nezúčastněně, a přesto spodní osten zůstával neuvěřitelně ostrý.

"Nečekal jsem, že se bude slečna Kensingtonová omlouvat za přítelkyni." Gideon se odmlčel a sklopil zrak, aby prozkoumal, jak nepatrně zatíná čelist. "Opravdu se mi nezdáte být někým, kdo by udělal něco, čím by ublížil své sestře."

Záhadná poznámka dopadla s chirurgickou přesností. Odkazoval na lež, kterou si včera večer vymyslela Camilla o tom, jak byla před šesti lety zákeřně zdrogována.

Vivienne ztuhla. *Sestře. Má na mysli Camillu.*

S tímto posledním, ostrým psychologickým úderem nechal dopravní nehodu plavat, upravil si stříbrné manžety a stočil široká ramena k východu. "Dnešní incident protentokrát přejdu."

Aniž by jejím směrem vrhl další pohled, odkráčel. Jeho vyleštěné kožené boty klapaly o podlahu, zatímco Wyatt se znaleckým úšklebkem kráčel těsně za ním.

Harper se sesunula na nepohodlnou plastovou židli, ohromená a bez dechu. Rukou se svírala za hruď a snažila se uklidnit své zrychleně bušící srdce. Vivienne zůstala stát jako přikovaná k zemi a mlčela. Koutků jejích rtů se dotkl temný, cynický úsměv. Uvědomila si, že Gideon vystoupil na obranu Camilly. Hrál roli oddaného milence a trestal Vivienne za zločin, který nikdy nespáchala.

"Vivi," zachroptěla Harper roztřeseným hlasem, zatímco sledovala, jak se za nimi zaklaply dveře oddělení. "Co tím pan Rothwell myslel?"

Vivienne si zastrčila uvolněný pramen tmavých vlasů za ucho. "Jak to mám vědět? Asi si myslí, že se na Camillu záměrně zaměřuju. Jako její chlap se jí přece musí zastat, ne?"

"Cože? Camilla Kensingtonová je jeho milenka?" vydechla Harper a rozšířila oči v čirém úžasu. "Je ten chlap slepý? Ze všech žen ve Valorii si vybere zrovna ji?"

Vivienne se tiše zasmála. "Ty pořád myslíš na drby z vyšší společnosti? Doporučuju ti, abys raději začala vymýšlet neprůstřelnou výmluvu pro svého otce kvůli tomu promáčknutému nárazníku."

Otočila se a zamířila k východu z oddělení, přičemž jí podpatky klapaly ve stálém rytmu. Harper se belhala za ní, snažíc se s ní udržet krok, jak se jí v plné síle vracela panika.

Následujícího rána zalilo firemní kanceláře Lumina Jewelry sluneční světlo a osvítilo elegantní mahagonový stůl ve Viviennině pracovně. S ostrým soustředěním se probírala stosem dodavatelských smluv. Vzala do ruky konkrétní nákupní lístek na surové diamanty a podala ho přímo zaměstnanci oddělení stojícímu před ní.

"Objednejte surové diamanty přesně podle tohoto nákupního lístku," varovala přísně Vivienne a poklepala na papír ukazováčkem. "Dodržujte detaily do puntíku. Vyvarujte se jakýchkoliv chyb. Ponesete odpovědnost za jakékoliv omyly, které u této dodávky vyvstanou."

Referent nákupu přelétl dokument pohledem a dychtivě přikývl. "Rozumím, slečno Kensingtonová. Hned to zpracuji."

Zrovna když se referent otočil, aby uspořádal spisy, zazvonila pevná linka na Viviennině stole. Položila stranou další složku, vstala a vyšla do tiché chodby, aby přijala hovor na svém mobilním telefonu, který jí vibroval v kapse.

Přesně v okamžiku, kdy zmizela za dveřmi z matného skla, vstal další referent u rohového stolu. Neloajální zaměstnanec se rozhlédl po místnosti, vytáhl chytrý telefon a pořídil ostrou fotografii kontaktních údajů dodavatele uvedených na nákupním lístku na surové diamanty. Zastrčil telefon zpět do kapsy a odeslal snímek přímo Camille.

O pár pater dál seděla ve své soukromé kanceláři Camilla. Její telefon se rozsvítil upozorněním. Otevřela zprávu a zírala na zářící obrazovku. Po jejích nalíčených rtech se rozprostřel zlomyslný úšklebek. Tohle jí poskytovalo dokonalou příležitost pro firemní sabotáž.

*Protože se chceš v nákupním oddělení chovat tak povýšeně a namyšleně, z následků neobviňuj mě.*

Ostré zazvonění pevné linky v její kanceláři narušilo ticho. Camilla zvedla sluchátko. "Haló?"

"Cami, několikrát jsem ti volala na mobil. Proč ho máš vypnutý?" procedil se ze sluchátka napjatý a úzkostný hlas Monicy.

Camilla se zamračila a opřela se do svého koženého křesla. "Můj telefon byl roztříštěn na kusy tamtou ženskou. Ještě jsem si nekoupila nový. Proč mě sháníš?"

Monica vydala přísný a nekompromisní rozkaz. "Tvůj otec dnes večer povolává tu ubožačku domů. Musíš přivést Gideona na panství na formální rodinnou večeři."

Camilla zaklepala pěstěnými nehty o leštěné dřevo svého stolu. "Matko, kdy se mnou šel Gideon někdy na večeři k nám? Co když odmítne jít?"

Za posledních šest let Gideon nikdy neprojevil zájem o účast na rodinných setkáních Kensingtonových. Jeho přítomnost byla vzácnou, vytouženou cenou.

"Musíš ho přemluvit," trvala na svém Monica. Její hlas zněl zoufaleji. "Vivienne se vrátila do Valorie jako špičková mezinárodní návrhářka šperků. Ohrožuje naše postavení. Musíme před Richardem upevnit tvůj status budoucí oficiální paní Rothwellové."

Monica věděla, že potřebují vizuální důkaz Gideonovy podpory. Bez něj neměla Camilla proti Viviennině rostoucí prestiži vůbec žádnou šanci.

Camilla pevně sevřela sluchátko. Chápala krutou realitu. Její otec ji bral vážně jen díky jejím vazbám na impérium Rothwellových. Souhlasila s tím, že využije své žalostné herecké výstupy, aby ho přesvědčila.

Zpátky ve své kanceláři ignorovala Vivienne hrozící děs ohledně své rodiny. Ponořila se hluboko do zkoumání starých personálních spisů. Procházela zdigitalizované záznamy a konkrétně se snažila vypátrat Blaira Prescotta. Působil jako loajální bývalý asistent její zesnulé matky. Blair řídil Lumina Jewelry bezchybně a dlouho po smrti její matky udržoval v Crownhavenu hvězdné prodeje. Ve chvíli, kdy odstoupil, tržby prudce klesly.

Ještě než se jí podařilo vyhrabat jeho aktuální kontaktní údaje, telefon jí zavibroval. Na displeji s ID volajícího se objevilo neznámé, a přesto rozeznatelné číslo. Její odcizený otec, Richard.

Přijala hovor. Konverzace byla stručná a naléhavá. Nařídil jí zúčastnit se dnešní rodinné večeře. Žádné pozdravy. Žádná vřelost. Pouze rozkaz.

O několik hodin později se nad rozlehlým sídlem Kensingtonových snesl soumrak. Vivienne překročila práh velkolepého panství. Od chvíle, kdy tam naposledy vstoupila, uběhlo šest mučivých let. Důvěrně známá architektura na ni působila chladně a cize, byla jako muzeum bolestných vzpomínek.

"Milostpaní?" zašeptala stará chůva z chodby a okamžitě ji poznala.

Ještě než stačila Vivienne odpovědět, setkala se s Moničinou až nevolnost vyvolávající pokryteckou vřelostí. Monica na sobě měla elegantní večerní šaty v jednom kuse a s grácií pokládala jemný porcelánový čajový šálek na konferenční stolek v obývacím pokoji.

"Ach, Vivi, ty jsi konečně zpátky?" rozzářila se Monica, předstoupila s roztaženýma rukama a nacvičeným úsměvem.

Vivienne zírala do dokonale napudrované tváře té ženy. V mysli se jí rozhořely vzpomínky na tvrdé facky a zlomyslné urážky.

"Proč mám takový pocit, že tohle jídlo bude má poslední večeře?" vysmála se jí nahlas Vivienne. Odmítla hrát s nimi falešnou rodinnou idylku. Nucená veselost se jí hnusila.

"Jak můžeš naši rodinnou večeři nazývat svou poslední večeří?" Monica si položila ruku na hruď a předstírala zranění.

"Prosím tě, nedělej se mi z tebe špatně. Jsem spíš zvyklá na to, že mi nadáváš. Připadá mi to tak nějak laskavější." Vivienne zdůraznila slovo 'laskavější' a záměrně tak starší ženu provokovala.

Ještě než se Monica stačila pokusit ze své role vypadnout a oplatit jí úder, zaduněl z vrcholu velkého schodiště Richardův hluboký, zuřivý hlas.

"Vivi, uběhlo šest let, ale ty jsi stále tak neústupná." Richard scházel po plyšem pokrytých schodech dolů s tváří strnulou vztekem. "Takhle mluvíš se svou matkou?"

Vivienne naklonila hlavu. Chladně se uchechtla, aniž by se v jejím hlase ozval sebemenší náznak humoru. "Má matka je mrtvá. Pokud se nepletu, byl jsi u toho, když byla zpopelněna."

Ta slova zasáhla jako fyzická rána. Richardova hruď se zdvihla. Zběsilý nad tím, že nečinila pokání od doby, co ji před šesti lety vyhnal, začal svou novou manželku agresivně hájit.

"Copak ses to v tom zahraničí naučila? Takhle se bavíš se staršími?" zařval Richard s tváří zbarvenou do ruda. "Pozval jsem tě, abychom dnes měli společnou večeři, ne abychom měli rodinnou hádku. Pokud jsi tak nespokojená, tak odsud vypadni!"

Monica položila Richardovi jemně ruku na rameno, předstírajíc roli odpouštějící usmiřovatelky. "Drahý, nezlob se na Vivi. Jsem jen její nevlastní matka. Rozumím tomu, proč mě ještě nepřijala."

"Podle mě jsi horší než nevlastní matka," vyštěkla na to Vivienne.

"Vivienne Kensingtonová!" okřikl ji hlasitě Richard a ukázal třesoucím se prstem ke dveřím.

Vivienne toto představení sledovala. S křišťálovou jasností si uvědomila, že její otec zůstal vůči Monice naprosto stejně bezcitný a slepě důvěřivý, jako byl vždycky. Vždycky ji bude brát jako tu nerozumnou, odbojnou padoušskou postavu, která se mu snaží jeho dokonalou domácnost rozeštvat zevnitř.

"Vážně se nemám v plánu zdržet už ani o jedinou vteřinu déle," ušklíbla se Vivienne.

Otočila se na podpatcích. Natáhla ruku k těžké mosazné klice u dveří a byla připravená za sebou toto toxické prostředí nechat.

Než však vůbec stačila dveře otevřít, zvenčí se dovnitř rozevřely hlavní vchodové dveře.

Klenutým prostorem prošla Camilla. Rukama se intimně držela za Gideonovo tmavé sako.

Spalující vztek z Richardovy tváře zmizel za pouhý zlomek sekundy. Jeho temný úšklebek se proměnil v patetický, podlézavý úsměv. On a Monica se protáhli kolem Vivienne a obklopili Gideona svými odpornými lichotkami.

"Pane Rothwelle, neočekával jsem, že se tu zastavíte," plazil se před ním Richard a v hluboké úctě sklonil hlavu.

"Ehm," zamumlal Gideon.

Všech těch dychtivých hostitelů si vůbec nevšímal. Jeho jantarový pohled se prodral skrz dav a uvízl na Vivienne stojící těsně u východu.

"Na Kensingtonově panství je to dnes dost hlučné," podotkl lhostejně Gideon.

Richard si všiml směru Gideonova upřeného pohledu. Rozpačitě se zasmál a mnul si přitom ruce. "Ehm, toto je má mladší dcera, Vivienne. Po své matce zdědila talent. Zrovna jsme zjistili, že je tou slavnou návrhářkou Vedou."

Gideon nově objevenou identitu s přehledem zaregistroval, aniž by spustil oči z Vivienniny tváře. Udělal jen letmou narážku na tu chaotickou rodinnou dynamiku, která se právě ve foyer odehrávala.

Vivienne zůstala stát se zkříženýma rukama na hrudi. Pozorovala tu ubohou, podlézavou přehlídku jako odtažitá cizinka. Při naprosté absurditě chování osob, které sdílely její krev, ji až hruď bolela cynickým pobavením. Nahlas se rozesmála, přičemž zvuk protnul i Richardovo plazení.

"Budu už muset jít," oznámila jasně Vivienne s odmítnutím zúčastnit se role pěšáka v jejich zvrácené hře se společenským postavením. "Prosím, dejte si chutnat s vaší večeří."

Postoupila kupředu, aby svůj odchod dokončila. Otevřenými dveřmi na ni lákavě kýval svěží večerní vzduch.

Camilla rychle natáhla ruku a chytila Vivienne za zápěstí, zastavujíc tím její postup.

"Vivi, teď, když už ses k nám konečně vrátila, najezme se spolu," trvala přeslazeně Camilla na svém. Její stisk byl pevný, v očích se jí zaleskl jakýsi skrytý, zlovolný triumf.

Monica pochopila nápovědu naprosto dokonale a hladce zase vklouzla zpět do své mateřské fasády. Sepjala ruce k sobě a zabránila jí v průchodu k východu.

"Pravda, Vivi. Nestav se proti svému otci při takto důležité příležitosti," prosila ji Monica hlasitě.