Pohled Elodie

Sedím na studené podlaze v koupelně snad celé hodiny. Nohy mi o tvrdé dlaždice úplně zdřevění. Oči mám oteklé a odřené od nekonečných slz a mou křehkou hrudí prostupuje hluboká, mučivá bolest. Oranžová lahvička s léky na pultu se mi vysmívá, hořká připomínka břemene, které nesu.

„Tati...“ zašeptám do prázdného prostoru. Hlas se mi zlomí, sotva slyšitelný přes hlasité zvonění v uších. „Proč jsi mě tu nechal? Už nevím, co mám dělat.“

Zoufale si přeju, aby se tu v téhle koupelně mohl prostě objevit. Potřebuju, aby kolem mě obtočil své silné paže a řekl mi, že všechno bude v pořádku. Potřebuju, aby mi řekl, že nejsem jen kletba, která mou matku drží zpátky. Ale je tu jen ticho.

Právě v tu chvíli ticho prolomí ostré zabzučení. Můj telefon se rozsvítí na podlaze vedle mého kolene. Přejedu si těžkýma rukama po tváři, setřu čerstvé slzy a popadnu zařízení. Očekávám zprávu od Maisie a Jovie, které loudí fotky Kiernanova domu, ale na jasné obrazovce zabliká jiné jméno.

*Nyara: Ahoj zlato! Nechceš jít dneska večer ven? Zahradní párty!*

Zírám na svítící text. Kousnu se do spodního rtu a ucítím slabou kovovou pachuť krve. Část mého já chce napsat rychlou výmluvu a zůstat zamčená v téhle sterilní koupelně. Z pomyšlení, že bych po dnešní noční můře měla někomu čelit, se mi zvedá žaludek. Ale jiná část mě zoufale touží uniknout. Sedět v tomhle obrovském domě s vědomím, že Kiernan je někde pod stejnou střechou, mi připadá jako utahující se smyčka kolem krku. V jeho přítomnosti se dusím.

Nyara byla jediným člověkem, který mi projevil špetku upřímné laskavosti od chvíle, co jsem vkročila do téhle nové školy. Vyrazit si ven by mohlo být přesně to, co potřebuju, abych si vyčistila hlavu a na chvíli se nadechla.

Rychle odepíšu Maisie a Jovie, řeknu jim, že jdu ven s kamarádkou a popovídáme si později. Pak otevřu chat s Nyarou.

*Já: Jasně! Pošli mi adresu!*

Její odpověď přijde okamžitě, plná tuctu nadšených emoji a špendlíku s polohou. Vteřinu poté, co uvidím adresu, otevřu aplikaci pro sdílení jízd a objednám si auto.

Svléknu si oblečení a stoupnu si do sprchy, nechám horkou vodu smýt lepkavou vrstvu potu a úzkosti, která pokrývá mou kůži. O deset minut později stojím před zrcadlem. Obleču si pohodlné vypasované džíny a volný, splývavý top. Dávám si záležet, abych se vyhnula čemukoliv těsnému, co by mě tlačilo na hrudi. Musím na své srdce dávat pozor. Náhlé zvýšení tepu by mohlo vyvolat mdloby a nemůžu riskovat, že se dnes večer zhroutím před partou cizích lidí.

Popadnu svou malou tašku a tiše vyklouznu z pokoje. Našlapuju měkce chodbou v naději, že proklouznu nepozorovaně. Ale srdce se mi propadne v okamžiku, kdy vyjdu na rozlehlý dvorek, abych se dostala k boční brance.

Kiernan.

Je uprostřed obrovského, svítícího bazénu. Ve vodě jsou s ním další tři kluci, cákají a smějí se dost nahlas na to, aby se to rozléhalo po celém temném pozemku. Nyara se dnes dříve o jeho kamarádech zmiňovala. Aris, Klay a Nolan.

Skloním hlavu a oči nechám přilepené k drahé dlažbě. Prostě kolem nich potřebuju projít, aniž bych řekla jediné slovo. Ale zdá se, že štěstí mi nikdy nepřeje.

Klay zahlédne mou pohybující se postavu ve stínech. Přestane se smát a zírá. O vteřinu později prořízne teplý večerní vzduch jeho hlasitý hlas.

„Kiernane? Není to ta nová holka ze školy?“ zvolá Klay. Hvízdne, je to ostrý, řezavý zvuk. „Počkej... neříkej mi... páni! Už jsi ji ojel? Jaká je v posteli? Vadilo by ti mi ji přenechat?“

Nohy mi na dlažbě ztuhnou. Po kůži mi přeběhne mrazivé zachvění znechucení. Z toho nedbalého, urážlivého způsobu, jakým o mně mluví jako o kusu masa, se mi obrací žaludek.

Aris se zamračí a posune se ve vodě poblíž něj. „To je hloupé říkat o někom, koho jsi zrovna potkal,“ odsekne ostře.

Klay se jen uculí, naprosto nevzrušený. „No tak... klídek! Jen si dělám srandu!“

Podívám se ke středu bazénu. Kiernan se nesměje. Čelist má pevně zatnutou. Chytne se okraje bazénu a pomalu se vynoří z vody.

Navzdory jeho naprosté krutosti se mi zatají dech. Přistihnu se, že zírám, neschopná odvrátit zrak. Voda mu stéká po široké, vypracované hrudi, kopíruje ostré linie jeho svalů a noří se do hlubokého V jeho břišních svalů. Tmavé mokré vlasy se mu lepí na čelo a těžké kapky kloužou po silném sloupci jeho krku.

Můj pohled sjede níž, než se stihnu zastavit. V jámě mého žaludku rozkvete zvláštní, nechtěné horko a vžene se mi mezi nohy. Má na sobě proklatě nízko posazené plavky a mokrá látka pevně obepíná jeho rozkrok, rýsuje těžký tvar jeho mužství.

Tváře mi hoří horkem. Odtáhnu oči a upřeně zírám do trávy. Co to se mnou sakra je? Ještě nikdy jsem se na kluka takhle nedívala. Zachází se mnou jako s odpadem, a přesto na něj mé tělo reaguje zčervenalým, těžkým teplem.

„No tak chlape... já mám vkus,“ řekne Kiernan chladně. Z terasy vyběhne služebná a podá mu silný bílý ručník. Omotá si ho nízko kolem pasu a upře na mě svůj pronikavý pohled. Z jeho očí kape čiré znechucení. „Nemůžu klesnout tak hluboko, abych byl s někým takovým, viděl jsi její obličej? Rozhodně by mi způsobila noční můry.“

Každé slovo mě zasáhne jako fyzická rána.

„Je to jen pijavice, kterou můj otec adoptoval,“ pokračuje Kiernan a přistoupí blíž k okraji bazénu, aby se na mě mohl dívat svrchu. „Tedy... můj otec si vzal její matku... víte, jací dokážou být chudí lidé... všichni to jsou zlatokopové. Chtějí mého otce jen vyždímat, protože je to Alfa.“

Silně se kousnu do vnitřní strany tváře. Jazyk mi potáhne měděná pachuť krve. Bojuju s horkými slzami, které mě pálí v koutcích očí.

Nolan, který byl celou dobu zticha, mu věnuje soucitný pohled. „To je drsný, brácho... tvůj táta ví, jak moc miluješ svou mámu, a už si přivedl někoho jiného, aby ji nahradil? To mě mrzí, chlape.“

Kiernanovy rty se stáhnou do krutého, temného úsměvu. „Neboj... nebudou tu dlouho. Vyženu je a dokážu otci, že to nejsou nic jiného než zbyteční paraziti!“

Od ostatních chlapců vybuchne hlasitý smích. Klay prohodí další vulgární poznámku o tom, co by udělal, aby mi dal lekci. Aris vypadá nesvůj, ale drží jazyk za zuby.

Odmítám dát Kiernanovi to zadostiučinění, aby mě viděl se zhroutit a brečet. Přinutím nohy k pohybu a zrychlím tempo, až prakticky běžím kolem bazénu a ven těžkými železnými předními branami. Jejich krutý smích se mi rozléhá v zádech a pronásleduje mě dolů po dlouhé příjezdové cestě.

Můj odvoz už čeká u obrubníku. Trhnutím otevřu dveře, vrhnu se na zadní sedadlo a zabouchnu je. Přitisknu si horké čelo na chladné sklo okénka.

Ve chvíli, kdy se auto rozjede, slzy konečně přetečou. Vzlykám do dlaní, zvuk je tlumený hučením motoru. Ponížil mě před svými přáteli. Zredukoval mě na nic víc než na zlatokopeckého parazita. Ale to nejhorší? Ta část, kvůli které se teď sama nenávidím? Nemůžu přestat myslet na to, jak neuvěřitelně krásně vypadal, když vylézal z toho svítícího bazénu.

O pětatřicet minut později řidič zastaví na adrese, kterou mi poslala Nyara. Zhluboka, roztřeseně se nadechnu a hřbetem ruky si rychle otřu mokré tváře. Odmítám, aby mě Nyara viděla plakat.

Vystoupím z auta do teplého nočního vzduchu. Místo bzučí hlasitou hudbou a klábosením. Je to obrovská venkovní zahradní akce. Z tlustých větví stromů visí svítící řetězy, které osvětlují dlouhé stoly obložené jídlem, červenými kelímky a nápoji.

Ztěžka polknu a otřu si zpocené dlaně o džíny. V hrudi mě hlodá úzkost. Naposledy, když jsem se s Maisie a Jovie zúčastnila párty, jsem se do toho vzrušení až moc položila. Moc jsem tančila, dotlačila své křehké tělo příliš daleko, omdlela na tanečním parketu a probudila se ve sterilní nemocniční posteli.

Máma mě donutila slíbit, že na párty už nikdy chodit nebudu. Slíbila jsem, že budu opatrná. Ale když tu tak stojím a poslouchám dunění basů a bezstarostný smích teenagerů, chci si prostě dnes večer připadat normálně. Ostatně, ona si taky vyrazila na rande.

Vytáhnu telefon a napíšu Nyarám, že jsem dorazila.

O pár vteřin později mi známý hlas zapiští jméno. Nyara se vynoří z hustého davu poblíž vchodu, na tváři má přilepený široký úsměv.

„Zlato! Ty jsi dorazila!“ Obhodí mi paže kolem krku a pevně mě obejme.

Zamrkám a o krok ustoupím, abych si ji prohlédla. Oči se mi překvapením rozšíří. Nyara vypadá naprosto úchvatně. Má na sobě těsnou, krátkou džínovou sukni, která dává na odiv její dlouhé nohy, v kombinaci s malinkým bílým crop topem. Tvář má bezchybně vykonturovanou krásným make-upem a rty má nalíčené lesklou růžovou.

Podívám se dolů na svůj obyčejný volný top a základní džíny. Najednou si připadám neuvěřitelně nevýrazně a nepatřičně.

„Nyaro... připadám si hrozně nepatřičně oblečená,“ řeknu a překřížím si paže na hrudi. „Proč jsi na zahradní párty tak vyparáděná?“

Zasměje se, je to jasný, bublavý zvuk, a přehodí si dokonale upravené vlasy přes rameno. „Opravdu se mě na to ptáš? No tak, Elodie. Každý ví, že si dám záležet jen tehdy, když na akci bude kluk, do kterého jsem blázen.“

Ztuhnu. Krev mi v žilách zmrzne na led. Srdce se mi děsivě a nepravidelně zatřepotá o žebra.

„Počkat... cože?“ zeptám se a hlas se mi třese.

Nyara mě chytne za obě ruce a v očích jí jiskří nezkrotitelné vzrušení. „Ano, Elodie! Kiernan přijde! Tohle je moje šance! Možná si mě dnes večer konečně všimne!“