Dalton dokončil svůj promyšlený psychologický rozbor. Stál vzpřímeně u vyleštěného stolu a na tváři se mu rozléval hrdý a očekávavý úsměv. Čekal na pochvalu a očekával souhlasné přikývnutí za svou brilantní dedukci. Místo toho na něj však Declan Lancaster upřel pohled, ze kterého tuhla krev v žilách. Triumfální výraz z Daltonovy tváře vyprchal. Pod tíhou tohoto pohledu se rozpadl na prach.

„OCD? Autismus?“ zopakoval Declan. Jeho hlas zněl znepokojivě klidně, ale těsně pod povrchem číhal nebezpečný, bublající vztek.

Daltonovi vyvstal na čele studený pot a stékal mu po spáncích. Kousl se do jazyka, když si uvědomil svou fatální chybu. Právě totiž jen tak mimochodem a otevřeně urazil mladého pána Lachlana. Ano, chlapec byl problémový, pro personál doslova teror. Stále to však byl milovaný syn pana Lancastera. Právo kritizovat dítě měl pouze Declan. Kdokoli jiný, kdo to udělal, si prakticky kopal vlastní hrob.

Declan se bez přerušení očního kontaktu naklonil dopředu a spojil své dlouhé prsty do stříšky. „Daltone,“ řekl klidně. „Zdá se, že Lachlanovu stavu rozumíš dokonale. Co kdybych tu nesmírnou, duši drásající zodpovědnost za osobní péči o něj přenesl přímo na tebe?“

Dalton v okamžiku odhodil svou profesionální masku. Z tváře se mu vytratila veškerá barva, až nabrala nezdravě bledý odstín. Prakticky prosil o milost. „Pane Lancastere, prosím! Musím živit celou rodinu. Mladý pán Lachlan už během pouhých sedmnácti dnů přinutil k rezignaci jedenáct profesionálních řidičů. U tří z nich došlo k vážnému návratu vysokého krevního tlaku. U dvou se z té naprosté frustrace vyvinula ischemická choroba srdeční. Pět z nich bylo tak psychicky dezorientovaných, že netrefili domů. A ten poslední si dokonce odnesl traumatem vyvolanou schizofrenii!“

Declan si tiše odfrkl a zachoval si tvář klidného, ochranitelského otce. „Pokud tito muži trpěli skrytými zdravotními problémy už od začátku, pak pro ně tak vysoce stresové povolání, jako je řízení, zjevně není vhodné.“

Dalton si otřel pot stékající z čela, tep mu po tom ponížení divoce bušil. Pokusil se hrdinných řidičů zastat. „Pane Lancastere, to řízení nebylo to nebezpečné. Mladý pán Lachlan je prostě až moc krutý.“

„Například?“ pobídl ho Declan mírně. Vždycky si rád poslechl o kouscích svého syna.

„Vezměte si třeba pana Kirka,“ vyprávěl Dalton horečně a gestikuloval roztřesenýma rukama. „Ten měl s krevním tlakem problémy odjakživa. Jednoho dne pochválil mladého pána Lachlana za jeho inteligenci. Mladý pán Lachlan se na toho plešatého muže podíval a odpověděl: ‚Ne tolik jako vy! Vy jste zářící maják vědění!‘ Panu Kirkovi na místě vyletěl tlak nahoru. A pak je tu pan Barrett. Ten trpí úzkostmi, kvůli kterým mu cukají víčka. Mladý pán Lachlan toho chudáka přesvědčil, že má smrtelnou svalovou poruchu. Pan Barrett dostal doslova panický záchvat a musel být naléhavě hospitalizován.“

Declan svraštil obočí a mlčky poslouchal toto žalostné líčení. Neuvěřitelně ostrý jazyk jeho syna byl hrozivou zbraní. Navenek si zachovával přísnou obranu. Uvnitř, hluboko pod klidným zevnějškem, si však přiznával bolestnou pravdu. Lachlan choval hluboce zakořeněnou nenávist k cizím lidem. Tento pětiletý chlapec si vytvořil nezdravou, obsesivní psychickou závislost výhradně na svém otci.

V Declanově hrudi cosi škublo, byl to vzácný záchvěv otcovské starosti. Potřeboval chlapce zbavit jeho rigidního, izolovaného nastavení mysli. Extrémní vystavení realitě byla jediná schůdná metoda, jak zbořit zdi, které kolem sebe Lachlan vystavěl.

Declan náhle mávl rukou a utnul Daltonovy zmatené výmluvy. „Daltone, uděláme to podle tvého plánu.“

Dalton překvapeně zamrkal, omráčen tímto náhlým rozhodnutím.

„Najdi způsob, jak Chloe donutit, aby dělala Lachlanovi chůvu,“ prohlásil Declan tónem, který nepřipouštěl odpor.

Dalton těžce polkl. Slabě namítl: „Ale ona utekla. Snažit se ji teď chytit bude stejně těžké jako před pěti lety. Zmizela ve městě.“

Z Declanových rtech uniklo temné, pobavené odfrknutí. „Opravdu?“

Dalton se zarazil. Uvědomění ho zasáhlo jako fyzická rána. Chloeina matka zrovna podala specifickou žádost v nemocnici. Tento kus papíru znamenal, že Chloe už byla neúnikově chycena v Declanově korporátní síti. Nemohla utéct. Declan měl všechno spočítané.

Kilometry daleko, bezpečně ukrytá v klidné, nenápadné čtvrti Prosper Town, stála Chloe nad koupelnovým umyvadlem. Z kohoutku tekla studená voda a vířila v odtoku. Opláchla si obličej a pečlivě smyla poslední zbytky make-upu. Jak se líčidla rozpouštěla, v ostrém světle koupelny se objevily fyzické známky týrání, které vytrpěla v nemocnici. Její bledou kůži pokrývaly tmavé, rozvíjející se modřiny – drsná připomínka prožitého utrpení.

She hleděla na svůj odraz a uklidňovala svůj trhaný dech. Sáhla po volném oblečení s dlouhými rukávy a opatrně si ho oblékla. Upravila si límec, aby se ujistila, že ty surové stopy jsou skryté před zraky ostatních. Nemohla dopustit, aby to její děti viděly. Nasadila zářivý, falešný úsměv, jednou si ho vyzkoušela v zrcadle a pak vyšla z koupelny.

Zamířila rovnou do kuchyně připravit večeři a vytáhla z lednice čerstvou zeleninu. Své dvě vnímavé děti záměrně nechala o samotě ve vedlejší pracovně. Věřila, že se dívají na své oblíbené pořady, netušíc o horečném spřádání plánů, které se odehrávalo za zavřenými dveřmi.

Uvnitř zamčené pracovny panovala atmosféra nabitá odhodláním.

Malý Benji stál triumfálně před svou sestrou Lettie. S dramatickým gestem natáhl drobnou pěst. Pomalu rozevřel prsty a odhalil těžkou, drahou stříbrnou sponu na kravatu, která mu ležela v dlani.

Lettie se zamračila, ten lesklý předmět na ni neudělal žádný dojem. „Není to jen spona na kravatu? Sice hodně drahá, ale pořád jen spona.“

„Tohle není jen tak ledajaká spona,“ prohlásil Benji. Jeho jasné oči plály divokým, ochranitelským hněvem. „Tohle jsme vzali tomu zlému chlapovi, co unesl maminku. Je to náš důkaz. Můžeme ji použít k tomu, abychom toho zločince našli.“

Lettie se rozšířily oči úžasem. „Když ho najdeme, pomstíme maminku?“

„Samozřejmě,“ slíbil Benji a vypjal svou malou hruď. „Teď jsem hlavou rodiny já. Přísahám, že se pomstím a budu tebe i maminku chránit za každou cenu.“

Lettie se naklonila, aby si pečlivě prohlédla na zakázku gravírovaný stříbrný povrch. Přejela prstem po vystouplých písmenech a pomalu nahlas slabikovala jméno: „Dec-lan Lan-cas-ter.“

Benji neztrácel čas, sedl si na podlahu před počítač. Rychle spustil stroj a okno s přehrávaným animovaným filmem zmenšil do malého rohu v dolní části obrazovky. Jeho malé prsty se rozletěly po klávesnici a bleskově vyhledaly toto jméno na internetu.

Bhem několika vteřin vyhledávač zaplnil obrazovku články. Benji klikl na přední firemní profil.

„Věděl jsem to,“ zamumlal Benji a jeho hlas zvážněl. „Ten kretén, co ublížil mamince, je tyranský prezident nemocnice Apex Global. Podívej se na to jmění, Lettie. Je to obrovský magnát.“

Procházel rozsáhlou stránku na wikipedii a všiml si zvláštní, nápadné absence jakýchkoli osobních fotografií. Stránka obsahovala spoustu snímků nemocničních budov a finančních grafů, ale žádnou tvář. „Škoda, že tu není jeho fotka.“

Lettie moudře přikývla, její tón byl nevinný, ale pevný. „Zločinci v reálném životě samozřejmě nikdy své fotky nezveřejňují, aby je nechytili.“

Benji si protáhl klouby na prstech a na tváři se mu rozlil uličnický úsměv. „Hmph. Jak se opovažuje ubližovat mamince. Je načase nechat toho arogantního magnáta pořádně a potupně ochutnat můj hněv.“

Benji minimalizoval prohlížeč a otevřel černé okno terminálu. Rychlým psaním řádků složitého kódu přijal svou známou hackerskou identitu: Master Benji. Jeho drobné prsty tančily po klávesách s nacvičenou lehkostí. Zaměřil se na neprostupný vnější firewall hlavní serverové sítě nemocnice Apex Global.

Řádek po řádku obcházel jejich bezpečnostní protokoly. Zmanipuloval bezpečnostní klíč sítě, prolomil šifrování a systematicky pronikl do hlavního systému. Posledním, rozhodujícím stiskem klávesy shodil jejich elegantní firemní webovou prezentaci.

Na její místo natvrdo nahrál obrovskou, posměšnou textovou zprávu. Tučná písmena svítila na obrazovce jasně bílou barvou na černém pozadí:

„Declane Lancastere, jak se opovažuješ ubližovat krásným holkám? Ukaž obličej, ať si to rozdáme na férovku jako chlap s chlapem! Jestli mou výzvu zvládneš, tím líp pro tebe. Jo a mimochodem, zmínil jsem se už, že je mi pět let...?“

Když bylo jeho digitální dílo bezchybně hotové, Benji ležérně vypnul monitor počítače. Obrazovka zhasla.

Dva malí dospělí odemkli dveře pracovny. Vyšli ven a posadili se k jídelnímu stolu, aby se navečeřeli, jako by se nic nestalo.

Téměř okamžitě vypukl na druhé straně města v ústředí Apex Global naprostý chaos.

Oddělení IT upadlo do naprosté paniky. V serverovně houkaly sirény a každý monitor zaplavily chybové zprávy. Technici se překřikovali a zoufale na sebe pokřikovali rozkazy.

Zpocení zaměstnanci doslova sprintovali mramorovými chodbami směrem k ředitelské kanceláři. Ani se neobtěžovali klepat. Vtrhli těžkými dvoukřídlými dveřmi dovnitř, lapali po dechu a stanuli před rozzuřeným Declanem.

„Pane Lancastere, špatné zprávy!“ vykřikl vedoucí technik a hlas se mu třásl hrůzou. „Celá naše síť byla napadena hackery!“