Zpátky ve svém pokoji Julian zavřel dveře a odřízl tak Lucianovy přetrvávající pochybnosti. Ticho v místnosti jen málo utišilo bouři v jeho mysli. Nechtěl, aby si Hayes promítal svou zoufalou touhu po matce do Sylvie. Ano, ta žena sdílela tvář Giselle až do přesného tvaru očí, ale Julian zůstával přesvědčený, že má postranní úmysly. Cizinec by přece nemohl jen tak nakráčet a jen tak náhodou prolomit drsnou obranu jeho syna. Odhodlán přijít tomu na kloub, vytáhl mobil a vytočil číslo Giselle.

"Píp. Píp. Omlouváme se, volané číslo je momentálně obsazené. Zkuste to prosím později."

Julian se zamračil, tmavé oči se mu zúžily při pohledu na zářící obrazovku. Oficiální hlas operátorky mu brnkal na nervy. Ukončil hovor a zasunul telefon zpátky do kapsy. Předpokládal, že Giselle je vázaná svými obvyklými pozdně nočními pracovními povinnostmi.

O několik mil dál, v chabě osvětleném, honosně zařízeném úkrytu, bylo vyzvánění toho samého mobilního telefonu náhle přerušeno. Clive se ušklíbl, vypnul zařízení a bezcitně ho odhodil přes rameno. Telefon s rachotem dopadl na porcelán masivní mramorové vany a sklouzl blízko mřížky odtoku.

Clive odvrátil pozornost zpět do středu místnosti. Samolibě pohlédl na ženu ležící na jeho široké, sametem přehozené posteli. Giselle byla v bezvědomí, její dýchání bylo mělké a jemné rysy byly pod tlumeným osvětlením bledé. Cliveovy oči klouzaly po její nehybné postavě a zlověstné uspokojení mu zkroutilo rty. Tahle noc byla zkrátka až příliš úžasná. Ulovil svou kořist bez sebemenšího zádrhelu.

Ostrý zvuk vyzvánění rozbil těžké ticho. Clive pohlédl na dřevěný stůl poblíž. O leštěný povrch vibroval jeho vlastní mobilní telefon. Popadl ho a po tváři se mu rozlil široký, chamtivý úšklebek, když si přečetl jméno volajícího.

"Muriel Higginsová, co se děje?" zvedl to Clive a jeho hlas odkapával arogancí.

Na druhém konci linky Muriel svírala telefon a hlas měla stažený dychtivým očekáváním. "Předsedo Garricku, chtěla jsem se jen zeptat, jak to jde. Bylo to úspěšné?"

Doslova vibrovala chamtivostí. Clive jí slíbil třicet tisíc dolarů za to, že mu předá Sylvii. Kromě toho Giselle také slíbila Muriel tučnou sumu, jakmile bude dílo dokonáno. V součtu by ty peníze financovaly Murielin okázalý životní styl na půl roku. Právě tenhle finanční motiv dohnal dnes v noci Muriel k tomu, aby Sylvii oklamala tím trikem, který ji zavedl přímo do pasti. Nyní Muriel zoufale toužila po potvrzení konečných výsledků.

Clive zaklonil hlavu a zasmál se, neschopen ovládnout své nadšení. "Je to hotové! Je právě teď vedle mě! Tahle mladá dívka je zkrátka dokonalá." Olízl si rty a jeho pohled se plazil po Gisellině spící postavě. "Je tak světlá a jemná. Opravdová kráska."

"Ach, to jsou úžasné zprávy," vydechla Muriel s úlevou.

"Od dnešního večera si ji nechám po svém boku," chlubil se Clive a přecházel blízko okraje postele. "Už ji nikdy nenechám odejít zpátky. Zařídím oddací list včas. Zítra ráno pověřím někoho, aby ti poslal peníze."

Představoval si dny, které ho čekaly, kdy si bude tu dokonalou ženu držet pod zámkem jen pro své vlastní pobavení.

Muriel se bez váhání zasmála, a ten zvuk byl ostrý a skřípavý. "Dobře, skvělé. S tím nemám žádný problém. Jde jen o to, že už od mládí měla vždycky velmi silnou osobnost. Musíš na ni dávat pozor a dobře si ji vychovat."

Clive se odfrkl a vydal temný, hrdelní zvuk. "S tím si nemusíš dělat starosti. Z tajné místnosti v mém domě nemůže nikdo utéct."

Jako zákeřné krysy ve stoce ti dva dokončili transakci a zpečetili osud ženy na posteli. Zůstali slepí k té obrovské záměně, ke které došlo. Hrdá a úspěšná Giselle byla redukována na pouhou hračku, uvězněna v tragickém případu záměny identity.

Mezitím, naprosto nevědomá o Murielině zrádné pasti a z ní plynoucí katastrofě, která se odehrávala na druhém konci města, stála Sylvie na obrubníku před hotelem. Chladný noční vánek jí otřel o tvář. Poté, co přežila hrůzy tohoto večera, neměla v úmyslu vracet se domů a čelit ženě, která ji vychovala. Vytáhla telefon a zavolala své nejlepší kamarádce, Tesse.

O dvacet minut později u obrubníku zastavilo zářivě růžové kompaktní auto s pneumatikami kvílícími o asfalt. Tessa odemkla dveře, Sylvie vklouzla na sedadlo spolujezdce a zabouchla za sebou.

Než stačila Tessa vůbec zařadit rychlost, Sylvie na ni vybalila celé to martyrium. Převyprávěla falešnou večeři, děsivé uvědomění na hotelové chodbě i bizarní zvrat v podobě srážky s Julianem a jeho tichým synem.

Tessa svírala volant, s čelistí spadlou dokořán. "Jak se opovažuje s tebou ta stará čarodějnice takhle jednat? To jí sežrali svědomí psi? Ne, to vlastně nesedí. Dokonce i psi by to její špinavé srdce odmítli sežrat! Ona je nelidská!"

"To mi povídej," povzdechla si Sylvie a opřela si hlavu o chladné sklo okénka.

Ale Tessino pobouření zmizelo mrknutím oka, vystřídáno jiskřivým, drtivým vzrušením. Obrátila se k Sylvii a na sedadle lehce povyskočila. "Počkat chvíli! Omylem jsi potkala svého syna? A v budoucnu budeš trávit mnohem víc času s panem Sterlingem? Sylvie, to je požehnání v přestrojení! Já ti tak závidím!"

Sylvie zasténala. "Ani nezačínej."

"Já musím začít! Myslíš si, že se s panem Sterlingem ocitnete v zápletce typu 'Dominantní předseda se do mě zamiloval'?" vypískla Tessa, fantazie jí začala pracovat na plné obrátky.

Sylvie obrátila oči v sloup a vrhla na svou kamarádku přísný, zoufalý pohled. "Jsi dospělá, tak kdy už přestaneš koukat na ta stupidní televizní dramata? Poslouchej mě, Tesso. Myslím to vážně. Musíš mi slíbit, že Arii neřekneš o existenci jejího otce."

Celé ty roky si Sylvie udržovala striktní lež, když Arii říkala, že její otec zemřel. Aria byla chytrá, milá holčička, ale měla jednu nepopíratelnou slabost: byla posedlá hezkými kluky. Kdyby Aria zjistila, že její otec stále žije a že je to hezký vlivný muž jako Julian, přišla by o rozum. Sylvie si živě představila, jak si její dcera balí svá malá zavazadla a táhne se za Julianem, přičemž by na vlastní matku zapomněla v jediném zlomku vteřiny. Aria by byla unesena jeho šarmem, aniž by svedla sebemenší boj.

Tessa zírala na Sylvii zmatená jejím odporem. "Proč? Je to Julian Sterling! Adonis v srdcích všech žen v Ashbourne a idol v očích všech mužů. Když zjistí, že jsi matkou jeho dítěte a že s ním vlastně máš takovou krásnou a rozkošnou dceru, rozhodně si tě bude chtít vzít. Přivedl by si tě s sebou domů. Potom bys udělala v životě obrovský skok. V budoucnu bys už nikdy neměla nouzi o jídlo nebo oblečení. Nebylo by to úžasné?"

Sylvie překotně zavrtěla hlavou a zkřížila si paže pevně na prsou, aby od sebe tu směšnou fantazii odehnala. "Ne! Ne! Nemám zájem o takového slepce, který nedokáže ani poznat vlastní ženu!"

Její hlas si nesl pevný, neochvějný tón. "Teď už jen doufám, že Hayes bude schopen znovu získat svou dětskou nevinnost. Chci, aby se jeho zdraví zlepšilo. Až se tak stane, Julian a moje sestra mohou opustit Arinthii tak rychle, jak to jen půjde. Tím pádem budu mít ve svém životě zase klid."

Tessa se podívala na Sylviin rezolutní výraz a dojatě zavrtěla hlavou. Jiné ženy by zabíjely za šanci zaplést se s mužem jako je Julian. Proč musela být její nejlepší kamarádka tak tvrdohlavá? Tessa se pro sebe usmála. Vlastně to bylo dokonalé. Nepadali snad ti panovační, dominantní předsedové vždycky do kolen před tvrdohlavými ženami, které je odmítaly?

Odmítajíc zabývat se tím romantickým nesmyslem byť jen o vteřinu déle, posunula Sylvie konverzaci ke své skutečné prioritě. "No, důvod, proč jsem tě poprosila, abys pro mě přijela, je ten, že chci, abys mi pomohla s jednou konkrétní věcí. Potřebuji, abys vyzvedla Arii a nechala ji dočasně bydlet u tebe doma."

Tessa se zamračila, škádlení vyprchalo z její tváře. "Přestěhovat Arii? Dnes v noci?"

"Ano," naléhala Sylvie. "Sama víš, že bez ohledu na to, jak špatně se ke mně Muriel v minulosti chovala, k Arii se vždycky chovala docela hezky. Rozhodla jsem se v tom domě zůstat, protože nájem jinde byl drahý a já potřebovala, aby mi někdo pomohl pohlídat Arii, zatímco budu v práci. Ale po dnešku? Situace se změnila."

Sylvie sevřela okraj sedadla a v žaludku se jí usadil chladný děs. "Muriel se mě dnes večer pokusila prodat Cliveu Garrickovi, přestože moc dobře ví, že má nemocný, pedofilní fetiš. Nastražila tu past, aniž by mrkla okem. Už tam nemohu Arii zaručit bezpečí. Vážně se bojím, že by mohla prodat i Arii, kdybych jednoho dne nedávala pozor, zvlášť teď, když budu zaneprázdněná péčí o Hayese."

Tessin výraz s tím zjištěním ztemněl. Pevně přikývla a drsně zařadila rychlost. "Ta stará čarodějnice je tak zlá, že něco takového určitě udělá. Jedeme. Pojedu a vyzvednu ji hned teď."

"Děkuji ti, Tesso," vydechla Sylvie a z ramen jí spadla obrovská tíha.

"Hej, proč mi děkuješ?" zasmála se Tessa, zatímco auto uhánělo neonem osvětlenou ulicí. Vrhla na Sylvii koutkem oka pohled, neschopná odepřít si poslední rýpnutí. "Hlavně na mě nezapomeň, až se nakonec provdáš za pana Sterlinga."

Sylvie seděla jako přimrazená na sedadle spolujezdce a marně hledala slova. Opravdu nikdy neuvažovala o vztahu s mužem tak chladným a arogantním, jako byl Julian. Proč nemohla Tessa nechat ten vtip prostě umřít?

Zatímco si Tessa potichu broukala veselou svatební melodii, Sylvie pevně zavřela oči, mnula si spánky a bojovala s narůstající, pulzující bolestí hlavy.