Hayes chladně odvrátil hlavu a odmítl se s ní setkat pohledem. "Nemám náladu si povídat."

Sylvie zamrkala a zpracovávala jeho strohé odmítnutí. To byla docela drzá výmluva na tříletého génia, který jí právě udělil bezchybnou lekci z kapitalismu.

Naklonila se o něco blíž a udržovala si lehký, poutavý tón. "Můžeš mi tedy slíbit, že v budoucnu budeš mluvit víc? Tvůj hlas zní opravdu neuvěřitelně hezky a krásně. Byla by prostě ohromná škoda, kdybys nemluvil! Navíc, jestli tě uslyší nějaké božstvo, jak si něco přeješ takovým krásným hlasem, určitě ti to přání splní!"

Hayes po ní střelil úkosem pohledem. "Dětinské."

Sylvie potlačila povzdech. Tak dobrá. Dnes opravdu nebylo snadné oklamat batolata, a už vůbec ne tohle konkrétní. Zbytek odpoledne strávila tím, že si lámala hlavu a snažila se vymyslet nové hry, které by ho mohly přimět trochu víc mluvit.

Hodiny rychle ubíhaly a mrknutím oka už bylo půl šesté večer. Okny začalo pronikat měkké světlo soumraku. Pro Sylvii byl čas jít vyzvednout Ariu.

Sylvie zkontrolovala čas. Julian se ještě nevrátil. Přece nemohla nechat Hayese v tomhle obrovském domě úplně samotného, nebo snad ano?

Odstoupila kousek od hracího koutku a vytočila číslo Eliase Rowea. "Pane Rowe, mohla bych vědět, kdy se šéf vrátí? Musím už jít domů, protože si potřebuji něco zařídit."

O několik stop dál se Hayes zastavil. Seděl uprostřed svého vnitřního pískoviště a v ruce svíral malou plastovou lopatku. V přesný okamžik, kdy uslyšel její slova, se atmosféra v místnosti prudce změnila. Jeho výraz okamžitě pohasl a ta nepatrná stopa vřelosti beze stopy zmizela. Znovu se do sebe uzavřel, pevně sevřel rty a neřekl ani jediné slovo.

Místo mluvení zabořil své malé ruce hluboko do písku. Nabíral obrovské hrsti a náhodně ho rozhazoval, násilně rozmetával zrnka po celé té bezchybně čisté podlaze.

Sylvie byla zaskočená, ten náhlý destruktivní výbuch ji vyděsil. Okamžitě odložila mobil a přispěchala k němu. "Cože? Hayesi, co to s tebou je? Nerozhazuj ten písek všude kolem, jinak se ti může dostat do očí a bude to moc bolet."

Hayes odmítal poslouchat její jemná varování. Znovu zabořil ruce do písku a nabral ho ještě víc. "Ty chceš odejít, tak ho budu rozhazovat, prostě ho budu rozhazovat!"

Sylvie se zatajil dech. Zakašlala. Takže se ukázalo, že tohle byl ten skutečný důvod jeho náhlého zhroucení.

Dřepla si vedle pískoviště, udržovala si bezpečnou vzdálenost a trpělivě ho uklidňovala. "Musím doma něco zařídit, zlatíčko, takže se dnes večer musím vrátit. Přísahám, že zítra přijdu a zase ti budu dělat společnost. Buď hodný kluk, ano?"

"Ne. To nechci." Hayes zoufale pokračoval v rozhazování písku na všechny strany. Hlas se mu zlomil panikou. Písek se mu rozptýlil po celé hlavě, usadil se v jeho tmavých vlasech a dostal se mu do oblečení. Měl ho v podstatě úplně všude. Bylo zřejmé, že je na pokraji emocionálního zhroucení.

Sylvie věděla, že dětem by se obecně nemělo nechat projít, když ztropí scénu. Hayesova situace však byla zvláštní. Kdyby nechala tuto stupňující se paniku pokračovat, děsila se, že upadne do násilného amoku přesně jako včera v noci.

S těžkým povzdechem Sylvie bezmocně kapitulovala. "Dobře, dobře. Už neodcházím. Zůstanu a budu ti dělat společnost i dnes večer. Měl by ses uklidnit."

Teprve tehdy Hayes se svým destruktivním jednáním přestal. Upustil písek a vrhl se přímo do její náruče. Dál se k ní pevně tiskl, ovinul své krátké končetiny kolem jejího těla, jako by byl koala. Zabořil jí tvář do ramene, lehce se třásl a měl hluboký strach, že mu lže a zmizí.

Sylvie měla pocit, jako by jí zuřivě zatahal za struny v srdci. Hrudí se jí rozlila něžná bolest. Nikdy by si nepomyslela, že její syn, kterého tři dlouhé roky neviděla, na ní bude vlastně tak hluboce závislý a fixovaný.

Její emoce neobvykle zněžněly, když mu ovinula paže kolem zad a zvedla jeho malé tělíčko z toho nepořádku. Nezbývalo jí nic jiného než vytáhnout telefon, zavolat Tesse a poprosit kamarádku, aby Ariu vyzvedla místo ní.

O míle dál hladce klouzal černý elegantní sedan po rušné dálnici. Obsah krátkého telefonátu se vznášel v tichém autě, velmi jasný a zřetelný.

Elias Rowe sevřel volant a odfrkl si. "Věděla, že se jí malý pán bude zdráhat pustit, tak mi schválně zavolala před ním, aby využila Hayese jako výmluvu a mohla zůstat. Je to velmi vychytralá osoba."

Na zadním sedadle zůstávala Julianova pohledná tvář nečitelnou maskou a vykazovala nevysvětlitelně hluboký a tajnůstkářský výraz. Aura, která ho obklopovala, byla chladná a děsivá a snižovala teplotu v autě o několik stupňů.

Svému asistentovi nic neřekl. Pouze Eliasovi přikázal, aby pokračoval v jízdě, zatímco potichu znovu vytáčel Gisellino číslo.

Podle jeho názoru byla Giselle jemná a slušná. Navíc to byla biologická matka jeho dítěte. Kdyby Giselle trávila víc času po Hayesově boku, pak by se ten chlapec rozhodně nechtěl sbližovat s manipulativní ženou, jako je Sylvie.

Hovor se však nedařilo spojit.

Julian svraštil obočí. Byla v práci opravdu tak zaneprázdněná? V tiché frustraci vypnul mobilní telefon, zatímco na jeho ostrých rysech usídlil chladný, tvrdý výraz.

Do vily dorazil o půl hodiny později.

Sylvie zrovna skončila s péčí o Hayese. Vymyla mu písek z vlasů, nakrmila ho večeří a právě uklízela nádobí. Když viděla Juliana vejít dveřmi, zdvořile ho pozdravila. "Hayes je nahoře a den proběhl hladce."

Julian si sundal sako ušité na míru a odhodil ho stranou. Byl velmi chladný a odměřený, vůbec jí nevěnoval žádnou pozornost.

Sylvie se kousla do vnitřní strany tváře. Pche. Opravdu si myslel, že by se s ním chtěla bavit, nebýt Hayese?

Bohužel neměla jinou možnost než odložit svou hrdost stranou, protože potřebovala požádat o svolení k pár věcem.

Sylvie znovu promluvila a zachovala si přitom chladnou hlavu. "No, jsou tu dvě věci, které vám chci říct. Přemýšlela jsem, že bych Hayese vzala zítra do nákupního centra a koupila mu nějaké oblečení. Je pořád velmi malý, takže by měl zkoušet různé styly dětského oblečení v různých barvách. Kromě toho černé oblečení nedělá dobře jeho psychickému stavu."

Julian se odmlčel, ale nepodíval se na ni.

Sylvie obezřetně naléhala, protože potřebovala vysvětlit svou přítomnost. "A možná tu budu muset dnes v noci zůstat, protože když jsem před chvílí řekla, že chci odejít, Hayes ztropil scénu a ztratil nervy. Bojím se, že se bude chovat jako včera v noci, a tak jsem souhlasila, že tu zůstanu."

Pečlivě mu celou událost do detailu popsala, zoufale toužící Julianovi dokázat, že nemá žádné postranní úmysly k tomu, aby tu strávila noc. Chtěla jen, aby pochopil, že jedná v nejlepším zájmu Hayese.

Ve skutečnosti si ji však Julian špatně vyložil už od samého začátku. Pro něj byla její vysvětlení jen kalkulovanou sváděcí taktikou.

Pomalu se otočil. Jeho chladné a ostré oči na ni těžce padly a přikovaly ji k místu, kde stála. Vzduch v místnosti začal být dusivý.

"Sylvie," varoval ji chladně, hlas mu kapal cynickým podezřením. "Měla bys mít vždy na paměti podmínky, se kterými jsi včera v noci souhlasila. Nehraj přede mnou žádné triky."