Declan se protlačil kolem roztřeseného technika a prudce otevřel elegantní notebook ležící na jeho leštěném mahagonovém stole. Jeho ostré oči se upřely na zářící obrazovku a přejížděly provokativní, urážlivou výzvu roztaženou přes zničenou domovskou stránku nemocnice Apex Global. Ve zlomku vteřiny se jeho výraz proměnil v něco smrtícího.

"Mistr Benji?" zamumlal Declan. Když četl hackerův hrubý pseudonym, zúžil oči do nebezpečných, tmavých štěrbin. Rty se mu stáhly do tuhé, bezkrevné linie. "Hehe. Byl jsem snad příliš hodný? Je to ten důvod, proč se někteří lidé stále nebojí kopat si vlastní hrob?"

Okolní teplota v rozlehlé ředitelské kanceláři jako by okamžitě klesla. Z jeho vysoké postavy vyzařovala dusivá aura hněvu, která zmrazila vzduch v místnosti. Technici choulící se poblíž dveří zadržovali dech, vyděšení, že se stanou prvními oběťmi jeho legendární povahy. Opodál stojící Dalton si ze spánku setřel krůpěj studeného potu. *Příliš hodný?* pomyslel si Dalton zoufale. *Každý ví, že šéf je živou reinkarnací krále pekel. Nikdo se mu neodváží zkřížit cestu.* Až na Chloe, samozřejmě.

Declanův mrazivý, dravý pohled se od monitoru přesunul a těžce dopadl na jeho asistenta. "Zjistil jste, kdo je ten Mistr Benji?" dožadoval se a jeho hlas zněl jako tiché, smrtící mručení. "Chci okamžitě přesnou identitu a fyzickou lokaci."

Dalton sklonil hlavu, tvář mu pod bedlivým pohledem hořela studem. "Naše oddělení kybernetické bezpečnosti vyslalo naše elitní hackery, pane Lancastere. Nedaří se jim ale prolomit sekundární firewall vetřelce. Nemůžeme o této osobě získat jedinou informaci."

Declanova pohledná tvář ještě více potemněla. Vydal chladné, nekompromisní ultimátum. "Dám vám dvě možnosti. Buď okamžitě sami zjistíte, kdo ten člověk je, nebo si půjdete pro pomoc k Lachlanovi."

*K Lachlanovi?* Dalton se zachvěl. Pětiletý chlapec zdědil po svém otci děsivý intelekt. Spolu s přísným výcvikem od útlého dětství ovládal mistr Lachlan démonické, světové hackerské dovednosti. Ale požádat toho kluka o laskavost znamenalo vystavit se jeho nemilosrdnému, smrtícímu sarkasmu.

Dalton pohlédl na Declanovy štíhlé prsty bubnující do stolu a zoufale toužil po odkladu. "Pane, mohl byste se možná zeptat—"

"Vypadám snad, že na to mám čas?" přerušil ho Declan a s čirým opovržením si odfrkl. Jeho pohled se zúžil v čepel. "Vypadněte."

Dalton se vyškrábal z kanceláře a prchal chodbou. Když vtrhl na oddělení kybernetické bezpečnosti, vládla v místnosti chaotická změť chybových hlášení a zběsilého psaní na klávesnicích. Hlasitě tleskl rukama. "Poslouchejte! Pokud nechcete strávit příští svátky zamčení v téhle serverovně, radši ten firewall prolomte!"

IT personál si zoufale povzdechl a prsty jim dál létaly po klávesnicích. Ale jak jim Dalton hleděl přes rameno, uvědomil si marnost jejich snahy. Hacker nastavil řetězec 2D hesel. Rozhraní vypadalo jako primitivní hádanka ze školky, a přesto bez námahy blokovalo každý útok hrubou silou, který oddělení spustilo. Pokořený a již poněkolikáté odříznutý od svých vlastních serverů, tým přiznal porážku.

Silně se potící Dalton ustoupil do tichého rohu a vytáhl telefon. Vytočil pětiletého génia.

Linka se spojila. Ticho.

"Mistře Lachlane, copak to děláte?" zeptal se Dalton a snažil se znít nenuceně, zatímco maskoval narůstající paniku.

"Chceš o něco poprosit," odpověděl Lachlan chladně.

Dalton těžce polkl. "Apex Global byl napaden zlomyslnými hackery. Mistře Lachlane, byl byste tak laskav a obětoval trochu svého drahocenného času, abyste nám pomohl obnovit systém?" prosil a jeho hlas se lámal do tónu připomínajícího žadonění.

Lachlanův hlas na lince zůstal lehkovážný, zbavený jakékoli firemní loajality nebo naléhavosti. "Chápu... Ale ne."

*Cvak.*

Dalton zíral na svůj mrtvý telefon a vydal ze sebe bezmocný povzdech. Otočil se zpět k monitorům a zabodl zrak do kreslené obrazovky s 2D heslem, která si dělala legraci z multimiliardové korporace. Zaskřípal zuby a číslo vytočil znovu.

"Co je?" ozval se Lachlan tónem protkaným ledem.

"Nazdárek, mistře Lachlane! Mohl bys prosím pomoct strýčkovi Daltonovi?"

"Zaplatí mi Apex Global?"

Dalton cítil, jak jeho duše opouští tělo. "Mistře Lachlane, Apex Global je firma vašeho tatínka! Stejně vám ji v budoucnu předá."

"Nemám zájem."

Zoufale to Dalton zkusil z jiného úhlu, míře přímo na pocity viny. "No tak, přece byste nechtěl vidět, jak někdo šikanuje vašeho tatínka, že ne? Vláčí jeho jméno bahnem."

*Cvak.*

Dalton poraženě svěsil telefon. Ten kluk zavěsil bez sebemenšího zaváhání.

Zatímco na míle daleko, v rozlehlé, mrtvolně tiché ložnici ve vile v City South, seděla v luxusní kožené herní židli dokonale vzpřímeně malá fyzická kopie Declana. Lachlan nepřítomně zíral na masivní, špičkovou sestavu mnoha monitorů, která obklopovala jeho stůl. Zničená webová stránka nemocnice zářila na prostřední obrazovce a zobrazovala hackerův hrubý text.

Lachlan četl konkrétní řádek výzvy stále dokola. *Declane Lancastere, jak se opovažuješ šikanovat krásné dívky?*

V jeho temných očích se mihl slabý, ale znatelný záblesk podráždění. Veřejná narážka neznámého hackera, že je jeho mocný otec zbabělec, který šikanuje bezbranné ženy, brnkla na citlivou strunu. *Tatínek že šikanuje dívky? Směšné.*

"Dětinské," odplivl si pětiletý chlapec s opovržením.

Jeho malé ruce se na zlomek vteřiny vznášely nad svítící mechanickou klávesnicí, než klesly dolů. Děsivou, oslepující rychlostí se jeho prsty roztančily po klávesách. Po jeho vedlejších monitorech začaly stékat řádky kódu. Obešel složité vrstvy sekundárního firewallu a během několika vteřin rozluštil onen řetězec 2D hesel na úrovni mateřské školy, který si poradil s elitním IT oddělením nemocnice.

Během pouhých několika minut Lachlan systematicky vymazal ze sálového počítače škodlivý virus. Restartoval bezpečnostní protokoly a bezchybně obnovil celou firemní síť Apex Global. Tím ale neskončil. Jeho prsty dál létaly a agresivně zpětně sledovaly skrytou digitální stopu provinilého hackera.

Proplul několika proxy servery a odhaloval vrstvy vetřelcova maskovacího softwaru. Na obrazovce se mu objevila geografická mapa, na níž jasně pípal červený maják. Lokace se zúžila na konkrétní, nízkopříjmový mikrookrsek ležící přesně v Prosper Town, City North.

S dokončenou složitou misí popadl Lachlan svůj na míru upravený chytrý telefon a vytočil otcovo soukromé číslo.

Ve zprovozněné ředitelské kanceláři se Declan opřel ve svém koženém křesle. Právě sledoval, jak chaotické chybové obrazovky zhasly a nahradilo je povědomé, bezchybné rozhraní firemní sítě Apex Global. Krize byla zažehnána.

Telefon na stole mu zavibroval. Když viděl ID volajícího, zvedl to.

"Zaplať," dožadoval se Lachlan hned, jakmile se hovor spojil, a přeskočil veškeré zdvořilosti.

Declan si opřel bradu o sepjaté prsty, ohromen, ale ne překvapen genialitou svého syna. Ten chlapec neměl obdoby. "Co chceš?" zeptal se Declan plynule. Nikdy neupíral odměnu za prokázané služby.

"Maminku," vyřkl Lachlan.

To jediné slovo viselo v napjatém tichu hovoru. Declanův stisk telefonu zesílil. Zmátla ho synova náhlá, specifická posedlost. V posledních několika dnech se každá konverzace stáčela k tomuto jedinému požadavku. *Lego? Maminka. Odměna? Maminka.* Declan pocítil krátkou vlnu paranoie. Věděl ten malý instinktivně, že se Chloe vrátila do země?

Declanova mysl pracovala na plné obrátky. Pak se v jeho temných očích mihl vypočítavý záblesk. Spatřil dokonalou příležitost, jak uskutečnit jeden konkrétní, nezbytný plán.

"Pokud chceš vidět svou maminku, musíš tátovi nejdřív slíbit něco velmi důležitého," řekl Declan a jeho hlas klesl do přesvědčivého, manipulativního tónu.

Lachlan zůstal potichu a poslouchal.

"Za pár dní ti tatínek najde zbrusu novou chůvu," pokračoval Declan hladce. "Bude se starat o tvé jídlo a bude s tebou žít v domě. Když s ní dokážeš vycházet, slibuji, že tě nechám vidět maminku."