Kaelia zavřela těžké dubové dveře, zády o pevné dřevo narazila s tlumeným bouchnutím. Její hrudník se zvedal a klesal. Chodila po délce Veritina přepychového hostinského pokoje a ruce se jí nezvladatelně třásly. Verity ležela na plyšové sametové pohovce a sledovala, jak se její sestra potuluje po podlaze jako uvězněný a neklidný duch. Kaelia se snažila zhluboka nadechnout, ale žaludek se jí na protest sevřel. Zasáhla ji další strašlivá vlna nevolnosti.

Vyrazila k vedlejším dveřím vlevo. Panty zaskřípaly, když je otevřela a zkolabovala na studené dlaždice koupelny. Padla na kolena a rukama pevně sevřela okraj porcelánové mísy. Dvakrát se zalykala, ramena se jí třásla, a zbytky snídaně jí vyletěly z hrdla a s vyšplouchnutím dopadly do vody.

„Páni,“ zalapala po dechu Verity ve dveřích. Vešla dovnitř a pohlédla dolů na svou bledou sestru.

„Promiň,“ zachrčela Kaelia a vyplivla z úst tu hořkou pachuť. „Víš, jak snadno je mi špatně.“

„Já vím,“ řekla Verity. Sklonila se a sebrala Kaeliny divoké kaštanové kadeře a přidržela je vzadu, aby je netahala do té špíny. Podala Kaelii vlhký ručník. „Ale zdá se, že se tam venku stalo něco strašného.“

Kaelia si opláchla obličej studenou vodou, otřásla se zimou, když chlad udeřil do její zlatohnědé kůže. Osušila si ústa a opřela se zády o chladné dlaždice. „Zvracela jsem z okna.“

„V Císařském hradu?“ Verity se ostře a nevěřícně zasmála. „Vyměnila jsi mozek za oblázek?“

„Dveře do mojí koupelny byly zamčené!“ hájila se Kaelia a na obranu svraštila nos. „A co je horší, nikoho nezajímá můj pohled na věc. Moje zvratky dopadly na člena císařské rodiny.“

Verity zkoprněla. Její zelené oči se o zlomek rozšířily. Zírala na Kaelii a čekala, že se její sestra zasměje a řekne, že to byl jen strašný vtip. Kaelia mlčela, s pochmurným výrazem ve tváři. Z Veritiny tváře vyprchala barva a změnila se v ještě bledší odstín bílé. Pak se z jejího hrdla vydral hlasitý, nevěřícný smích.

„Ty jsi pozvracela člena císařské rodiny? Páni. Otec tě popraví.“ Verity ta chaotická situace přišla zvláštně zábavná.

„To není vtipné, Vero,“ zaúpěla Kaelia a promnula si spánky. „Pravděpodobně už teď staví šibenici, aby mě oběsili.“

„Tak jaký je tvůj velkolepý plán?“ zeptala se Verity a pozvedla obočí.

Kaelia věděla, že z tohohle se nedostane. Bez ohledu na to, jak byla chytrá, nedokázala se z toho napadení člena královské rodiny svými žaludečními šťávami vylhat. Musela jen zatajit důkazy a zavřít to prokleté okno.

Bez dalšího slova se protáhla kolem Verity a vyklouzla ze dveří. Vrhla se do bohatě zdobené chodby. Pár procházejících služebných na ni vrhlo nechápavé pohledy, ale Kaelia si jich nevšímala. Doběhla do své přidělené komnaty, vběhla dovnitř a s prásknutím zavřela to otevřené okno. Otočila se, aby odešla, ale najednou jí po zádech přeběhl mráz. Drobné chloupky na krku se jí zježily.

Někdo ji sledoval. Cítila těžké oči, které se jí vpíjely do zad z potemnělé chodby. Probily se její instinkty přežití. Nezastavila se, aby to prozkoumala, nebo se ohlédla. Odklidila se chodbou, vyklouzla zpět do Veritina pokoje, opřela se ploše o dveře a ztěžka oddychovala.

„Běháš teď maratony?“ vysmála se jí z pohovky Verity a sledovala, jak se Kaelia ovívá rukou.

„Cokoli, abych se vyhnula katovi,“ odsekla jí Kaelia.

Místností se rozeznělo ostré zaklepání. Kaelia zděšeně odskočila od dřeva. V očích Verity se zaleskla panika, která plně odpovídala Kaelinině hrůze.

„Schovej se do vany,“ naznačila rty Verity a ukázala do koupelny.

Než mohla Kaelia udělat krok, ozval se za těžkým dřevem jemný hlas. „Lady Kaelio?“

Byla to služebná, kterou jí přidělili. Kaelia se roztřeseně nadechla a dveře pootevřela.

Mladá žena se uklonila. „Všude jsem vás hledala. Personál prý viděl, jak pobíháte po chodbách. Je všechno v pořádku?“ V jejích mírných modrých očích byla opravdová starost.

Kaelia si dala ruku k čelu. Byl čas na představení. „Omlouvám se za ty potíže. Já prostě musím sdílet pokoj s mou sestrou. Trpím šílenstvím ze samoty. Je to příšerný stav. Nedokážu unést být sama.“ Vydala ze sebe dramatický, lítostivý vzdech a pro dokonalý efekt zavrtěla hlavou.

Verity z pohovky nahlas odfrkla.

Kaelia vrhla po sestře vražedný pohled. Služebná v tu chvíli vypadala zmateně, poté ale její výraz zůstal naprosto prázdný a zakrýval jakoukoliv legraci.

„Chápu,“ prohodila služebná svižně. „Nechám ihned přenést vaše zavazadla do komnat lady Verity.“ Otočila se a běžela po chodbě.

Kaelia zavřela dveře a nenávistně pohlédla na Verity. „Nemusela jsi zkazit moji scénku.“

„Tvé lži poslouchám od dětství,“ chichotala se Verity. „Tahle byla vyloženě smutná.“

Kaelia zakoulela očima. Adrenalin vyprchal a zanechal ji vyčerpanou po dlouhé cestě a ranním teroru. Klesla na masivní postel Verity a zabořila se do plyšové matrace, a během několika vteřin tvrdě usnula.

Její spánek se jí zdál velmi krátký. Když se probudila, slunce se sklánělo za horizont a skrz skla vrhalo zlatavou zář. Hlavou se jí neustále hnaly pocity úzkosti.

„Ples začne ani ne za tři hodiny, má paní. Je čas na vaši koupel.“

V ložnici to hučelo ruchem imperiálních služebných. Vybalily její večerní róbu a pečlivě ji přehodily přes sametovou figurínu. Cressida, vrchní švadlena Šarlatového klanu, bedlivě střežila látku jako rozzlobená kvočna a sekla každou císařskou služebnou, jež se příliš přiblížila k jejímu mistrovskému dílu.

Ještě než se mohla Kaelia plně probrat, služebné se k ní nahrnuly. Strhaly jí šaty s rychlou přesností. Tričko zmizelo. Podprsenka sklouzla.

„Počkejte,“ zamumlala Kaelia ohromená jejich rychlostí. Sama si rychle sundala kalhotky, zatímco jí další služebná vytrhla sponu z rusých vlasů, aby jí pramínky vlasů spadly na záda. Zabalily ji do hebkého županu a vedly do koupelny.

Dvě služebné stály u velkolepé druhé vany a sypaly do zapařené vody okvětní lístky růží s vonnými oleji. Verity už se rozvalovala na protější straně a plnými doušky užívala koupel, naprosto bez starostí. Kaelia pustila svůj plášť a vstoupila do horké vody. Horká voda rázem uvolnila ztuhlé svaly a přiměla Kaelii si spokojeně povzdechnout.

Dvě sypačky se nad její reakcí usmály a opustily místnost. Jen jediná malá a ustrašená služebná tam zůstala. Stála blízko ručníků a nervózně se obšívala zástěrou.

„Co chceš?“ vyštěkla Verity se zúženými očima, pozorující dívku.

Služebná se zhrozila. Její pohled ale směřoval na Kaelii. „Moc se omlouvám, dámy. Vysoké vedení mě poprosilo o odpověď na jednu otázku.“

„O jakou otázku?“ zajímala se Kaelia s osušením tváří vlhkým pramínkem vlasů.

Dívka zvolna zvedla hlavu. Zatnula třesoucí se ruce do pěsti a vynutila na tváři odhodlaný výraz. „Nezvracela jste náhodou z okna?“

Kaelia se málem zadusila z páry. Zamrzla, s bušícím srdcem proti žebrům. Na celé vyšetřování naprosto zapomněla.

Verity se posadila a voda stříkla na hrany vany. Poté obrátila ostrý pohled typu Alfy na rozrušenou dívku. „Ty!“

„A-ano?“ zadrhla se dívka, shrbená a se stočenýma očima dolů.

„Jaké je tvé jméno?“ chtěla vědět Verity, jakmile si ve vaně poposedla a voda do tichého pokoje rázem zabublala.

„M-Maeva,“ pošeptala a zbledla.

„Tak poslouchej mě, Maevo,“ zavrčela Verity, a z jejího hlasu odkapávala autorita. „Ty budeš mlčet jako myš. Nikdo totiž v tomhle pokoji nebyl. Rozumíš mi?“

„A-ale—“

„Říkám! ROZUMĚLA JSI?“ štěkla na ni Verity.

Maeva ustoupila zpátky. Z očí jí začaly crčet slzy. „Ano! Ano, rozumím vám!“

„Tak teď laskavě vypadni i se svým koktáním z koupelny,“ zasykla Verity. „Kazíš nám naši očistu.“

Maeva se otočila a utekla jako vyděšené kuře. Kaelia koukala na volné dveře, vina ji silně pálila v hrudi.

„Sestro,“ povzdechla si Kaelia, ponořujíc se hlouběji do bublin. „Nemusela jsi na ni být tak zlá.“

Verity se ušklíbla a umístila si na očí dva dokonalé kroužky salátové okurky. „Kdybych otálela, teď by ses válela někde v kobce.“

Verity skončila s koupelí první. Než Kaelia vylezla a osušila se, služebné už pracovaly na tváři její sestry. Kaelia se při pohledu do zrcadla zamračila. Císařská kosmetička nanesla Verity na víčka těžké tmavé oční stíny. Hrozně se tloukly s jejími ostrými zelenými očima. Vypadala jako rozzlobený mýval.

Maeva spěchala zpět do místnosti, tváře zardělé. Zachytila Kaelin pohled a mírně přikývla na znamení sdílené nechuťi ohledně Veritina make-upu.

„Příkázala mi, abych na ni nesahala,“ potichu zašeptala Maeva Kaelii, načež ukázala na kosmetičku Verity. „Jsem tady ta nejlepší kosmetička a oni pořádně neumí ani blendit.“

„To nevadí,“ řekla klidně Kaelia, aby Maevu utišila v dalším mluvení. „Můžeš nalíčit mě.“

Maeva se rozzářila. Dovedla Kaelii k pozlacenému toaletnímu stolku. Další služebná zvedla ke Kaelinině hlavě obyčejný hřeben, ale Maeva jí plácla přes ruku a odehnala ji.

„Přestaň! Zničíš jí vzorec loken,“ plísnila ji Maeva. Z kapsy u zástěry vytáhla malou tubu s bílou tekutinou. „Její vlasy potřebují odlišnou péči.“

Kaelia s úžasem sledovala, jak Maeva čaruje. Služebná zkrotila její kaštanové kadeře s neuvěřitelnou zručností a stočila je do bezchybného drdolu nízko na krku. Vytáhla pár pramínků kolem obličeje, aby zvýraznila Kaeliny ostré lícní kosti a linii čelisti.

„Kde ses naučila takhle mi upravit vlasy?“ zeptala se Kaelia s obdivem zírající do zrcadla.

„Královna má tuto texturu vlasů,“ odvětila Maeva a její tváře zalil jemný ruměnec. „Dříve jsem jí vlasy upravovala já. Ale naučila jsem to její oblíbené služebné, tak mě propustila.“

Maeva přešla k make-upu. Vybrala teplé, zářivé tóny, které dokonale ladily s Kaelininou pletí. Na Kaelina ramena nanesla třpytivé tělové mléko, takže se její zlatohnědá pokožka v jasných světlech toaletního stolku leskla. Kaelia nosila make-up jen zřídka. Dny trávila zachraňováním životů na klinice. Zírala na svůj odraz a tu úžasnou ženu, která se na ni dívala zpět, sotva poznávala. Krvavě červená rtěnka celý vzhled spojila, ladila k jejím šperkům a róbě.

Cressida přistoupila se šaty. Kaelia do toho úchvatného oděvu vklouzla. Tmavě červené hedvábí jí viselo z ramenou a odhalovalo krk pro šperky. Průsvitný, vyšívaný živůtek zdobily složité červené lístky, které se pečlivě klenuly přes její prsa, zakrývaly bradavky, ale výstřih nechávaly odhalený. Těsný korzet jí stáhl útlý pas a na bocích se rozšiřoval. Barva látky tmavla, jak kaskádovitě splývala pod kolena, a končila v krátké, praktické vlečce, která jí umožní volně tančit.

Nazula si pohodlné zlaté podpatky. Nakonec Cressida přinesla sametovou šperkovnici. Kaelia si kolem krku zapnula těžké, rodové červené diamanty Šarlatového klanu. Do vlasů jí vklouzly sladěné diamantové sponky. Bylo to odvážné prohlášení. Možná dnes večer bude tančit s císařskými princi, ale její srdce a loajalita patřily jejímu domovu.

Kaelia se ke Maevě obrátila s potěšeným úsměvem na tváři. „Děkuji ti, Maevo. Odvedla jsi naprosto famózní práci.“

Maevina tvář se rozzářila a pod jejím ustrašeným zevnějškem se odhalila překvapivá, skrytá krása. Udělala pukrle. „Potěšení bylo na mé straně.“ A s těmi slovy se ohlédla po dveřích, chtějící opustit sál.

Kaelinu svědomí hlodala vina. Veritiny drsné výhrůžky jí stále rezonovaly v mysli. Tahle chudák dívka si nezasloužila nést tíhu Kaeliny chyby.

„Počkej,“ zavolala jemně Kaelia.

Maeva se zastavila a podívala se zpátky. „Potřebujete ještě něco, lady Kaelio?“

Kaelia udělala krok kupředu a něžně položila služebné ruku na rameno. „Jsem adoptivní dítě Alfy Thaddeuse. Právně nemám žádný titul. Všichni mě oslovují doktorko nebo slečno Kaelio. Prosím, dělej to taky, i když mi budeš sloužit jen dnes večer.“

Maeva zamrkala, zaskočena touto upřímnou prosbou.

Kaelia se zhluboka nadechla. „A k tomu, co se stalo předtím... pokud o tom musíš podat hlášení nadřízeným orgánům, řekni jim pravdu. Blila jsem z okna. Nedělej si kvůli mně potíže tím, že bys mě kryla.“

Změna v místnosti byla okamžitá. Maevin mírný, shrbený postoj zmizel. Její ramena se narovnala. Její bázlivý výraz se rozplynul a nahradil ho ostrý, vševědoucí úšklebek, který Kaelii projel vlnou neklidu. Ta submisivní, koktající služebná byla pryč. Na jejím místě stál někdo hrdý a sebevědomý.

„Udělala jsi správné rozhodnutí, Kaelio,“ pronesla Maeva, jejíž hlas byl nyní hladký a beze stopy strachu. „Bude mi potěšením přijmout tvou přítomnost na plese.“

Bez dalšího slova se Maeva otočila na podpatku, vyplula z místnosti a zanechala Kaelii v naprostém zmatku zírat na prázdné dveře.