Z pohledu Elodie

Neuvědomila jsem si, že křičím Kiernanovo jméno, dokud se mi ten zvuk nezadrhl v krku a nerozplynul se v něco mnohem surovějšího, v něco, co připomínalo spíš vzlyk.

Tma spolkla všechno tak nečekaně, že se třpytivý taneční sál proměnil v jámu hluku a zmatku, a já jsem cítila, jak se kolem mě přesouvá dav, aniž bych kohokoli pořádně viděla.

Ruce jsem měla stále pokryté Kiernanovou