Jeho hřmotný smích se rozléhal tichým, spoře osvětleným parkovištěm, než se náhle odmlčel, aby se jí krutě vysmál. "Claro Vanceová, ty jsi opravdu jedinečná." Tristan se opřel o bok svého auta a zkřížil paže na hrudi. "Nejsi ani v nejmenším hezká a jako asistentka jsi naprosto neschopná. A teď k tomu všemu musíme přidat tu tvou divokou zarputilost. Řekni mi, který chlap by si tě kdy odvážil vzít?"

Clara udržovala tiché, kamenné mlčení. Stála naprosto bez hnutí pod blikající pouliční lampou a ruce měla zaťaté podél těla. Noční vánek jí do šatů nasáklých vínem vehnal chlad, ale ona se odmítala střetnout s jeho posměšným pohledem.

Tristan, nevyveden z míry její chybějící reakcí, mlaskl. Vinil ji, že mu zkazila plány na romantický oběd se Stellou. "Je to tvá chyba, žes dnes marnila můj čas. Měl jsem jít na oběd se Stellou, ale místo toho se stala tahle spoušť. Vezmi si taxíka domů. Za tohle ti na tenhle měsíc strhnu polovinu tvého těžce vydřeného bonusu!"

Aniž by čekal na odpověď, nastoupil Tristan do svého Maybachu. Motor s řevem ožil a on vyrazil do noci. Vyčerpaná a zbitá Clara stála na prázdném parkovišti sama. Ramena se jí svěsila. Vlekla své bolavé nohy po betonu a kráčela ve stínech, dokud nedošla k nedaleké opuštěné autobusové zastávce.

Jen pár minut poté, co odešla, plynule vjel na přední parkoviště policejní stanice luxusní Aston Martin. Dominic Thorne seděl prkenně na zadním sedadle. Čelisti měl sevřené. Cítil se hluboce podrážděný přetrvávající vzpomínkou na Clarin rozcuchaný vzhled. V duchu se ušklíbl nad její současnou ubohou situací. Myšlenky se mu honily hlavou, když uvažoval, jak tahle hrdá žena mohla takhle skončit. Byla to tatáž žena, která kdysi odvážně nazvala obrovské jmění jeho rodiny hromadou odpadků. Když odcházela, odmítla si vzít byť jen jediný cent. A teď pracovala jako podřadná, utiskovaná servírka? Ta myšlenka mu v hrudi sevřela něco temného.

Dominic, neschopen setřást zbytky pocitu viny, mírně stáhl okénko. Přikázal svému asistentovi, Henrymu Coleovi, aby šel dovnitř a zaplatil za ni kauci. Přidal přísné, konečné varování. "Řekni jí, že příště už nebude. Dostane šanci jen tentokrát."

Henry přikývl a vkročil do budovy okrsku. Dominic nahmatal své stříbrné pouzdro na cigarety, jednu vyndal a zapálil si. Kouř se zvířil v koženém interiéru vozu. Sotva si poprvé potáhl, když se Henry vyřítil zpět s nečekanou zprávou.

"Prezidente Thorne, madam už někdo vyzvedl!" oznámil Henry oknem.

Dominic přimhouřil tmavé oči. "Vyzvedl? Kdo? Caleb Brooks?"

Henry zavrtěl hlavou. "Ne, byl to Tristan Hayes z Vanguard Group."

"Tristan Hayes? Haha!" Dominic se chladně zasmál. Rozmáčkl zapálenou cigaretu v křišťálovém popelníku a žhavé uhlíky okamžitě vyhasly. Protože dobře věděl, že Tristan je nejlepší přítel Caleba Brookse, Dominic okamžitě usoudil, že tuto rychlou záchranu zorganizoval Caleb. Člověk si dokázal představit, jak důležitá pro Caleba byla, když soudil podle toho, jak rychle pro ni někoho vyslal. Z té jediné myšlenky zatrpkl. Hruď se mu stáhla trpkou, nečitelnou emocí.

"Jedeme," přikázal Dominic ostře svému řidiči. Aston Martin vycouval z parkoviště a zmizel v dálce na silnici.

Po bolestně dlouhé a vyčerpávající jízdě autobusem Clara konečně dorazila do svého zchátralého domova. Dveře se s vrzáním otevřely a odhalily malý, skromný obývací pokoj. Její křehký strýc, Arthur Vance, byl stále vzhůru a sledoval televizi na ošoupané pohovce. Když uslyšel dveře, otočil hlavu. Při pohledu na její zničený vzhled, ušpiněné šaty a čiré vyčerpání vryté do její bledé tváře šokovaně vydechl.

"Claro, co se stalo?" Arthur se postavil, těžce se opíraje o vycházkovou hůl.

Clara zavřela dveře a zády se opřela o loupající se dřevo. "Potkala jsem toho člověka," přiznala tiše. Hlas se jí mírně zachvěl potlačovanou emocí.

Arthur si ztěžka povzdechl. Ramena se mu svěsila ještě víc, když zavrtěl hlavou. Nahlas si přál, aby se do River City nikdy nevrátila. "Neměla ses vracet. Říkal jsem ti to. Představ si, jak dobré by bývalo bylo zůstat u Caleba Brookse," bědoval hořce.

Clara popošla a jemně strýce dovedla zpět k pohovce. "Strýčku, nemůžu zůstat s Calebem navždy. Nemůžu ho zatěžovat svou komplikovanou identitou. Není to vůči němu fér." Posadila se vedle něj a vzala jeho vrásčitou ruku do své. "Kromě toho jsem se bála o tvé chatrné zdraví. Nemohla jsem tě tu nechat samotného."

"Ach, je to všechno moje vina," zamumlal Arthur a upíral zrak na podlahu. "Jsem už tak starý, a přesto ti neustále dělám potíže!"

"To neříkej." Utěšovala Clara starého muže a nabídla mu povzbudivý úsměv navzdory svému vlastnímu vyčerpání. Podělila se o svou zoufalou naději na blízkou budoucnost. "Nezůstanu v River City dlouho. Vanguard Group otevřela novou pobočku u společnosti Maxwell. Možná mě tam brzy přeloží. My oba pak můžeme River City opustit a už se s těmihle strašnými lidmi nikdy nesetkat." Slíbila mu tiše a upínala se k té tenké jiskřičce naděje.

Zatímco se na druhém konci města Chloe zběsile hnala do opulentního sídla rodiny Mercerových. Vystoupila ze svého luxusního auta a vpadla předními dveřmi. Její drahá večerní toaleta byla stále potřísněná tmavým vínem a její účes byl v nepořádku.

"Mami, jsem zpátky!" křikla Chloe, když vešla do velkolepého obývacího pokoje.

Martha Kentová elegantně seděla v sametovém křesle. Vzhlédla a při pohledu na dceru se jí šokem rozšířily oči. "Co se ti stalo?"

Chloe nervózně pohlédla na služebnou stojící na chodbě. Rychle popadla matku za paži a táhla ji nahoru, zoufale se snažíc uniknout zvědavým uším. Vřítily se do Chloiny ložnice. Jakmile za sebou zavřely dveře, vybalila Chloe tu šokující zprávu.

"Mami, Clara Vanceová je zpátky. Co budeme dělat?"

"O čem to mluvíš? Clara Vanceová je zpátky? Je to pravda?" dožadovala se Martha a její šok se měnil v náhlou paniku.

"Je to pravda. Potkala jsem ji na dnešním koktejlovém večírku Vanguardu." Chloe přecházela po tlustém koberci. "Zdá se, že se teď má dost těžce. Pracovala tam jako podřadná servírka." Chloe naléhavě převyprávěla celou konfrontaci, aniž by vynechala jedinou podrobnost o tom, jak se Claře vysmála a vychrstla na ni víno.

Martha se zamračila a dceru přísně okřikla. "Co sis myslela? Proč jsi ji tak hloupě provokovala, když jsi ji mohla prostě ignorovat?"

Chloe obhajovala své kruté činy a tvář se jí křivila vztekem. "Jak jsem tam mohla jen stát a nic nedělat? Mami, přemýšlej o tom. Proč by se objevovala teď, po třech letech, kdy zmizela? Určitě se vrátila, protože slyšela, že se s Dominicem budeme brzy zasnubovat," trvala zarputile na svém Chloe. Opravdu se bála, že Clara plánuje Dominica získat zpět. "Štvalo ji, že jsem jí Dominica sebrala. Bála jsem se, že by ho začala hledat, a tak jsem udělala první krok já."

Martha se zamyslela nad úsudkem své dcery a pomalu přikývla. "To by mohla být pravda." Ale pak jí došlo mnohem nebezpečnější, blížící se ohrožení. Z Marthiny tváře se pomalu vytratila barva. "Ale tvůj otec... Richard."

Chloe ztuhla.

"Neustále na tu osobu myslí," zašeptala Martha a v hrudi jí klíčila panika. "Užírá ho pocit viny za to, co se stalo. Jestli zjistí, že se náhle vrátila, půjde ji hledat. Situace se pak pro nás obě stane velmi rychle nezvladatelnou."

"Takže si musíš pospíšit a přijít s nějakým plánem!" naléhala Chloe a chytila matku za ruce.

"Nech mě přemýšlet!" řekla Martha a přistoupila k oknu. Když hleděla ven do temné noci, její výraz se změnil na smrtelně vážný. "Nesmí za žádnou cenu zveřejnit svůj vztah k tvému otci. Jestli to udělá, jsme v koncích!"