Declanův pohled zchladl jako roztříštěný led. V jeho tmavých očích zahořel ostrý, řezavý záblesk, který pronikl napjatou atmosférou nemocničního pokoje. „Sereno, ne abys litovala, že ses se mnou rozvedla,“ varoval ji. Jeho hlas byl hluboké, mrazivé dunění, jež se odráželo od sterilních stěn.

Řasy se jí zachvěly, jen jednou, ale zaťala čelist, aby udržela bradu zvednutou. „Do toho,“ pobídla ho s neochvějným tónem. „Podepiš to.“

V mysli se jí ozvalo hořké odfrknutí. *Litovat?* Čeho by tu ještě měla litovat? Měla snad strávit zbytek života tím, že by každou noc čekala, zírala na vchodové dveře a přemýšlela, kdy se její manžel vrátí z náruče jiné ženy a jejího dítěte? Nikdy nepatřila k těm, kteří by snadno odpouštěli. Když ji někdo zahnal příliš daleko, dokázala být malicherná a bezohledná. Polkla svou hrdost a snášela tohle ubohé uspořádání dva mučivé roky, a to jen proto, že ho milovala. Znovu a znovu mu k nohám pokládala svou oddanost a snažila se dokázat, že je pro něj dost dobrá.

Místo toho Declan po její oddanosti šlapal a odhazoval ji jako obyčejný odpad. Skončila s tím. Odmítala vyplýtvat byť jen špetku svého srdce na muže, který jí nedokázal nabídnout ani základní loajalitu.

Sledovala jeho ruku. Jeho dlouhé, ostře řezané prsty svíraly pero, klouby mu pod tlakem bělely. Přitiskl hrot k papíru a načmáral svůj podpis rychlými, zlostnými tahy.

V okamžiku, kdy inkoust zaschl, Serena udělala krok vpřed. Vytrhla mu rozvodovou smlouvu přímo ze sevření a držela čerstvé stránky jako štít.

„Uvidíme se zítra u soudu,“ řekla hlasem postrádajícím jakoukoli vřelost. „Nechoď pozdě.“

Aniž by ho obdařila jediným dalším pohledem, otočila se na podpatku a vyšla ze dveří, přičemž ten dusivý pokoj nechala za sebou.

Zpátky v tíživém tichu pokoje Leo dál popotahoval. Jeho kulaté oči se leskly slzami, malá ramínka se mu pod tenkou přikrývkou třásla. Declan shlédl na roztřeseného chlapce a jeho drsné, rozzlobené vzezření změklo do čehosi ochranitelského.

„Pšššt, Leo. Buď statečný,“ domlouval mu Declan a třel svou velkou rukou chlapcova záda. „Určitě budeš dost statečný na to, abys toho zlého vlka porazil.“

Leo polkl vzlyky. Na spodních řasách se mu hromadily slzy, ale roztřeseně přikývl. „Chci být opravdový chlap. Porazím zlého vlka.“

„To je můj kluk,“ zamumlal Declan. Koutky rtů se mu zkroutily do slabého úsměvu, ale ten výraz zemřel dřív, než mu stihl dosáhnout k očím. Jeho pohled zůstal prázdný a zíral na opuštěné dveře, kterými Serena právě prošla.

Lyla přešlapovala opodál, tvář zkroucenou do dokonalého obrazu viny. Mne si ruce a kousala se do rtu. „To všechno je moje chyba. Zpanikařila jsem, když Leo onemocněl, a teď tě Serena opouští. Declane, měl bys jít za ní. Já tu zůstanu a postarám se o Lea.“

„Ne,“ odpověděl Declan a jeho hlas klesl do těžkého barytonu. Zavrtěl hlavou, odháněje tu myšlenku. „Chová se dětinsky. Dělá scény kvůli ničemu. Nikdy neví, kdy má přestat. Možná jí tohle konečně udělí lekci.“

Lyla přistoupila blíž, obočí svraštělé hlubokou starostí. „Ale zdálo se, že to s tím rozvodem myslí opravdu vážně.“

„Neudělá to,“ prohlásil Declan. Zněl sebejistě, odmávl tu pouhou představu, jako by šlo o špatný vtip. „Lylo, jdi domů. Já s Leem dnes v noci zůstanu.“

Lyla zavrtěla hlavou a do očí se jí hrnuly slzy. „Ani náhodou. Jsem Leova máma. Nemůžu ho tady prostě nechat.“

Declan na tom dál netrval. Sklopil zrak k nemocničnímu lůžku, postoj ztuhlý. Navzdory jeho vnější sebedůvěře se mu v žaludku začal svírat náhlý, hlodavý neklid. Serena už dříve dělala scény kvůli Leovi. Rozčilovala se, zvyšovala hlas a chovala se k němu chladně. Ale jemu se vždycky podařilo všechno urovnat pár laskavými slovy a trochou trpělivosti. Ani jednou jedinkrát nevyslovila slovo rozvod.

Až do dnešní noci.

Zamračil se, myšlenky mu letěly hlavou. *Vyhrocuje situaci? O co jí vlastně tentokrát jde?*

O několik mil dál vešla Serena do tiché, temné předsíně jejich manželského domu. Prsty přejížděla po tvrdých okrajích podepsaných dokumentů v rukou. Zaplavilo ji hluboké, posilující osvobození. Drtivá tíha, která jí na hrudi ležela dva dlouhé roky, se konečně zvedla.

Zamířila rovnou do kuchyně, její kroky se rozléhaly prázdným domem. Vytáhla ze stojanu láhev červeného vína, odšpuntovala korek a nalila si plnou sklenici. Pak další. Pila, dokud prázdná láhev nestála na chladné mramorové desce. Alkohol otupil přetrvávající bodání v hrudi, což jí umožnilo dovléct se do postele a upadnout do hlubokého, těžkého spánku.

Ranní sluneční světlo pronikalo skrz závěsy a vrhalo po pokoji hřejivou záři. Serena se zavrtěla, jak se jí vracely smysly. Kolem pasu měla pevně sevřenou těžkou, svalnatou paži. Nos jí naplnila známá, čistá, mužná vůně cedru a máty. Široká, teplá hruď se jí tiskla přímo na záda a věznila ji uprostřed matrace.

Serena ztuhla. Žilami jí projela drásavá vlna pocitu narušení a zaplašila zbytky spánku.

Otočila hlavu a spatřila Declana ležet vedle sebe. Oči měl zavřené, dech pravidelný a uvolněný. Neměla tušení, kdy se vrátil domů. Držel si ji blízko, jejich těla se pod přikrývkami propletla, jako by se nic nezměnilo. Jako by před několika hodinami právě nepodepsal konec jejich manželství.

Kousla se do vnitřní strany tváře a zírala na jeho spící obličej. Vypadal stejně přitažlivě jako v den, kdy se seznámili. Vzpomínky se přes ni převalily jako přílivová vlna. Vzpomněla si, jak ho po zemětřesení tahala z trosek, jak měl na kůži šmouhy od hlíny a krve. Vzpomněla si, jak se jejich cesty znovu zkřížily na univerzitě. Podíval se jí tehdy do očí a vyznal se, že s ní chce být navždy.

Vysmála se mu. *Kdo by mluvil o navždy, když jste teprve začali chodit?* dobírala si ho tenkrát.

Ale stejně se do něj zamilovala. Chodili spolu celou vysokou školu, bok po boku odpromovali a vyměnili si prstýnky. Věřila, že jejich „navždy“ je skutečné.

Hrdlo jí stiskla hluboká, melancholická nostalgie, okamžitě následovaná obnoveným zlomeným srdcem. Tohle „navždy“ už jí nepatřilo. Jeho srdce bylo vydlabáno a znovu naplněno Lylou a Leem. Declan očekával, že včerejší noc prostě zamete pod koberec, probudí se a bude předstírat, že bod jejího zlomu byl jen dalším výbuchem vzteku.

Ale ona by se o svého manžela nikdy s nikým nedělila. Vzhledem k tomu, že miloval víc někoho jiného, dá mu svobodu.