Pohled dívky

Tlumené, mihotavé světlo žaláře vrhlo na vlhkou kamennou podlahu dlouhé, monstrózní stíny. Ze stropu kapala studená vlhkost, to pomalé, rytmické kap-kap-kap se rozléhalo v těžkém tichu. Braddock stál ve dveřích a po tváři se mu roztahoval sadistický, zlý úsměv. Srdce mi bušilo do žeber jako lapený pták. Poté, co mě odvlekli dolů do této temné jámy, věděla jsem, že není úniku. Teď, když jsem ho viděla, jsem se zoufale snažila schoulit do sebe, tiskla své zlomené tělo do stínů a snažila se udělat co nejmenší. Zavřela jsem oči a modlila se k Měsíční bohyni. Modlila jsem se, aby byl příliš opilý na to, aby si mě všiml, příliš omámený na to, aby mi mohl způsobit další bolest. Chtěla jsem, aby prostě odpadl a nechal mě na pokoji.

Mé naděje se okamžitě roztříštily.

"Kdepak jsi, moje malá děvko," posmíval se Braddock. Jeho drsný, skřípavý hlas se zlomyslně rozléhal do temných koutů cely. "Našel jsem tě."

Přistoupil blíž, těžké železné klíče mu cinkaly v rukou. Ostrým, skřípavým otočením mi odemkl okovy. Než jsem se vůbec stihla nadechnout k výkřiku, popadl mě za paži a mrštil mnou o studenou kamennou zeď. Náraz mi vyrazil dech z plic a z hrdla mi unikl ostrý výkřik bolesti. Zhroutila jsem se na podlahu, lapala po dechu a svět se mi točil.

Nezaváhal. Jeho těžká bota narazila do mých žeber, pak do břicha a bez milosti kopala do mého potlučeného těla. Svíjela jsem se na hliněné podlaze a křičela, zatímco na mou rozedřenou kůži dopadaly rány, které mě ještě více zhmoždily.

Pak mě přitlačil k zemi. Drsným trhnutím ze mě strhl zbývající cáry oblečení a nechal mě nahou a třesoucí se na mrazivé zemi. Vrazil mi kolena mezi stehna a roztáhl je doširoka od sebe. Rozepnul si kalhoty, vytáhl svůj tlustý, tvrdý ocas a vrazil ho přímo do mé vagíny.

Bolest mi projela dolní částí těla. Křičela jsem, prsty jsem zarývala do hlíny, zatímco do mě znovu a znovu vrážel brutální, těžkou silou. Funěl, využíval mé rozbité tělo k uspokojení svých zvrácených tužeb, ignoroval mé slzy i mé tiché prosby. Když konečně skončil, vytáhl ze mě svůj mokrý pták, nechal mě krvácející a zlomenou a odplivl si na zem.

Jeho krutost zdaleka neskončila. Popadl mě za pohmožděná zápěstí a odvlekl mé bezvládné, krvácející tělo do středu podlahy žaláře. Hrubý kámen dřel o má holá záda a zanechával za mnou čerstvé krvavé stopy. Vytáhl mi paže nahoru, napnul mé bolavé klouby až na hranici možností a přikoval mi ruce vysoko nad hlavou k těžkému železnému kruhu ve stropě. Prsty u nohou se sotva dotýkaly studené podlahy, což mě nutilo nést vlastní váhu na zničených končetinách.

Pak přišel bič.

Kůže hvízdla zatuchlým vzduchem, než se mi zařízla do zad. Jedna. Dvě. Tři. Každý úder trhal mé maso na kusy a posílal mi páteří oslňující agónii. Po šestém úderu jsem ztratila přehled. Bolest se stala pro mou mysl příliš těžkou na to, aby ji zpracovala, a zrak se mi ztemněl. Uvítala jsem temnotu, když se má mysl konečně vypnula a já omdlela.

Do obličeje mě zasáhl náhlý šok z ledové vody, který mnou trhl zpět k vědomí. Dusila jsem se, vykašlávala vodu a krev, jak mi stékala po bradě. Oči jsem měla oteklé a přes slzy a štípající vodu jsem sotva dokázala mrkat.

Zatuchlý, vlhký vzduch cely se náhle naplnil těžkou, zřetelnou vůní starých doutníků. Ze dveří vyzařovala chladná, mocná aura.

Alfa Gareth vstoupil do světla. Stál před mým zlomeným tělem, oči měl chladné a zbavené jakékoli lidskosti.

"Tvoje matka a otec mi způsobovali potíže," prohlásil Gareth, jeho hlas byl plochý a mrazivý. "Zabiju tě stejně, jako jsem zabil tvé rodiče."

"NE!" Slovo se mi vyrvalo z poškozeného hrdla, surové a zoufalé. Zatřásla jsem se v řetězech, ale mé tělo už nemělo žádnou sílu bojovat.

Začala jsem upadat do bezvědomí a zase se probírat, hlava mi visela dolů. Skrz těžkou mlhu bolesti jsem slyšela Garetha a Braddocka, jak se hádají, co se mnou udělají.

"Nesmíme dovolit, aby král Vance zjistil, že máme princeznu," Garethův hlas byl protkán naléhavou paranoiou. "Byl by to náš konec. Musíme ji skoncovat a mít to za sebou."

Venku před žalářem propukl náhlý, hlasitý rozruch. Chodbou se rozléhaly výkřiky a zvuky boje. Gareth ztuhl a očima střelil ke dveřím. Bez dalšího slova se otočil a vyběhl z místnosti, aby ten rozruch vyšetřil.

Braddock zůstal. Zlomyslný pohled obrátil zpět na mě a chopil se příležitosti pokračovat v mučení.

Přistoupil blíž a praštil mě do trupu. Celou se rozlehlo ostré, odporné křupnutí, když se mi pod jeho těžkou pěstí zlomila žebra. Dusila jsem se, zoufale lapala po dechu, ale plíce se odmítaly roztáhnout.

Braddock se zasmál temným, sadistickým zvukem. "Dlouho jsem čekal, až si s tebou budu moct dělat, co chci," ušklíbl se, tvář znetvořenou čirou zlomyslností.

Venku hádky sílily a zvuky chaosu se přibližovaly. Braddock tiše zaklel, věnoval mi poslední nenávistný pohled, než vyběhl z cely, aby se zapojil do boje.

Žalář padl do dusivého, těžkého ticha. Jak jsem visela v řetězech, hlava se mi točila, když jsem se snažila zpracovat slova, která jsem právě zaslechla. Od dětství mě nutili k otroctví. Kdo byli mí rodiče? Proč je alfa Gareth zabil? A kdo byl král Vance? Proč byla celá má existence spjata s utrpením téhle "ztracené princezny"?

Jak z mé prázdné schránky začaly unikat poslední zbytky mé životní síly, mou mysl pohltilo uklidňující, teplé bílé světlo. Bylo to to samé světlo z mých snů.

Éterický hlas bez těla promluvil přímo k mé duši. "Vydrž, pomoc se blíží."

"Kdo se blíží?" zeptala jsem se slabě ve své mysli.

"Tvůj osud," odpověděl hlas jemně.

Zářivé světlo pohaslo a srazilo mě zpět do temné, strastiplné reality žaláře.

Dveře cely se znovu s vrzáním otevřely. Braddock se vrátil, tvář mu hořela hněvem. Napochodoval ke mně a poklepal mi na těžce pohmožděnou tvář, čímž mě přinutil se probudit.

"Prosím, přestaň," zachraptěla jsem zničeným hrdlem. "Prosím, nech mě na pokoji."

Braddock se mému utrpení posmíval, na tváři se mu roztahoval krutý úšklebek. "Takže jsi ještě naživu," ušklíbl se. Vlepil mi facku a plivl na mě. "Je to tak roztomilé, když škemráš."

Sáhl po krvavém biči visícím na zdi. Chtěla jsem křičet, ale mé tělo už překročilo práh do naprosté necitlivosti. Z mých suchých rtů uniklo jen duté, bezdechá zachroptění.

Sklouzávala jsem zpět do temné propasti smrti, když se náhle těžké železné dveře cely vytrhly přímo z kamenné zdi. Kámen se rozdrolil a místností se rozlehla hlasitá rána.

Žalář nasáklý krví a zatuchlinou zaplavila vůně oceánu – svěží, čistá a ohromující.

Temným prostorem zadunělo obrovské vrčení otřásající místností. Byl to zvuk čiré, dominantní moci.

Braddock ztuhl. Bič mu vyklouzl z ruky. Uvědomil si tu nesmírnou moc před sebou, přikrčil se, padl na kolena a uboze prosil o život.

"Donutil mě k tomu! Alfa Gareth mě k tomu donutil!" zaječel Braddock a hlas se mu lámal hrůzou.

Rozlehlo se těžké, odporné zadunění, jak bylo Braddockovo tělo tvrdě odhozeno proti kamenné zdi.

"S tebou si to vyřídím později," zavrčel se smrtícím úmyslem hluboký, chraplavý, děsivě mocný hlas.

Jak se kolem mě odehrával chaos, mé potlučené tělo se konečně vzdalo a upadla jsem do hlubokého bezvědomí.

Teplé, uklidňující bílé světlo se vrátilo a obalilo mě jako deka.

"Teď už budeš v pořádku," slíbil hlas jemně. "Vydrž ještě trochu."

"Kdo jsi?" zeptala jsem se.

"Všechno se včas dozvíš," odpověděl hlas a zanechal mě v klidném tichu.