"Ano, vila v Onyx Bay. Patří panu Knoxovi."

Muž na druhém konci linky doslova vibroval zběsilou netrpělivostí. "Malá princezna kvůli svému koupání dělá strašlivou scénu. Prošla několika stovkami uchazeček a prstem ukázala přímo na váš životopis. Okamžitě se sem dostavte!"

Linka oněměla.

Sienna svěsila telefon. Zírala na černý displej a hruď se jí bolestivě svírala. Stočila pohled k Nashovi. Její šestiletý syn stál na chodbě a ruce měl ležérně zasunuté v kapsách.

"Tohle je ta práce, na kterou jsi poslal můj životopis?" zeptala se tvrdě.

Nash o krok přistoupil. Natáhl se a jemně ji zatahal za lem košile. "Mami, já vím, proč ses vrátila. Chceš odpovědi. Chceš přístup. Přiblížit se k Romanu Knoxovi přímo v jeho vlastním domě je mnohem efektivnější, než se snažit proniknout do centrály jeho společnosti. Mýlím se?"

Sienna dlouze vydechla. Klesla na okraj pohovky a mnula si zátylek. Před tímhle klukem nikdy nedokázala skrýt své skutečné úmysly. Jeho mozek pracoval jako ocelová past.

Klekla si, aby mu pohlédla do očí. "To je sice hezké, Nashi, ale napochodovat přímo k němu domů..."

"Neboj!" Nash se zablýskl širokým, uklidňujícím úsměvem. "Podle toho, co jsem zjistil, je s touhle Malou princeznou hračka vyjít. Prostě jen rozmazlené dítě. S dětmi to umíš naprosto perfektně."

Koutky Sienniných úst zacukaly do neochotného úsměvu. Vstala a zamířila do malé koupelny, aby si opláchla pot z obličeje a upravila si vlasy. Musela vypadat reprezentativně, když měla znovu vstoupit do lví jámy.

Když si u dveří nazouvala ochozené tenisky, zarazila se. Byt se jí zdál příliš tichý. "Kde je Hazel?"

Obvykle ve chvíli, kdy prošla vchodovými dveřmi, její dcera vyletěla z pokoje a prakticky ji povalila objetím. Dnes zela chodba prázdnotou.

"Ach, je přilepená k těm svým pohádkám," zalhal Nash plynule, aniž by ztratil rytmus. "Nenervuj se, mami. Já na ni dohlédnu. Běž získat tu práci."

Sienna přikývla a popadla tašku. Nash měl pravdu. Zaměstnání ve vile v Onyx Bay jí nabízelo bezkonkurenční výhodu. Roman držel svůj osobní život přísně pod zámkem. Pokud chtěla zaútočit, potřebovala informace zevnitř. Nemohla si dovolit tohle promarnit.

Přesto, když vyšla do mrazivého městského vzduchu, v mysli se jí drápala hlodavá myšlenka. Kdo přesně byla ta Malá princezna? Než si Sienna zarezervovala let zpět do Alden City, prošla každou dostupnou informaci o Romanu Knoxovi. Ano, byl zasnoubený s Blair, ale o žádném dítěti žijícím pod jeho střechou nebyla ani zmínka.

O hodinu později Siennu vysadilo soukromé auto na pozemku u tyčící se železné brány vily v Onyx Bay. Přísně se tvářící sluha ji doprovodil po široké štěrkové příjezdové cestě.

Bylo to šest let.

Sienniny kroky se zpomalily. Srdce jí v hrudi tlouklo v chaotickém rytmu. Byla zpět.

Oči jí těkaly po pěstěných trávnících. Sazenice dubu, kterou kdysi zasadila vlastníma rukama u fontány, byla nyní statným, tyčícím se stromem, jehož silné větve vrhaly na trávu dlouhé stíny. Všechno ostatní zůstalo zmrazené v čase. Když prošla masivními dvoukřídlými dveřmi, zasáhla ji povědomá vůně cedru a citrusů. Abstraktní olejomalba, kterou koupila v aukci, stále visela nad vstupní komodou. Porcelánová váza od místního řemeslníka stála dokonale uprostřed a leskla se bez jediné smítka prachu.

Přelila se přes ni dusivá vlna nostalgie. Přitiskla si ruku na hruď ve snaze uklidnit své zrychlené dýchání.

"Malá princezno, je tady!"

Ze velkolepého schodišti za ní se rozlehl zoufalý, vyčerpaný mužský hlas.

Sienna se probrala z omámení a otočila se.

V polovině mramorových schodů stál Merrick, Romanova pravá ruka, a vypadal viditelně vyčerpaně. Sienna ho ale sotva vnímala. Její pohled se upřel na drobnou postavičku stojící těsně před ním.

Dívka měla na sobě nadýchané růžové princeznovské šaty, tmavé vlasy upravené do úhledných copánků. Na hrudi svírala neposkvrněného bílého medvídka. Zářila na Siennu dolů.

Sienně se zatajil dech.

Hazel?!

Šok ji zasáhl jako fyzická rána. Čelist jí poklesla, ale hrdlo se jí stáhlo. Zírala na svou vlastní dceru a v mysli se snažila zpracovat nemožnost té situace.

Než mohla Sienna přetvářku zničit, Hazel na ni nenápadně, chápavě mrkla. Holčička ležérně zvedla jediný prst a přitiskla si ho na vlastní rty.

"Tahle teta je dokonalá!" prohlásila Hazel hlasitě. Poskakovala po zbývajících mramorových schodech, růžové šaty jí poskakovaly. "Ahoj, teto! Já jsem Hazel!"

Siennino obočí se stáhlo. Přinutila své zmrzlé nohy k pohybu, přistoupila blíž a naklonila se dolů. "Co to tu proboha vyvádíš?" zasyčela tiše a hlas se jí propadl do drsného šepotu.

Hazel se zazářila, její jasné oči jiskřily rošťáctvím. "Hned ti to vysvětlím, mami," zamumlala zpátky. Než ji Sienna mohla dál vyslýchat, Hazel chytila Siennin palec svou měkkou, teplou ručičkou.

"Teto, půjdeme nahoru!" oznámila Hazel do rozléhající se haly. "Chci hned teď svou mléčnou koupel!"

Hazel Siennu táhla ke schodům a vyvlekla zmatenou matku až do druhého patra.

Dole v hale si Merrick těžce povzdechl úlevou. Přejel si rukou po obličeji. "Zůstaňte Malé princezně neustále nablízku," zamumlal k obsluhujícímu personálu. Tohle dítě bylo desetkrát náročnější než samotný Roman Knox. Celé odpoledne si trhal vlasy a zoufale sháněl služebnou, která by splnila její nemožné standardy.

Uvnitř rozlehlé, na míru postavené dětské koupelny se přes matné sklo sprchových koutů valila teplá pára. Vzduch naplňovala vůně levandule a tučného mléka.

Hazel seděla ponořená do nadměrně velké mramorové vany a hrála si s kopcem hustých bílých bublin. Přes mokré řasy pokukovala nahoru na Siennu a spodní ret měla vystrčený v dramatickém ohrnutí.

"Mami," zakňourala tiše. "Prosím, nezlob se. Tenhle tatínek je na mě vlastně moc hodný. Koupil mi hračky a sladkosti. Vůbec nijak netrpím."

Sienna stála u umyvadla a dvěma prsty si silně tlačila na pulzující spánky. Přímo za očima se jí rodila mohutná bolest hlavy. "Potřebuju si zatelefonovat."

Hazel si opřela bradu o namydlený okraj vany. S vykulenýma, ublíženýma očima sledovala, jak matka míří na přilehlý balkon.

Sienna za sebou zatáhla skleněné balkonové dveře a odřízla tak vlhké horko koupelny. Chladný večerní vítr jí šlehal vlasy do tváře. Vytáhla telefon, vytočila číslo a čekala.

"Nashi Crofte," vyštěkla Sienna ve vteřině, kdy se linka spojila. Svírala kovové zábradlí tak pevně, až ji z toho bolely dlaně. "To je ta geniální práce, cos mi zařídil?"

Nashův hlas z reproduktoru zapraskal. Zněl nezvykle váhavě. "Už jsi narazila na Hazel, mami?"

"Proč bys to udělal?" dožadovala se Sienna, a udržovala hlas ztlumený, aby se nerozléhal přes nádvoří. "Proč bys zorganizoval, aby Hazel rozeznala jako svého otce?"

Znala své děti lépe než kdokoli jiný. Její nejstarší syn měl tichou, vypočítavou povahu. Její druhý syn, Nash, byl geniální, bystrý a neustále něco vymýšlel. Její dcera Hazel byla sladká a poslušná. Ani v těch nejdivočejších snech by ji nenapadlo, že Nash za jejími zády vydá Hazel do rukou Romana Knoxe.

"Mami, poslouchej mě. Tohle se muselo dřív nebo později stát," řekl Nash a jeho tón zvážněl. "Věděl jsem, že se zblázníš, a proto jsem to držel v tajnosti. Ale přemýšlej o tom. Hazel vypadá úplně stejně jako on. I kdybychom se snažili schovávat, teď žijeme v Alden City. Jeho bezpečnostní tým, jeho kontakty, někdo by si jí všiml. Zjistil by to."

Sienna sevřela telefon pevněji, až jí klouby zbělely na kost. Nerada to přiznávala, ale ten kluk měl pravdu. Hazel byla Romanovou věrnou kopií. Měla jeho ostré obočí, jeho intenzivní oči. Byla to genetická kopie, kterou žádné skrývání nemohlo dlouho vymazat.

Vyciťuje její zaváhání, využil Nash svou výhodu. "Vzhledem k tomu, že odhalení bylo nevyhnutelné, udeřit jako první byl náš nejlepší taktický tah. Tím, že se Hazel objevila u něj doma, ví, že jsi při tom požáru nezemřela, mami. Navíc to, že je Hazel nasazená přímo u něj doma, dělá pořádnou čáru přes rozpočet jeho plánům oženit se s tou milenkou."

Sienna zavřela oči a nechala studený vítr bít do tváře. "A napadlo tě při všech těch tvých strategických plánech, co se stane, když Roman odmítne Hazel pustit? Vychovala jsem vás tři sama. Nedovolím mu..."

"Mami, věř mi," přerušil ji Nash a jeho dětský hlásek nabral zuřivý tón. Zpátky v bytě ten malý kluk zvedl tři prsty ke stropu. "Přísahám ti. Až přijde čas a ty budeš chtít Hazel zpátky, vytrhnu mu ji přímo z rukou a přivedu ji domů sám."

Sienna ze sebe vydala suchý, hořký smích. "Nashi, jsi dítě. Nechápeš, čeho je Roman Knox schopen."

Před šesti lety s tím mužem spala. Dala mu své srdce. A on ji kvůli svému románku s Blair chladnokrevně poslal na smrt. Kdyby se Roman rozhodl, že si chce Hazel nechat, zavřel by ji do zlaté klece a nikdo by ji nedokázal vysvobodit.

Čirá panika ze ztráty dcery ji hrozila pohltit. Ale Nash ji donutil hrát. Teď nemohla jen tak strhnout své maskování a utéct s Hazel. V Alden City měla zásadní nevyřízené účty. Útěk by Romana varoval a všechno zničil.

Musela improvizovat. Musela hrát dlouhou hru.

"Dobře," zamumlala Sienna a zavěsila.

Zhluboka se nadechla, srovnala výraz do nečitelné masky a posunula skleněné dveře.

Vrátila se do zapařené koupelny. Holčička, která rozkazovala Romanovým zaměstnancům jako miniaturní tyran, už vylezla z vany. Hazel stála na huňaté předložce a neohrabaně se snažila přetáhnout si přes mokrou hlavu vršek pyžama.

Bylo jí teprve šest. A přesto se v téhle nebezpečné hře podvodů pohybovala s vyspělostí dospělého člověka. Sienninu hruď zasáhla ostrá bodavá vina.

Když Hazel uslyšela kroky, prostrčila hlavu límcem trička. Podívala se nahoru na Siennu, v očích plno obav. "Mami, jsi na mě pořád naštvaná?" zeptala se rozechvělým hlasem. "Nash mi slíbil... řekl, že když to udělám, hodně ti tím pomůžu."

Vidět ty nepotlačené slzy hromadící se v dceřiných očích rozbilo i poslední zbytky Siennina hněvu. Jak by jí vůbec mohla nadávat?

Sienna se vrhla vpřed a padla na kolena. Pomohla Hazel stáhnout košili dolů, narovnala jí rukávy a pak si malou dívku přitáhla do pevného objetí. Nos jí naplnila vůně levandulového mýdla.

"Nezlobím se na tebe, zlatíčko," zašeptala Sienna a zabořila obličej do Hazelininých vlhkých vlasů. "Jen mi slib, že budeš opatrná. Nesmíš mi říkat mami, když je tu někdo jiný. Rozumíš? Ale kdyby tě něco vyděsilo, nebo se něco zvrtlo, půjdeš hned za mnou. Platí?"

"Platí!" Hazel obtočila své krátké ručičky kolem Siennina krku a divoce ji objala. "Jsem tvoje dcera, navždy a pořád. To nemůže nikdo změnit. Nezapomenu na to."

Sienna ji stiskla nazpátek a usilovně mrkala, aby zabránila vlastním slzám.

"Hazel."

Skrz silné dřevo dveří koupelny se ozval hluboký, magnetický hlas. "To je tatínek. Už ses dokoupala?"

Zvuk Romanova hlasu vyslal Sienně do páteře elektrický výboj.

Hazel se odtáhla z objetí. S vykulenýma očima se podívala na Siennu a němě se ptala o povolení. Sienna krátce přikývla a povolila sevření.

"Už jsem hotová!" zavolala Hazel a zhluboka se nadechla. Vypjala hruď, přijala zpět svou povýšenou osobnost Malé princezny a pochodovala ke dveřím.

Sienna rychle popadla houbu a otočila se k mramorovému umyvadlu. Zuřivě drhla mýdlovou usazeninu, přičemž stála ke vchodu zády.

Těžké dřevěné dveře cvakly a otevřely se.

Roman vešel do přilehlé ložnice. Okamžitě se sehnul a bez námahy sebral Hazel do náruče. Vysoký, impozantní muž si bezpečně tiskl drobnou dívku k široké hrudi.

Hazel si opřela bradu o jeho rameno a tiše si povzdechla. Objetí působilo neuvěřitelně hřejivě. Vyvolávalo pocit bezpečí. Tak tohle byl ten pocit, mít tatínka. Opravdu si přála, aby tohle objetí mohli zažít i její bratři. Mít za tátu Romana Knoxe se nakonec neukazovalo jako nic hrozného.

"Merrick se zmínil, že sis konečně vybrala služebnou," řekl Roman a jeho hluboký hlas rezonoval přímo u Hazelina ucha. Pohlédl k otevřeným dveřím do koupelny a jeho tmavé obočí se stáhlo k sobě.

"Aha," přikývla Hazel nadšeně. Malým prstem ukázala do jasně osvětlené koupelny. "Teta tam ještě uklízí. Je to moc, moc hodná paní! Tatínku, musíš na ni být hodný, jasné? Odteď s ní musíš dobře vycházet!"

Siennina ruka u umyvadla uprostřed drhnutí zamrzla. Zírala nepřítomně dolů na mydlinky ulpívající na mramoru. Přelilo se přes ni bizarní uvědomění. Znělo to přesně tak, jako by se jí její šestiletá dcera aktivně snažila dát dohromady s Romanem.