Stísněným bytem se rozlehl odporný křupavý zvuk tříštící se kosti. Dante zkroutil Derekovu paži s bezcitnou přesností, lámajíc klouby a trhajíc šlachy za hranicí jakékoli naděje na lékařskou nápravu. Derek ze sebe vydal ohlušující, trýznivý jekot, zvuk tak hrdelní, že připomínal podřezávané zvíře. Zhroutil se na kolena, svíral svou zničenou, ochablou končetinu, zatímco mu po zpuchýřnatělé tváři stékaly slzy čiré agónie.

Urostlí bodyguardi stojící poblíž zničených dveří ztuhli na místě. Záda jim zalil studený pot. Z tyčícího se muže, který právě zničil jejich zaměstnavatele, vyzařovala dusivá, predátorská aura. Čistý vražedný úmysl, který z Danta sálal, byl hmatatelný, tak hustý, že se jím dalo udusit. Instinkt na strážce křičel, aby se vrhli vpřed a ochránili mladého pána, ale jejich svaly odmítaly uposlechnout. Jejich nohy se zdály být přicementované k podlaze. Tenhle muž nebyl žádný obyčejný pouliční rváč; bylo to monstrum. Krok k němu znamenal okamžitý rozsudek smrti.

Elena ohromeně mlčela. Dech se jí zasekl v hrdle. Před pouhými vteřinami pevně zavřela oči a čekala, až jí zničující rána roztříští čelist. Teď se její krutý bratranec svíjel na podlaze v kaluži vlastních tělesných tekutin a mezi ní a nebezpečím stál cizinec jako nepohnutelná hora. Její mysl bojovala s tím, aby tu náhlou záchranu zpracovala.

"Maminko! Maminko!"

Těžké napětí přerušil jasný, veselý hlas. Z chodby vběhla malá Maya, její drobné nožky pleskaly o ošoupaná prkna podlahy. Elena procitla ze svého omámení. Padla na kolena, okamžitě ovinula paže kolem své dcery a pevně ji objala.

"Mayo, jsi v pořádku?" zeptala se Elena a její hlas se třásl, když zběsile kontrolovala, zda dívka není zraněná.

"Jsem v pořádku, maminko!" Maya se rozzářila a vyprostila se z těsného objetí tak, aby mohla namířit malý prstík na obrovitého vetřelce. "Pan Úchyl je můj nový kamarád! Říkal, že přišel odehnat padouchy a chránit nás!"

Maya vesele zatahala Danta za nohavici a vzhlédla k němu s čistým obdivem.

Když Dante uslyšel hlásek malé holčičky, obrátil svůj pohled k matce a dceři choulícím se na podlaze. Z plic mu zmizel vzduch.

Elena měla na sobě na míru šitý bleděmodrý kostýmek, který přiléhal k její štíhlé postavě a kontrastoval s její bledou pletí. Vlasy jí v rozcuchaných pramenech padaly kolem nádherně povědomé tváře. Kousala se do červeného spodního rtu a oči měla dokořán rozevřené směsicí bezmoci a paniky. Navzdory čiré hrůze dané chvíle z ní vyzařovala jemná, tichá elegance, která mu drásala přímo duši.

Opravdu to byla ona.

Přes Pána úderu se přehnala vlna hlubokého smutku a touhy. Tohle byla žena, která ztratila svůj domov, svou rodinu a svou zářivou budoucnost, to všechno proto, aby vychovala jeho dítě. Přečkala pět let nekonečného posměchu a nesla těžké břemeno svobodné matky ve společnosti, která jí nenabídla nic než opovržení a izolaci. Chránila jejich dceru, zatímco on byl na druhém konci světa.

Dante ucítil za očima palčivý žár. Nutkání padnout na kolena, vtáhnout ji do náruče a prosit o její odpuštění ho téměř pohltilo. Udělal půlkrok vpřed a ruka u boku mu zacukala. Chtěl ji držet. Chtěl jí říct, že noční můra skončila.

Křehký okamžik se roztříštil.

"Eleno, ty špinavá děvko!" zařval Derek a s námahou se škrábal na nohy. Manglovanou paži si choulil k hrudi a jeho popálená tvář se zkřivila do masky nepříčetné nenávisti. "Není divu, že sis odmítla vzít mladýho pána Rotha! Máš milence!"

Derek odplivl krev na podlahu a očima těkal mezi Elenou a Dantem. "Opovažuješ se zradit rodinu? Myslíš si, že to, že ses tahala s tímhle pouličním odpadem, tě zachrání? Jen počkej! Až to řeknu dědovi, oba vy psi i ten váš parchant bez otce chcípnete!"

Zlomyslná urážka zasáhla Danta jako fyzická rána do srdce. Vedle něj se Elena chvěla v čiré hrůze, drobná ramena se jí třásla, jak se jí v očích hromadily nové slzy. Zmínka o patriarchovi Caldwellů vysála z její už tak bledé tváře i poslední zbytek barvy.

Něco v Dantovi prasklo. Ochromující vina a zármutek zmizely a nahradil je chladný vražedný úmysl, který srazil teplotu v místnosti. Nebezpečně zúžil oči a upřel svůj pohled na Dereka.

"Zopakuj to," dožadoval se Dante a jeho hlas klesl do smrtícího šepotu. Namířil na Derekovu zakrvácenou tvář jediný prst.

"Vyhrožuješ mi?" ušklíbl se Derek, povzbuzený vlastní arogancí a bolestí. Provokativně vystrčil bradu dopředu. "Kdo si sakra myslíš, že jsi? Řekl jsem, že je to parch—"

Než to odporné slovo stihlo plně opustit Derekova ústa, Dante se pohnul. Vrhl se jako divoká šelma svírající svou kořist. Jeho ruka máchla vzduchem a uštědřila Derekovi hromovou facku přes čelist.

Plesk!

Čistá síla Dereka roztočila. Z úst mu vyletěly tři zakrvácené zuby a s klapnutím narazily do zdi. Zhroutil se na hromadu a jeho tvář natékala do pohmožděné, nepoznatelné kaše.

"Jen tak dál, pane! Jsi borec!" jásala Maya, mávala malými pěstičkami ve vzduchu a oči jí jiskřily vzrušením.

"Ne, Mayo, nedívej se," vydechla Elena, kvapně dceři zakryla oči a přitiskla si ji pevně na hruď.

Bodyguardi jednohlasně zalapali po dechu a začali opatrně couvat.

"Jak se opovažuješ?" zamumlal Derek přes ústa plná krve a chybějící zuby mu zadrhávaly slova. "Jsem nejstarší vnuk rodiny Caldwellových! Můj dědeček je Richard Caldwell! Jeho čisté jmění jsou miliardy! Jsi mrtvý muž!"

Plesk!

Dante ho udeřil znovu a ostrý zvuk se rozlehl místností. "Nezajímá mě to."

"Rodina Caldwellových tě zničí! Hodím tě do vězení a nechám tě shnít v cele—"

Plesk!

"Zabiju tě za to!" zaječel Derek a vyplivl na podlahu další zuby.

Plesk! Plesk! Plesk!

Dantova ruka se pohybovala v neúprosném rytmu. Nekřičel. Nehádal se. Na každou hrozbu, každou kletbu a každé vychloubání odpověděl dalším brutálním, neústupným úderem. Těžké facky dopadaly naplocho na Derekovy tváře. Krev stříkala na levný konferenční stolek a popraskaná podlahová prkna.

Po téměř dvaceti krutých úderech byl arogantní mladý pán zredukován na kvílející, ubohou trosku. Bojovnost z něj vyprchala a nezanechala nic než syrový teror.

"Odpusť mi," vzlykal Derek a plival krev a sliny. Stočil se na podlaze do klubíčka a zvedl zdravou ruku, aby si chránil zbitou hlavu. "Prosím, přestaň mě bít. Prosím tě... přestaň."

Plesk!

Dante mu uštědřil další úder hřbetem ruky, jeho výraz jako vytesaný z kamene. "Proč bych měl přestat jen proto, že jsi mě o to požádal?"

Znovu zvedl ruku, připraven zbít toho muže do kómatu.

"To stačí!" vykřikla Elena a její hlas pod intenzivním tlakem praskl.

Dante ztuhl, ruku zavěšenou ve vzduchu. Otočil se a podíval se na ni.

Elena se třásla a jednou rukou stále zakrývala Mayiny oči. "Prosím, přestaň. Tímhle tempem ho zabiješ."

Opovrhovala Derekem za to, co udělal, ale znala brutální realitu jejich světa. Kdyby tenhle cizinec ubil člena rodiny Caldwellových k smrti v jejím obývacím pokoji, čelil by obvinění z vraždy. Co hůř, tyranský hněv jejího dědečka, Richarda Caldwella, by padl na ně na všechny. Starý patriarcha držel v rukou absolutní moc a zničil každého, kdo se mu opovážil vzepřít. Nemohla dovolit laskavému cizinci, aby si kvůli ní zničil život.

Dante uposlechl jejího zpanikařeného hlasu a sklopil ruku. Bez jediného slova zabořil botu Derekovi do žeber a odkopl ho. Derek se sklouzl po podlaze a zoufale se škrábal pryč, dokud nedosáhl bezpečí svých zkoprnělých bodyguardů.

Obrovití muži svého zbitého zaměstnavatele rychle vytáhli na nohy. Derek si svíral zlomenou paži a na práh vyplivl plná ústa krve. Podíval se na Elenu jedovatýma očima.

"Nemysli si, že ti tohle projde," zasyčel Derek a hruď se mu dmula. "Tenhle povaleč tě nemůže chránit navždycky. Sňatek s mladým pánem Rothem nařídil sám děda. Neuposlechni ho a víš, jaké budou následky."

Elena při té přetrvávající hrozbě smrtelně zbledla. Patriarchova nařízení byla neoddiskutovatelná. Odpor přinášel jen zkázu.

Dante se mračil na dveře a vyhrnul si rukávy, aby odhalil svá zjizvená předloktí. "Zdá se, že potřebuješ další lekci."

Derek ze sebe vydal ubohé zakvílení, otočil se na podpatku a utíkal chodbou jako zbitý pes, jeho bodyguardi se v čiré panice hnali za ním.

"Zbabělče!" zasmála se Maya a dělala plivavé zvuky na prázdné dveře. Násilí ji vůbec nerozhodilo a poskakovala nahoru a dolů. "Jsi tak skvělý, pane! Jsi ten nejlepší!"

Přiběhla k Dantovi, chytila ho za jeho velkou ruku a stáhla ho na svou úroveň. Než stačil zareagovat, vtiskla mu velkou, mokrou pusu přímo na tvář.

Dantovo srdce roztálo. Zbytky vzteku mu vyprchaly z žil a nahradilo je ohromující teplo. Byla to opravdu jeho dcera. Statečná, temperamentní a krásná.

"Mayo, nebuď k našemu hostovi drzá," pokárala ji jemně Elena, i když se jí v obličeji rozlila hluboká úleva. Maya se zamračila, ale poslechla a couvla, aby si stoupla vedle matky.

Elena věnovala Dantovi vřelý, křehký úsměv. "Moc vám děkuji, že jste nám pomohl, laskavý pane. Nevím, co by se stalo, kdybyste se neukázal. Mohu znát vaše jméno?"

Její krásné oči se setkaly s jeho, plné nevinné zvědavosti a upřímné vděčnosti.

Dante otevřel ústa. *Jsem tvůj manžel,* chtěl říct. *Jsem muž, na kterého jsi čekala pět let.*

Ta slova mu bolestně odumřela v hrdle. Podíval se na Eleninu unavenou tvář a pak dolů na Mayiny jasné, očekávající oči. Hruď mu sevřel strach. Kdyby jim teď řekl pravdu, nenáviděly by ho? Měl pro svou nepřítomnost pádné důvody, ale ty důvody nevymazaly pět dlouhých let ponižování, které Elena vytrpěla. A Maya... přijala by otce, který se prostě zničehonic objevil zčistajasna?

Neohrožený Pán úderu, muž, který velel armádám a bez mrknutí oka čelil smrti, se najednou cítil stejně bezmocný jako malé dítě. Topil se v oceánu paralyzující viny.

"Jmenuji se Dante Thorne," podařilo se mu ze sebe dostat a jeho hlas byl plný nevyřčených emocí.

Na místnost padlo těžké ticho, zatímco Dante jen stěží hledal svá další slova. Maya naklonila hlavu a mrkala na něj svýma velkýma, tmavýma očima.

"To tě poslal tatínek, pane?" zeptala se nevinně.