Úhel pohledu (POV) Vanya:

Zbytkové povznesení z arény proudící mými žilami působilo opojně. Každé nervové zakončení mého těla praskalo syrovým, nezkroceným bojovým adrenalinem. Krev mi u bubínků bzučela ve stabilním, vítězném rytmu a přehlušovala burácení davu, které se stále ozývalo za těžkými dřevěnými vraty hliněného ringu. Vítězství v aréně ve mně probudilo něco primárního a hladového. Vidět elitní válečníky Alfy Kaela, jak zdráhavě sklánějí hlavy v úctě, když jsem kolem nich procházela, nakrmilo ten hlad takovým způsobem, jaký jsem nikdy předtím nezažila.

"To bylo vzrušující," zapředla Nyx měkce a přecházela po hranicích mé mysli s neklidnou, dravčí energií.

"Ano, bylo," souhlasila jsem tiše a nechala jemný, soukromý úsměv dotknout se mých rtů.

Záměrně jsem prošla skrz těžkou plátěnou klopu mého přiděleného přípravného stanu, s tím, že si popadnu těch pár svých ubohých věcí a připravím se na cokoliv, co přijde dál. Předpokládala jsem, že pozvání od Alfy nabídne alespoň krátký oddech. Místo toho do mých smyslů narazil těžký, dusivý zápach zvětralé whisky a nemytého potu. Slabé osvětlení uvnitř stanu ostře kontrastovalo s jasným sluncem v aréně a na okamžik mě oslepilo.

O zlomek vteřiny později mi napříč čelistí praskla brutální rána z hřbetu ruky.

Samotná síla úderu mi prudce trhla hlavou do strany. Za sítnicemi mi zablikaly jasné záblesky bílého světla. Ústa mi zaplavila ostrá kovová chuť, když se mé zuby zaryly hluboko do vnitřní strany tváře. Zavrávorala jsem, těžké boty se sklouzly po udusané hliněné podlaze, zatímco jsem bojovala o udržení rovnováhy.

Ze stínů se vynořil Vulkan. Obličej se mu zkřivil do temného, zlověstného úšklebku a jeho oči byly černé zlomyslným záměrem.

"Ty si myslíš, že ti dovolím, abys mě opustila?" zasyčel a jeho hlas tekl naprostým jedem.

Než jsem dokázala nabýt ztracené stability nebo zvednout ruce na obranu, vrhl se po mně. Jeho masivní ruce se sevřely kolem mých ramen a brutální silou mě odstrčil dozadu. Tvrdě narazil mým tělem na tlustý, třískami posetý dřevěný sloup uprostřed stanu. Nárazy mi z plic vyrazily dech. Sám se svou těžkou vahou opřel o má záda a agresivně mi hlavu přitiskl na drsné dřevo. Do tváře se mi zaryly ostré třísky.

"Patříš mi," vyplivl a jeho horký, kyselý dech mi ovíval ucho.

Jeho velká, špinavá ruka se obtočila přes přední stranu mého těla a chytla mou hruď s nemocným, pohmožděným pocitem vlastnictví. Drsné stiskl maso a jeho ztvrdlé prsty se do mě zarývaly, jako bych nebyla nic víc než kus jeho majetku. Zezadu jsem cítila ten nezpochybnitelný, tvrdý tlak jeho erekce zarývající se do mých zad.

Zvedl se mi žaludek z čirého, nefalšovaného odporu. Zápas v aréně ve mně probudil spící bestii a Vulkanův dotek zapůsobil jako sirka vhozená do prachového sudu. Už ani vteřinu svého života nebudu hrát roli oběti.

Poháněná pouze bojovým adrenalinem jsem zapřela ruce o dřevěný kůl a vytvořila si oporu. Přesunula jsem váhu, zarazila jsem pusu tvrdě dolů do hlíny a vrhla koleno dozadu přímo do jeho odhalených třísel všemi možnými silami, jaké jsem mohla vyvinout.

Tichým stanem se rozlehlo nepříjemné křupnutí.

Vulkan mě okamžitě pustil. Z hrdla mu vyšel přidušený, písklavý sten. Jeho masivní trup se zhroutil. Klesl na kolena, zaryl si obě ruce mezi nohy a s obličejem bledým jako stěna se schoulil na hliněné zemi v čiré agónii.

Otočila jsem se zády ke sloupu, zatímco mi prsa prudce zvedala hrudník. V krku se mi ozvalo slabé, divoké vrčení. Zakroutila jsem prsty na rukou a cítila onen důvěrně známý, smrtící svit svých drápů, když vyrážely zpod lůžek. Udělala jsem krok k jeho se zmítající postavě, plně připravená ho rozřezat do posledního kusu, na naprosto nepoznatelné, krví smáčené plátky.

Odkudsi z vchodu někdo zakašlal a odkašlal si.

Zamrzla jsem na místě, drápy sotva pár centimetrů od Vulkanovy tváře.

Do slabě osvětleného stanu vstoupil vysoký, svalnatý cizinec plný jistoty. Měl na sobě šaty padnoucí na míru a přinesl s sebou nepopíratelnou atmosféru absolutní autority, přitom nevykazoval špetku starosti z pohledu na dravce s nataženými drápy nad sténajícím chlapem v prachu. Nenuceně pohlédl na Vulkana krvácejícího na zemi a pak do mě zaklesl svůj pronikavý pohled.

"Ruším?" zeptal se muž suverénně s jedním temným obočím vytesaným do oblouku.

Drápy jsem nezasunula. "U porcování toho zkurvysyna? Ne. Vůbec nerušíte."

Cizinec vykouzlil jemný, zvráceně potměšilý úšklebek. "Dovolte, abych se představil. Jsem Vaughn Vanguard, Beta a Bratr Alfy Kaela, který vás tímto formálně požádal, abyste se k nám připojila u dnešní večeře."

Vulkan zasípal a snažil se postavit na vratké nohy. Tvář mu zalila divoká rudá barva plná skvrn vzteku a odporu. "Tohle nikam nepojede," zachroptěl a plivl na hlínu na zemi kus zkrvavených slin. "Jede se mnou."

Nebyl čas přemýšlet. Vrhla jsem podrážku přímo na Vulkanovu čelist, zlomila jeho postoj a poslala ho zpátky tváří vřed, kde zůstal ležet na lopatkách. "Zůstaň na zemi, ty bezcenná sračko." Naklonila jsem se k němu a zarýpnula ostré nehty z boku na obličej do té míry, že se ukázal malý potůček krve.

Vaughn si dlouhou vteřinu klidně a nezúčastněně prohlížel ubohého krvavého muže. Nezdálo se, že by ho byť jen trošku trápilo, že se před jeho očima stal chlap z arény sekanou. Obrátil ke mně svůj pohled zpět, překřížil ruce přes obrovský hrudník. "Co přesně s ním hodláte dělat?" zeptal se naprosto běžným, nezaujatým tónem.

Dívala jsem se na Vulkana. Roky znásilňování, mučení, utrpení, klecí a řetězů se mi vynořovaly před očima v bleskových představách za sebou. Nechala jsem své rty zformovat ledově smrtící, až zlověstný úšklebek.

"Nejradši bych mu uřízla ptáka a koule a hodila je těm jeho čoklům, aby je sežrali, a pak ho donutila dívat se," prohlásila jsem monotónně, prostě a bez soucitu.

Následující ticho se dalo krájet. Vaughn mrkl očním víčkem a v jeho obličeji proskočilo čiré pochopení spojené s šokem. Pár elitních bojovníků, co právě seřadilo u vchodu přímo vedle Vaughna, s těmi slovy fyzicky ucuklo zpět.

Vulkanova tvář přešla do brutálně nachové. "Ty zkurvená děvko, zabiju tě!" vyřkl hlasitě se zběsilostí praskající mu z krku v čistém vzdoru a panice.

Tohle byla přesně ta nahrávka, na kterou jsem čekala.

Pohybem natolik rychlým, že žádný mozek okolo nedokázal vůbec zareagovat nebo tělo ucuknout, jsem pohnula pánví. Srazila jsem svou celkovou hmotnost směrem přímo přesně naproti Vulkanovu rozkroku. Dřív, než měl jakoukoli šanci jakkoliv zareagovat rukou pro zablokování mé dravčí pěsti, natlačila jsem nehty své paže přesně hluboko k jeho choulostivým partiím.

Vedla jsem nehty brutálním hlubokým a táhlým řezem přes látku, kůži až do masa. Vulkan zaječel do plachty nad stanem, že by vzbudil samotné peklo plné děsu z čisté agónie. Provedla jsem svou výhružku absolutně perfektně a zcela odtrhla zkrvavené kusy jeho ptáka a kulí od těla.

Na mé boty zanechala horká sprcha červené šplíchance. Vulkan začal konvulzivně sebou mrskat s obličejem smrštěným z naprostého traumatu as pláčem si rukama zkoušel zaťat mezi nohy.

Plynulým krokem jsem povstala. Zakrvácené varlata a část genitálií sevřela v holé dlani. Bez špetky starosti jsem ty krvavé hrudky masa odhodila směrem k masivním psům (dva němečtí ovčáci) ke kůlu stanu. Zvířata ucítila kusy mrtvého a ještě horkého syrového kusu a za zlomek vteřiny spolkla maso bývalého páníčka.

Vaughn zůstal stát ohromen, s mírně pootevřenými ústy. Zadíval se na rychlou kaluž krve, která se rozšiřovala kolem Vulkana, pak na psy olizující se za uchem, a nakonec na mě. Z jeho hrudi se vydral hlasitý, dunivý smích čiré nevíry. Zavrtěl hlavou, nepopiratelně pobaven čirou divokostí té surrealistické scény.

"Kurva," zasmál se Vaughn a zvedl ruku, aby dal signál svým mužům. "Vytáhněte to jeho rychle krvácející tělo odsud a spalte ho. Všechny výhry, které měl, se vracejí domu."

Jeden z válečníků, vypadající bledě a zhrozeně z toho krvavého masakru na podlaze, ukázal směrem do rohu. "A co ti psi, pane?"

Vložila jsem si palec a prostředníček do úst a vydala ostré, velitelské hvízdnutí. Dva věrní psi, Bane a Zira, okamžitě zpozorněli. Prošli kolem Vulkanova škubajícího se těla a pevně se usadili po mém boku, tisknouce své husté kožichy k mým nohám.

"Tady máš odpověď," zasmál se Vaughn a znovu zavrtěl hlavou. Zdvořile ukázal rukou směrem k východu. "Když mě budete následovat, dáme vás umýt a obléct."

Nechala jsem zatáhnout drápy a otřela si přebytečnou krev o kalhoty. Překročila jsem Vulkana bez jediného ohlédnutí a následovala Vaughna ze zakrváceného stanu, Bane a Zira stínujíce každý můj krok.

Vaughn mě osobně doprovodil skrz rušnou vesnici přípravných stanů. Kráčeli jsme pryč od hluku a prachu bojových jam a zamířili jsme k masivnímu, impozantnímu sídlu, které se tyčilo nad územím. Vypadalo spíš jako pevnost nebo hrad než jako dům. Tlusté kamenné zdi se tyčily do výšky pěti pater, zvýrazněné tyčícími se vitrážemi, tmavým mahagonovým dřevem a rozlehlými katedrálními stropy. Samotná velikost toho místa byla ohromující.

Hlavní obytné prostory jsme úplně minuli. Vaughn mě zavedl k hladké zdi obložené dřevem a stiskl skryté tlačítko. Zeď se odsunula a odhalila elegantní, soukromý výtah. Nastoupila jsem dovnitř, lemovaná psy, zatímco Vaughn a mladá bojovnice nastoupili za mnou.

Vaughn stiskl tlačítko nejvyššího patra. "Právě teď je jediný volný pokoj pro hosty v Alfově soukromém patře. Ubytujeme vás na odvrácené straně křídla," vysvětlil plynule. Ukázal na ženu vedle sebe. "Tohle je Cleo. Je tu bojovnice a jejím konkrétním úkolem je pomoci vám připravit se na dnešní večer."

Cleo mi věnovala velmi zdvořilé, slušné kývnutí. Její hnědé vlasy po ramena se zavlnily a její jantarové oči skrývaly jemné teplo. "Ahoj, já jsem Cleo."

"Vanya," odpověděla jsem fádně a na oplátku jen mírně přikývla.

Dveře výtahu cinkly a odsunuly se. Vystoupili jsme do rozlehlého patra, kterému dominovala francouzská okna shlížející na klidné jezero v bažinách. Večerní obloha se prolínala v zářivých odstínech fialové, růžové a oranžové a odrážela se od temné, klidné vody. Takový výhled jsem v životě neviděla.

Vaughn se zastavil před těžkými, ručně vyřezávanými mahagonovými dveřmi a otevřel je. Vešla jsem do nesmírně luxusního pokoje pro hosty. Obrovskou místností se táhly podlahy z jemné šedobílé žuly. Vlevo stála obrovská postel se čtyřmi sloupky, zahalená do průsvitných šedých závěsů, zatímco velké francouzské dveře se otevíraly na soukromou terasu s výhledem na jezero. Byla to úroveň bohatství, kterou jsem nedokázala pochopit.

Zaklepání na otevřené dveře upoutalo mou pozornost. Do místnosti vstoupil mladý, zdatný muž s jasnýma oříškovýma očima.

"Tohle je Gavin," představil ho Vaughn. "Vezme psy dolů do kuchyně na večeři a dá je vykoupat."

Postavila jsem se mezi Gavina a psy a pevně jsem mu pohlédla do očí. Samotná intenzita mého pohledu donutila mladého muže strnout. Dřepla jsem si, mnula jsem Baneovi a Ziře jemnou srst za ušima a pak jsem znovu zvedla zrak ke Gavinovi.

"Samec se jmenuje Bane. Samice je Zira," řekla jsem mu a hlas mi klesl v přísné, smrtelné varování. "Dobře se o ně postaráš. Tyhle psi jsou moji naprosto jediní přátelé na tomhle světě. Jestli se jim cokoliv stane, poženu tě k osobní zodpovědnosti."

Gavin těžce polkl a rychle přikývl. "Slibuji, že se s nimi bude zacházet jako s naprostou královskou rodinou."

Postavila jsem se a dala ostrý povel rukou. Bane a Zira následovali Gavina z místnosti, ocasy se jim lehce vrtěly. Když bylo o psy bezpečně postaráno, Vaughn zdvořile přikývl a omluvil se, zavřel za sebou těžké mahagonové dveře a nechal mě o samotě s Cleo.

"Pojďme vás vysprchovat," řekla Cleo se zářivým, povzbudivým úsměvem a jemně mě vedla k jedněm ze dvou dveří na levé straně místnosti.

Vešly jsme do luxusní, mramorem obložené koupelny, která byla větší než přípravný stan, ve kterém jsem bojovala. Obrovský sprchový kout čelil z jedné strany velkým zrcadlům a obrovská vana dost velká pro čtyři lidi stála u zdi. Prostor voněl čistotou, jako čerstvé prádlo a drahé mýdlo.

Stoupla jsem si do středu místnosti a začala si metodicky svlékat špinavou, krví nasáklou bojovou výstroj. Rozepnula jsem si kožené pásky a nechala obnošené boty dopadnout na mramor. Stáhla jsem si přes hlavu těžkou, potem nasáklou tuniku, odhodila ji stranou a otočila jsem se k zrcadlu zády, abych si rozepnula stahovací obvaz.

Tiché ticho místnosti náhle prořízlo hlasité, zděšené zalapání po dechu.

Zastavila jsem se, popadla ručník, abych si zakryla předek, a ohlédla se přes rameno. Cleo udělala několik kroků dozadu, ruce měla pevně přitisknuté na ústech v čirém, nefalšovaném šoku. V jantarových očích se jí rychle zaleskly husté slzy, pohled měla otevřeně a s hrůzou upřený na má naprosto zničená záda.

Věděla jsem, na co se dívá. Těžké, vystouplé hřebeny zjizvené tkáně. Hluboké, křižující se stopy od stříbrem protkaných bičů, trvale vryté do mého masa. Popáleniny, sečné rány, zdokumentovaná historie rozsáhlého, hrůzostrašného fyzického traumatu, které pokrývalo každý centimetr mé kůže od lopatek až po boky.

Cleo jemně přistoupila, ruce se jí třásly. "Vanyo... jak dlouho?" zeptala se se strachem, hlas se jí chvěl, když zírala na to brutální plátno mého přežití.

"Od mých čtyř let," řekla jsem jí fádně a můj tón byl naprosto odtažitý. "Ale to skutečné, systematické mučení začalo, když mi bylo osm."

Cleo potichu vzlykla, slzy jí přetekly přes řasy a tiše jí stékaly po tvářích.

Jeji reakci jsem ignorovala. Už dávno jsem donutila svůj nervový systém, aby vůči fantomové bolesti těchto ran naprosto znecitlivěl. Byly to jen stopy. Teď už neznamenaly nic, protože muž, který jich tam většinu udělal, zrovna hořel někde ve stanu.

Odvrátila jsem se od její lítosti a vstoupila do úžasné, vařící vody ze sprchy. Cleo upravila nastavení a ožil pokročilý systém s několika tryskami. Silné proudy horké vody zasahovaly mé bolavé svaly ze všech stran. Zavřela jsem oči a dlouze vydechla.

Sáhla jsem pro nádobku na mramorové poličce a nabrala si plnou hrst neuvěřitelně sladce vonícího třešňového tělového peelingu. Ta hrubá struktura působila na mé kůži úžasně. Drhla jsem si paže, nohy, krk a sledovala, jak se voda u mých nohou barví do červena a do hněda, jak smývá špínu, zaschlou krev a doslovnou i metaforickou špínu mé mizerné, zajatecké minulosti. Tahle úroveň fyzického komfortu byla naprostým luxusem, o kterém jsem nikdy nevěděla, že vůbec existuje. Stála jsem pod proudem tak dlouho, dokud tekla voda křišťálově čistá.

Když jsem vystoupila, osušila jsem se nadměrně velkým krémovým ručníkem, který byl hebký jako upředená bavlna. Cleo znovu získala svou vyrovnanost a čekala na mě u zrcadla nad umyvadlem. Připravila mi zubní kartáček a sklenici mátově modré tekutiny. Já jsem si zuby čistila vždycky jen hadrem, takže kartáček působil zvláštně, ale neuvěřitelně osvěžujícím dojmem.

Posadila jsem se a ona se dala do práce. S odbornou přesností mi rozčesala vzdorovité chuchvalce mých neuvěřitelně dlouhých havraních vlasů. Sepnula těžké kadeře nahoru do elegantního, volného poloculíku a zbytek nechala spadat kaskádovitě dolů na záda. Přidala dotek řasenky a oční linky a držela celkový vzhled přirozený, aby zdůraznila mé výrazné rysy.

Potom přinesla šaty.

Byla to ohromující, bezchybně padnoucí černá róba. Podala mi pár hebkých kraťásků, abych si je vzala pod ně a ujistila mě, že jsou tou nejlepší volbou pro vestavěnou podprsenku na šatech. Oblékla jsem se do nich a nechala Cleo, aby celkové posazení šatů upravila. Ta látka byla na mé kůži neuvěřitelně jemná. Úplně dokonale mi obkreslila křivolaké rysy mého těla, obemknula mé křivky v bocích i trupu, aby poté volně padala směrem až úplně na zem. Co bylo ještě důležitější, střih šatů naprosto elegantně tajil ty děsivě odporné jizvy po celém obvodu zad skrytě z dohledu a nechávaly v odhalení pouze mé klíční kosti s hebkou kůží přes paže.

Postavila jsem se před celé rozložené zrcadlo, na chvíli upřeně zírala hluboko ke svému zrcadlovému odrazu a snažila si něco ověřit. Nevypadala jsem ani zdaleka jako bojovnice odchovaná v klecích a zajetí. Zmučená otrokyně plná zbití tu zrovna nestála. Vypadala jsem jako mocnost plná vznešenosti. Zrovna tak a neuvěřitelně nebezpečně.

"Jsi překrásná, Vaňo," zapředla v mé mysli čistá temná Nyxova zmužilost z obdivu.

Konečně jsem tak dosáhla jednohlasného souhlasu se svou zvířecí duší plnou temna. "To obě jsme, má drahá," usoudila jsem tiše a mimosmyslově odsouhlasila naprosto vše.

Cleo vykouzlila rozjasněný a povzbudivý úsměv, zřetelně více než spokojená se svým výtvorem umělecké práce a přípravami. Hravě rukou ukázala na těžké dubové masivní dveře, následovala ladná decentní úklona své hlavy do uctivého podřízeného postoje, aby mě oficálně odvedla přednostně k hlavní jídelní velké síni.

Přikývla jsem a v tenkých botkách na plocho prošla měkce do silných okrajů tlustého koberce těsně ven. Našli se tam poslíčci na sál z vrchu dolu bez okolků a rovnou s péčí, o kterou dostali dva hafani dole postaráno jako o bohy. Má minulost byla teď mrtvá. S naprostým klidem i velkou sebejistotou uvnitř mě jsem následovala slečnu dolů, naprosto odmítala velkého nebezpečného Alfu v dohledu a moji hlavu upnula se zvláštním zaujetím přímo za jednu lákavou a jedinou úchvatnou odměnu.

Jídlo! Skutečné, úžasné jídlo.