Po Belliných hysterických výkřicích se do okouzlujícího banketního sálu nahrnul roj urostlých členů ochranky. Chaos přilákal velký dav přihlížejících, z nichž všichni natahovali krky, aby se stali svědky té podívané. Ochranka se jednou podívala na Claru a učinila rychlý, nesprávný úsudek. Její prostý, konzervativní pracovní oděv z ní v záplavě značkových šatů a na míru šitých obleků dělal pěst na oko. V omylu, že se jedná o obyčejnou servírku, se neobtěžovali klást otázky. Dva mohutní muži z ochranky Claru popadli za ruce. Bez milosti ji odtáhli od exkluzivního davu a ignorovali její protesty. Odvlekli ji tichou chodbou a strčili ji do malé, klaustrofobické boční zadržovací místnosti.

Zpátky v sále vypuklo šílenství. Dorazili záchranáři s nosítky pro Bellu. Stále se zmítající a naříkající na pálivou pikantní omáčku přímo v očích ji narychlo odvezli do sanitky k okamžité hospitalizaci. To zanechalo rozcuchanou a hluboce poníženou Chloe stát samotnou uprostřed šeptajícího si davu. Její dokonalá image byla zničena, nahrazena šeptaným odsudkem smetánky.

Dominic se prodral mořem hostů. "Co se stalo?" jeho velitelský hlas prořízl hluk a utišil bezprostřední okolí.

Zastavil se v chůzi a šokovaně zíral na Chloe. Na její jemné tváři rozzlobeně zářil jasně červený otisk ruky. Tmavé, lepkavé skvrny zničily drahou látku jejích karmínových večerních šatů.

Chloe rozpoznala dokonalou příležitost zahrát si na oběť a vydala ze sebe ubohé zakňourání. Do očí jí vhrkly krokodýlí slzy a stékaly jí po tvářích. Vrhla se přímo do Dominicovy náruče a zabořila obličej do jeho na míru ušitých šatů, aby to svedla na Claru.

"Dominicu," vzlykala a hlas se jí třásl nacvičeným falešným traumatem. "Před chvílí jsem viděla slečnu Vanceovou. Pracovala tu jako servírka... Nevím proč, ale schválně na mě a Bellu vylila džus." Popotáhla a svírala mu klopy, jako by se mohla zhroutit. "Pak na nás úplně zešílela. Hodila po Belle jídlo a dala mi facku. Naštěstí ji Bella zastavila, jinak by nás napadala dál!"

Dominicovi ztuhla čelist. Chladně a bez výrazu si prohlédl zanechanou spoušť. Obmotal ochrannou ruku kolem Chloeiných roztřesených ramen a chránil ji před očima veřejnosti.

"Kde je?" zeptal se, a tón jeho hlasu klesl do nebezpečné polohy.

"Odvedla ji ochranka," zamumlal někdo z davu.

"Půjdeme se na to podívat," rozkázal Dominic. Odvedl Chloe pryč z velkého sálu s úmyslem vypátrat viníka.

V tlumeně osvětlené zadržovací místnosti se ve vzduchu vznášel těžký pach rozlitého vína. Clara seděla prkenně na studené kovové židli a hlavu měla obranně sklopenou. Oblečení měla promočené skrz naskrz, až ji chladilo na kůži. Stálo nad ní pár strážců ochranky, kteří jí nadávali za napadení elitních hostů a mumlali něco o podání trestního oznámení.

Jejího zlomeného ducha zalila těžká vlna lítosti. Jednat pod vlivem explozivního hněvu byla obrovská chyba. Okamžité uspokojení z odplaty vyprchávalo a nahrazovala ho chmurná realita její situace. Živě očekávala následky. Její šéf, Tristan Hayes, byl prchlivý, nemilosrdný muž. Najal ji jen proto, že na tom trval Caleb Brooks, a Tristan jí od té doby dělal ze života peklo. Využil každé příležitosti, aby jí způsobil potíže. Způsobit obrovskou veřejnou scénu na večírku pro vyšší společnost mu poskytlo dokonalou záminku. Vyhodí ji na hodinu.

Těžké kovové dveře se najednou otevřely. Do dusné místnosti vtrhl ostrý poryv studeného vzduchu a přinesl s sebou impozantní postavu. Clara zvedla hlavu a zatajil se jí dech.

Zírala do páru povědomých, pronikavých očí.

Během těch tří dlouhých, trýznivých let, kdy Dominic Thorne poslal svého právníka, aby ji donutil podepsat ty brutální rozvodové papíry a přiměl ji uprchnout z River City s prázdnýma rukama. Když ho teď viděla, jak vešel a dívá se na ni shora jako král dobyvatel, srdce se jí sevřelo. Jeho velká ruka byla majetnicky ovinutá kolem Chloeina pasu.

Přinutila se překonat počáteční vlnu ochromujícího trapasu, že byla přistižena v tak ubohém stavu. Zamaskovala své vířící, chaotické emoce a zamkla je za fasádu ledové lhostejnosti. Odvrátila zrak. Pro ni byl tento muž nyní jen krutým cizincem. Ať si ji soudí. Ať utěšuje svou milenku. Bylo jí to jedno.

Dominic postoupil hlouběji do místnosti a jeho oči postrádaly vřelost, kterou jí kdysi projevoval. "Okamžitě se omluv!" požadoval chladně. Jeho hluboký hlas neponechával žádný prostor pro vyjednávání.

Clara pomalu zvedla hlavu a z úst jí uniklo vzdorovité uchechtnutí. Opravdu čekal, že se bude plazit před tou samou ženou, která zničila její manželství?

"Omluvit se? Za co?" vyzvala ho, hlas pevný a prosycený jedovatostí. "Myslíte si, že vaše slovo je zákon, prezidente Thorne?"

Dominicovy oči se při její zjevné neúctě nebezpečně zúžily. Přistoupil blíž a tyčil se nad její drobnou postavou.

"Nezáleží na tom, jestli je mé slovo zákon," odsekl. "Jde o to, že jsi zranila Bellu a ta vyžaduje hospitalizaci! Za to zaplatíš!"

Clara důvěrně znala skutečný důvod jeho hněvu. O Bellu mu nešlo. Chtěl si jen na ní vybít Chloein vykonstruovaný vztek.

Věnovala mu klidný, nevzrušený úsměv, který nedosáhl k jejím očím. "Prezidente Thorne, máte obrovskou moc a pravděpodobně jste zvyklý dělat si, co chcete. Pokud chcete mou omluvu, tak se jí asi dočkáte až v příštím životě!"

Její apatický výraz a mrazivě chladný tón hlasu zasáhly Dominica přímo do hrudi. Hluboce zasažen jejím neústupným vzdorem a uvědoměním si, že se ho už opravdu nebojí, vrhl na ni temný, rozzlobený pohled.

Bez dalšího slova k ní se prudce otočil na ostrahu. "Už jste to nahlásili na policii?"

"Ano, pane," odpověděl uctivě jeden ze strážců.

Dominicův hlas zaburácel malým prostorem, když vynášel svůj konečný verdikt. "V tom případě ať se o to policie postará spravedlivě. Uvidíme, jestli budeš pořád takhle paličatá, až dorazíš na policejní stanici!"